Taťána Makarenko: V naší soutěži krásy mají otevřené dveře i transgender modelky. Žena může být nádherná, já z ní udělám dechberoucí

Taťáno, vy jste Ukrajinka a přestěhovala jste se do Čech v  devíti letech. Berete tedy už Česko jako svůj domov?  

Já bych řekla, že ano. Opravdu jsem tu už dlouho a strávila jsem tu více času než na Ukrajině. Já jsem se tam narodila. Mám oba rodiče Ukrajince, takže moje krev je stoprocentně ukrajinská. Mám jen český pas. Dříve nešlo mít dva. Musela jsem tedy vystoupit z ukrajinského občanství a vstoupit do českého. To znamená, že od svých přibližně dvaceti let mám český pas. Trvalo to delší dobu. Dvakrát nám to zamítli. Tenkrát to bylo těžší než teď, kdy se více lidí snaží ze země utéci, dřív to takhle úplně nebylo. Ale moje maminka šla taky za lepším. Odstěhovala se z Ukrajiny, aby tady pro mě mohla vytvořit lepší život. A za to jsem moc ráda.  

Pronájem rodinné domu Praha 6 Suchdol – 208, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Máte celou rodinu tady, nebo na Ukrajině? 

Tady mám jen maminku. Zbytek rodiny je na Ukrajině.  

Myslím si, že je to teď pro všechny Ukrajince velmi těžké. Válka na Ukrajině. Jak to vy vnímáte? 

Když válka začala... je to už rok. Bylo to velmi těžké, protože každý, když má někde rodinu nebo část rodiny, vyhledává informace úplně všude. Usínala jsem s pocitem, co se stane, když budu spát. Těch 8 hodin, když budu spát a nebudu vědět informace, co když se tam něco stane... Bomby, ataky z ruské strany... Bylo to opravdu náročné na psychiku, ale na druhou stranu si člověk zvykne opravdu na všechno. Musím říct, že tím, že tatínek není voják z povolání, není teď v první linii ve válce. Pořád hlídají svoje území, například můj nevlastní bratr. Pokud se nestane nic v tom daném území, je velká šance, že se jim nic nestane. Myslím tím nějaké vážnosti, těžkosti a nedej bože také smrt.  

Jste s nimi každý den v kontaktu? 

Každý den ne. Musím se přiznat, že to propojení není až takové, protože tu žiju s maminkou už dlouho. Nějakou dobu jsem se neviděli, protože já jsem tam nemohla skrz víza. Jsme se všemi v kontaktu. Píšeme si přes Instagram, jestli jsou v pořádku, jak se tam mají, jestli mají jídlo... Dále se ptám, jestli tam jsou sirény, poplachy a jaké tam jsou zprávy. Jsou tam stejné zprávy, jako tady v Čechách, nebo jestli jsou tam dezinformace? S taťkou si voláme jednou za 14 dní přes telefon. 

Vy jste se sem tedy přistěhovala s maminkou. Maminka chtěla, abyste dělala modeling? 

Ne, to přišlo nějak samovolně. Ve 14 letech na základní školu přišel jednoho dne skaut z modelingové agentury a nabídl mi, jestli bych nejela na casting do Prahy. Pak jsem začala létat do zahraničí. Nebyla jsem nikdy velkou modelkou. Nebyla to žádná “A” modelka, spíše béčková, céčková. Focení katalogů, chození fashion weeku... I když jsem chodila fashion weeky v daném městě, nebyla jsem nikdy jako Victoria's Secret modelky. Hodně jsem létala do zahraničí. První zahraniční cesta byla do Asie. Byla jsem na to typ. Hodně hubená a blonďatá. 

Prodej novostavby 5kk, Praha 10 – 178, Praha 10

Zobrazit nemovitost

Taťáno, vy jste tedy byla prezidentkou Miss Face, Miss Face Czech Republic a teď je to Miss Czech Republic. Jak vás napadlo založit takhle úspěšnou soutěž Miss? Přemýšlela jste o tom vždycky? 

Začala jsem vnímat, že tady toho fashion modelingu je málo. Spíše tu jsou komerční modelky, komerční zakázky. Ať už na reklamy, tváře značek a návrhářů. Pořád je to takové komerční a není to takový high-fashion modeling. Já už jsem tehdy v 18 letech založila Miss Face, potom jsem byla ještě na 4 světových soutěžích. A dvě z nich – Supranational a Grand International jsou grandslamové, což znamená největší na světě. Ty já mám i u nás a sama jsem si jimi prošla. Takže jsem taková delegátka a mohu dívkám poradit jak teoreticky, tak prakticky. Myslím si, že je to velké plus. Pan Zapletal to dělal 20 let a na té soutěži nikdy nebyl, protože je to muž. Paní Maláčová byla na soutěži, ale jen na jedné. Díky tomu, že jsem si prošla tolika soutěžemi, vím veškeré detaily, což ze mě dělá profíka.  

Díky tomu předáváte dívkám veškeré info i z backstage, mám pravdu? 

Ano, to je i ten důvod, proč ke mně dívky chodí. Ví, že to dělám srdcem a poradím jim. Někdy je to náročné. Zejména s mladými dívkami ve věku 17 až 26 let. V obzvlášť v dnešní době, kdy se ony samy fotí na Instagram. Nemají takové zkušenost s fashion fotografiemi, fotografy, kteří je nebudou tolik retušovat. V dnešní době používají dívky hodně filtrů, protože jim nikdo neřekne, jestli můžou, nebo ne. Dívky jsou zvyklé na velké úpravy a když je vyfotí profesionální fotograf s minimální retuší, jsou překvapené. Mým úkolem je to napravit. Dívky si mění tvary obličeje, postavu a zužují se. Takhle je to i s komunikací. Na Instagramu působí sebevědomě, ale potom častokrát neumí mluvit do kamery. Doma to natočí na popadesáté, ale my to potřebujeme teď hned. Sama víte, že šancí v showbusinessu moc není. 

Mluvíte dívkám do retuše a upravování? 

Ano. I když to je jejich Instagram, je to zároveň takový jejich book, mají ho jako svoji “firmu”. Díky soutěži mají větší visibilitu. Spoustu lidí by o té dívce ani nevědělo, nebo by to trvalo déle. Miss jim určitě pomáhá, aby byly více vidět. Je to sice její, ale ona nás reprezentuje. Stejně jako hokejisti a fotbalisti podepisují smlouvy, že musí o organizaci dobře mluvit a nějaké věci zase říkat nesmí, protože jsou za to pokuty... Funguje to úplně stejně. Častokrát se může stát, že to dívce vůbec nedojde, ale může něčím pošpinit reputaci. Budujeme, aby to byla žena s glancem a úrovní. Nesmí ukazovat prostředníčky a říkat nadávky. Mladí lidé si tak říkají a pak se tomu smějí. Dívky z Miss by měly být příkladem těm ženám, které chtějí být elegantní a ladné. Měly by dodržovat společenskou etiketu a měly by se jako ženy chovat. Tohle je učíme na soustředění a chci, aby jim alespoň 60 % z toho všeho zůstalo do života. Chci, aby věděly, co to znamená být ženou. Chci, aby to potom aplikovaly i ve svém vlastním životě. Zrovna jsem jedné dívce psala, že si dala moc retuše. My zkrátka chceme, aby lidi soutěž Miss brali vážně a měla tu své místo. Aby to byla nějaká reprezentace České republiky. Chceme vychovat mladé ženy, aby byly prospěšné pro společnost a aby jim lidé důvěřovali. Proto je důležitá silná osobnost. Není dobré se schovávat za filtry a retuše. Proto holkám říkám, ať udělají klidně jednou týdně “no filter”. Ať jsou klidně celý den bez make-upu, ale jsou upravené. Je to o nějaké důstojnosti. 

Taťáno, jak vidíte trend plastik modelek? Přijímáte dívky s plastikami? 

Ano, přijímáme, ale nesmí to být “too much”. Musíme jít s dobou. Musí to být vyrovnané. Například přijmeme dívku s udělaným nosem, ale nepoznáme to. Potom přijde dívka s umělými prsy a poznáme to... Musí tam být nějaká rovnováha, proto je přijímáme takhle všechny. V dřívější době to bylo také normální, ale tolik se to neřešilo. Už i u Zapletala měly dívky udělané nosy a prsa. Tím, že je to dnes více na očích a tyto operace se “barterují”, více se o tom mluví. Není to však nic nového. To je stejné jako s transgender. Teď se to řeší, protože je to v naší společnosti neodmyslitelný fakt a patří to sem. Pak jsem tu já, když dívky vstoupí do Miss a chtějí plastiku, abych jim řekla, kde je ta míra a abychom to společně probraly. Radím jim se vším, aby bylo vše s mírou. Také chci, aby byly výdělečně schopné a vypadaly dobře. Nechceme z nich dělat Dolly Buster.  

Ano, aby vypadaly přirozeně.  

Přesně tak. Chci, aby dívky byly nejlepší verzí samy sebe. Může to znít jako klišé, ale je to tak. Každá žena je krásná. Jenom musí vědět, jaký styl líčení jí sluší, jaký styl vlasů, barva, střih a jaké oblékání jí sluší. A samozřejmě to, jak se bude vyjadřovat. To hraje na psychiku každého klienta, co s ní přijde do styku. Pokud má žena správné predispozice pro modeling a správnou výšku, může být nádherná. Já jsem tu od toho, aby žena byla dechberoucí. Ke každé dívce přistupujeme individuálně. A když mi někdo napíše, že je jiná než na začátku, tak možná ano, ale protože jsme ji změnili k lepšímu. Vytáhli z ní to nejlepší. I jejich rodiče mi píšou, že to není možné, tak krásná změna za půl roku.  

Jaký máte názor na transgender? Vaše soutěž to povoluje? 

Ano. Je to vlastně žena a tyto hranice už jsou ve světě dávno pokořeny. Já jsem nebyla první, která tohle téma otevřela, ale jdu po vzoru těch soutěží. Pokud má v občance žena, je to žena. Bez ohledu na to, jestli má mezi nohama penis nebo ne. Psychické zdraví je to nejdůležitější a nevidím důvod, proč by se to nemělo umožňovat. Já jsem tohle umožnila v mé soutěži už v roce 2019 a je otázkou času, kdy někdo takový přijde. Není to ale o tom, že je to transgender a bude to pro média boom. Musí splňovat jisté požadavky. To je jak s handicapovanou ženou. Tu máme také zařazenou. Pokud naši soutěž a celý program zvládne se svým handicapem a projde semifinálem, může do finále.  

Jak bude vypadat 14. ročník soutěže? 

Tak, jak je to nastavené, je to dobře a správně. Tím, že je to 14. ročník, tak jsme si vytyčili, jak to bude fungovat a také to, co je naší identitou. 

Jaký máte názor na plus-size modelky? 

Může být. Nesmí tam být ale převaha, potom to není ta Miss, co to má být. My jako národní ředitelé si můžeme vybrat, ale je to na nás, jestli to riskneme. Stále to má nějaké kritéria, nějaké parametry. Ta žena to bude mít hodně těžké. My chceme, aby dívky byly vysportované a ženské, ne vychrtlé. Aby to byly femme-fatale. Zdravý životní styl, dospělá postava. Rozhodně si ale myslím, že ten trend ve světových soutěžích není, aby to bylo plus-size. Mně by se líbilo, kdyby byla jedna, abych klientům mohla nabídnout diverzitu. Ale jak říkám, nesmí tam být ta převaha. Myslím si, že i ta plus-size dívka by měla cvičit a mít nějaký lifestyle. Také slýchávám, že jsou moje dívky moc hubené, ošklivé... Ale ony to mají kolikrát dědičně a jsou zkrátka šlachovité a hubené po rodičích. Opravdu bychom se měli zamyslet, jaká slova a na koho používáme.  

Ano, myslím si, že často je to náročné i pro hubené dívky, protože i ony si to berou osobně. Všichni víme, že jste zasnoubená a budete se vdávat. Jak probíhají přípravy na svatbu a jak to skloubíte se soutěží?

Je to náročné. Už jsem měla dát seznam hostů a ještě jsem tonestihla. Miss má pro mě stále větší prioritu, protože je dříve než svatba. Teď je tedy priorita finále jako takové. Neříkám, že pracovní věci jsou důležitější než ty rodinné, na druhou stranu mám koordinátorku, která mi se vším bude pomáhat. Nejsem ve stresu, jsem taková klidná nevěsta. Šaty jsou na cestě, ty jsme vybírali ze zahraničí. Budu mít šaty z Lebanonu, Turecka a Izraele. Takové šaty tu nejsou. Jsem ráda, že už to mám za sebou a že jsme to vybrali se salonem, se kterým mám spolupráci. Teď je příprava taková laxní. My víme, kde to bude, bude to u mého partnera, protože vlastní jeden areál. Všechno důležité máme. My jsme se zasnoubili 2. ledna a místo jsme si vybrali přibližně před měsícem. Přítel viděl v systému rezervací, že je volné. Budeme se brát v létě a já jsem opravdu klidná nevěsta. Já jsem na velké eventy a živé přenosy zvyklá, to je opravdu o nervy. Myslím si, že svatbu zvládnu levou zadní.

Svatba přece nemá být stres, má to být příjemné.

Ano, spousta nevěst se nervuje. My máme ale vše zařízené, protože přítel vlastní cateringovou firmu, tak je to dobré. Všechno máme vyřešené. Já zase znám kameramany, vizážisty... Chci na svatbě živou hudbu, budu tam mít pianistu. Znám zkrátka hodně lidí a kontaktů. Vím, jak postupovat.

Kolik budete mít hostů? 

Ještě nevím, protože nemám seznam, ale Martin ho má napsaný. Budeme mít přes sto, asi 150.

Vy jste jednou řekla, že nechcete, aby váš partner byl koulí u nohy… Je váš nový partner naopak velkou pomocí? 

Přesně tak. A myslím si, že ani chlap by nechtěl, aby mu žena byla koulí u nohy. My jsme se opravdu hledali, až jsme se našli. Já jsem ho našla ve 30 letech. Pro někoho pozdě, pro někoho ideální. Ve 30 jsem věděla, co chci. Hlavně po psychické stránce. Fyzično zjistíte, že jde až na druhou kolej. Zjistíte, co po něm chcete charakterově. Já jsem zjistila, jaká jsem žena. Zjistila jsem, co musí charakterově splňovat, aby byl můj manžel. On si tedy spíše našel mě než já jeho. Napsal mi na Instagram. On už mě měl vyhlídlou dlouho a znal mě z médií. A jak viděl články, že Makarenko je volná, napsal mi a odhodlal se, což od něho bylo hezké. Napsal mi zrovna, když jsem měla více času. Častokrát i ta zpráva spadne do nevyžádaných a je fakt štěstí, že jsem si to přečetla. Odhodlala jsem se a šla jsem s ním na večeři. Martin je o 3 roky mladší, nic jsem od toho neočekávala. Byl vtipný a tím se mě získal. Byl inteligentní i po zprávách.

Taťáno, se svým partnerem jste si prošli těžkým obdobím, když skončil v  nemocnici po těžkém úrazu. Spojilo vás to? Jaké to pro vás bylo psychicky? Bylo to určitě těžké zvládnout... 

Přišlo to z ničeho nic. Bylo to težké, člověk se na to nemůže připravit. Je majitelem firmy, kdo za něj bude řešit věci, jak dlouho bude v nemocnici? Byl v nemocnici měsíc. V práci ho zastoupila jeho pravá ruka, naštěstí se nic důležitého nerozhodovalo. Co se týče rodiny, já a jeho maminka... Ona přišla o svého manžela, tohle se stalo 3 roky poté. Bylo to velmi psychicky náročné. První dny byly nejtěžší. Krvácení do mozku a těžký úraz. Naštěstí to dopadlo hodně dobře a je to pořád ten Martin, co býval. On má anděla strážného. Jestli nás to spojilo... on byl u umělém spánku a nemohl se mnou mluvit. Není to tak, že vás to spojí jak při běžné nemoci. Pro mě to byly velmi těžké dny, byla jsem na prášky. Už jsem odpočítávala dny, abych věděla nějaké informace. Jen jsem se modlila, aby ty informace byly co nejlepší. Dopadlo to naštěstí dobře.

Jaký je váš největší sen a čeho byste v  životě ještě chtěla dosáhnout? 

Chtěla bych být úspěšnou podnikatelkou a mít své místo ve společnosti. Aby to nebylo jen: "Jo, ona dělá Miss". Je to podnikání jako každé jiné. Myslím, že 14 let vytrvat, jít pořád nahoru a dělat tak záslužnou práci pro dívky, je docela úctyhodné. Možná to vnímám víc subjektivně a lidi naopak možná víc objektivně, ale kolik lidí tady je pro mladé dívky a pomáhá jim s kariérou, mentálním růstem? Není tady moc mimoškolních aktivit. Lidi musí pochopit, že moc podobných organizací není. 

Je něco, co byste dívkám chtěla vzkázat? 

Myslím, že by se měly držet svého nejlepšího vědomí a úsudku. Když budeme hodně poslouchat okolí, často se vzdáme svého snu. Naopak by ale měly také poslouchat modelingové skauty, rodiče, kamarádky a ptát se jich na názor, aby měly konstruktivní kritiku. Málokdo nám řekne, co děláme špatně. Věřit si, dělat to, co mám rád, nevzdávat se svého snu a ptát se okolí na upřímný názor. Jít si za svým, ale také přijímat konstruktivní kritiku. A dbát na svoje mentální zdraví, protože to je dnes téma a mělo by se o tom více mluvit. 

Moc děkuji za rozhovor.

Také děkuji.