V případu vraždy Jána Kuciaka se objevily nové důkazy. Reportéři bez hranic vyzývají k boji za ochranu novinářů, v roce 2020 jich bylo zavražděno 50
Ján Kuciak věřil, že bude se svou snoubenkou Martinou Kušnírovou žít v zemi, kterou nebude sužovat korupce a nadvláda vyvolených. Nebál se psát o tom, že je Slovensko rozkládáno zevnitř. Nebál se podívat pravdě do očí a šířit ji dál. Nebyl v tom kalkul, jen víra, že stojí na správné straně a napomáhá spravedlnosti. Té se však nedočkal. Za očistu Slovenska zaplatil nejvyšší daň a spolu se svou snoubenkou byl chladnokrevně zavražděn.
Smrt Jána a Martiny se stala symbolem boje za spravedlnost. Na tuto tragickou událost tehdy zareagovalo mnoho politiků z různých států, mezi jinými i premiér Andrej Babiš.
„Čtu o vraždě 27-letého slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Jsem v šoku. Pokud se potvrdí, že to souvisí s jeho prací, je to šílené. V životě by mě nenapadlo, že se něco podobného může v roce 2018 na Slovensku stát. Násilí proti novinářům zcela odsuzuji. “
Co se toho večera stalo
Střelec Miroslav Marček popsal, že původně chtěl Jána Kuciaka zastřelit už 19. února 2018. Přes okno však viděl v domě i další osobu. O dva dny později se Marček spolu s komplicem Tomášem Szabó do bydliště Jána Kuciaka ve Veľké Mače vrátil. Marček čekal v letní kuchyni a téměř dvě hodiny pozoroval Kuciakův dům. Před půl devátou večer vešel do domu. Zbraní s tlumičem zasáhl novináře do hrudi a pak jeho snoubenku do hlavy.
„Chci se omluvit pozůstalým za újmu, kterou jsme jim způsobili, nic to nedokáže nahradit. To, že jsem je vídával v televizi a viděl jsem jejich bolest, mě přimělo promluvit o tom, co se stalo. Je mi to líto, ale nedokážu to odčinit,“
řekl střelec Marček u soudu.
Kuciak a Kušnírová byli podle policie zastřeleni 21. února 2018. Policie našla jejich těla až o čtyři dny později na základě upozornění od příbuzných, kteří se s mladou dvojicí nemohli zkontaktovat.
Za vraždy byli zatím potrestáni pouze jejich vykonavatelé, objednatelé spravedlnosti unikají. Marček se k činu přiznal. Tomáš Szabó dostal 25 let, ale proti rozsudku se odvolal. Zoltán Andruskó jako zprostředkovatel dostal 15 let.
Specializovaný trestní soud v září 2020 osvobodil Mariana Kočnera i Alenu Zsuzsovou, hlavní podezřelé z objednání vraždy, pro nedostatek důkazů. Prokurátor Turan se proti rozhodnutí odvolal.
Letos v lednu byl Kočner odsouzen za falšování směnek na 19 let vězení. Zsuzsová si také svobodu dlouho neužila. Policie ji po propuštění z vazby ihned znovu zadržela. Figuruje jako obviněná a obžalovaná i v dalších případech objednaných vražd (László Basternák, Maroš Žilinka, Peter Šufliarsky, Daniel Lipšic).
V případu se objevily nové důkazy
Prokurátor Vladimír Turan předložil závažná zjištění o tom, co se mělo dít v den vraždy.
Mezi nejdůležitější předložené důkazy patří záznamy z mobilů Zsuzsové a Andruska den po vraždě spolu se záznamem o tlukotu srdce Zsuzsové. Zsuzsová tehdy komunikovala s nezjištěnou osobou, přičemž v téže době byl zaznamenán i datový přenos z mobilu Zoltána Andruska. Bezprostředně po tomto datovém přenosu stoupl tep Zsuzsové podle jejího náramku na 161 úderů za minutu, přičemž takovou hodnotu nikdy předtím ani potom nenaměřil. Důkazem může být i to, že Zsuzsová s Kočnerem navštěvovali den po vraždě zpravodajské internetové portály.
Mezi další důkazy patří jejich komunikace o „pasení ovcí“ (vydírání vlivných osob), citáty z aplikace Threema, Kočnerova USB klíčenka s fotografiemi a videem ze sledování novinářů, analýza pohybu, záznamy telefonátů Kočnera s Peterem Tóthem a dodatečné slyšení dalších svědků.
Některé ze zmíněných důkazů předložila prokuratura už soudu prvního stupně krátce před vynesením rozsudku loni v září, senát je však tehdy neprojednal.
Výročí vraždy Kuciaka a Kušnírové si připomněli lidé po celém světě
Představitelé organizací Reportéři bez hranic a Výbor na ochranu novinářů i eurokomisařka Věra Jourová na Twitteru v souvislosti s výročím vraždy Jána Kuciaka upozornili na boj za spravedlnost a ochranu novinářů.
„Jsou to tři roky od tragické události, která se stala historickým mementem. Od začátku bylo jasné, že jejich smrt nebyla náhodná a že úzce souvisela s investigativní prací Jána Kuciaka. Události posledních měsíců potvrzují, že to, o čem psal, byla pravdivá podezření. Dnes už známe tváře vykonavatelů vraždy, ale pro spravedlnost na Slovensku je nutné, aby byli odsouzeni i objednatelé této vraždy a velmi doufám, že v příštích měsících se toho dočkáme. Věnujme prosím dnes večer minutou ticha vzpomínku Jánovi a Martině,“
řekla prezidentka SR Zuzana Čaputová.
Premiér Slovenské republiky Igor Matovič si výročí vraždy připomněl kritikou novinářů.
„Tři roky od vraždy je čas podívat se pravdě o slovenské žurnalistice do očí. Novináře kvalit Jána Kuciaka bychom na Slovensku spočítali - přeženu - na prstech dvou rukou. BOHUŽEL. Zbytek je... raději pomlčím. Často povrchní, často zaujatý, často povýšenecký.“
Dům ve Veľké Mači zbourají, vznikne tam park
Vražda dvojice v rodinném domě v obci Veľká Mača v okrese Galanta vyvolala na Slovensku největší vlnu protestů a změn ve společnosti od listopadu '89. Ve spolupráci s rodinami Jána a Martiny připravuje trnavská samospráva vytvoření memoriálu svobody slova ve Veľké Mači.
Po demolici rodinného domu by na jeho místě měl vzniknout park. Zachována by měla zůstat letní kuchyně, kde bude pamětní místnost, jakož i posprejovaná brána. Trnavský samosprávný kraj je podle slov předsedy kraje Jozefa Viskupiče připraven vyčlenit ze svého rozpočtu potřebnou částku na vytvoření muzea a pietního místa.
Rezort připravuje nový zákon
Ministerstvo kultury SR připravuje nový návrh zákona, který by měl garantovat větší ochranu novinářů, stejně tak i ochranu jejich zdrojů.
„Velice nám na tom záleží. Naší upřímnou snahou je, aby mediální prostředí na Slovensku bylo lepší,“
řekla šéfka rezortu kultury Natália Milanová.
V roce 2020 bylo zabito 50 novinářů
Organizace na ochranu novinářů Reportéři bez hranic (RSF) zaznamenala v roce 2020 nárůst projevů násilí vůči novinářům, zejména v souvislosti s poskytováním zpravodajství o protestech v USA a ve Francii. V USA se to týkalo informování o protestech po květnovém zabití Afroameričana George Floyda, ve Francii pak demonstrací proti novému spornému zákonu o bezpečnosti.
Až 84% novinářů zabitých v roce 2020 se stalo „úmyslným terčem“ právě kvůli své práci - oproti 63% v roce 2019.
V souvislosti s výkonem povolání bylo v roce 2020 zabito 50 novinářů a pracovníků médií, většina z nich v zemích, kde neprobíhá válečný konflikt. RSF to uvedla ve své výroční zprávě. V roce 2019 bylo zabito 53 žurnalistů. RSF však dodává, že z důvodu pandemie koronaviru pracovalo letos v terénu novinářů méně. RSF mluví také o 387 uvězněných novinářích, což označuje za „historický počet“. Čtrnáct z nich bylo zatčeno v souvislosti s informováním o koronavirové krizi.
K 23. 2. 2021 eviduje RFS dva zabité novináře už i v tomto roce (Afghánistán a Libanon).
RFS dále poukazuje na vraždy novinářů v Mexiku, Indii, Pákistánu a jiných státech.
MEXIKO
Mexiko je považováno za nejnebezpečnější zemi pro novináře vůbec.
„Propojení mezi obchodníky s drogami a politiky stále existuje a novináři, kteří o tom nebo o souvisejících záležitostech informují, jsou nadále terčem barbarských vražd,“
uvádí organizace ve své výroční zprávě. Žádná z vražd v Mexiku dosud nebyla potrestána, dodává RSF.
BULHARSKO
V Bulharsku znásilnili a brutálně zavraždili místní novinářku Viktorii Marinovovou. Byla to novinářka, moderátorka a ředitelka regionální televize TVN. Jejím posledním vysíláním byl rozhovor s novináři, kteří se věnovali aféře známé jako GP Gate (tunelování eurofondů).
INDIE
V Indii byl loni v prosinci zaživa upálen reportér Rakesh Singh Nirbhik, poté, co byl ve svém domě polit vysoce hořlavým dezinfekčním prostředkem na ruce na bázi alkoholu.
AFGHÁNISTÁN
Cílené útoky proti pracovníkům médií přibývají navzdory probíhajícím mírovým rozhovorům mezi vládou a hnutím Taliban. Rok 2018 byl pro afghánské novináře vůbec nejsmrtelnějším od pádu vlády Talibanu v roce 2001. Při sérii bombových útoků bylo zabito celkem 15 novinářů, z toho devět v jediný den.
IRÁK
Novináři, kteří se odváží informovat o požadavcích demonstrantů, bývají zastrašováni, unášeni, fyzicky napadáni nebo dokonce zabiti neidentifikovanými milicemi. Hrozby je mají odradit od pátrání a zveřejnění výsledků jejich práce. Vraždy novinářů zůstávají nepotrestány, často nejsou ani vyšetřovány, a pokud už k vyšetřování dojde, podle tvrzení pozůstalých nikam nevede.
JEMEN
Rozdělení Jemenu na oblasti kontrolované ozbrojenými rebely z kmene Hútí, takzvanou legitimní vládou a jižními separatisty prohloubilo polarizaci médií. Neutrální zprávy o válce jsou vzácné, protože jednotlivá média ovládají různé strany konfliktu. V zemi je velmi málo zahraničních reportérů, zatímco jemenští novináři jsou uvězněni uprostřed všech těchto sil. Jeden z rukojmích Hútíů, Anwar al-Rakan, zemřel tragicky krátce po svém propuštění v roce 2018.
ÍRÁN
RSF rovněž uvádí případ íránského opozičního novináře Rúholláha Zama, který provozoval oblíbený kanál na sociální síti, kde se shromažďovali odpůrci režimu, a který byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
"Jeho poprava potvrzuje pověst Íránu jako země, která za poslední půl století oficiálně zabila nejvíc novinářů,“
upozornila RSF.
PÁKISTÁN
Byla přerušena distribuce některých novin, zejména předního deníku Dawn. Médiím hrozilo stažení reklamy. Docházelo i k rušení signálů televizních kanálů, které poskytovaly prostor představitelům opozice. Novináři, pracující v terénu, jsou často v ohrožení života, zejména pak v západních provinciích, kde jsou často terčem v přestřelkách. V roce 2019 byli v souvislosti se svou činností zabiti čtyři novináři a bloger. Minimálně po dobu jedné dekády zde panuje za násilné trestné činy proti novinářům úplná beztrestnost.
FILIPÍNY
Na filipínském ostrově Mindanao došlo 23. 11. 2009 k povraždění členů předvolebního průvodu. Členové vlivného rodinného klanu Ampatuan zmasakrovali příznivce svého politického soka, který chtěl stejně jako šéf klanu Andal Ampatuan kandidovat na post guvernéra. Více než sto ozbrojenců a policistů tehdy napadlo konvoj vozidel ve městě Ampatuan. Útočníci odvlekli své oběti do hor, kde je zavraždili a zahrabali do masových hrobů. Zahynulo 57 lidí včetně 34 novinářů.
ASIE
S 34 zeměmi a více než polovinou světové populace drží asijsko-pacifický region smutný rekord ve věznění novinářů a blogerů na světě, zejména v Číně a Vietnamu. Leží zde také některé z nejnebezpečnějších států pro novináře a blogery, mezi něž patří především Afghánistán, Pákistán, Filipíny a Bangladéš. Asijsko-pacifický region má také největší zastoupení tzv. „predátorů svobody tisku“, tedy diktátorských režimů zodpovědných za cenzuru a informační „černé díry“, jako jsou Severní Korea a Laos.
Čínská novinářka Čang Čan byla koncem prosince minulého roku odsouzena na čtyři roky vězení za zpravodajství z města Wu-chan během prvotní fáze šíření infekce novým typem koronaviru.
AMERIKA
Kubánští a venezuelští novináři jsou pod neustálým tlakem vlád, které využívají všemožné prostředky cenzury nezávislých médií. Novináři ve Spojených státech nemohou svobodně zveřejňovat případy spojené s dohledem nebo špionáží.
Podle Interamerického sdružení novinářů (IAPA) přišlo v roce 2020 o život 11 novinářů v Mexiku, čtyři v Hondurasu, po dvou ve Venezuele a v Guatemale a po jednom na Barbadosu, v Brazílii, Kolumbii a Paraguayi.
HONDURAS
Sdružení IAPA odsoudilo nedávnou vraždu honduraského novináře Pedra Arcángela Canelase. Ten byl již čtvrtým zabitým novinářem v zemi za rok 2020. Canelas byl majitelem rozhlasové stanice a moderoval zpravodajskou relaci, píše Deutsche Welle. Zemřel v departmentu Olancho poté, co na něj střílel muž na motocyklu. IAPA vyzvala honduraskou vládu, aby tento čin vyšetřila.
