Vánoce máma versus dcera. Dcery chtějí všechno jinak, matky tak jak to bylo vždycky
Také sníte o těch rodinných Vánocích, kdy si máma s dcerou notují u příprav a všichni jsou šťastní, spokojení a nešetří úsměvy? Takové svátky zná většina z nás jen z televizních reklam, realita bývá mnohdy jiná. Střet generací se během svátečního času obvykle intenzivně projevuje a ta propast, která mezi jednotlivými členy rodiny vzniká, bývá nejhlubší právě mezi matkami a dcerami. Pycholožka vysvětluje, proč se to děje, a poradí, jak zbytečným sporům kvůli výzdobě, pečení a dodržování či nedodržování vánočních zvykům předcházet.
Jsou Vánoce, všichni trpíme
„U nás doma byla máma vždycky za tu velitelku. Všichni jsme skákali, jak pískala, a o Vánocích to byla vůbec nejhorší. Šíleně jsem záviděla spolužákům ze školy, že mohou koukat na pohádky a baštit cukroví. Já musela podle mámina plánu uklízet dvakrát uklizené a na válení u televize jsem nemohla ani pomyslet, natož, abych užírala přesně vypočítané cukroví. Měla přijet babička s dědou a všechno muselo být perfektní, prý, aby mámu nepomluvili,“ vzpomíná čtyřicetiletá Anna pro LP-Life.cz na svá dětská traumata.
Když si pak pořídila vlastní rodinu, zařekla se, že tohle svým dětem nikdy neudělá. „Chtěla jsem, aby měla má rodina svátky pohody, ty opravdové, takže bez mé mámy. Ta ale ovdověla a s ohledem na to, že brácha žije v Austrálii, svědomí mi nedovolilo nechat ji loni na svátky samotnou. To jsem si ale naběhla, máma se mi infiltrovala do domácnosti a snažila se převzít velení. Skončilo to šílenou hádkou a pokaženým Štědrým večerem. A co ne nejhorší, už se to zase blíží, zase k nám přijede máma a já se bojím, že naše věčné třenice všechno zničí,“ už předem se obává Anna. Bohužel to není nic neobvyklého, když se na malém prostoru potkává několik generací, je velká pravděpodobnost, že to začne vřít, a pokud se k tomu přidá ještě tak ožehavá událost jako Vánoce, o jejichž oslavách má každý jinou představu, je téměř jasné, že to neproběhne úplně hladce.
Ostatně stačí si vzpomenout na legendární film Vánoční prázdniny a chudáka Clarka Griswolda, který taky nechtěl nic jiného, než prožít svátky se svou rodinou – ale vidina dokonalých svátků vzala za své hned po příjezdu prvních příbuzných. A jeho drahá choť Ellen na tom nebyla psychicky o moc lépe, byť se statečně snažila. Její „jsou Vánoce a všichni trpíme“ vstoupilo mezi populární filmové hlášky, obzvlášť, když scénu doplňovalo, jak si zapaluje cigaretu a u toho se ozývá hlas její matky, která se všetečně pídí, zda už zase kouří.
Scénické konflikty
Důležité je však říct, že nejde o žádné „rodinné války“ jako takové, ale o střet rozdílných postojů a povah. Během roku vedle sebe normálně koexistujeme, byť jsme odlišní, ale v období Vánoc se vše vyhrotí. Proč? Protože matky bývají často nositelkami nostalgie a tradic, zatímco dcery přináší touhu po změně a snahu uchopit to po svém. „Některé dcery, nyní samy matky, chtějí, aby to bylo ‚jinak než dřív‘, ale jejich mámy si zase často přejí, aby to bylo jako vždycky,“ vysvětluje pro LP-Life.cz psycholožka Šárka Miková, autorka Teorietypu.cz, a doplňuje: „Konflikt mezi kontinuitou a změnou se pak neodehrává vědomě, ale v drobných scénách – u štědrovečerního stolu, při pečení cukroví, u rad typu ‚ale my jsme to přece vždycky dělali takhle‘ nebo ‚to bys měla dělat jinak‘.“
Kde je pak pravda? Na obou znesvářených stranách. Ale jak takovým vlastně zbytečným třenicím předcházet? Možná si slíbíte, že letos se budete víc snažit a ovládat a ono to bude v pohodě – skvělé a dokonalé. Jak ale upozorňuje Miková, čím větší máme očekávání, tím větší bývá naše zklamání, když realita nevypadá podle našich představ. Nutné je proto dokázat vystoupit z bludného kruhu představ a očekávání.
Bez dokonalosti, ale spolu
Udělejte si revizi toho, na čem trváte vy, zauvažujte, čeho se dokážete vzdát, co může nebo nemůžete oželet. Snížením nároků na dokonalost a snahy řešit možné letité spory právě pod stromečkem, se vám z principu uleví. „Jsem věřící a Vánoce jsem měla zažité v tomhle duchu. Moje dcera mi to povinné chození do kostela a modlitby před večeří vyčítala, když se osamostatnila, pojímala Vánoce takovým tím americkým stylem, s okázalou výzdobou a cizími zvyky. Ona se v tomhle vydala jinou cestou a mně dlouho trvalo, než jsem se to naučila přijmout. Ale musím říct, že když jsem na ni přestala tlačit, naše vztahy se dost zlepšily. Loni mě dokonce sama od sebe doprovodila na půlnoční. Byl to pro mě ten nejkrásnější dárek. Letos jsem jí na to konto koupila pár takových kýčovitých ozdob a pomohla jí vyzdobit byt. Bylo to hezké odpoledne, u toho mi mimoděk slíbila, že zase vyrazíme na půlnoční a prý chce jít i vnučka,“ popisuje pro LP-Life.cz své zkušenosti sedmdesátiletá Anežka.
Jak je vidět, nic není neřešitelné, symbolická vánoční bitva o prostor, uznání a respekt mezi generacemi může skončit pomyslným složením zbraní. Možná to zní otřepaně, ale je to tak – dokonalost jde stranou, prostor dostává otevřenost a smysl pro humor a všechno se jeví hned v lepších barvách. „Skutečný klid o Vánocích neznamená, že je všechno dokonalé, ale že se dokážeme setkat bez nutnosti mít pravdu. Někdy ten největší dar, který můžeme dát sobě i své mámě, je přestat se snažit, aby to bylo ‚tentokrát konečně dokonalé‘. Stačí dovolit, aby to bylo prostě lidské – s drobnými neshodami, smíchem, občasnou slzou a pocitem, že jsme spolu,“ dodává Miková.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování
