VIP KARANTÉNA: Muzikant Jordan Haj: Miláček národa se na veřejnosti musí zdržet jakýchkoliv výraznějších postojů

Veřejnost vás teď začala více vnímat díky show Tvoje tvář má známý hlas. Jaké ve vás show zanechala pocity?

Tu nabídku jsem přijal hlavně proto, že jsem věděl, že se můžu profesně i lidsky spolehnout na lidi, co za tou show stojí. Odnáším si z té zkušenosti nové kamarády a snad i nové dovednosti. Dokázal jsem sám sobě, že když opravdu zaberu a do něčeho se ponořím s maximální důsledností, tak je to pak na výsledku vidět. Byl to tříměsíční dril, na kterém mi ale nevadilo nic kromě mých vlastních limitů. To znamená moje schopnost ve velmi krátkém čase zkoordinovat pohyb, pěvecký a herecký projev, navíc být ještě vnitřně v klidu. S každým dílem se mi to, doufám, dařilo o něco líp.

Jak vás ovlivnil koronavirus?

Koronavirus mě připravil asi o 60 koncertů s kapitánem Demo a stejně tak o 20 s kapelou mé ženy Emmy. Z finančního hlediska nic moc a z toho uměleckého je to samozřejmě ještě o něco smutnější. Já jsem navíc letos původně plánoval začít koncertovat i sólo, s vlastní kapelou, což se bohužel odkládá a mrzí mě to. Všem se nám po živém hraní hrozně stýská. Ale uvědomuju si, že mnohem důležitější je, že jsme všichni zdraví, a to včetně starších lidí v našich rodinách, kterým se ta nemoc naštěstí zatím vyhnula. Oba s Emičkou chodíme celkem často na testy, já to na Tváři absolvoval každých pár dní, jí se to nevyhnulo, když jela moderovat gala přenos do Bratislavy nebo během natáčení seriálu pro Netflix. Je štěstí, že filmaři i přes velké komplikace a za cenu nemalých opatření a nákladů na prevenci proti Covidu-19, točí dál.

Co vy a cestování a korona - máte rodinu v zahraničí, jste v kontaktu? 

V Izraeli jsme byli naposledy loni v květnu, když jsme jeli podpořit Lake Malawi, kterým jsme natočili klip k písni, se kterou reprezentovali Česko na Eurovizi. Kdybych býval tušil, co letos přijde a že se tam letos a možná ani příští rok asi jen tak nevydám, býval bych tam byl zůstal aspoň měsíc a navštívil všechny příbuzné, což při týdenní návštěvě není reálné. Tak si teď aspoň píšeme a voláme, ale živý kontakt to samozřejmě nenahradí.

O Češích se hodně říká, že jsou tak trošku rasisti. Setkal jste se s tím?

Že by tu měl někdo problém s mým původem, s tím zkušenost nemám. Ale to neznamená, že bych Čechy považoval za národ, který je nějak výrazně otevřený jiným kulturám než jen té vlastní.

Co v sobě máte typicky českého a co naopak jste dostal do vínku ze strany tatínka? Jak vnímáte Čechy z pohledu míšence.

Typicky český mám humor, kterému nic není svaté. A typický Izraelec jsem asi v určité expresivitě a přirozené náklonnosti k lidem. Čechy z pohledu míšence vnímám tak, že je mezi nimi těch míšenců málo a to je škoda. Ale mění se to, s Emičkou na tom důkladně pracujeme. Našeho druhého míšence přivedeme na svět už za pár měsíců. (smích)

Dům u jezera s tenisovým kurtem - pozemek 2852, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Co vy a Emma? Jste spolu dlouho a stále nejste svoji. Dočkáme se?

Moc k tomu není důvod. Brzo oslavíme třináct let a aniž bych to chtěl zakřiknout, šťastnější být nemůžeme. Jakákoliv změna by tím pádem byla k horšímu. Jedině, že by nám jednou naše děti řekly, že by si tu svatbu přály. Že by to pro ně mělo nějaký význam. V tu chvíli jim určitě rádi vyhovíme. Ale já myslím, že naše děti budou hippíci po nás.

Prodej luxusního bytu 5+kk Praha 7 - Bubeneč, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Promluvte prosím o otcovství. Jakým směrem výchovu dcery vedete? Čím vás naposledy rozesmála?

Rozesmívá mě neustále, nejvíc ze všech lidí. O výchově moc nemůže být řeč, prostě si hlídáme, abychom ji nerozmazlili a zároveň tu její vnitřní svobodu neomezovali víc, než je nutné. Zatím má v životě jen málo povinností - vstát do školky, obléct se, vyčistit si zuby, obout se, učesat se, sníst jídlo, co jí člověk uvaří, pozdravit souseda i úplně cizího člověka, co se na ni usměje na ulici, nebýt lakomá, o všechno hezky poprosit, za všechno hezky poděkovat, umět vysvětlit, proč něco chce nebo nechce a akceptovat, když jí řekneme ne. Prostě malé věci, na kterých ale lpíme se vší důsledností. A zatím se to daří. Dělá nám jenom radost.

Co mi povíte o vaší tvorbě. Na čem pracujete, co od vás můžeme vidět, slyšet?

Před pár dny jsem vydal nový singl A Perfect President, v tuhle chvíli už ho hrají na několika rádiích, což mě moc těší. Videoklip podle mého námětu režírovala Emička a je to o tom, jak jsme všichni lapeni a zmateni uprostřed laviny protichůdných informací a tlaků ze všech stran, kvůli kterým pak málokdo z nás dokáže stabilně uvažovat sám o sobě, uvědomit si, kým vlastně je. Já sám jsem se ještě nerozhodl, jestli jsem úplná nula nebo, obrazně řečeno, perfektní adept na prezidenta. A tahle vnitřní labilita je, myslím, jedním z charakteristických rysů nás mileniálů.

Za chvíli budou Vánoce, máte je rád? Jak se na nich podílíte, jak je slavíte?

Poslední čtyři roky jsem si je dost oblíbil, protože je prožívám optikou naší Lennonky. Vaříme u nás pro celou rodinu, u stolu je nás skoro patnáct, my s Emičkou myslíme na naše tatínky, co už tu bohužel nejsou, všichni se překřikují, Lennon tomu všemu kraluje, pohádky běží jedna za druhou, za okny nesněží, protože globální oteplování, ale aspoň to všude kolem hezky voní.

Vy a Emma na veřejnosti často působíte „namyšleně“. Proč to tak je? Víte o tom? Mrzí vás to nebo je vám to jedno?

Každému se zalíbit nejde a je to tak v pořádku. Svůj mediální obraz navíc stejně nemůže mít pod kontrolou nikdo. Ano, kdo chce být miláčkem národa, musí se na veřejnosti zdržet jakýchkoliv výraznějších postojů, ale za co pak takového člověka mají lidé rádi? Za to, že si do něj promítnou to, co sami chtějí. Aniž by tušili, kým doopravdy je. To by nám za to asi nestálo a v určitých situacích bychom se stejně usmívat a mlčet nedokázali. (smích)

Moc děkuji za rozhovor.