Vlastina Svátková o svém životě i profesi: partner mi chybí, ale není to tak, že bych v hysterii někoho hledala

Herectví umožňuje hercům prožít spoustu životů. Byl to i pro tebe důvod proč ses rozhodla stát herečkou?

Nebyl. Vůbec jsem netušila, že herectví bude mou životní cestou. Nebyl to můj sen, ani vysněná profese, kterou bych se chtěla živit. Několikrát jsem se snažila herectví opustit, protože je stresující, ale nikdy se mi to nepodařilo. Asi existuje nějaký důvod proč mi herectví přišlo do života, i když nejsem vystudovaná herečka. Necítím se být hodna považována za herečku. Tím se ale nijak nesnižuji, neříkám, že nejsem v herectví dobrá. Jsem ale spíš taková přirozená a intuitivní. A hledám v tom radost. Radost z tvorby.

Máš vysněnou filmovou nebo seriálovou roli?

„Mám nástěnku přání - vision board a na ní je i fotka týkající se herectví. Chtěla bych si zahrát roli, kvůli které nebudu muset čerpat ze svého života. Bavila by mě nějaká komediální role. A moji nejbližší mě i tak vnímají, jako zábavnou. Ale jsem stále obsazovaná do dramatických rolí. Asi to vypadá, že je můj život stálé drama, ale ono to tak úplně není. Strašně ráda se směju a ve společnosti blízkých lidí jsem spíš komediant. Miluju černý humor a ráda bych ukázala, že je mi blízká i tato poloha. Bavilo by mě zahrát si komediální roli, kde nemusím tlačit slzy a prožívat vnitřní dramata,"

říká herečka Vlastina Svátková.

V čem tě můžeme v nejbližší době vidět?

Myslím, že v kině ještě běží Anna is missing. To je film, který se moc povedl a má dobré hodnocení. Teď jsem toho natočila opravdu hodně. Na Slovensku běží Prokurátorka, kde ztvárnil hlavní roli Lukáš Vaculík a já tam v několika dílech hraju advokátku. Pak jsem točila v Istanbulu v Turecku seriál s názvem Láska v Istanbulu. Tam jsem podala velmi dramatický výkon, tekly potoky slz. Bylo to velmi pročišťující. Pro Českou televizi jsem natočila kriminálku, ale teď si nemůžu vzpomenout na název. Nejsem taková, abych si pořád kontrolovala, co jsem natočila a co kde běží. Trochu to vypouštím a soustředím se na přítomnost. A když se mě potom někdo zeptá, v čem jsem hrála, musím vážně přemýšlet. Ta kriminálka se nejspíš jmenuje Stíny v mlze. Ale nejsem si jistá, musela bych se podívat.

Prožilas několik náročných životních etap. To ti jistě dalo spoustu zkušeností a věřím, že i díky nim si teď užíváš pohodu a klid. Máš recept na štěstí?

Nemám a nikdy bych si nedovolila někomu radit. Mám pocit, že jsem ten poslední, kdo by měl rozdávat rady. Ani žádný recept nemám. Řekla bych, že prožívám zajímavé období, i když ne úplně klidné. Vydala jsem se na cestu do svého nitra. Je to velice intimní a nejde to ani moc sdílet. Je to takový můj proces. Jsem ale spokojená a jsem ráda, že jsem se octla tam, kde jsem. Neznamená to však, že mám úplně všechno. Sice mi teď chybí partner, ale nepotřebuji honem někoho hledat, jen abych zaplnila prázdné místo. I tohle je velmi hezké období a já zjišťuju, co všechno zvládnu. 

Jste velká rodina. Máš tři krásné kluky, takže vlastně nikdy nemůžeš být úplně sama… Pomáhají ti kluci?

Fungujou, pomáhají. Je to i tím, že je to učím. Už jsou ve věku, že dokážou pomáhat. Nejstaršímu je šestnáct a zrovna dnes jsem ho poprosila, aby zametl listí a on bez odmlouvání souhlasil. Pomáháme si vzájemně. Když zase něco potřebuje on, třeba peníze na nějakou knihu, ví, že za mnou může přijít. Penězi je i odměňuji za nějakou větší práci. A když ten prostřední vidí, že si ten nejstarší něco vydělal, chce potom taky pomáhat. A nejmenšímu je šest let, nastoupil do první třídy, ten ještě tolik pomáhat nemůže, ale děláme spolu třeba muffiny. Taky se snaží. 

Prodej luxusního penthousu 4+kk 260 m², Praha, Praha 3

Zobrazit nemovitost

Vztahy jsou obecně náročná disciplína a ne vždy je to s nimi snadné. O to víc s bývalými partnery. Jak to s nimi máš ty?

Tyhle vztahy můžou fungovat jen, když chtějí obě strany. Nesmí tam už být ten pocit zranění. My teď komunikujeme na hezké úrovni. Sice s jedním manželem víc a s jedním méně, ale funguje to. Je třeba neřešit příliš vlastní ego a myslet spíš na děti. Proč bychom nemohli hezky vycházet, když už všichni žijeme vlastní životy a necítíme touhu se vzájemně mstít? Prožili jsme hezké chvíle, máme spolu děti a já vždy raději vzpomínám na to pěkné. Je to asi trochu i obranný mechanismus. Hlavně se vždy snažím poučit se z chyb.

Vypadá to, že jsi nalezla recept na věčné mládí. Na svých sítích často dáváš tipy na péči o tělo a kosmetické produkty. Kolik času věnuješ péči o sebe? A jaká je tvoje daily routine?

Paradoxně moc času ne. Myslím, že méně je více. Používat deset krémů je nesmysl. Mám citlivou pleť, tak ji nesmím moc zatěžovat. To platí i o make-upu. Když se nalíčím moc, vypadám starší a mám pocit, že mi to tolik nesluší. Nebaví mě trávit čas v koupelně přílišnou péčí o sebe. Vyhovují mi jednoduché funkční produkty, které mě nezdržují. To samé vlasy, stačí mi občas si umýt hlavu, ale ne se gelovat, fénovat a točit kudrlinky. A ani mi to nejde. Pečuji o sebe intuitivně a vybírám si organické produkty bez chemie. Když mi něco funguje, zůstávám tomu věrná. 

Ve 13. komnatě Vlastiny Svátkové ses svěřila se svými problémy s bulimií. Po svém uzdravení jsi pomáhala dívkám s podobným problémem. Co dělat, když máme podezření, že někdo v našem okolí trpí poruchou příjmu potravy? Co takový člověk potřebuje slyšet, aby byl ochoten se léčit?

Tenhle problém jsem řešila velmi mladá, bylo mi šestnáct let. To je člověk velice křehký. Osobně si myslím, že by mi stačilo, kdybych mohla přijít za rodiči a cítit jejich empatický zájem. A ne slyšet, že mám jít za někým jiným nebo dostávat facky za to, že nejím. To je velmi necitlivý přístup. Dnes ale chápu, že v těch reakcích je i strach a bezmoc. To se může projevovat agresí a vztekem. Ale empatický a citlivý přístup je o naslouchání. Důležité je zjistit si co nejvíce informací a změnit vzorce v rodině. To můžou být i nevhodné poznámky komentující vzhled. Ty jsou pořád hodně časté. Stále to od dívek slýchám. Třeba dědeček řekne vnučce, že je tlustá, ať se na sebe podívá, jak hrozně vypadá. Tady bych okamžitě zasáhla. Dospívají jsou velice křehcí a podobné poznámky napáchají obrovskou škodu na jejich psychice. Nesmí mít pocit, že budou milováni jen, když budou vypadat určitým způsobem. Dobré je také konzultovat problém s odborníkem a hlavně dát dětem pocit, že jsou milované takové jaké jsou.

Co bylo impulsem k tomu začít psát? 

Se psaním to mám trochu jinak než s herectvím. Psaní mě provází po celý život. Už jako malá jsem psala básničky. K tomu mě vedla moje milovaná babička, která už nežije. Zúčastňovala jsem se různých literárních soutěží v poezii i próze a začala jsem psát blogy. Ty byly velice úspěšné. Díky nim jsem zjistila, že by mohlo dávat smysl napsat knihu. Tak to celé začalo. A moje kniha Prostor pro duši se stala dokonce bestsellerem. Vydala jsem si jí sama a prodalo se jí 30 000 kusů. 

Jak náročné je vydat si sama knihu?

„Když máte nějaké mentora, který vás upozorní na možné chyby, tak to ani tak těžké není. Ale já nikoho takového neměla. Netušila jsem, jestli bude kniha úspěšná, ani zda se mi vrátí peníze, které jsem do toho investovala. Bez peněz to nejde. Musí se zaplatit tisk a tvorba e-shopu. Ten musí být funkční a intuitivní. Vyřešit balení zásilek a marketing,"

vysvětluje Vlastina Svátková.

Je nějaké téma, ke kterému by ses ráda vyjádřila a nikdy se tě na něj nikdo nezeptal?

Nejsem takový exhibicionista, abych potřebovala všechno nutně komentovat a rozčilovala se, že se mě na to nikdo neptá. Jsem spíš introvert a ráda si počkám, až budu tázána. Nemusím své názory prosazovat násilně. Pokud mám pocit, že bych se měla k něčemu konkrétnímu vyjádřit, udělám to na svých sociálních sítích.

Zdroj: vlastní dotazování, vlastina.com, csfd.cz

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost