Volby jako zrcadlo bezmoci něco změnit. Ale i jeden hlas může hrát roli
Je po volbách, lístky jsou vrženy, hlasy sečteny. Ve vzduchu je ale stále mnoho rozvířených emocí. Volby do Poslanecké sněmovny vyvolaly řadu otázek, včetně té, jak moc důležitý či nedůležitý je hlas jedince, zda je vůbec možné něco změnit.
Jak uvádí Novinky.cz, volební účast byla v letošních volbách třetí nejvyšší v historii, dosáhla 68,95 %. A to i navzdory tomu, že na diskusních fórech často zaznívalo „volit nejdu, nemám koho“. Podle výzkumů STEM/MARK je u nás přibližně 1,4 milionu chronických nevoličů, kteří argumentují nejvíce tím, že „není koho volit, nikomu nevěřím“. V pořadí druhou příčinou je nezájem o politiku jako takovou a třetí argument bývá ten, že to „nemá smysl, nic nezměním“. Poslední uvedený důvod, proč nejít volit, bývá silným momentem, který má své opodstatnění i v psychologii. Říká se tomu „naučená bezmocnost“. Jde o pojem Martina Seligmana a vychází z toho, že pokud člověk opakovaně zažije, že jeho vyvinuté úsilí nevede ke kýženému výsledku, mozek se mu přepne do režimu „je zbytečné se snažit“. Frustrace ze zbytečnosti vítězí, v jednání nepokračuje.
„Léta jsem chodila k volbám, kolikrát jsem kvůli tomu nejela na chalupu, nebo změnila plány, jen abych to stihla. Ale už mě to přestalo bavit. Stejně se nic nezměnilo. Volební lístky jsem proto vyhodila, hned, jak dorazily, a na chalupu jsem se přesunula už v pátek ráno. Ani tu televizi jsem si nepustila, nechci to vůbec řešit,“
řekla pro LP-life.cz šedesátiletá Helena V.
Co zmůže jeden hlas
Helenin postoj je do jisté míry pochopitelný, je to psychologická forma obrany proti zklamání. Jak poznamenal Steven Levitt z Freakonomics.com, tak „nikdo se zdravým rozumem nehlasuje, jen proto, že by se domníval, že ovlivní výsledek voleb“. V historii moderních voleb existuje opravdu jen málo případů, kdy by jeden hlas sehrál nějakou zásadní roli ve výsledcích. Nicméně i zde výjimka potvrzuje pravidlo.
V roce 2008 prohrál volby indický kandidát do rádžastánské státní poslanecké sněmovny o jeden hlas. C.P. Joshi tehdy získal 62 215 hlasů, Kalyan Singh Chauhan přesně o hlas více. Novináři však přišli s informací, že výsledky voleb mohla ovlivnit Joshiho žena, která s ním nedorazila k volbám a místo toho se za něj modlila v chrámu. Naopak manželce vítěze se mělo nějakým způsobem podařit volit hned dvakrát. Celý případ se následující čtyři roky vyšetřoval, volby byly nakonec anulovány a Joshi vleklý spor vyhrál. O funkci už ale zájem neměl, získal post ve federální vládě.
Hrdost jako nezištný motiv
Motivaci, proč jít volit, tak musí mít člověk trochu jinou. Levitt trefně uvádí, že by to měla být především zábava, že důvod, proč jít k volbám, může tkvít v tom, že jedinec pocítí aspoň na malý okamžik národní hrdost a jistou pospolitost. Volby totiž svým způsobem stírají rozdíly – ve stejný moment se u totožného aktu sejdou lidé z naprosto odlišných sociálních sfér, přičemž hlasy všech mají stejnou váhu. Kdo volí, chová se zodpovědně a správně, zapůsobila na něj volební mobilizace a myslí nejen na svůj osobní prospěch, ale i na prospěch celku.
S ohledem na vysokou volební účast podobné odhodlání českým voličům zajisté nechybělo, byť mnozí mohli být nakonec zklamáni, nebo se za své rozhodnutí dokonce styděli.
„Já o tom, komu dám svůj hlas, nemohl říct nikomu. V okolí mě v tomhle směru nikdo nechápe, takže se raději nahlas nechlubím a využívám toho, že je volba tajná. Ale volit jsem šel, to je myslím hlavní,“
prozradil pro LP-life.cz devětašedesátiletý Pavel C.
Dvaadvacetiletý Michal V. své pohnutky vysvětlil pro LP-life.cz jinak:
„Neodpustil bych si nejít k volbám, je to povinnost. Kdo nejde, nemá pak nárok nadávat na politiku, když se ji aspoň nepokusil aktivně ovlivnit. Jistě, nedopadlo to, jak jsem si přál, ale hroutit se nebudu a za čtyři roky jdu volit znovu.“
Motivaci lze tedy najít, třeba i v tom, že mít vůbec možnost to udělat nebylo vždy samozřejmostí. Na to upozornila na Novinky.cz i diskutující Magdalena:
„Volit jdu už jen proto, že ženy neměly většinu historie výsadu volit, a cítila bych se trapně vůči těm, které nám volební právo získaly.“
Zdroj: Autorský text, vlastní dotazování, Novinky.cz, Stemmark.cz, Timesofindia.indiatimes.com, Journals.law.harvard.edu, Wikipedia.org
