NA VLASTNÍ KŮŽI: Manžel je Afričan, dcera míšenka... O životě a rasismu v Paříži
V posledních dnech obletěla svět šokující zpráva. Americký policista zavraždil afroameričana George Floyda, což vyvolalo demonstrace nejen v Americe, ale také v Evropě. Před pár lety bych nad tím jen kroutila hlavou stejně tak, jako mnoho z vás. Dnes se mě to dotýká mnohem víc než si umíte představit. Jsem Slovenka žijící v Paříži, můj manžel je Francouz, původem Afričan.
Mám privilegium bílé rasy a nikdy jsem rasismus na vlastní kůži nezažila. Nikdy ani nebudu vědět jaké to je, když se k vám lidé chovají odlišně pouze kvůli barvě vaší pleti. Moje dcera je afroevropanka a bohužel se obětí rasismu stát může. Proto cítím povinnost podpořit myšlenku v boji proti rasismu. Umíte si představit, že policista na ulici napadne nebo zavraždí vaše dítě, protože je černé, bílé, žluté či červené? Asi neumíte, že?
To, že se lidé ke mně chovají odlišně, hlavně lépe než k mé rodině, která je černé rasy, mi láme srdce.
Uvedu jeden reálný příklad, kterého jsme byli svědkem. Občan bílé rasy venčí psa bez vodítka v pařížském parku, kde je zákaz volného pohybu psů. Jde kolem občan tmavé rasy a upozorní občana bílé rasy, aby si psa připoutal. Občan bílé rasy volá policii, že na něj zaútočil černý.
Můj manžel byl před více než 10 lety vybraný na konkurz na vedoucí pozici do banky na základě jeho vzdělání. Po zjištění, že je černoch, byl z konkurzu vyřazen. Nakonec si vybral cestu za úspěchem jinou a šel po ní sám.. Trvalo mu roky než přesvědčil veřejnost o svých kvalitách a momentálně hlásá jeho jedinečnou vzdělávací metodu DEUTOUISM. A teď si představte, že platíte svému dítěti Harvard či Britskou Univerzitu, snažíte se se rozvíjet jeho znalosti, podporovat jej ve studiích a nakonec? Nedají mu práci, protože je černé!
Pokud černoši cestují na dovolenou, většinou zjišťují, jaká je míra rasismu v dané zemi. To my bílí neznáme, protože jsme téměř všude vítáni.
Moje švagrová je modelka a v Itálii ji ubili téměř k smrti, dokonce o tom napsala i knihu. Víte, jsem přesvědčena o tom, že pokud by měl každý z nás to štěstí, vidět alespoň trochu svět a zažít situaci, kde vám pomůže černoch, Asiat či Arab, nikdo z nás by nebyl rasistou. Opravdu reálně poslouchám, zejména od žen tmavé pleti, že se bojí vyjít na ulici. Bojí se o život svých mužů a dětí. Nerovnoprávnost a vraždy afroameričanů jsou ještě pořád na denním pořádku a to nejen v Americe.. Jen se o tom příliš nemluví!
Přijde mi neskutečné, že v roce 2020 stále existuje něco takového jako rasismus v tak nesnesitelné míře!
Včera se v pařížských ulicích protestovalo a mně chodily zprávy z domova, zda je u nás bezpečno. Ano je! Protest byl na počest afroameričana George Floyda, který byl brutálně zavražděn policistou bílé rasy. Vedli ho lidé, kteří jako děti snili, že budou žít ve světě, kde rasismus bude už minulostí. Realita je ale bohužel taková, že od roku 1968 až do roku 2020 je to stále jen sen. Na jak dlouho?
Věřím, že rasismus se stane jednou provždy minulostí a já se nebudu bát o své děti a vy o ty své!
Přeji si, aby moje dcera a také vaše děti žily plnohodnotný život bez pocitu strachu a nerovnoprávnosti, aby byly stejně milované a uznávané společností, aby nepociťovaly rozdíl kvůli barvě, kultuře či řeči. Člověk je jako jablko. Může být žluté, zelené, červené, ale pokud ho rozkrojíte, vypadá stejně.
