Zpěvačka SIMA jako chameleon v lidské kůži. Životním krédem je pro ni změna

Pojďme tedy od začátku. Simono, jak vzpomínáš na život před tím, než ses proslavila, než ses stala idolem generace?

Stále jsem na tom makala. Už od svých devíti let jsem chtěla být zpěvačkou. Tehdy to bylo úplně něco jiného. To se nedá porovnat, život tehdy a teď. Teď jsem mnohem šťastnější.

Jak sis předtím vydělávala?

Když jsem začala vydávat skladby, nedalo se z hudby na sto procent žít. Byly sice nějaké koncerty, ale nedalo se z toho vyžít, takže jsem pracovala jako speditérka. Trvalo to asi sedm měsíců. Potom jsem se dostala do stádia, že jsem se musela rozhodnout, čemu chci věnovat sto procent své energie a času. Rozhodla jsem se, jak jinak, pro hudbu. Jiná volba pro mě ani nebyla. Nepřemýšlela jsem ani na chvíli, že by to mohlo být jinak.

Pronájem rodinné domu Praha 6 Suchdol – 208, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Neměla si názor, že celebritám stoupá sláva do hlavy?

Já jsem na to neměla vůbec žádný názor. Ani mě to nenapadlo nad tím někdy přemýšlet. Setkávám se ale velmi často s tím, že mi někdo řekne: „na to, že jsi Sima, tak jsi dost v pohodě“. A já taková jsem, proč bych nebyla. Většina lidí, které znám ze showbyznysu, tak jsou v pohodě, milí a fajn. Neříkám ale, že úplně všichni. To je jako mezi lidmi v jakékoli jiné práci. Stejně jako když někdo pracuje třeba v obchodě, například prodavačka. Určitě jsou mezi nimi milé a určitě i takové, že se vzbudí a mají špatný den. Ono to není jen v tom showbyznysu. Beru to tak, že lidé jsou různí, ale stále to beru i tak, že aby někomu sláva stoupla do hlavy, musí k tomu mít predispozici. Víš co myslím? Já jsem nikdy nebyla ten typ. Těžko to hodnotit. Já jsem si postupně budovala kariéru a možná i trošku chápu, že někomu se to možná podaří během jedné noci a vlastně ani sám neví, jakým způsobem se dostal na výsluní. Pak chápu, že má tendenci na chvilku si ulítnout. Důležité ale je, aby ho někdo vzal, takhle ho usadil a řekl: „tady je potřeba být“. Mně se to nestalo ani se mi to nestane, protože to nějak nemám v žilách.

Zůstáváš skromná?

Skromnost je fajn, ale i nadměrná skromnost podle mě škodí.

Simi, co byl tvůj první impuls, že se začneš věnovat hudbě a konkrétně rapu?

Já nejsem raperka, v první řadě jsem zpěvačka. Milovala jsem hudbu, i když nejsem z žádné muzikantské rodiny. Nikdo v rodině nezpíval a ani nehrál na žádný hudební nástroj. Já si k tomu našla cestu přirozeně. Viděla jsem něco v televizi, líbilo se mi pár skladeb. První skladba, kterou jsem zpívala, se jmenovala Je t'aim. To byla první věc, kterou jsem zpívala. Přišel impuls, kdy jsem si řekla, že teď bych to mohla brát vážně i přesto, že jsem byla třeťačka na základní škole a pořádala se jakoby třídní superstar. Tam jsem to právě zazpívala. Myslím, že jsem to vyhrála a od té doby jsem si řekla: ok, asi to není úplně marné.

Proč rap?

Baví mě i rapovat. Nechci se stavět do pozice, že jsem raperka, protože v první řadě jsem zpěvačka. Občas mě baví rapovat. Poslouchám tu hudbu a je mi blízká. Takže asi tak přirozeně jsem se k tomu dostala. Samozřejmě mě velmi ovlivnilo i období, které jsme strávili s mým přítelem Tomášem Gajlíkem u Ega ve studiu.

A co tvé spolužačky?

Ježíš. To bylo dávno.

Vnímají tě, že jsi slavná? Mají k tobě nějaký jiný postoj?

Já se pořád bavím s týmiž lidmi. Někteří lidé z mého života nějak odešli. Věřím v osud. Říkám si, že ti, kteří mají zůstat, zůstanou. Tak to mám doteď. Vlastně mám ze školy jen jednu kámošku. Bylo nás tehdy víc, ale rozutíká se to. Každý má nějaké své věci...

Co teď připravuješ? Nějaké překvapení pro fanoušky?

Pracuji na jednom produktu. Čekám, až mi ta prvotinka přijde domů, takže teď jsem v takovém očekávání. A nejsem těhotná a ani se nejdeme brát! Chceme udělat jeden svůj produkt a chceme, aby to bylo to nejlepší, co umíme udělat. Samozřejmě chystám i skladbu, už ji mám skoro hotovou. V pondělí ji chceme dokončit. Letos nechci vydávat album, udělám po šesti letech výjimku. Hudba ale bude určitě. Budou skladby, nový merch i ten nový produkt. Nikomu jsem ještě neřekla, o co se jedná. Vědí to jen moji nejbližší.

Těšíš se oblibě v Česku i na Slovensku. Čím to podle tebe je, že ses stala tak slavnou a oblíbenou?

Hudbou? Já si pořád říkám, že je naprosto v pořádku nebýt oblíbený. Jsou lidé, kteří mě mají rádi a milují, za ně děkuji nejvíc. Samozřejmě jsou i lidé, kteří mě nemají rádi. Nelíbí se jim mé skladby, vyjadřování nebo jim nesedím celkově jako osoba. To je ale naprosto v pořádku. I nebýt oblíbený je například v pohodě. Když jsem chodila na základní školu, tak jsem k oblíbeným vůbec nepatřila.

Simi, jak u tebe vzniká námět na nějakou píseň?

U mě to přichází velmi impulzivně. Například u poslední skladby, kterou jsem psala, jsem se inspirovala afterparty, která byla po turné. Po koncertě v Bratislavě jsme zůstali s fanoušky, bavili jsme se do čtvrté do rána a strašně se mi odtamtud nechtělo jet domů. To mě vlastně inspirovalo napsat text. Vznikla z toho podle mě moc dobrá skladba, takže se těším, až to půjde ven. Celkově mě asi nejvíce inspirují ženy. Z toho asi čerpám inspiraci nejvíc. To téma mi je nejbližší. Mám pocit, že to je to, o čem chci mluvit, k tomu mám nejblíž.

Neplánuješ nazpívat v budoucnu nějaký duet, například s Rytmusem?

To se uvidí. Ale s Páťou vlastně skladbu máme. Jmenuje se Pocity.

Říká se, že showbyznys s sebou nese pozitiva a negativa. Mnoho zpěváků se dostalo do střetu s drogami. Jak jsi na tom ty?

Já si to vůbec neumím představit. Nechci říct, že obdivuji každého, kdo to zvládá, ale já bych si tím podle mě jen zničila život. Neuměla bych pak fungovat. Nemyslím si, že je tam nějaká extra spousta drog. Já kolem sebe nemám lidi, kteří by fetovali, obklopuji se lidmi, který v tom nejdou. Ale vím, že pár lidí se najde. Lhala bych, kdybych ti říkala, že tohle vůbec. Někteří tomu bohužel podlehli. Já si to ale fakt neumím představit. Neumím si představit, že bych vyšla na stage pod vlivem něčeho.

Simi, ty jsi idolem mnoha dívek, ale za hvězdnou kariérou rozhodně nejsou jen roky plné štěstí. Ve čtrnácti letech sis prošla těžkým obdobím, dostala jsi tehdy nabídku od jisté modelingové agentury. Jak k tomu došlo?

Už jsem se k tomuto tématu vyjadřovala. Teď jsme ve stádiu, že stále není rozhodnuto. Propustili ho s náramkem na noze, takže si chodí zatím po svobodě. Soud ještě nerozhodl. Stále čekáme na vyjádření. Kdo by o tom chtěl vědět víc, mám o tom jeden rozhovor s Kikou Kövešovou. Takže ten si klidně pusťte.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Proč ses rozhodla vystoupit s tím veřejně?

Abych někomu pomohla. Já jsem to ze začátku, když jsem se dozvěděla, že se to děje pořád, brala tak, že mám dvě možnosti. První byla, že jsem si vybudovala nový život, mám se skvěle, musím říct, že jsem vděčná za všechno a za všechny, kteří přišli do mého života. Mohla jsem se tvářit, že to nevidím a netýká se mě to. Za mě ale vyhrála ta druhá možnost. Tam, kde jsem byla já jako ta čtrnáctiletá holčička, tak přesně na stejném místě teď může pravděpodobně být někdo jiný. Řekla jsem si, že je správné se rozhodnout mluvit.

V současné době jsi jednou z nejuznávanějších ženských hudebních interpretek, kterou sledují tisíce dívek, obdivující nejen tvou hudbu, ale i image. V médiích jsi někdy označována jako chameleon, který stále mění svůj image...

Teď jsem blondýna. Včera jsem říkala kámošce, která mi dělá vlasy: „Dominiko, už jsem asi dva týdny blond, ale nevím, jestli mě ta blonďatá ještě baví.“ Já jsem v tomhle extrémně náladová.

Kdy nastalo období, že ses rozhodla měnit svůj image? Jsi známá vlasovými proměnami, nejčastěji tě vidíme s afrocopánky nebo s dredy. Jak dlouho ti například trvá vytvořit účes na vystoupení?

Dnes mi to netrvalo vůbec. Mám teď na chvíli prodloužené vlasy. Ale když mám například copánky, tak záleží, jaké jsou. Jsou copánky, které se dají zaplést. Z těch, co jsem měla, byly některé zapletené za pět hodin, ale byly i takové, které trvaly dvanáct hodin a dělaly mi je dvě nebo tři ženy. Dvanáct hodin, to byl masakr.

A jaký účes máš na sobě nejraději?

Těžko říct, protože já jsem taková „všehochuť“. Jako když máš chuť na sladké, ale pokaždé na něco jiného, tak já to tak mám s vlasy. Mám období, kdy se mi líbí přirozené, dlouhé vlasy a příčesky a potom zase naopak, chtěla bych zase krátké a ofinu, takže si dávám paruky. Mám doma asi čtyřicet paruk. Paruka je způsob, jak změnit své vlasy i dvakrát za den a nezničit si je. Jsem ke svým vlasům velmi šetrná. Když chci velkou změnu, tak si vezmu paruku. Jednou jsem se ostříhala, to mi bylo třináct. Když je vám třináct let, nestříhejte se! Vím, že je to cool a chceš být jiná, ale nestříhej se! Já od svých třinácti let pořád čekám, až mi vlasy dorostou do původní délky. Já měla tak dlouhé vlasy, když mi bylo třináct let. Ostříhala jsem si je a od té doby mi takové nedorostly. Takže pokud je ti třináct a chceš se ostříhat, čtyřikrát si to promysli!

Není to tak, že s každým nově vydaným albem měníš barvu vlasů?

Určitě. Nové album pro mě znamená nové vlasy, ale já měním vlasy i během roku. Vnímám to tak, že někdo má chuť jít na nové nehty, tak já mám chuť změnit vlasy. Hrozně mě baví být pořád jiná. Nemám ráda stereotyp, mám ráda, když se věci v mém životě mění. Lidé ne, lidi nepočítáme! Například, co se týče mého vkusu oblékání. Brutálně se to mění.

Jak je to s tebou a módou? Miluješ ji, sleduješ trendy?

To, jestli je to trendy, musíte posoudit sami. Každý máme nějaký svůj vkus. I můj vkus se mění, jako vkus každého. To mám stejně jako s vlasy. Mám ráda oversize věci, velké věci, XXL trička, XXL kalhoty. Mám ráda crop topy a všechno, co svítí a třpytí se. Tím, že jsem na stagi, tak potřebuji hodně oblečení. To asi patří přirozeně k tomu, co dělám.

Jsi zpěvačka, pořád něco tvoříš, něco vydáváš. Kdy máš vlastně volno?

Když si ho udělám. Vlastně teď jedeme na dovolenou. Patnáctého odjíždíme, letíme na Tenerife. To bude moje dovolená. Původně jsme chtěli do New Yorku, ale tam je to na deset dní málo, tak jsme se s přítelem rozhodli jet někam blíž. Zjistila jsem, že na Tenerife je to pět hodin letu, což také není nejblíže, ale je to fajn. Není to třináct hodin letu.

Tak příjemnou cestu a děkujeme za rozhovor.