Centrální banka zůstává opatrná. Proticyklickou kapitálovou rezervu zvýšila na 1,5 procenta
Bankovní rada České národní banky rozhodla o tom, že od července dojde ke zvýšení sazby proticyklické kapitálové rezervy z původních 1,25 na 1,5 procenta. Důvodem je zejména silná úvěrová aktivita a růst zadluženosti domácností a firem. Co to pro domácí ekonomiku znamená?
Vzhledem k některým strukturálním charakteristikám české ekonomiky, jak tvrdí centrální banka, by se případný nepříznivý vývoj ve světové ekonomice a poruchy v mezinárodním obchodě mohly projevit zhoršením situace u nefinančních podniků i domácností. Proto je podle bankéřů nadále vhodné udržovat vyšší odolnost domácího bankovního sektoru.
„Navzdory přetrvávajícím globálním nejistotám se potvrdil další nárůst cyklických rizik v domácím finančním sektoru. Tento vývoj šel na vrub zejména plošné úvěrové aktivitě, která by měla dle poslední prognózy pokračovat i v následujícím období. V takovém prostředí považujeme za potřebné mírně zvýšit sazbu proticyklické kapitálové rezervy, aby byla zachována vysoká odolnost domácího bankovního sektoru,“
řekl po jednání bankovní rady o finanční stabilitě její člen Jakub Seidler a potvrdil tak, že se sazba zvyšuje z 1,25 na aktuálních 1,5 procenta.
Zájem o hypotéky se zvyšuje
Bankovní rada diskutovala také o situaci na hypotečním a nemovitostním trhu. Podle dostupných dat překročil v prvním letošním čtvrtletí počet i objem poskytnutých hypoték dlouhodobé průměry. Bankovní rada proto považuje za žádoucí ponechat nastavení horní hranice ukazatele LTV na stávající úrovni 80 a pro žadatele do 36 let na 90 procentech.
Dluhy domácností v Česku u bank se jen v dubnu v meziročním srovnání zvýšily o 236 miliard. Většinu dluhů domácností tvoří právě úvěry na bydlení, v dubnu to bylo 77 procent. Objem hypoték a dalších úvěrů na bydlení se podle komentáře centrální banky ve srovnání s březnem zvýšil o 16 miliard na 2,044 bilionu korun. Objem úvěrů pro nefinanční podniky pak stoupl o zhruba o 111 miliard korun.
Budoucí nástrahy
„Rizikem pro nadcházející měsíce jsou makroekonomické dopady déle trvajícího konfliktu na Blízkém východě. Domácím rizikem ve směru vyšší inflace je případné zrychlení růstu množství peněz v ekonomice vyvolané úvěrováním domácností a vládních institucí. Případný dodatečný růst celkových výdajů veřejného sektoru by vedl k riziku ještě většího inflačního působení fiskální politiky,“
uvedl ve svém komentáři před časem Zdeněk Pikhart, který je ředitelem odboru měnové politiky a fiskálních analýz České národní banky.
„Česká ekonomika letos vlivem dopadů nabídkového šoku lehce zpomalí svůj růst, v příštím roce by však měla pokračovat ve vzestupné fázi hospodářského cyklu a dostat se mírně nad svůj potenciál. K růstu v následujících čtvrtletích přispěje především spotřeba domácností tažená nárůstem reálných mezd a mírně uvolněnou fiskální politikou,“
dodal dále Pikhart.
Proč je proticyklická kapitálová rezerva tak důležitá?
Cílem nastavení optimální výše rezervy je především zabránění přenosu problémů finančních institucí do ekonomiky. To je podstatné v době růstu úvěrů, kdy hrozí přehřátí celého hospodářství a zvýšený podíl nesplacených půjček. Příkladem jsou třeba zvyšující se ceny nemovitostí, které mohou představovat problém pro domácnosti. Hrozí pak totiž jejich zvýšená zadluženost, která může mít následně dopad i na bankovní sektor, který není schopný úvěry splácet. Pokud tedy tempo úvěrování roste, měly by banky rezervu vytvářet.
Proticyklické kapitálové rezervy jsou ale užitečné i v momentu, kdy naopak ekonomické aktivity klesají a je potřeba, aby byly banky schopné případné úvěrové ztráty splácet. To bylo příznačné zejména poté, co ekonomiky celého světa ochromila pandemie Covid-19. Zatímco před koronavirovou krizí byla sazba proticyklické kapitálové rezervy nastavena na 2 procenta, klesla poté až na 0,5 procenta. To zafungovalo a přispělo k podpoře domácí ekonomiky. Ptáte se jak? Zabránilo se tak hlubšímu propadu, díky čemuž se zachovala stabilita celého systému.
K zavedení zvýšené regulace přiměla ekonomy původně finanční krize z roku 2008, kdy se makroekonomika začala na zvýšení odolnosti finančního systému čím dál více soustřeďovat. To umožnilo více regulovat nejen finanční sektor, ale i ekonomické subjekty, které do vztahů s bankami a dalšími finančními institucemi vstupují.
Zdroje: autorský text, ČNB, ČTK
