Na férovku: Bouračka Turek. Bezpečnostní rozměry SUV ochránily jeho sako, řidič sanitky se poroučel do nemocnice

Není to tak dávno, co by v každé evropské zemi politik vystavený kauze, kdy nabourá do zdravotnického vozidla s houkačkou, navíc převážejícího krevní transfuze, okamžitě balil kufry a jeho politická dráha by skončila. Dost možná by následoval i kriminální postih.

Za tento závan romantické nostalgie je samozřejmě nutné se omluvit. V oněch dávných časech by se neonacista, který hajluje, kudy chodí, natáčí se, jak porušuje dopravní předpisy, a zároveň na něho prasknou problematická daňová přiznání, nejen do politiky nikdy nedostal, ale neměl by ani na míru ušité sako v podobě korýtka zmocněnce na Ministerstvu životního prostředí.

Turek naboural i se svojí funkcí ušitou na míru

Funkce vznikla čistě a jenom proto, aby měl Filip Turek funkci, jelikož prezident se slabostí pro nostalgii ho odmítl jmenovat do vládního postu. Dlouho se na tomto piedestalu funkcionářské kreativity vrchní Motorista neohřál. Bude to však opravdový konec Turka v politice? Těžko.

Věc má více rovin. Filip Turek neměl nikdy ambice angažovat se ve vzniku nějaké legislativy nebo nastartování nějakých zásadních reforem. V tomto ohledu opravdovým politikem nikdy ani nebyl (jeho pasivita ve Sněmovně mluví za vše). Pro reálnou politiku je otázka po jeho odchodu bezpředmětná.

Jenže to je jen jedna složka práce našich volených zástupců. Politici také hovoří, obhajují nějaké hodnoty, myšlenky nebo přístupy k životu, které jsou právně nepodchytitelné. Jak říká známá poučka: právo je minimem morálky. V tomto ohledu byl skutečně ikonou strany Motoristů.

Filip Turek totiž není jediným silničním pirátem v naší zemi. Už nyní na sociálních sítích vyskakují obhájci jeho život ohrožujícího počínání. Považují totiž tuto bezohlednost za jakýsi standard. Ano, jsou to všichni ti, kteří zásadně v obci nejezdí 50 km/h, blinkr je nejzbytečnější součástkou jejich vozů, parkují v nepřehledných zatáčkách, aby ušetřili desetikoruny na parkovném, nedodržují bezpečnou vzdálenost (problikávání nesmí chybět) za automobily, co si dovolují na dálnici předjíždět jen 130 km/h.

Uvedené příklady jsou jen výsečí sobectví, které se zmíněnou morálkou nemají nic společného, ale jejich výsledkem může být vlastní pohodlí na úkor druhých. V dopravním provozu jde pak často nejen o zdraví, ale i o životy.

Politika sobectví schovaná do velkého SUV

Situaci doslova popsal v rozhovoru po nehodě sám Turek. „Jelikož já mám větší auto a on menší a bohužel se tam to menší převrátilo,“ sdělil poslanec bezprostředně po nehodě, aniž by nějak komentoval, že úmyslně předjížděl v odbočovacím pruhu a pak zatáčel na druhou stranu atd.

Takto totiž v praxi vypadá bezpečnostní faktor velkých SUV. Kdo má bohužel menší, ten skončí v nemocnici. Jak známo, právě takováto auta jsou na vzestupu, co se týče zájmu zákazníků, i když z odborného hlediska je tento druh konstrukce automobilu často kritizován.

SUVčka mají horší aerodynamiku (tedy přinášejí větší ekologickou zátěž), zabírají více místa na parkovišti, je z nich horší výhled (nevypadalo to, že by Turek měl přehled o situaci v křižovatce), mají obecně horší jízdní vlastnosti, ale jejich majitelé se rádi zaklínají bezpečností. Na záběrech z křižovatky I. P. Pavlova jsme tento efekt viděli na vlastní oči. Řidič „sanitky“ je zpátky v nemocnici, tentokrát v roli pacienta, zatímco na béžovém saku Filipa Turka není ani jedna trhlinka. Vlastní bezpečnost na úkor ostatních.

Takovouto politiku prezentují Motoristé. Profitovat z ní mají jen někteří; jak to dopadá v praxi, jsme viděli na záznamu z městských kamer. Skupina chodců, které letící auto jen těsně minulo, se podruhé narodila, jejich bezpečnostní parametr však v rozměru SUV Motoristů a jejich prezidenta započítán není. Politika sobectví ve své plné nahotě, bez zájmu u voličů však očividně není.

Zdroje: Autorský text, komentář, Novinky, Auto Journal, X