David Černý, slavný umělec a autor největší české sochy: Rebelie? To by mě ani nenapadlo

Stojíme v pražském Karlíně před domem Fragment a koukáme se na vaši novou sochou Lilith. S výškou šestadvacet metrů je prý největší sochou v Česku?

Asi jo, ale všichni víme, že na rozměrech nezáleží. I když rozumím, že zkušenost se může lišit…

To je pravda. A co bylo na její realizaci nejsložitější?

Na každé realizaci je nejobtížnější boj s úřady. Nic jiného, horšího, neexistuje, ani jakékoliv přesuny tunového materiálu. Myslím si, že i doletět na Mars by byla triviální záležitost, nebýt úředníků.

Jak dlouho probíhala příprava od prvotní myšlenky až po realizaci?

Před dvěma lety jsme položili základní kámen. To jsem měl první čínskou chřipku... Předtím minimálně dva tři roky trval projekt a jeho projednávání. Myslím si, že dneska to bude zhruba pět let od momentu, kdy jsme se v hospodě rozhodli, jak to bude vypadat.

Pronájem bytu 3+kk - Praha 1 - 108, Praha 1

Zobrazit nemovitost

V budově budou nájemní byty. Kdybyste se do ní měl nastěhovat, který z nich byste si vybral?

Já bych si samozřejmě vybral ten u ruky Lilith, to je jasné.

Říká se, že bude nejdražší právě proto, že tam zasahuje vaše umělecké dílo. Je to tak?

Já v to doufám, i když ceny bytů neurčuji a nemám s nimi vůbec nic společného, stejně jako s jakýmikoliv jinými cenami na tomto projektu.

Hlava Lilith se má v budoucnu ještě otáčet. Je to na podobném principu, jaký jste použil už u Kafkovy hlavy?

Když se něco otáčí, znamená to, že to v jedné ose mění svoji polohu, jako třeba kolo…

Já jsem měla spíš na mysli, jestli se bude otáčet kolem dokola jako Kafka, nebo hlavu jen ukloní na stranu.

Nebude to kolem dokola, jen se natočí.

S majitelem společnosti Trigema Marcelem Souralem a architektem Tomášem Císařem jste založili studio Black´n ´Arch. Jaký další projekt se v rámci vaší spolupráce bude realizovat?

To nevíme, protože to záleží na tom, co nám povolí úřady. V současné chvíli pracujeme na několika projektech. Nejzásadnější realizací je asi Smíchovský lihovar, kde teď probíhá první fáze stavby. Tomáš Císař už ale ve studiu není.

Dalším z vašich projektů je mrakodrap s vrakem lodi, který by měl stát na Nových Butovicích. V jakém je stadiu?

Je ve stadiu klasického povolování. Všechny projekty jsou buď ve stadiu realizace nebo ve stadiu povolování. A jak jsem vysvětlil na začátku, nejhorší boj je s úřady. Postavit cokoliv není problém, tam funguje inteligence. Ale trabl je prorazit to skrze valy úředníků. Tam funguje takový zajímavý fenomén - jakmile se má něco stavět, všichni lidi co tam nebydlí, chtějí, aby se nový barák postavil, protože chtějí někde bydlet. Ale jakmile se do toho baráku nastěhují, tak se z nich stanou takzvaní starousedlíci. A starousedlík se vyznačuje tím, že v žádném případě nechce nechat kohokoliv, aby se také nastěhoval do nového bytu. Tam dojde k brutální změně k myšlení. Kdokoliv, kdo ještě nebydlí, chce, aby se stavělo, ale jakmile bydlí, tak je zásadně absolutně proti. Denzita Prahy oproti standardnímu evropskému městu je asi padesát procent. Ale odpor k tomu, aby se jakákoliv plocha zastavěla, vznikly tam byty a infrastruktura, je stejně neskutečný. Toho pochopitelně využívají i politici. Tento řetězec je prorazitelný v podstatě jen atomovými zbraněmi. Uvidíme, možná je nám sem ten ruskej č***k za chvíli pustí.

Byl problém se starousedlíky i v případě budovy Fragment v Karlíně?

Úplně s jakoukoliv budovou je problém. Je to kruciální bod - nic se tu nedá postavit. Největší blok jsou úřednici, případně protestující, což jsou zejména starousedlíci.

Vkládáte v tomto směru nějaké naděje do nového metropolitního plánu, který se právě schvaluje?

Za A - až se vůbec schválí… Za B má spoustu změn, jak všichni víme. Já si myslím, že obstrukce se zase najdou. Obstruktoři zase najdou skuliny, aby mohli obstruovat. Společnost se dělí na ty, co ji táhnou a na ty brzdiče. Být brzdičem je esenciální vlastnost některých narozených jedinců.

Před dvěma lety se psalo také o vaší lokomotivě, která by jakožto most spojovala dvě budovy ve Vysočanech. Je to stejný případ, s těmi obstrukcemi?

Je ve stadiu projektu a dokonce má docela velkou šanci na realizaci.

Připravujete v oblasti architektury něco dalšího?

Připravuju spoustu dalších projektů…

Můžete prozradit nějaký konkrétní?

To určitě ne. Jsou to ale realizace spíše v zahraničí než tady.

Když Česká republika poprvé předsedala Evropské unii, vytvořil jste objekt Entropa, kde byly jednotlivé země zobrazeny pomocí stereotypů, které se o nich tradují. Kdybyste se na Entropu podíval dnes, co byste na ní změnil?

Samozřejmě by to vypadalo úplně jinak, ale nedokážu vysypat z rukávu, jak.

Pronájem luxusního bytu 3+kk Pařížská, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Česká republika tam byla reprezentovaná pomocí výroků tehdejšího prezidenta Václava Klause. Jak si ji dokážete představit dneska? Nahradil byste je výroky Miloše Zemana?

Já k tomu vlastně nemám slov. Je to strašidelné, ale propadl jsem se do stadia, kdy nevím, jak bych Českou republiku charakterizoval po tom hnusu, co jsme tu zažívali deset let na Hradě. Pravděpodobný „kágébák“ Klaus byl nahrazen pravděpodobným „kágébákem“ Zemanem a já bohužel musím uznat, že pravděpodobný „kágébák“ Klaus byl lepší. Je to strašná představa. Když se vrátím do té doby, kdy tam pravděpodobný „kágébák“ Klaus seděl, tak jsem si těžko dokázal představit, že by mohlo nastat ještě něco horšího. Ale zdá se, že teď už se nic horšího snad stát nemůže. To nevím, kdo by tam musel být… Leda, že by kandidoval rovnou sám Putin.

Když prezident Zeman nastupoval do funkce, vztyčil jste mu na Vltavě obří prostředník. Teď, když se blíží konec jeho druhého funkčního období, chystáte mu něco i na odchodnou?

Jediná asociace, která se mi vybavuje v souvislosti s konáním tohoto člověka je, nepříliš vyčištěný řitní otvor. Nic jiného už nemám, je to něco, co nechcete úplně nutně potkat na talíři.

Vraťme se ještě k Lilith, která také vzbudila různé reakce. Která z nich vás nejvíc překvapila?

Ke mně se zase tolik reakcí nedonáší, jen takovým zvláštním způsobem. Nejsilnější rezonance byl článek Pavla Karouse (český sochař a autor projektu Vetřelci a volavky o umění ve veřejném prostoru, pozn. red.). Je to takové smutné, protože se s Pavlem znám, pracoval u mě v Meet Factory a podepisoval jsem mu honoráře. Nerozumím tomu, proč vyskakuje proti mně. Na druhou stranu je to pochopitelné z toho pohledu, že je těžký levičák publikující v A2 Alarmu a má rád komunistické patníky, které se za bolševika stavěly za prachy daňových poplatníků. Obdivuje hnusný, odporný komunismus. Je mladší než já a patří do generace, kde je étos konce komunismu znovuvzbuzený. Já jsem si komunismus zažil, v té době mě fízlové zavřeli, skončil jsem vyslýchaný StB. A tak tento patos necítím. Zažil jsem si tu zcela autentickou nenávist ke komunismu a jeho režimu, se vším všudy, včetně absurdit toho, jak se stavělo z půl procenta na kulturu. Po padesáti kilometrech dálnice se postavil nějaký hnusný betonový patník, vždycky to byl jenom kšeft. Stavbyvedoucí, respektive projektant, zavolal Zdenkovi, Zdenda řekl „hele, něco tam udělej z betonu a šábnem se napůl“. V té době to byl pochopitelně asi docela dobrý kšeft, ale taky pochopitelně „šméčko“ a plichta. Ano, i za bolševika vzniklo několik zázračných věcí, ale počítají se na prstech jedné ruky. Vydat o tom knihu a mít k tomu jakýkoliv obdiv, je pro mě nepochopitelné. Ale jak říkám, mám jinou životní zkušenost, komunismus jsem si ještě ty poslední čtyři roky stačil zažít naplno včetně toho, že jsem musel emigrovat, když mi zastavili pas. Nebyl jsem ten, komu bylo třináct, když komunismus skončil, abych si jako jediné z něj pamatoval mávátka na prvního máje. Já jsem si bohužel zapamatoval i výslechy na StB.

Máte podobný pocit jako vůči památníkům u dálnic i k brutalistním stavbám nebo se podle vás i mezi nimi najde něco kvalitního?

Občas se něco podařilo prorazit. Když se kouknu na Transgas, byl poměrně fascinující budova s různými detaily. V dnešní době by pravděpodobně nemohl vzniknout, pakliže by se neobjevil podobně šílený investor jako je Marcel Soural. Tam byla totiž děsivá spotřeba naprosto nesmyslných věcí. Výjimky tam tedy jsou – třeba když se Hubáčkovi podařilo prostřelit Ještěd a Rajnišovi a Eislerovi Máj. Bylo pár mikroskopických momentů, kdy se něco podařilo lehkým zázrakem. Generelně ale vznikaly spíš hrůzy, protože to držel za koule bolševik a připouštěl jen některé lidi. Ti, kteří se dostávali k lizu, museli s bolševikem určitým způsobem kolaborovat. I pan architekt Aulický – což je hrozně prima člověk – když dělal Žižkovskou věž, tak musel udělat spoustu politických kompromisů. Vždyť byla primárně určena jako rušička západního vysílání a odposlouchávací zařízení - o tom není diskuze, kvůli tomu to stálo na území židovského hřbitova... To jsou věci, které se raději opomíjejí a tváříme se, že se nestaly. Bolševik tu dělal strašidelné věci.

Jakou architekturu máte rád?

Mám rád Gehryho, mám rád Kaplického. Dům nad vodopádem je úžasný, byť je to relativně nudný funkcionalismus. Gehry je super příklad – když se stavěl Tančící dům, nenávist a odpor k němu byl nezměrný. Ten dům vznikl jen z jediného důvodu - protože ho jednoduše protlačil Václav Havel, který sál za Vladem Miluničem. Nebýt jeho, tento dům by nikdy nevznikl. Lidé kolem toho chodili a nadávali, jak je to hnusné, ale dneska je to absolutní ikona Prahy! Myslím si, že je to jeden z naprosto typických příkladů toho, jak generelní demence není schopna cokoliv akceptovat.

Dům Fragment má prý z výšky připomínat ležícího člověka…?

Je to taková stylizovaná ležící postava – směrem na západ jsou nohy, směrem na východ hlava a je podpíraná ostatními částmi. Je to taková jemná reakce na Invalidovnu a sochy, které nemají hlavy a ruce.

Lilith je žena, která odešla z ráje. Můžeme ji chápat jako symbol určité rebelie?

Lilith prohlásila, že nebude spát horizontálně pod Adamem. Určitě je to rebelie, ale je to současně trochu i démon.

Co považujete za svou největší rebelii, které jste se v životě dopustil?

Já jsem se nikdy nedopustil žádné rebelie. Jsem spořádaný, v klidu žijící občan této země a nenapadlo by mě dělat rebelie.