Na férovku: Péter Magyar vyhlíží návrat Rakouska-Uherska. S Petrem Pavlem by v tom našel společnou řeč

Naším vzorem je dvacetiletí první republiky založené Tomášem G. Masarykem, který je v prvé řadě znám tím, že právě Rakousko-Uhersko rozbil na atomy ve víru prachu první světové války. Cca 60 let existence rakousko-uherského dualismu, které tím skončilo, je jedním z vrcholů maďarské historické státnosti.

Co když je ale právě Rakousko-Uhersko dnes podnětnější inspirací než masarykovské Československo? I Masaryk věděl, že tón malého státu na koncertu velmocí, jak se globální politice 19. století přezdívalo, nebude mít posluchače. Proto k území historického českého království lepil, co se dalo. Hodilo se tak zaostalé Slovensko, najednou nevadilo, že nejde o historické území, jak se vysvětlovalo Němcům v českém pohraničí, ale klidně i ještě zaostalejší Zakarpatská Ukrajina.

Prodej bytové jednotky 3+kk, Praha 2 Vinohrady, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Další koalici pak vytvořilo s Rumunskem a Jugoslávií. Balkánské země se tak staly nejen výhodným odbytištěm českého průmyslu, ale také výrazným spojencem proti jedné nepřátelské zemi. Tou bylo Maďarsko.

Myslí v rámci evropské spolupráce Petr Pavel a Péter Magyar to samé?

Z domácího pohledu jen těžko chápeme, že každá druhá věta v Magyarově vítězném projevu odkazovala na časy 19. století, kdy se Uhersko pod vedením Budapešti těšilo autonomii v rámci habsburského mocnářství, na rozdíl od Čechů. Byli to právě Maďaři, kteří nechtěli umožnit vznik Rakousko-Uherska-Česka. Habsburkům ani Rakušanům by trialismus nevadil, Maďarům kvůli obavě z přehlasování 2:1 ano.

„Rád bych posílil vztahy mezi Maďarskem a Rakouskem, a to jak z historických, tak i z kulturních a ekonomických důvodů,“ připomněl Magyarovo konstatování web Politico a stejně tak, že rakouští politici by s Maďarskem také velmi rádi úžeji spolupracovali, což s orbánovským režimem dost dobře nešlo. Stará láska nerezaví.

A co staré animozity? Uvidíme, jestli se představitelé vládních stran v Česku přenesou přes lásku z neproduktivního vztahu s Viktorem Orbánem.

„Teď se na mě asi řada lidí bude zlobit, ale já jsem myšlenku Spojených států evropských už několikrát zdůrazňoval jako pravděpodobně jediné řešení pro Evropu, pokud bude chtít zůstat relevantní na světové mapě. Stále se ukazuje, že následující období - a nebude úplně krátké - bude obdobím globálních velmocí. A Evropa může být globální velmocí pouze tehdy, když bude mluvit jedním hlasem,“

pronesl čerstvě na výjezdu v Litomyšli prezident Petr Pavel, jak připomněl Deník. Středoevropské soustátí s centrem ve Vídni mělo také významná obranný rozměr a svým způsobem bylo právě Spojenými státy (středo)evropskými.

Časy pro Rakousko-Uhersko se vracejí

Své velikány dlouhého 19. století nemělo jen Maďarsko, ale i Česko. Dodnes na nás z tisícikoruny shlíží přísný pohled Františka Palackého, jenž přes všechny nesnáze kladl důraz na existenci Rakouska-Uherska z obav před imperiálními choutkami Ruska z jedné strany a Německa z té druhé.

Pavlovo konstatování je vlastně podobné. Na spojenectví s USA se už nedá spoléhat, podobně jako se nedalo v časech Palackého spoléhat na letité spojenectví s Německem v rámci Napoleonem zničené Svaté říše římské národa německého, kam jsme vždy patřili. O agresivitě Putinova režimu nás Rusové pak přesvědčují každý den.

Středoevropské spojenectví má pak ještě jeden zásadní benefit, s nímž právě Magyar kalkuluje. Po deseti letech strávených v Bruselu jako diplomat Orbánova režimu ví, že pouze pevné aliance menších států mohou vstoupit do dialogu s hegemony EU z Paříže a Berlína.

Ovšem jak ukazuje historické okénko pohledem do Rakouska-Uherska, národy uprostřed Evropy neměly jednotný pohled na věc ani v jednom státě. Tuto nejednotnost ukazuje například aktuální rozkol kolem amerického seznamu hodných a zlobivých států v NATO. Zatímco Polsko se může těšit na bonbonek za premiantství v investicích do obrany, Česku už Trump sype hrách do kouta, na němž bude klečet za své snahy o černého pasažéra aliance.

Ať už je představa o spojování Pétera Magyara a Petra Pavla podobná nebo odlišná, realizace v praxi nic snadného nebude, i když se může zdát nadmíru logická. 

Zdroje: autorský text, komentář, ČTK, Politico, Deník