Vanessa je herečka, hudebnice a nejnověji i učitelka. Je nádherná, má cikánský temperament a po svém boku má stále svou lásku z dětství. Tvoří pár s hudebníkem Davidem Virágem a věří, že je to vztah na celý život. Na svém životě by prý neměnila nic a je šťastná. Z dcery slavných rodičů ze seskupení Cikánští ďáblové (Cigánski diabli), Silvie a Ernesta, je dnes sympatická, skromná a sexy žena. Mladá hudebnice měla svou krásu po kom podědit, její maminka Silvia vypadá pořád stejně mladě, jako když začínala kariéru. Vanessa milovala kamery už jako malá holčička, kdy si ji jako temperamentní herečku a zpěvačku zamilovala značná část Slovenska. V rozhovoru pro LP-life.cz povyprávěla mimo jiné o tom, kolik hostů by chtěla mít na své svatbě a prozradila nám i něco, co o ní ví jen málokdo.
Ano, je to pravda. Ale ne, že bych to vyměnila, přidalo se to k tomu, řekla bych. Je to vážně hrozně zvláštní, protože to jsou tak rozdílné protipóly mého života. Pódium, školní sborovna... Život je rozmanitý a tak to mám ráda.
Zpěvu samozřejmě, herectví momentálně ne. To bylo v mém životě spíše takové hobby. Nikdy to nebylo to, co bych chtěla dělat naplno. Hudba byla vždycky priorita.
Ano. Už strašně dlouho na můj věk. S partnerem jsem už sedm let. Je to od mých 15-ti let, takže opravdu dlouho.
Já myslím, že určitě. Opravdu se známe od dětství a v 15-ti to najednou přerostlo v lásku. I když si mnozí mysleli, že to bude jen ta dětská zamilovanost, my jsme už tehdy věděli, že to není pravda.
Úplně všechno. Asi se nedá vybrat jen jedna věc, protože ho miluji úplně pro všechno.
Představuji si velkou cikánskou svatbu, jak jinak. To jsem věděla už od svých pěti let. Ale kdy se budu vdávat, to ještě nevím. To má asi ještě čas.
To asi hodně, řekla bych tak od dvou set nahoru.
Tohle nechci asi ani říkat, protože jsem hrozně pověrčivá. Takže co doopravdy chci, to nechci úplně říct, ale je naprosto jasné, že je to hudba.
Určitě mě to ovlivnilo v tom, že i když rodiče chtěli, abych byla doktorka nebo právnička, mně bylo od začátku jasné, že budu hudebnice. Určitě mě to ovlivnilo v tom.
Velmi pozitivně. Od malička jsem velmi hrdá cikánka a navždycky budu.
To, po čem toužím – tak to neřeknu dopředu, dokud se to nesplní. I když už se něco rýsuje a je to velmi blízko, tak to držím v tajnosti a když je to už téměř jasné, tak potom to řeknu veřejně.
Na kole jsem se naučila jezdit ve dvaceti.
Nechala jsem si píchnout botox do podpaží. Od malička jsem měla problém s pocením. Nikdy jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli se to dá nějak jinak řešit a když jsem přišla na tohle, dlouho jsem se k tomu odhodlávala, protože jsem nevěděla, jestli to nebude bolet. Bolesti se hrozně bojím. Taky jsem se bála, jestli to vůbec pomůže. Byla jsem ale velmi mile překvapená, když jsem šla na ten zákrok poprvé, už jen proto, jak dobře to zabralo. Úplně mi to změnilo život a vůbec to nebolelo.
Určitě chystám nové projekty se svou kapelou, chystáme CD a kromě toho i leccos dalšího. O tom ale později.