Top hledané
Výsledky (0)
Rozhovor přibližuje práci doktorky Renaty Říhové z Fakultní nemocnice Bulovka, její zkušenosti z dětské interny a pohled na současné zdravotnictví.

Dnes Češi často více důvěřují Googlu než lékařům, říká doktorka z Bulovky Renata Říhová

Barbora Máchová
04. prosince 2025
+ Přidat na Seznam.cz
5 minut

MUDr. Renata Říhová, lékařka z dětského pneumologického oddělení ve Fakultní nemocnici Bulovka, se s námi setkala přímo na oddělení, kde denně pečuje o malé pacienty s respiračními onemocněními. V rozhovoru popisuje, jak se mění dětská medicína, s čím se lékaři dnes nejčastěji potýkají a proč mohou moderní přístroje, jako je kašlací asistent, zásadně ovlivnit průběh léčby i kvalitu života jejích pacientů.

Paní doktorko, řekněte mi, co vás přivedlo k medicíně a dětem? 

Asi to byla touha dělat smysluplnou práci a občas někomu pomoci. A s dětmi se mi asi komunikuje lépe než s dospělými, i když samozřejmě hodně komunikujeme i s rodiči, takže je to takové na všechny strany.

Co vás na vaší profesi nejvíce baví a co vás naopak nejvíce vyčerpává?

Baví mě práce s lidmi, baví mě opravdu se snažit jim pomoci. Někdy je toho ale moc — nabalují se další povinnosti, noční služby a podobně. To je samozřejmě s přibývajícím věkem čím dál víc vyčerpávající.

Jaký je pro vás typický den na oddělení?

Máme hlášení, předávají se pacienti, včetně nově přijatých. Pak mívám většinou ambulanci, nebo děláme bronchoskopie tady na sálku. Odpoledne mám opět ambulanci, případně dělám konzilia na lůžkovém oddělení, kde leží i naši respirační pacienti.

Byt s terasou 4KK, 160m2, Praha
Byt s terasou 4KK, 160m2, Praha, Praha 1

Jaké diagnózy nebo onemocnění vaše oddělení léčí nejčastěji?

Je to směs všeho – jsme dětská interna, takže se staráme nejen o naše pneumologické pacienty, ale také o děti se záněty ledvin, se záněty plic, o různé infekce i mnohé neurologické diagnózy a podobně.

Jak moc se liší léčba malých dětí od léčby dospělých?

U malých dětí jsme částečně odkázáni na rodiče, na komunikaci s nimi a na to, jak dokážou interpretovat potíže svého dítěte.

A je to často i o určité zkušenosti, o tom „šestém smyslu“ a podobně. Nemůžeme se vždy spolehnout na to, že nám děťátko všechno samo řekne.

Co vás na dětech jako pacientech nejvíce baví? A co vás tito malí pacienti naučili o životě?

Asi upřímnost. Malé dítě vám nesimuluje ani nedisimiluje, prostě řekne: „Mě to baví, nebaví, bolí, nebolí.“

Existuje nějaký moment, kdy si řeknete: Tohle je ten důvod, proč tu práci dělám?

Asi jsou to právě chvíle, kdy cítím důvěru ze strany rodiče nebo samotného pacienta a mám opravdu pocit, že jsme pomohli nebo vyléčili. Máme ale i mnoho chronických pacientů, se kterými se dlouhodobě potýkáme. O to důležitější je pro nás ta zpětná vazba od pacienta – ta je pro mě nejcennější.

Co by podle vás měl mít každý dobrý lékař, kromě odbornosti?

Kromě odbornosti by měl být určitě empatický, trpělivý a měl by umět naslouchat, protože pacient často svým popisem potíží diagnózu v podstatě sám naznačí. A hlavně by s věkem neměl vyhořet – měl by si tyto vlastnosti udržet a mít i jakýsi „šestý smysl“.

Co by podle vás měl mít každý dobrý lékař, kromě odbornosti?

Kromě odbornosti by měl být určitě empatický, trpělivý a měl by umět naslouchat, protože pacient často svým popisem potíží diagnózu v podstatě sám naznačí. A hlavně by s věkem neměl vyhořet – měl by si tyto vlastnosti udržet a mít i jakýsi „šestý smysl“.

Nemyslíte, že dnes jako společnost máme trochu tendenci očekávat, že zdravotnictví udělá všechno za nás, i to, co dříve bývalo na rodičích?

Trochu ano. Myslím si hlavně, že se vytrácí předávání zkušeností z generace na generaci. Rodiny už nežijí pohromadě s babičkami, a tak lidé častěji hledají rady na internetu nebo u kamarádek. Potom nemají dostatečné základní povědomí o lidském těle a o tom, jak fungují úplně základní věci.

Myslíte si, že si čeští lékaři a sestry zaslouží lepší finanční i společenské ohodnocení?

Myslím si, že ano. Už za dobu, co pracuji, je vidět určitý úpadek. Finančně je navíc znát rozdíl mezi nemocničními a privátními lékaři. Tato práce je velmi náročná a skutečně si zaslouží lepší ocenění, i to finanční.

Pokud byste měla vybrat jednu věc, kterou by české zdravotnictví mělo udělat hned jinak, co by to bylo?

To je těžká otázka na „hned“, to by byla krásná odpověď. Myslím si, že máme určitou rezervu v osvětových nebo informačních kampaních, aby se pacienti tolik neztráceli v záplavě informací z Googlu. Bylo by skvělé mít jeden spolehlivý portál, kde by našli ověřené a zaručené informace.

Nadační fond Naše plíce vypsal veřejnou sbírku na zdravotní přístroj – kašlací asistent – pro vaše dětské oddělení. Mohla byste vysvětlit, co to je za přístroj, co dělá a komu pomáhá?

Ano. Tento přístroj pomáhá především s kašlem a odhleňováním dětem, které nedokážou efektivně odkašlávat. Využívá se hlavně u dětí chronicky nemocných, zejména u těch s nervosvalovými onemocněními, dětskou mozkovou obrnou nebo jinými genetickými syndromy, které jim znemožňují mít dostatečnou svalovou sílu k účinnému vykašlávání.

Tudíž v nich hlen zůstává a dochází ke komplikacím ve smyslu zánětů průdušek a zápalů plic. Tento přístroj jim dává naději, že každá obyčejná rýma už nebude končit komplikovaným zápalem plic.

Luxusní loft na prodej 3+kk, Praha - 99 m²
Luxusní loft na prodej 3+kk, Praha - 99 m²,

V čem konkrétně by se pořízení kašlacího asistenta promítlo do péče o tyto pacienty?

Především v tomto. Přístroj bychom rádi používali na oddělení pro hospitalizované pacienty a zároveň bychom díky němu mohli vytipovat i děti, které by si následně mohly přes specializované centrum požádat o přístroj přímo domů.

Co byste vzkázala lidem, kteří uvažují, že na tento přístroj a na sbírku přispějí?

Vzkázala bych jim, že i malý příspěvek může pomoci v tak základní věci, jako je schopnost odkašlat a zbavit se hlenů, což je pro některé pacienty velmi obtížné, i když je to reflex, který si běžně vůbec neuvědomujeme.

Tak já vám moc děkuji, paní doktorko, za příjemný rozhovor.

Děkuji.

Odkaz na sbírku

 Zdroj: vlastní dotazování, redakce

Rychlá zpověď:

Jste více optimista nebo realista?

Spíše realista.

Kdo se bojí víc, dítě nebo jeho rodič?

Rozhodně rodič.

Jsou děti statečnější pacienti než dospělí – ano nebo ne?

V určitém věku určitě ano.

Máte oblíbený dětský výrok z ordinace?

Výrok asi ne, ale baví mě, když i totálně nespolupracující dítě zamává, když odchází z ordinace a veselé zakřičí "Pápá".

Kdo se více učí, pacienti od vás nebo vy od pacientů?

Asi obojí. Někdy je to tak, že i my se učíme od pacientů

Co vás potrápí více – nachlazené dítě nebo hysterický rodič?

Hysterický rodič.

Co je v medicíně těžší, trpělivost nebo rozhodnost?

Obojí. Řekla bych, že pro mladšího lékaře je náročnější rozhodnost a pro staršího spíše trpělivost.

Důvěřují Češi více doktorům nebo Googlu?

Asi Googlu.

Mají Češi větší strach z doktorů nebo z policajtů?

Z policajtů? Netuším.

Jsou muži větší marodi než ženy, nebo je to jen mýtus?

Asi ne marodi, ale rozhodně se jim méně chce chodit k lékaři.

Je české zdravotnictví spíše ambiciózní nebo více unavené?

Unavené.

Na závěr – čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Když jsem byla úplně malá, chtěla jsem být prodavačkou za pultem. A vlastně se to tak trochu splnilo – prodávám, nebo spíš dávám alespoň trochu zdraví.

A na co byste se chtěla zeptat vy mě?

Ráda bych se zeptala, jak to teď bude dál všechno probíhat.
To je komplikovaná otázka, o tom si povíme později.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze