"Dominik Feri byl trochu „opilý“ mocí. Myslím si, že na fakultě zneužíval mocenské postavení," říká psycholožka

Na otázky ohledně sexuálního obtěžování jsme se zeptali Marty Ventrubové, která má vystudovanou speciální pedagogiku, poté psychologii a nakonec se věnovala i managementu. Téměř 20 let pracovala jako speciální pedagog a několik let působila i v manažerské pozici. Stále se vzdělává a snaží se aplikovat nejnovější poznatky do své práce. Žádné téma jí není cizí a téměř s každým tématem se setkala. Proto jsme se jí ptali i na situaci ohledně sexuálního obtěžování a Dominika Feriho, který je právě s obtěžováním spojován. 

Co zahrnuje sexuální obtěžovaní? Co všechno to sexuální obtěžování vlastně může být? Je to i jen mrknutí na ženu, které jde na ulici?

Prodej luxusního rodinného domu 6+1, Průhonice, Praha 10

Zobrazit nemovitost

Za sexuální obtěžování se dá považovat jakákoliv forma nevyžádaného slovního, tedy verbálního, i neverbálního nebo fyzického jednání sexuální povahy, jež je druhým vnímáno jako nevítané, nepříjemné a jeho důsledkem je snížení důstojnosti člověka. Mohou to být doteky, narážky, pokřikování nebo třeba sexistické poznámky, shazování, slibování odměn v práci či lepší výsledek zkoušky ve škole za příslib nějaké sexuální služby. Škála je poměrně široká. S tím mrknutím bych byla  opatrná, nemusí to být druhému člověku příjemné.

Je vždy nepříjemné? Nebo může být někomu příjemné?

Tady to právě trochu ošemetné.  Pokud je to v práci či ve škole, různé počáteční projevy obtěžování mohou být zpočátku brány nejednoznačně. Dotyčná osoba může být i trochu polichocena, zejména, pokud je druhý člověk autoritou, nebo na druhou stranu i zastrašena. Nebo oba pocity najednou. Přijímání těchto projevů či jejich nepřijímání může mít důsledky.

Pokud je to třeba venku na ulici nebo v dopravním prostředku, různé pokřikování, plácnutí, dokonce exhibování a obnažování, řekla bych, že jde více o obavy či strach. Spíše to necháte být a rychleji se snažíte ze situace odejít, zmizet.

Otevřít v galerii (1)

Máme povinnost nahlásit sexuální obtěžování? Buď jako oběť nebo jako svědek?

Povinnost nahlásit sexuální obtěžování nemá ani jeho oběť ani svědek tohoto jednání. Zároveň je dobré si uvědomit, že nedáváte tomu druhému žádné hranice a on to své chování bude opakovat, případně se bude ještě zhoršovat.

Co může takové obtěžování na pracovišti způsobit? Může se stát, že někdo nebude chtít chodit do práce a podobně? Má to vliv i na efektivitu?

Takovéto jednání na pracovišti má velké důsledky. Uvědomte si, že jsme rozdílní, jinak sebevědomí. S čím si jeden dokáže poradit rázně, nastavit hranice toho, co už je pro něj tzv. přes čáru, druhého těžce zasáhne a neví si s tím rady. Zejména, když jde o rozdílné pracovní postavení, o mocenské projevy. Také často platí, že si predátor vybírá toho, o kom si myslí, že se mu snadno neubrání. Obtěžování na pracovišti může opravdu vést k vyšší míře nemocnosti, snahy nebýt na pracovišti přítomen. Všímala bych si i vyšší míry fluktuace pracovníků. Oběti však často nemají možnost práci změnit, bojí se problém zveřejnit. Může u nich docházet ke změně chování až třeba k depresím. Ve firmách jsou nyní, alespoň si myslím, lepší nástroje a postupy na to, jak toto zjistit, třeba i anonymním hodnocením pracovníků.

Případ Feriho – nikdo neví, kde je pravda. Ale i tak, bych se na tento případ ráda zeptala. Myslíte si, že se jedná o mladistvou unáhlenost a „užívání si“ úspěchu? Že třeba v takovém případě lidé se cítí nepřemožitelní?

Nebo jaký je váš názor na jeho příběh?

Máte pravdu, nikdo neví, kde je pravda. Detailně jsem celý případ nesledovala, ale můj názor je, že si D.F. byl jistý svým postavením, trochu „opilý“ mocí. Takové to „já si nyní mohu dovolit vše“. Myslím si, že třeba na fakultě zneužíval přesně to mocenské postavení, o kterém jsme mluvili. Tady narážíme na to, že není povinnost obtěžování hlásit. Což se zejména v tomto nerovnoměrném postavení hůře koná, ale nemuselo by pak vše dojít tak daleko. D.F. měl brát jako naprostou zásadu, že si nemůže ke svým studentkám dovolit žádné ani nepatrné náznaky, narážky. To je nepřípustné. Zejména chování D.F. u soudu, kde se projevoval pohrdavě, smál se při výpovědích dívek, mě přesvědčilo o jeho aroganci a domýšlivosti. Jeho soud je v naší republice takový precedens, abychom nad tímto jednáním více přemýšleli a nebagatelizovali projevy, které jsou neomalené a ve svých důsledcích nebezpečné.

Soudní proces s exposlancem Dominikem Ferim je nejen příběhem o přístupu společnosti k sexuálnímu násilí, ale také smutnou biografií nadějného politika, který uměl komunikovat o úskalích politického života s mladou generací a pro politickou osvětu udělal díky svým sociálním sítím neobvykle mnoho. Rozsudek nad Dominikem Ferim prudce kontrastuje s jeho image na sociálních sítích.

O jeho příběhu jsme psali článek: Příběh Dominika Feriho: Jak chuť moci zničila naději české politiky

Zdroj: vlastní dotazování, irozhlas.cz