Tušili jste, že oblíbené komerční testy DNA, které vám určí, nakolik patříte k nějakému národu, jsou docela slušným politickým tématem? A je vůbec bezpečné si je nechávat dělat? Ve veřejném prostoru se mísí různé otázky a konspirace i o zneužitelnosti vaší genetické informace.
Zdá se, že to je módní trend. Na kolik procent jsi Čech, kolik máš z Maďara a byla ta polská větev vaší rodiny ze severu nebo spíše z východu? Tohle všechno umí tyto genetické testy zodpovědět.
Stejně jako jestli váš rod pochází víc ze severských národů, nebo máte kořeny někde na jihu.
Faktem ale je, že genetika Čechů je velmi rozmanitá. Jsme potomky všech, kdo se v naší středoevropské kotlině kdy sešli. Máme slovanské, keltské i germánské kořeny. Podle průzkumů jsme nejvíce blízcí Rakušanům, Maďarům a Slovákům. Řada z nás má genetické vazby také na Němce, Rumuny nebo Skandinávce. Vyloženě slovanský původ se odhaduje na 35 %.
Opomenout nemůžeme ani psychologický dopad. Co když zjistíte, že patříte velkým procentem k národu, který vám není sympatický. Dnešní rozpolcený svět může citlivějším jedincům nabízet, že není vhodné mít maďarské, německé nebo rakouské kořeny. To ale zacházíme spíše do zábavných extrémů. Obavy jsou na místě z jiných důvodů.
MyHeritage, Ancestry jsou dvě nejznámější možnosti. Ty zároveň nabízí i nalezení geneticky spřízněných příbuzných. To je výhodné třeba ve chvíli, kdy hledáte předky, kteří emigrovali. V Česku se tímto zabývají firmy EasyDNA a Genomica. K těm se ale vyjádřil i český policista zaměřený na forenzní vědu, s tím, že může často jít o šarlatánství, výsledky nemusí být přesné. A kde materiál končí, není známé.
Co však je už na hraně, je etický přesah. Zdaleka se záležitost netýká jen dnešní přepálené korektnosti. Spíše jde o to, kdo má právo mít vaše genetické informace. Je vůbec vhodné zjišťovat tyto informace a ještě je skladovat a archivovat? Není to politicky zneužitelné v budoucnosti? Možná nad tím mávnete rukou, ale...
Izrael umožňuje Židům návrat do země a získání izraelského občanství poté, co se prokáže židovský původ. Tzv. zákon o návratu přijatý v roce 1950 umožňuje návrat například potomkům Židů, nebo manželům Židů, i když sami nejsou Židy. Genetický komerční test by tedy mohl pomoci? Oficiálně ne, nejsou právně použitelné jako spolehlivý důkaz. I když takový test mít zájemce bude, bude muset prokázat svůj původ pomocí rodových dokumentů.
Na sociálních sítích občas potkáte někoho, kdo si tento test nechal udělat a pochlubil se výsledky. Více a do hloubky se mu ale věnoval například Jan Benedikt. Test si nechal udělat také redaktor Refresheru, našel tak přes tisíc příbuzných.
V části balíku „Ancestry Service“ se dozvíte, odkud pochází vaši předci nebo kolik máte neandrtálských genů. To je fajn, ale zajímavější je část „Health Service“, kde se dozvíte predispozice k různým dědičným stavům i chorobám, ale třeba i pravděpodobnost ztráty vlasů (pro muže), celiakie, vztah ke kofeinu, různým chutím a pachům a další geny, které v sobě neseme.
Nebo naopak i sklony k velmi vážným nemocem. Vědomí celiakie za zády může být ještě v pohodě. Ovšem rizika vážných nemocí a určování pravděpodobnosti, na co nejspíše zemřete, už může být tím, co citlivějším jedincům může trvale zvyšovat hladinu stresu. Naopak, někoho toto zase uklidní, protože má v rukou prevenci.
Možná jste zaregistrovali švédskou krimi minisérii Průlom (2025). Případ vraždy těsně před odložením se podaří aktivnímu policistovi vyřešit ve spolupráci s genealogem. Film mapuje práci na sestavování DNA rodokmenu, hledání příbuzných a odhaluje tak, co všechno vlastně dáváme všanc.
Minisérie je na motivy skutečné události z roku 2004, kdy policie nemohla dopadnout dvojnásobného vraha. Po patnácti letech, což byl nejdéle vyšetřovaný kriminální případ v historii Švédska, se podařil průlom policistovi, který si náhodou přečetl článek o 40 let starém případu vraždy ve Spojených státech. Pomohla metoda, kdy se DNA vraha používá k nalezení předků na genealogických webových stránkách a sestavil se rodokmen až do nynější doby. V podstatě vraha najdou skrze jeho nové příbuzné. Podařilo se to v USA, stejně jako ve Švédsku.
Jakmile svůj genetický materiál někam odešlete, stává se součástí databáze. S tou pak firmy už nakládají podle svého. Někde se jen skladují, jinde se využívají například pro vývoj léků. Nejméně jsou vaše práva chráněna v zemích mimo EU.
A jak ukázal posledně jmenovaný případ vyšetřování vraždy, je sporné i to. Svými informacemi sdílíš informace i o všech svých dalších potomcích a rodových liniích bez jejich souhlasu.
Zdroj: refresher.cz zdravotnickydenik.cz, jiribenedikt.com, en.wikipedia.org/wiki/