Moje Praha: Z Vinohrad na Barrandov. Na změnu se vlasový guru Michal Zapoměl už těší
Známý kadeřník Michal Zapoměl vytvořil v pražském Karlíně malý ráj. V salonu čaruje s vlasy, v přilehlé kavárně Za zrcadlem si pak můžete dát „nebe do pusy“ nebo zakoupit jeho vlastní značku vlasové kosmetiky. Místo, které má styl, si ale vytvořil i v prostorném vinohradském bytě, kde aktuálně žije. Přesto se těší na nové bydlení na Barrandově.
Říkáte o sobě, že jste kluk z vesnice. Než jste se zabydlel v Praze, žil jste v Plzni, kde jste vybudoval váš první kadeřnický salon. Podle čeho jste pak vybíral čtvrť, kde budete v Praze bydlet? Hrála roli náhoda, pocity, blízkost do práce nebo nějaká doporučení známých?
Říkám o sobě, že jsem kluk z vesnice, a i když mám dnes za sebou kus Prahy, pořád to tak cítím. Do Prahy jsem se dostal přes Plzeň, kde jsem budoval svůj první salon, a když jsem pak hledal bydlení tady, nikdy to nebylo tak, že bych si sedl k mapě a dělal strategii. U mě to vždycky fungovalo zvláštně přirozeně — kombinace pocitu, náhody a správného okamžiku. Začínal jsem spolubydlením, stejně jako v Plzni, a to mi vždycky pomohlo nové město opravdu poznat a pomalu do něj vplout
Vyzkoušel jste si žít i v jiných částech Prahy než na Vinohradech, kde bydlíte teď? Pokud ano, kde vás to bavilo nejvíc a kde nejméně?
A těch pražských adres jsem vystřídal opravdu dost. Žižkov, Vinohrady, moje vlastní „Žižkohrady“, pak jsem žil i na Vysočanech, později na Pankráci… Každé místo mělo jinou energii, jiné tempo, jinou zkušenost. Ale asi nejvíc ve mně zůstal Karlín. Když jsem tam bydlel poprvé, úplně mě to pohltilo. Přes týden město, o víkendu vesnice — lidi se zdravili, sousedi spolu mluvili, mělo to obrovské kouzlo a lidskost.
A co Vinohrady, ty vám také přirostly k srdci? Četla jsem, že plánujete stavět dům na Barrandově. Čím vás zlákala tato část Prahy?
Dnes žiju na spodních Vinohradech u rozhlasu, ale musím říct, že to není moje nejoblíbenější etapa. Dva roky mám složitou sousedku, což mi vzalo ten pocit bezpečí a radosti z domova. A člověk opravdu pochopí, jak moc dokáže soused ovlivnit váš život. I proto se tak neskutečně těším na Barrandov. Budu tam bydlet vedle přátel, které znám přes třicet let — lidi, o které se můžu opřít, kteří mě znají v dobrém i ve zlém. A ta představa rána naboso v trávě, vlastní zahrady, zeleně, rostlin, kuchyně, kde zase budu vařit pro přátele… To je přesně ten klid, ke kterému člověk časem dozraje.
Nebojíte se, že vám bude chybět centrum?
To mi chybět nebude. Dojedu tam za 25 minut, což je paradoxně míň než dnes — protože pražská doprava je teď opravdu utrpení a já trávím cestou do práce 45 minut, což je absurdní.
Nebude šok ani ten přesun ze starého bytu do novostavby?
I když jsem člověk, který miluje byty se starou duší a vysokými stropy, věřím, že si domov dokážu vytvořit i v novostavbě. Život vás vede tam, kam potřebujete, a já jsem se naučil nebýt urputný. Když se tomu přestanete bránit, většinou zjistíte, že to, co nebylo v plánu, je nakonec to nejlepší.
Zdroj: autorský text, rozhovor, redakce
