Na férovku: Macinka vydíral prezidenta Pavla. Začít s ním může i prezident a má k tomu dobré páky

Ačkoliv někteří politici tvrdí, že podobné jednání je zcela běžné např. v Poslanecké sněmovně, zveřejněné zprávy prezidentem Petrem Pavlem odkrývají obraz aktuálního stavu kanalizace české politiky.

Spor o ministerský pašalík pro Filipa Turka se vyhrotil nebývalým způsobem a v posledních dnech nabíral na nečekané intenzitě. Petr Pavel byl za nejmenování přirovnáván k Miloši Zemanovi. Tomu tehdy však stačilo k uvažovanému kandidátovi na ministra zahraničí, Miroslavu Pochem, říct stručně: „Ne.“

Prodej luxusního mezonetu 4+kk Karlín, Praha, Praha 8

Zobrazit nemovitost

Macinka nehledá reálné řešení konfliktu s Pavlem, proto ho okatě vydírá

Petr Pavel nejmenoval premiérem navrženého kandidáta, což je faktický rozpor se zájmem předsedy vlády, tudíž je zde vydlážděné hřiště pro kompetenční spor. Sám Pavel vyzval premiéra Andreje Babiše, aby tak učinil a spor se vyřešil u Ústavního soudu. Jinde se vyřešit nedá, protože zde existuje rozpor mezi „navrhovacím“ právem premiéra a „jmenovacím“ právem prezidenta.

Spor se však v očích současné vlády nemá vypořádat u soudu, ale optikou předsedy nejmenší vládní strany se má řešit podivnými pohrůžkami zaslanými prezidentovu poradci. Tomu předcházel podivný „nepříjezd“ na domluvenou hradní schůzku mezi aktéry.

Pokud by byli Motoristé skutečnými politiky a záleželo by jim na tom, aby Filip Turek řídil ministerstvo (očividně je jedno jaké), měli před sebou dvě reálná řešení. Kdyby se Turek vzdal poslaneckého mandátu, mohl by být náměstkem ministra Macinky a takřka ve všem a všude ho zastupovat. Jenže to by si finančně pohoršil.

Druhým politickým řešením je odchod z vlády, jelikož za vládu je odpovědný premiér, který měl buď prezidenta přesvědčit, což se nepodařilo, anebo podat onu kompetenční žalobu. Výsledek rozhodování Ústavního soudu je nejistý. Ze strany Macinky se vše neobešlo bez obvyklého brekotu ohledně nestrannosti soudu. Jinými slovy, soud akceptujeme, jen když rozhodne v náš prospěch. To je však jen jeden z mnoha dětinských postojů v politice Motoristů.

Raději nabízí esemeskami zprostředkovaně „klid“ a na druhé straně hrozí „maximalistickými kroky,“ pokud nebude prezident poslouchat. O vydírání jde zcela zjevně, ale jestli o protiprávní jednání, to je samozřejmě složitější. Pokud dítěti odmítnete pustit televizi, dokud nesní oběd, tak i to je v podstatě vydírání, ale sedět se za něj nejde.

Vydírání je jen dalším představením v cirkusu jménem Turek

Pod povrchem však můžeme u Macinky vidět zajímavější sdělení. Jak už jsme si ukázali, o reálnou politiku mu nejde a už dávno pochopil, že prezidenta nepřesvědčí. Rozjíždí jen honbu za mediálním zájmem, aby udržel téma Turek co nejdéle aktuální. Mobilizuje tím Turkovy příznivce a taky Pavlovy odpůrce.

Stačilo s výhružným tónem přijít telefonicky a celá kauza by byla tvrzením proti tvrzení. Pokud se něco pošle písemně, vždy se to může použít jako důkaz. Tvrzení Macinkových apologetů, že jde o neslušné zveřejnění komunikace? Je směšné už jen proto, že Macinka nejspíš dobře ví, že zpráva má podstatně větší potenciál čeřit vodu.

Nemůže si přeci myslet, že se prezident jeho hrozby „extrémní kohabitací“ lekne, nebo ano? Pokud chce zbytek vlády žít v přímém rozporu s prezidentem a donekonečna mu okopávat kotníky, ať už bojkotováním vyslanců nebo pseudovýhružkami, měli by si Ústavu, o které Macinka tak rád hovoří, přečíst ještě jednou.

Prezident může vetovat každý zákon. České veto se sice dá ve Sněmovně přehlasovat, ale potřeba je vždy 101 poslanců, nikoliv prostá většina přítomných. Každé prohlasování zákonů se tak protáhne o řadu měsíců. K vetu se nabízí aktuálně rozpočet vlády, překračující rozpočtová pravidla. Halasně deklarované problémy s rozpočtem při výměně vládní garnitury se tak mohou protáhnout do poloviny roku.

Motoristům o nějaké zákony dost možná nejde a kýžený mediální cirkus jménem Turek by mohl jet vesele dál. Zvolení zákonodárci vládních stran by však mohli předvést i trochu více než jen nekonečnou hru na uražené chlapečky.

Zdroje: autorský text, komentář, X, novinky.cz