Svět na hypotéku: Švýcaři nespěchají se splacením hypotéky. Když jsem zjistila proč, změnila jsem na ně názor
Ve Švýcarsku mají jedny z nejzadluženějších domácností na světě. A zároveň patří mezi nejbohatší země planety. Přiznám se, že mi to nejdříve nedávalo smysl. Čím víc jsem se ale snažila pochopit proč, tím víc jsem zjišťovala, že ten příběh není o hypotékách. Je o tom, jak odlišně se dá přemýšlet o majetku.
Existuje vtip o legendární švýcarské racionalitě. Švýcar jde po ulici a najde stokorunu. Nechá ji ležet. Kdyby se ji totiž vyplatilo zvednout, už by tam nebyla. Uznávám, že tento typ vtipu patří do skupiny tzv. sucháčů, jenže když jsem si začala číst o švýcarských hypotékách, napadlo mě, že na něm možná něco je.
Švýcaři mají pověst lidí, kteří o penězích přemýšlejí velmi pragmaticky. Možná tomu napovídá i fakt, že ve Švýcarsku dodnes běžně obíhá bankovka v hodnotě 1000 franků. To je přibližně 27 tisíc korun, tedy zhruba tolik, kolik dnes činí měsíční splátka hypotéky řady českých domácností. Takovou bankovku jsem v ruce v životě neměla a manžel by mi její držení jistojistě zakázal s ohledem na dlouhý seznam věcí, které jsem už zašantročila. Ale moje úvaha zní jinak.
Co kdyby největším finančním cílem nebylo hypotéku splatit?
Vím. Právě teď obrátila oči v sloup víc než polovina Česka. A ten zbytek si možná řekl, že jsem se zbláznila. Vlastně se tomu ani nedivím.
V Česku není hypotéka jen finanční produkt. Pro mnoho lidí představuje životní etapu. Začíná podpisem smlouvy a končí až poslední splátkou. Znám lidi, kteří si pamatují datum první splátky. A znám i takové, kteří už plánují, co udělají po té poslední. Ve Spojených státech dokonce existovala tradice takzvaných mortgage burning parties. Když lidé hypotéku doplatili, slavnostně spálili dokumenty spojené s úvěrem a pozvali rodinu nebo přátele na oslavu. A tady se taky nevidím, ale plně soucítím. Ten pocit, když v bankovnictví vidíš nulu, vlastně i dnes vykazuje známky dobré osmdesátkové party.
Jenže právě při čtení o Švýcarsku mě napadlo, jestli by podobná oslava dávala smysl i člověku, který hypotéku splatit může, ale vědomě se rozhodne to neudělat. Na úvod je potřeba ale říct, že Švýcaři jsou všechno jen ne naivní. Na začátku 90. let si prošli vlastní realitní krizí, kdy po růstu sazeb následoval propad cen nemovitostí a problémy části bankovního sektoru. Asi to bude jeden z hlavních důvodů, proč k hypotékám přistupují disciplinovaně.
Země s jedním z nejvyšších dluhů na světě
Pak jsem ale narazila na číslo, které mě opravdu překvapilo. Ve Švýcarsku dosahuje zadlužení domácností přibližně 123 % HDP. To je jedna z nejvyšších hodnot na světě. A právě tady jsem zpozorněla. Protože když slyším o tak vysokém zadlužení, automaticky čekám problém, ale tady se bavíme o jedné z nejbohatších a nejstabilnějších zemí planety. Čím víc jsem o tom četla, tím víc mi docházelo, že možná nehledím na jiná čísla, ale na úplně jiný způsob přemýšlení o penězích. A pak jsem narazila na další číslo, kvůli kterému jsem celý článek vlastně přepsala.
Bohatství ve fondech, ne jen ve zdech
Podle údajů Švýcarské národní banky vlastnily domácnosti na konci roku 2025 finanční aktiva v hodnotě 3,278 bilionu švýcarských franků. Hodnota jejich nemovitostí dosahovala 2,924 bilionu franků. Jinými slovy? Švýcaři mají ve finančních aktivech více peněz než v nemovitostech. A myslím, že právě tahle věta vysvětluje skoro celý jejich vztah k hypotékám.
V Česku si pod slovem majetek většina z nás představí byt, dům nebo pozemek. Když bohatneme, často roste hlavně naše nemovitost. Ve Švýcarsku tvoří významnou část majetku investice, penzijní fondy a další finanční aktiva. Významnou část finančního majetku domácností navíc představují právě penzijní fondy a dlouhodobé investice. Možná právě proto tam hypotéka nepůsobí jako něco, čeho je potřeba se co nejrychleji zbavit.
Hypotéka jako nástroj, ne cíl
A teď je právě ta vhodná chvíle vysvětlit, jak to tam vlastně funguje. Když si ve Švýcarsku kupujete nemovitost, zpravidla musíte vložit alespoň 20 % vlastních prostředků. Banka obvykle financuje maximálně 80 % hodnoty nemovitosti. Hypotéka se přitom často dělí na dvě části. První část představuje přibližně dvě třetiny hodnoty nemovitosti. Tu není nutné postupně splatit. Pokud klient splňuje podmínky banky, může si ji ponechat velmi dlouho. Ale chci dodat, že banka neříká, že to nemusíte nikdy splatit, ale říká, "nemusíte ji průběžně amortizovat". To znamená, že pokud splňují podmínky, úvěr může být refinancován a pokračovat velmi dlouho. Druhá část pokrývá rozdíl mezi těmito dvěma třetinami a celkovým financováním. Tu už je potřeba postupně umořovat, zpravidla během 15 let nebo nejpozději do odchodu do důchodu.
Pro českého vlastníka to může znít zvláštně. Jsme zvyklí vnímat hypotéku jako něco, co je potřeba postupně zlikvidovat. Ve Švýcarsku ji část lidí vnímá spíš jako nástroj. Ne proto, že by na splacení neměli, ale proto, že věří, že jejich peníze mohou mezitím pracovat efektivněji jinde.
Dům bez hypotéky versus vyšší majetek
Představte si, že máte dost peněz na to, abyste hypotéku splatili. Uděláte to? Většina Čechů by pravděpodobně odpověděla ano. Část Švýcarů ne.
Představte si dva lidi. Oba mají dům za 10 milionů korun. Oba mají hypotéku ve výši 5 milionů korun. A oba mají na účtu dalších 5 milionů. První člověk hypotéku splatí. Druhý si ji ponechá a peníze investuje. Pokud bude hypotéka stát 4 % ročně a investice dlouhodobě vydělá 7 % ročně, druhý člověk věří, že jeho kapitál dokáže pracovat efektivněji než ve zdi domu. Samozřejmě za cenu investičního rizika. Neříkám, co je univerzálně správné řešení. Jsou to jen dva různé pohledy na stejné peníze.
Švýcaři nevlastní bydlení tak často jako Češi
Je nutné se podělit ještě o jedno číslo. V Česku bydlí ve vlastním přibližně tři čtvrtiny obyvatel. Ve Švýcarsku jen kolem 36 %. Jde o jeden z nejnižších podílů vlastnického bydlení v Evropě. To je samozřejmě rozdíl a další článek do složité porovnávací skládačky.
V českém prostředí bývá poslední splátka symbolem finanční svobody. Ve Švýcarsku může být důležitější otázka, jestli je splacení hypotéky skutečně nejlepší využití peněz.
Žádná hypotéka = vyšší majetek?
Nejzajímavější na švýcarském systému pro mě nakonec není to, že si lidé nechávají část hypotéky dlouhodobě. Ani to, že mají jednu z nejvyšších úrovní zadlužení domácností na světě. Nejzajímavější je otázka, kterou si tím vlastně pokládají. Je cílem splatit hypotéku? Nebo je cílem vybudovat co největší majetek. V Česku tyto dvě věci často považujeme za totéž. Jenže ono to nemusí být totéž. Člověk může mít dům bez hypotéky a téměř žádný další majetek. Stejně jako může mít hypotéku a zároveň investice, které jeho dluh několikanásobně převyšují.
Neříkám, že jedna cesta je správná a druhá špatná. Jen mě fascinuje, že zatímco u nás považujeme splacenou hypotéku téměř za symbol finančního vítězství, ve Švýcarsku si část lidí nejprve položí jinou otázku: Co je pro moje peníze nejlepší využití? V tom shledávám největší rozdíl mezi českým a švýcarským pohledem na bohatství.
Je větším finančním úspěchem dům bez hypotéky, nebo reálně naditější peněženka?
Zdroje: autorský text, komentář, Swiss National Bank, UBS Swiss Federal Statistical Office, CEIC Data, SNB, BFS
