Intimní chirurgie není jen o vzhledu. Je o klidu v duši, říká plastický chirurg Martin Šorma

Téma labioplastiky zůstává pro mnoho žen citlivé. Přesto jde často o velmi konkrétní důvody – bolest při sportu, nepříjemný pocit při sexu, viditelný přesah v plavkách nebo v legínách. Martin Šorma o tom mluví klidně, otevřeně a bez studu. Nehodnotí. Jen vysvětluje, co se dá upravit, jak zákrok probíhá a co všechno může ženám zjednodušit život.

Někdy přicházejí velmi mladé pacientky. Jindy ženy po porodu, po čtyřicítce. Každá má jiný příběh. Ale společné mají to, že chtějí zpátky ten dobrý pocit – v těle, v hlavě, ve vztahu. A někdy k tomu vede malý, technicky nenápadný, ale důležitý zákrok.

​​Labioplastika je zákrok, o kterém se příliš nemluví, přitom dokáže ovlivnit sebevědomí ženy. Pane doktore, komu byste tento zákrok doporučil?

Tak musíme si nejdříve vysvětlit, co vlastně labioplastika obnáší. Je to zákrok, při kterém nejčastěji zmenšujeme a modelujeme malé stydké pysky. V oblasti ženského genitálu se provádí více zákroků, ale pod pojmem labioplastika se většinou myslí právě tento konkrétní výkon. Nejčastěji k nám přicházejí ženy, které mají pocit, že jejich malé stydké pysky jsou příliš velké, nebo jsou výrazně asymetrické, případně se v této oblasti nachází nějaké další deformity.

Jaké typy labioplastiky u vás na klinice nabízíte?

Vzhledem k tomu, že spektrum je poměrně široké, můžeme se setkat s nadměrně velkými, asymetrickými nebo různě deformovanými pysky, tak i spektrum zákroků je různé. Záleží přesně na tom, jakou konkrétní deformaci na příslušném stydkém pysku řešíme. Z toho pak vyplývá i variabilita operačních technik. Vždy je přizpůsobujeme podle konkrétní situace.

Mohl byste, prosím, popsat, jak zákrok probíhá?

Samozřejmě. Princip zákroku spočívá ve zmenšení, pokud jde o nadměrně velké malé stydké pysky, nebo v korekci asymetrie, pokud jsou nestejné pravý a levý. A podle toho, jakou řešíme deformaci, se upravuje i rozsah zákroku. Operaci lze provést buď v místním znecitlivění, nebo v celkové narkóze. To vždy předem konzultujeme s pacientkou, co by jí vyhovovalo. Během zákroku odstraníme nebo upravíme příslušnou deformitu, odstraníme nadbytečnou tkáň, a oblast následně zašijeme do nového tvaru. Tím zákrok končí.

Prodej luxusního bytu 5+kk, Staré Město - 213, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jak probíhá rekonvalescence?

Rekonvalescence spočívá v tom, že pacientce vždy vysvětlíme, jak je důležité dbát na zvýšenou hygienu v této oblasti. Vzhledem k tomu, že zde nemůžeme použít žádné obvazy, které by ránu kryly, je správná hygiena klíčová. Během zhruba 10 až 14 dnů dojde k zahojení povrchových ran, které po zákroku vzniknou, nicméně to ještě neznamená, že je vše kompletně zahojené. Výsledný efekt totiž zajišťují jizvy, které se vytvářejí uvnitř, a ty získávají pevnost zhruba po 6 až 8 týdnech. Definitivní zahojení tedy očekáváme přibližně po dvou měsících.

Je nutná nějaká speciální péče o jizvy?

Ano. Jak už jsem zmínil, pacientka musí dodržovat zvýšený hygienický režim. Ideálně se sprchovat po každém použití toalety. Doporučujeme také specifické hojivé gely, které si pacientka aplikuje doma přímo na rány, a které napomáhají procesu hojení.

Přicházejí ženy spíše z estetických důvodů, nebo kvůli zdravotním potížím?

Když mluvíme konkrétně o labioplastice, tak se jednoznačně jedná o zákrok estetický. V oblasti ženského genitálu samozřejmě existují i další onemocnění, která mají zdravotní důvod. Například stavy po úrazech, nádorová onemocnění (zhoubná i nezhoubná), nebo funkční poruchy v oblasti hráze či pochvy. Tyto zákroky se ale provádějí na gynekologii, nikoli u nás. A právě proto bývají hrazeny ze zdravotního pojištění. U nás se nejedná o funkční poruchy, ale o poruchy vzhledu, tedy čistě estetické důvody, kdy si zákrok pacientky hradí sami.

Setkáváte se s tím, že ženy přicházejí na tento zákrok s ostychem nebo obavami?

Samozřejmě, je to oblast, která u žen vyvolává stud – zvlášť když se mají svěřit lékaři. Naštěstí díky lepší informovanosti, kterou si ženy mezi sebou předávají, je dnes přístup k takovým zákrokům jiný, než býval dříve. Vidí, že je možné takový zákrok provést, znají někoho, kdo ho podstoupil, a díky tomu je ten první krok jednodušší. Myslím si, že právě ta lepší informovanost přispívá k větší odvaze žen se na nás s tímto problémem obrátit.

Já osobně vnímám, že existují dvě hlavní období, kdy ženy o labioplastice uvažují. První je v době, kdy začínají sexuálně žít, to znamená kolem 17, 18, 19 let. V tomto věku si často začínají uvědomovat, že něco může být „jinak“, než si myslely, že by mělo být. A pokud mají pocit, že by jim zákrok mohl pomoct se sebevědomím a celkovým komfortem do budoucna, rozhodnou se ho podstoupit.

Druhé období nastává u žen, které už většinou mají děti ve věku kolem 35 až 40 let. Po porodech totiž může dojít k vytažení nebo zvětšení malých stydkých pysků, a ženy pak přicházejí kvůli korekci. Často o takové možnosti dříve vůbec nevěděly – nikdy o tom nepřemýšlely. Ale postupně, jak se o tématu začíná víc mluvit, si začínají uvědomovat, že se s tím dá něco dělat. A přicházejí právě v tomto životním období.

Existují situace, kdy byste sám pacientce labioplastiku doporučil?

Ano, vždycky když žena přijde a sdělí nám své obtíže, které v této oblasti vnímá, tak ji nejprve odborně vyšetříme. A pokud zjistíme, že její obtíže jsou oprávněné, pak samozřejmě takový zákrok doporučíme. Pokud ale dojdeme k závěru, že se jedná o normální anatomický stav a není nutné ho chirurgicky řešit, snažíme se to pacientce vysvětlit a zákrok nedoporučujeme.

Jsou i jiné situace, kdy zákrok nedoporučujete – kromě toho, že nejde o skutečný problém?

Ano, například bych zákrok nedoporučil ženě, která má za sebou první porod přirozenou cestou, má pocit, že došlo k nějaké změně, ale zároveň mi řekne, že plánuje další dítě třeba za dva roky. V takovém případě jí doporučíme zákrok odložit až po druhém porodu, protože se může stát, že po něm se objeví jiný problém nebo další změna, kterou by pak bylo třeba znovu korigovat.

Jaké jsou nejčastější obavy pacientek, které k vám přicházejí?

Myslím si, že největší strach mají ženy z bolesti. Je to přece jenom citlivá oblast. Samozřejmě tam hraje roli i stud, ale jinak si nemyslím, že by měly výrazné obavy z výsledku. Spíš opravdu řeší bolest, případně možné komplikace.

Jaká jsou reálná rizika u tohoto typu zákroku?

Už jsem částečně zmínil, že je velmi důležité dodržovat zvýšený hygienický režim. Pokud totiž hygiena není dostatečná, v této oblasti hrozí riziko infekce, která může vést až k rozpadu rány. To je první riziko. Druhým problémem může být nedodržení domácího klidového režimu. Pokud je žena příliš fyzicky aktivní, a tím nemyslím jen sexuálně, ale jakýkoli jiný typ pohybu nebo sportovní aktivity, může dojít ke krvácení a opět i k rozpadu rány. Proto je klid po zákroku opravdu důležitý. Takže to jsou asi ty největší rizika.

A může podle vás vzhled intimních partií nějakým způsobem ovlivňovat sexuální život ženy?

Myslím si, že ano. Alespoň to ženy často zmiňují – třeba ne hned jako první věc, ale v průběhu konzultace se k tomu dostaneme. Pokud jsou například malé stydké pysky nadměrně velké nebo výrazně asymetrické, může to při pohlavním styku způsobovat pálení, řezání nebo jiné nepříjemné pocity. Takže pokud takový zákrok provedeme, může to pozitivně ovlivnit i jejich sexuální život.

Setkáváte se s tím, že když je žena spokojená s tím, jak její intimní oblast vypadá, užívá si sex víc?

Určitě. Mnoho žen tvrdí, že pokud jsou spokojené se vzhledem svých intimních partií, cítí se uvolněněji a dokážou si sex více užít. A z mé zkušenosti to skutečně tak je. Ženy, které vnímají nějaký problém nebo deformaci, se často podvědomě stydí. A právě ten stud je něco, co je brzdí. Nejsou v sexu tak otevřené a uvolněné jako ženy, které mají pocit, že je vše v pořádku.

Luxusní mezonet 7+kk, Praha 5 - Smíchov –, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Proč si podle vás některé ženy myslí, že nejsou dost dobré? Hrají v tom roli společenské tlaky nebo nároky ze strany partnerů?

Já si osobně myslím, že nároky partnerů v tom hrají spíše podružnou roli. Velmi malé procento žen přichází s tím, že jejich vzhled intimních partií vadí partnerovi. Muži jsou v tomto směru většinou velice tolerantní. Navíc, i muži mají za sebou často více sexuálních zkušeností a vědí, že neexistuje žádný univerzální model, jak má ženské pohlaví vypadat. Spíš si myslím, že muži v tomto směru často trochu tápou.

Ale pokud muž například jednou zmíní, že mu něco vadí, žena to může vnímat velmi negativně, a právě to ji může přivést k rozhodnutí zákrok podstoupit. Ve většině případů ale vychází rozhodnutí čistě z jejího vlastního vnímání a pocitu, že by se chtěla cítit lépe sama se sebou.

V jakých konkrétních situacích může ženám vzhled intimních partií vadit?

Například při sportu. Řada žen dnes pravidelně běhá, je to velmi populární. A pokud je v oblasti malých stydkých pysků příliš velká tkáň, může jim to fyzicky překážet. Právě sportovní aktivity, ať už běh nebo třeba cyklistika, bývají velmi častým důvodem, proč se ženy rozhodnou labioplastiku podstoupit.

Další situací může být nošení plavek nebo přiléhavého oblečení. Pokud žena vnímá, že v těchto kouscích oblečení „něco vystupuje“, že je toho tam zkrátka „moc“, může se cítit nesvá. Některé ženy mají pocit, že si toho lidé v okolí všímají, a právě to pak ovlivňuje jejich sebevědomí.

Takže když to řeknu naprosto otevřeně: labioplastika vlastně řeší takzvaný „vzhled velblouda“?

Já úplně přesně nevím, co tím přesně myslíte, ale v podstatě jde o to, že upravujeme tvar ženského genitálu tak, aby malé stydké pysky nepřesahovaly přes pysky velké. Právě tento přesah je pro mnoho žen esteticky i funkčně nepříjemný. To je to, co labioplastika řeší.

Stalo se vám někdy, že by žena po zákroku ztratila citlivost?

Nestalo, naštěstí ne. Hlavním orgánem pro citlivost je klitoris a malé stydké pysky. My se oblasti klitorisu při klasické labioplastice dotýkáme jen velmi okrajově, protože právě ta část nebývá většinou nadměrně zvětšená. Samozřejmě existují i výjimky. Například pokud je předkožka klitorisu hypertrofická, tedy výrazně zvětšená. V takovém případě může být součástí zákroku i její zmenšení, ale tento výkon se musí provádět velmi šetrně, aby nedošlo k poškození nervových zakončení.

Kromě labioplastiky, je nějaká jiná plastická operace, kterou máte osobně v oblibě?

Nepochybně. K nejčastějším zákrokům, které provádíme, patří operace očních víček. Těch děláme opravdu hodně. Mezi oblíbené patří určitě i operace prsou. Ať už se jedná o zvětšení pomocí prsních implantátů, modelaci při poklesu poprsí, nebo naopak zmenšení u žen s nadměrně velkým poprsím.

Když už se u zvětšení prsou řeší typ implantátu – máte nějaký konkrétní v oblibě? Značku, tvar...?

Nevím, jestli bych měl konkrétní značku zmiňovat, ale mohu říct, že vývoj v oblasti prsních implantátů za poslední desetiletí prošel velkou proměnou. Operace s implantáty provádím téměř 30 let a pamatuji si období, kdy byly velmi populární anatomické implantáty, tehdy jsme zhruba dvě třetiny zákroků dělali právě s nimi.

Později ale došlo k posunu. Implantáty jsme začali častěji ukládat pod sval a výhoda anatomického tvaru se tím začala vytrácet. V posledních letech tedy nejraději používáme tzv. ergonomické implantáty. Na první pohled vypadají jako kulaté, ale mají schopnost se velmi přirozeně přizpůsobit tvaru prsu i těla. Kombinují estetický efekt s přirozeným výsledkem a to považuji za ideální.

Zmiňoval jste, že se na trhu objevil nový typ implantátu. Čím je výjimečný?

Ano, v posledních letech přišla jedna americká firma s novým typem implantátu, který je výjimečný hned v několika ohledech. Má ergonomický tvar, který je mírně odlišný od dosud běžně používaných typů. Někdy se o něm říká, že připomíná tvar diamantu, i když si nejsem jistý, zda je to úplně přesné pojmenování. Každopádně ten tvar je opravdu specifický a velmi dobře se přizpůsobuje tvaru těla.

Co je ale jeho největší výhodou, je použitý materiál tzv. supersilikon. Jde o vysoce kvalitní silikon, který se využívá například i při výrobě srdečních chlopní, kde se počítá s extrémně dlouhou životností. V laboratorních testech životnosti tyto implantáty překonaly současně používané typy zhruba desetinásobně, což je opravdu mimořádný výsledek.

Pro koho jsou tyto implantáty vhodné?

Jsou vhodné prakticky pro každého, kdo zvažuje augmentaci, tedy zvětšení prsou. Ale jejich specifická výhoda se ukazuje zejména v tom, že se s nimi dá začít pracovat i v rámci nové techniky, která se postupně rozvíjí, jde o zvětšení prsou prováděné pouze v místním znecitlivění. A právě v tomto typu zákroku se tyto implantáty velmi osvědčují díky své pružnosti a přirozenému chování v těle.

Liší se nějak rekonvalescence podle toho, zda je zákrok proveden v celkové anestezii nebo v lokálním znecitlivění?

Ano, rozdíl v rekonvalescenci je poměrně výrazný. Už jsme zmiňovali, že zákrok v místním znecitlivění s sebou nese menší riziko komplikací. Při operaci v celkové anestezii obvykle preferujeme, aby pacientka zůstala přes noc na pooperačním pokoj. Jednoduše proto, abychom ji měli pod dohledem a mohli včas reagovat, pokud by se objevily potíže.

Naopak při zákroku v místním znecitlivění může pacientka zhruba po dvou až třech hodinách odejít do domácí péče. Navíc u této techniky nedochází k otevření rány klasickým řezem, tkáně se spíše jemně roztlačí, což snižuje riziko krvácení, zánětů i dalších komplikací.

Díky tomu se ženy mohou výrazně dříve vrátit do běžného pracovního a společenského života. Zatímco po klasické operaci doporučujeme se sportovními aktivitami začít zhruba po čtyřech až šesti týdnech, v případě zákroku v lokální anestezii se tato doba může zkrátit i na polovinu.

Takže tato metoda je vhodná například pro maminky, které se nemohou příliš omezovat v pohybu, protože pečují o děti?

Určitě. Ale myslím si, že v dnešním zrychleném světě je to vlastně příjemnější pro každou ženu, ať už má děti, nebo ne. Vlivem zaměstnání, životního stylu a fyzických aktivit je pro většinu žen důležité, aby se co nejdříve mohly vrátit do běžného režimu. Jakékoli zkrácení období rekonvalescence je proto určitě výhodou.

Jsou s touto metodou v lokální anestezii spojena nějaká rizika?

Neexistuje žádná operace, která by byla úplně bez rizika. Ale právě tato metoda byla vyvinuta tak, aby rizika, která jsou běžně spojena se zvětšením prsou pomocí implantátů, co nejvíce minimalizovala. Používají se implantáty s extrémně dlouhou životností, u nich se dokonce uvažuje o tom, že by v budoucnu vůbec nemusely být měněny. A to je obrovská výhoda, protože zatím platí doporučení na výměnu zhruba po deseti letech.

Pokud jde o samotný zákrok v lokálním znecitlivění, tak nejde o klasickou operaci, kdy se chirurgicky vytváří kapsa pro implantát. Místo toho se pod prsní žlázu zavede speciální nástroj a pomocí balónku dojde k jemnému rozhrnutí, respektive roztlačení tkáně. Tím pádem nedochází k jejímu chirurgickému přerušení a riziko komplikací, například krvácení, je výrazně nižší.

Existují nějaká omezení ohledně velikosti implantátů?

Ano, určité limity samozřejmě existují. Záleží na typu přístupu. U novější techniky, která se provádí v lokální anestezii pod prsní žlázu, je možné použít implantáty do velikosti přibližně 250 ml. Druhý přístup, který je v současnosti rovněž velmi žádaný, je klasický řez spodem prsu, tedy cesta, kterou provádíme nejčastěji u běžného zvětšení prsou. Tam je možné použít i větší implantáty, obvykle až do velikosti 330 ml.

Pane doktore, děkuji Vám za Váš čas i velice citlivý přístup.

Já děkuji Vám. A věřím, že se všechny ženy, které naši kliniku navštíví, budou cítit stejně bezpečně a v dobrých rukou tak, jak se tady cítíte Vy.

Zdroje: autorský text, rozhovor, Mediestetik