Baví mne práce architekta, ne politika. Česká republika je architektuře dlužná, říká Marek Tichý
Marek Tichý v současnosti patří k nejvýznamnějších tuzemských architektům. Získal řadu ocenění a jeho architektonická kancelář pracuje na velkých projektech. Jak se on sám kdysi nechal slyšet, nejtěžším projektem pro něj byla rekonstrukce bývalého hotelu Intercontinental, dnes známý jako Fairmont. Právě tady jsme se potkali a probrali vše možné. Kde bere inspiraci, jak probíhala rekonstrukce hotelu, kdy se rozhodl pro dráhu architekta, zda se u klientů setkal s nějakými bizarními požadavky nebo jak jsou architekti vlastně placení. Na tyto otázky známý architekt odpověděl v exkluzivním rozhovoru pro LP-Life.cz
My se právě teď nacházíme v hotelu Fairmont. Vy jste se podílel na jeho rozsáhlé rekonstrukci, která stála 4 miliardy korun. Hotel je považován za jeden z nejluxusnějších v Praze. Byl zde ubytován například Michael Jackson. Jaké jste měl pocity, když jste mu vdechl nový život a poprvé jste vkročil do jeho útrob po dokončení rekonstrukce?
Když jsme přišli sem před rekonstrukcí, hotel, jak si ho řada lidí pamatuje, byl doslova provinční. Ta zašlá sláva už byla natolik zapomenutá, že si nikdo nepamatoval, že to kdysi byl sen našich rodičů mít zde svatbu nebo promoci. Z hotelu se stalo něco, na co veřejnost téměř zapomněla, a naší hlavní snahou a ambicí bylo vrátit ho na kulturní mapu nejen Prahy, ale i střední Evropy. Hotel byl totiž původně zamýšlen jako výkladní skříň československé kultury, umění a architektury. Rozpoznali jsme, že potenciál má stále, a jsme rádi, že se na mapu kulturní Evropy minimálně v hospitality segmentu vrátil.
Už jste se vy sám v hotelu ubytoval? Láká vás to?
Samozřejmě jsem tu mnohokrát spal, protože zde mimochodem pracujeme i v noci na nastavování světelných scén. Je zde například přibližně 10 000 světelných zdrojů ve stovkách scén, které se mění v průběhu dne a večera, aby atmosféra dotvářela charakter architektury. To všechno jsme museli jako architekti navrhnout a nastavit, takže jsme si to museli i odpracovat. Pochopíte, že jsme tu proto strávili i řadu nocí. Jak jsem zmínil, rekonstrukce trvala 4 roky, což je u takového projektu velmi krátká doba.
Čím si vysvětlujete, že se to podařilo v tak krátké době?
Ve skutečnosti to nakonec trvalo skoro 5 let, abych byl přesný, ale i tak je to extrémně krátká doba. Povedlo se to podle mého názoru díky skvělému realizačnímu týmu. Měli jsme to štěstí, že jsme zrovna dokončili velkou konverzi Paláce elektrických podniků v Holešovicích pro jednu významnou pražskou společnost. Realizační tým Metrostavu jsme pak prakticky celý převedli, přešli jsme jen přes řeku a druhý den začali pracovat na rekonstrukci bývalého Intercontinentalu, dnes Fairmontu. Bylo to asi 200 lidí, kteří už byli sehraní, znali se, měli správnou chemii a schopnost společně pracovat na velkých projektech. To nám dalo obrovský náskok a umožnilo zvládnout rekonstrukci v tak krátkém čase.
Když pracujete na takovém projektu, vytvoříte si k němu určitě i osobní vztah. Jaký prostor v hotelu Fairmont je vaše srdcovka?
Jednoznačně ano. Už jen proto, že projekt nám bral 16 hodin denně po dobu pěti let, stal se součástí našeho života. Člověk musí spoustu obětovat a tím pádem si k tomu nevyhnutelně vytvoří i těsnou osobní vazbu. A není to jen o mě. Mluvím i za tým 100 lidí, kteří na projektu pracovali se mnou. To se týká mnoha lidí i rodin.
Těžko bych vybral konkrétní část hotelu, která je pro mě nejzajímavější. Možná jsou mi nejbližší nové prostory, které jsme vytvořili: na nábřeží velká galerie moderního umění Kodl, restaurace orientovaná na Dvořákovo nábřeží Greenhouse, konferenční nástavby a samozřejmě i celá konverze veřejného prostoru, který z původně zapomenutého místa udělal, myslím si, atraktivní část města.
Kde vlastně berete inspiraci, když vynecháme samotnou architekturu? Co vás inspiruje?
Inspiruje mě historie, příběhy místa a příběhy Prahy. Znalost samotné Prahy je také důležitá. Jsme kancelář, která zde žije, pracuje a tato místa dlouhodobě sleduje. Dále mě inspiruje to, že se snažíme zašlým nebo starým místům s bohatou minulostí dát novou tvář, novou podobu. To nás přitahuje a baví. Když tato místa znovu ožijí, lidé se sem vracejí, objevují nové možnosti, nový potenciál, novou vlnu inspirace – a to je něco, co nás žene dopředu.
Někteří lidé věří, že každé místo či prostor má svou specifickou energii. Máte to stejně? Když někam vstoupíte, vyvolává to ve vás určité emoce?
Je to tak. Tento projekt, už jak byl koncipován v 60. letech, byl velkou generační výpovědí. Českoslovenští architekti a výtvarní umělci se tehdy snažili vykřiknout, že Československo nezaniklo za železnou oponou, že jsme stále významnou zemí s fantastickou a bohatou kulturní historií a že máme co nabídnout.
Povedlo se to tehdy například nové vlně československého filmu a o totéž usilovali i architekti a výtvarníci. Tento hotel měl být právě manifestem jejich tvorby. To se nám jako příběh velmi líbilo – síla té generační výpovědi nás inspirovala. Snažili jsme se na to navázat spoluprací s novou generací současných výtvarných umělců. Vytvořili jsme velký mezioborový tým a chtěli jsme, aby zážitky z architektury přesahovaly samotnou stavbu, aby se zde lidé setkávali s uměním, světlem, gastronomií, veřejným prostorem i zelení. Chtěli jsme, aby to byl zážitek, na který si budou opravdu pamatovat.
Já musím říct, že mě už vlastně překvapilo – když jsem vkročil, okamžitě mi byla nabídnuta voda zdarma. Pocítil jsem určitý, řekněme, luxus. Co byste řekl původnímu architektovi hotelu Fairmont, kdybyste se s ním potkal? Byl to, tuším, pan Karel Filsák, říkám to správně? Co byste mu řekl?
Byl to Karel Felsák, ale spolu s mnoha dalšími autory, a my jsme zde řadu z nich dokonce měli možnost osobně poznat. Samozřejmě se sem občas vracejí, dívají se, a když ne přímo oni, tak jejich děti či vnuci. Spousta z nich to kvituje a těší se z toho, že hotel se opět vrátil tam, kde ho jejich otcové a dědečkové chtěli mít. V 90. letech byl totiž hotel hodně zdevastovaný, zapomenutý a původná myšlenka generační výpovědi zanikla v nastupující normalizaci.
Pevně věřím, že jsme jejich vizi oživili a posunuli ji do 21. století díky nové vrstvě, kterou jsme k ní přidali. Chtěl bych mu tedy říct, že si jeho práce velmi ceníme, vycházíme z ní, respektujeme ji a nebojíme se ji posunout o kousek dál.
Luxus může být blyštivý a okázalý, ale také klidný a tichý. Jak jste k luxusu přistupoval na tomto projektu?
My se snažíme o to, aby luxusní nebylo okázalé, aby to byl bezprostřední zážitek. Něco, co vás ohromí, ale nezaskočí, něco, co vás přivítá, něco, co bude vstřícné a příjemné i uživatelsky. My jsme rádi, že tuhletu naši myšlenku převzal i Fairmont a dál ji přetavuje v myšlence hospitality servisu. Není ani náhodou, že právě Fairmont se stal operátorem tohoto hotelu. Když vlastníci vybírali operátora hotelu, vybrali Fairmont, protože ve světě provozuje ikonické hotely Savoy v Londýně nebo Plaza v New Yorku. Nechává jim svoji tvář a dodává jen špičkový servis, který je doplňkem architektury, a který nezaskočí. Je doplňkem genia loci toho místa. Hotel si můžete užít návštěvou galerie v přízemí, restaurace nebo se ubytovat. Jít do bazénu nebo si užít dolní náměstí a projít se k řece. Hotelový servis vás vždy přivítá, i když přijdete na 5 minut nebo se tady ubytujete na týden.
Zajímá vás celý rozhovor? Pusťte si video.
Zdroje: rozhovor, redakce
