Top hledané
Výsledky (0)
O zpěvu v kapele, zdraví a pečujících asistentkách

Rychlá zpověď - Adam Vojtěch: Kene už mi neříkají

David Budai
25. srpna 2019
+ Přidat na Seznam.cz
8 minut

Adam Vojtěch se proslavil už v pěvecké soutěži SuperStar, to mu bylo devatenáct let. Profesionálním zpěvákem se ale nakonec nestal. Vystudoval práva, pracoval na ministerstvu financí, byl zvolen poslancem a ve svých 31 letech se stal nejmladším ministrem zdravotnictví v historii. V rozhovoru pro LP Life prozradil, že na hudbu i přes své extrémní pracovní vytížení nezanevřel. Nedávno si koupil nové piano a ve volném čase se svou kapelou zpívá na plesech nebo svatbách. A občas zapěje i své partnerce.

Trvanlivost ministrů zdravotnictví je tak rok, dva. Vy chcete být rekordman?

To bych neřekl. Spíš je to o tom, že by měl člověk dokončit věci, na kterých začal pracovat. A proces přijetí zákonů docela dlouho trvá, takže proto není dobře, když se ministři často mění.

Vystudoval jste práva. Chtěl jste být někdy advokátem nebo soudcem? A nechybí vám čtení soudních spisů?

Chtěl jsem být právníkem, a nějaký čas jsem i byl, ale okolnosti tomu chtěly, že se život vyvinul jiným směrem. Já jsem založen tak, že úplně neplánuju, co bude za deset let, protože život přináší spoustu změn. Výhybka se někdy pohne jiným směrem, než člověk předpokládal. Ještě když jsem byl na fakultě, tak jsem nečekal, že budu na ministerstvu.

A litujete někdy, že jste šel do politiky? Měl byste klidnější život…

Občas jsem z toho trochu… ne úplně šťastný, když některé věci nevyjdou. Ale nelituju, je to něco, co jsem „vzal“ s určitou vizí a každý, kdo dostane takovou šanci, by toho měl využít. Myslím si, že politika je nevděčná oblast, člověk je pod tlakem, ne každý ho má rád, čelí různým útokům. Ale je to služba státu a já to tak beru.

Rodinný dům s unikátní zahradou, Praha východ
Rodinný dům s unikátní zahradou, Praha východ, Praha 9

Jste v práci perfekcionista?

Jsem perfekcionista ve smyslu, že chci, aby věci byly tak, jak být mají. Chci, abychom dělali v resortu agendu správně, a aby se do práce zapojil celý tým. Nejsem puntičkář, ale chci, aby věci nebyly odfláknuté.

Chodíte třeba po ministerstvu a zhasínáte světla?

Když se svítí v okolí mé kanceláře, tak zhasnu, nenechávám rozsvíceno. Je to možná trochu z ministerstva financí, kde jsem pracoval s panem premiérem Babišem (Andrej Babiš byl tehdy ministr financí a v rozhovorech říkal, že po ostatních v budově zhasínal světla, pozn. red.). Je to asi nějaká odpovědnost, že ten barák je placený ze státních peněz. Není to obsese, jen se snažím, aby ministerstvo hospodařilo správně. A nejde jen o světlo, třeba jsme zrušili papírové podklady na poradu vedení. Jsou to malé koruny, ale halíře dělají talíře.

Jste mladý, vyhnul jste se socialistickému vzdělávání. Jaké to je komunikovat s kolegy ministry, kteří jsou o jednu nebo dvě generace starší a vyrůstali v úplně jiné době?

Zásadní rozdíl nepozoruju, je to člověk od člověka. Ale v určitých ohledech jsem větší idealista než někteří kolegové. To je dobrá i špatná vlastnost. Mládí má výhodu v tom, že člověk není zatížený minulostí a na věc se dívá jiným pohledem.

Je pravda, že nerad vzpomínáte na svou účast v SuperStar?

Neřekl bych, že nerad vzpomínám. Byla to životní zkušenost. Muziku jsem dělal od malička, od šesti sedmi let. Navštěvoval jsem základní uměleckou školu, skládal jsem písně, hrál jsem na piano, hrál jsem s kapelou. Takže když se ukázala tato soutěž, a tehdy to byl nový formát, byla to pro lidi jako já zajímavá příležitost, a proto jsem se přihlásil. Můj sen byl tehdy  natočit vlastní desku, a to se mi nakonec podařilo.

Na druhou stranu už tehdy jsem si uvědomoval, že to není má kariéra – směr, kterým bych se chtěl vydat. Hudbu chci mít stále jen jako svého koníčka. A oproti jiným kolegům, kteří šli stejnou cestou, ale pak se vykašlali na školu, začali dělat muziku, a nakonec to se všemi nedopadlo úplně dobře, jsem se rozhodl, že dodělám gympl, půjdu na univerzitu a muziku si  opravdu nechám jako koníčka.

Nezpíval jste i na nějakém plese lékařů?

Jo, jo. (smích) Mám stále kapelu, zrovna teď nedávno jsem zpíval také na jedné svatbě, která byla shodou okolností lékařská, tak se na mě ti mladí lékaři hned vrhli. (smích) A bylo to fajn, nikdo neřešil, že jsem ministr, bylo to příjemné.

Je to ventil, možnosti oddychnout si. Když zpívám nebo hraju na piano, nemyslím na nic jiného. To je výhoda hudby, která vás dostane do jiného světa, protože v tom běžném životě v hlavě stále šrotují nějaké myšlenky, a to je dost zatěžující.

Jezdíte s kapelou i po klubech?

Nepravidelně. V kapele je více zpěváků a střídáme se, protože já nemám tolik času. Ale jednou za měsíc, dva… Jsou to plesy, večírky a různé akce. Ale všichni ve skupině jsme amatéři, máme jinou práci. Děláme to proto, že nás to baví.

Máte ještě čas na skládání hudby?

Nedávno jsem si koupil do Prahy piano, protože jsem ho měl jen v Budějicích, a tady mi chybělo. Tak hraju, když přijdu večer domů. Snažím se i něco složit, ale není tolik času. Když člověk píše píseň, potřebuje na tom hodiny pracovat, a to aktuálně nejde.

Co ještě kromě hudby děláte? Když se tedy „urvete“ z práce…

Nedávno jsem začal běhat. Přihlásil jsem se do charitativního běhu, tak abych to zvládl, musel jsem trochu trénovat. Pak jsem v horku uběhl čtyři kilometry, a k mému údivu to docela šlo. A tak mě to chytlo. A jinak si občas zahraju badminton, baví mě procházet se v přírodě nebo někam jet na prohlídku hradu nebo zámku, to mám rád. Zkrátka takový běžný volný den, jaký má kdokoliv jiný.

Jak pečujete o své zdraví? Za co by vás lékaři nepochválili?

Málo spím, to je asi nejhorší. Většinou tak čtyři a půl nebo pět hodin. Ale tak to bohužel v této pozici je.

A co jídlo? Jíte pravidelně, nebo ládujete bagety mezi schůzkami?

Občas mi to nevyjde, ale mám skvělé asistentky, které se o mě dobře starají. Připraví mi snídani, nějaké ovoce, pak oběd…

Prodej luxusní vily, Praha 5, Velká Chuchle
Prodej luxusní vily, Praha 5, Velká Chuchle, Praha 5

Ťukají si na hodinky a říkají: pane ministře, čas oběda…

(smích) Je to důležité, protože sám bych si na to nevzpomněl. Nebo by to zapadlo. Takže v tomto směru se snažím, byť ne každý den to vyjde. Někdy jde agenda i přes oběd. Řidiči ví, že v autě mají být připravené energetické müsli tyčinky, které mám rád. To je taková poslední záchrana. Nekouřím, alkohol téměř nepiju. Takže až na ten spánek…

Už jste přibral?

Občas přiberu, občas shodím, ale pohybuju se na stejné váze. Nedávno jsem na jednom z výjezdů navštívil univerzitu a tam mi měřili vnitřní tuk. A dopadlo to docela dobře.

Jste gentleman?

Snažím se být, rodiče mě myslím řádně vychovali.

Já se ptám i proto, že jste před časem v jednom pořadu hodnotil političky podle vzhledu, což nebylo úplně fér. Litujete toho dnes?

To bylo na začátku a dobře si to pamatuju, byla to začátečnická chyba. Byla to první návštěva u pana Soukupa, tehdy jsem na něj byl naštvaný, že to připravil, nečekal jsem to. Litoval jsem toho a mrzelo mě to. Člověk postupně v té funkci získá i nějakou mediální zkušenost a lépe to odhadne.

A já myslel, že ten showbyznys vás trochu zocelil.

To bylo něco trochu jiného. Navíc jsem nebyl tak velká hvězda. Politika je postavena na tom, co řeknete, a novináři velmi rádi využijí jakoukoliv maličkost, kdy šlápnete vedle.

Jako ministr jste získal moc, zároveň jste mladý a pohledný. To je ideální kombinace pro mnoho žen. Dostáváte nabídky k sňatku?

To bych neřekl. Ale občas, když jdu na nějakou akci nebo jdu po ulici, chtějí se se mnou vyfotit. A s tím nemám problém, naopak se s nimi rád vyfotím.

A zaznamenal jste nějakou vyšší pozornost žen? Tím, že jste hodně vidět…

Nepřijde mi.

Nedávno jsem četl spekulaci, že jste vaši partnerku Olgu požádal o ruku. Je to pravda, nebo to uvedete na pravou míru?

(smích) K tomu bych teď nechtěl nic říkat.

Jak trávíte společný volný čas?

Toho času moc není, je to daň takového života. V běžný pracovní den, kdy vstávám v pět a vracím se pozdě večer, se s partnerkou vídáme méně. Když to jde, snažím se jí to maximálně vynahradit o víkendu.

Vidím, že se vám o tomto příliš hovořit nechce. Prozraďte alespoň, jak dlouho už jste spolu a jak jste se seznámili.

Jsme spolu asi sedm let a seznámili jsme se na jednom plese, kde jsem zpíval s kapelou.

A kdo koho sbalil? V rychlé zpovědi jste zmínil, že jste introvert, a tehdy jste navíc nebyl v politice.

To je pravda. (smích) Byl to vývoj událostí, nebyla to otázka jednoho setkání, situace se postupně vyvinula.

Zpíváte jí zamilované písničky?

Pokud doma hraju na piano, tak to oceňuje. (smích) A když někde hraju s kapelou, přijde se podívat a podporuje mě.

Co mimo politiku vás dokáže nejvíce naštvat?

Nejsem člověk, který by se naštvával, beru věci s klidem. Život je takový, jaký si ho každý udělá. Nemám rád naříkání, jak je všechno špatně, ani moc nechápu lidi, kteří píší hejty na Facebook a nadávají tam. Já jsem nikdy takový nebyl. Spíše mě naštve nějaké mediální překrucování věcí, které neodpovídá skutečnosti. Což je trochu spojeno s politikou. Ale ani politika mě nějak nenaštvává, spíše mě trochu frustruje, když věci nejdou tak, jak bych si představoval.

Kde budete trávit letošní dovolenou?

Budu mít první dovolenou od Vánoc. (smích) S kamarády z gymplu jedeme do Portugalska, tam si půjčíme auto a pojedeme kolem pobřeží, to bude fajn. A potom plánuju druhou dovolenou, nejspíš autem do Rakouska k jezerům. Takže nic zásadně exotického.

Přátelství z mládí obvykle přetrvají roky. Je ale něco, na čem se neshodnete? Třeba v politice?

Tito nejbližší přátelé se nijak nemění. Neříkám, že neprobíráme některé věci, které vnímají jinak. Někdy se je snažím osvětlovat, ale ani to občas nemá smysl. Je dobře, že oddělují osobní a pracovní rovinu. I já se k tomu tak snažím přistupovat, je to znamení skutečného přátelství.

Co vás dokáže nejvíce rozesmát?

Můj pes mě rozesmává. Když přijdu domů, a skočí na mě, zvedne mi to náladu. Dokonce jsem četl nějaké průzkumy, že lidé, kteří mají psa, žijí déle a mají lepší psychiku.

Děkuji moc za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Kdy jste byl naposled na očkování?

Je to už nějaký čas, kdy jsem se nechal očkovat proti meningokoku, takže pár měsíců zpátky.

Je horší nevěra, nebo politická zrada?

Podle toho, jak se na to člověk dívá. Oboje je do jisté míry nevěra, ale obecně je horší nevěra v osobním životě, protože v konečném důsledku osobní život přetrvává, ten politický je pouze dočasný.

Zpíváte si někdy ve sprše?

Docela rád, když má člověk dobrou náladu nebo se mu „zaryje“ nějaká píseň do hlavy, tak si ji pobrukuje.

Kdysi jste měl přezdívku Ken. Oslovuje vás tak ještě dnes někdo?

Ne, ne. To byla tehdy přezdívka, když jsem byl v soutěži, ale to už je nějaký čas, asi 15 let zpátky, byl to mediální příběh. Ale od té doby se už hodně věcí změnilo.

Kdo je vaším největším idolem?

Neřekl bych, že mám nějaký idol, ale určitě má člověk své vzory, zejména v rodičích a lidech, kteří jsou blízko. Mám jeden citát, ze kterého se snažím vycházet v mé práci, a to je J. F. Kennedy, který řekl: „Neptej se, co může stát udělat pro tebe, ptej se, co můžeš udělat ty pro svůj stát.“ A z toho se snažím vycházet při své práci.

Můžete si jako ministr vypnout mobil?

Moc ne, protože člověk je hodně online a stále chodí e-maily nebo zprávy. Většinou ho vypínám nebo ztlumuju na noc, když jdu spát. Ale pak zase v pět ráno vstávám a už je tam většinou nějaká zpráva.

Co se nedá koupit za peníze?

Zdraví, láska a nějaké dobré vztahy. Peníze jsou dobrá věc, aby měl člověk určitý životní komfort, ale nezaručí to, že bude naprosto šťastný.

Kdy jste naposledy křičel na své podřízené a kvůli čemu?

Já se snažím moc nekřičet, spíše jsem naléhavý. Ale občas některé věci nejdou, jak jsem si představoval, tak se snažím vyvíjet tlak na své podřízené. Ale nepamatuju si teď nic konkrétního.

Charakterizujte Čechy třemi slovy.

Češi jsou improvizátoři, dokážou se na věci dobře adaptovat, na druhou stranu jsou občas trochu moc pesimističtí.

O čem sní Adam Vojtěch?

V tuto chvíli mám píše takové krátkodobé sny. Byl bych rád, kdybych dokončil práci, kterou jsem započal, protože jsme zhruba v polovině volebního období. Takže abych tady nějaký čas vydržel. Jinak sen je takový, abych byl spokojený, zdravý a v nějaké životní pohodě.

Jak dokážete okouzlit ženu?

Těžko říci, já jsem byl vždycky spíše takový introvertní, nebyl jsem typ, který by dokázal zaujmout nějakou zásadní aktivitou. Takže spíše jsem byl ten typ, který potřeboval s ženou trošku více mluvit a umluvit ji.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Jste šťastný?

Ano jsem, děkuji.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - mluvčí Jiří Ovčáček
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Miroslav Kalousek
Zobrazit článek