Top hledané
Výsledky (0)
O politice, rodině a nudných mužích

Rychlá zpověď - Alena Schillerová: Na hádky s manželem nemám čas

David Budai
02. září 2019
+ Přidat na Seznam.cz
9 minut

Celý život pracovala jako úřednice, před dvěma lety jí však Andrej Babiš nabídl vedení ministerstva financí – a ona to vzala. Stala se díky tomu jednou z nejmocnějších a nejviditelnějších žen Česka. Alena Schillerová se životním výzvám staví čelem a svých rozhodnutí zásadně nelituje. Při osobním setkání působí mile, živě a vtipkuje. V rozhovoru pro LP-Life.cz prozradila řadu zajímavostí ze soukromí i to, že s manželem neměla nikdy příliš mnoho času na hádky. Možná proto jsou spolu už téměř čtyři desetiletí.

Byla jste nedávno u moře na Mallorce. S kým?

Byla jsem s manželem, jezdíme tam už mnoho let na jedno místo. Máme to tam moc rádi a odpočineme si.

Jak tam odpočíváte?

Přiznám se, že dříve to bylo aktivnější, hlavně když byly děti malé, ale teď fakt relaxuju. Koupu se v moři, procházím se po pláži, čtu si knížky, na které nemám během roku čas.

Co čtete?

Hledám zklidnění, takže hodně ráda čtu knížky s duchovní tématikou, mám ráda různé filozofie.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m
Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Četl jsem, že váš manžel je daňový poradce…

Už dlouho není. Kdysi si udělal zkoušky, byl jeden z prvních poradců. Ale už přes deset let to nevykonává.

Čím se dnes živí?

Má velkoobchod s papírem a kancelářskými potřebami.

Kde jste se seznámili?

Seznámili jsme se v roce 1980 na plese na gymnáziu v Tišnově, kde jsem studovala. On tam byl už jako absolvent, studoval vysokou školu v Praze. V roce 82 jsme se vzali, takže já jsem se vdávala jako osmnáctiletá. Letos v srpnu to bylo 37 let.

Panejo! Jaký je recept na tak dlouhé manželství?

Já nevím. (směje se) Neměli jsme nikdy moc času na hádky, protože jsme byli oba pořád vytíženi. On budoval rodinnou firmičku, já se věnovala práci ve finanční správě, vychovávali jsme děti, budovali jsme dům, pořád bylo co řešit.

Asi je to tolerance. A s nadsázkou říkám – i to, že jsem v roce 2014 odešla do Prahy. Dostala jsem tehdy nabídku na Generálním finančním ředitelství, říkala jsem si, že to bude na nějakou krátkou dobu, plánovala jsem to na rok a půl. A od té doby už jsem přestala plánovat! (smích) To je ten recept, protože když přijedete na pár hodin na víkend, nestojí vám ta krátká chvíle za to, abyste se hádali. (smích)

Shodnete se na finančních věcech? Do čeho investovat, jak vést domácí rozpočet…

Dneska už ano, stará se o to výhradně můj manžel, protože já vzhledem ke svému zaměstnání nemám vůbec čas.

A když ty hádky byly, tak o čem?

Asi výchova dětí. On měl pocit, že bych je měla vychovávat přísněji a důsledněji, já jsem zas měla pocit, že se jim málo věnuje. A pak jsme měli jiné představy o tom, co pořídit, co nepořídit, kam jet na dovolenou, takové běžné věci. Ale to se v čase mění, v posledním roce si ani na žádnou hádku nevzpomenu.

Kolik máte vnoučat?

Jedno. Mám dvě děti, dceru a syna, a od dcery mám vnuka Františka, který má čtyři a půl roku.

Máte na něj čas? Jako ministryně ani ne, že?

To mě mrzí nejvíc. Pokud urvu o víkendu pár hodin a trefím se zrovna do víkendu, kdy je také v Brně, jsou to pro mě šťastné chvíle. Ale není to pravidelně, to mě hrozně mrzí.

Jaká jste babička?

Milující, hrozně milující. Dcera mi vždycky vyčítá, že jsem byla přísná matka, ale jako babička jsem tolerantní a všechno mu dovolím. A on vždycky říká: „U babičky Alenky je to nejlepší, tam si můžu dělat, co chci.“

Co nejčastěji společně děláte?

Teď v létě se chodíme koupat, máme na zahradě bazén, už nádherně plave. A chodíme na hřiště, které miluje, třeba s kolem a kamarády. Čteme si pohádky, pouštíme si filmy… Cokoliv, co chce, on je tím hybatelem programu.

Takže si i diktuje? Babi, kup mi zmrzlinu…

No jasně! Maminka to nerada vidí, že nerespektuju určitá pravidla. Má u nás takový šuplík v kuchyni, kde jsou sladkosti, takže vždycky když přijde, jde se k tomu šuplíku podívat, co tam je… Chci, ať má na dětství hezké vzpomínky, a nechci být přísná babička. (směje se)

Prodej luxusní vily 7+kk, Praha východ - 370m2
Prodej luxusní vily 7+kk, Praha východ - 370m2, Okolí Prahy

Bojíte se stárnutí?

Vůbec. To je opravdu téma, které mě netrápí. Já se vždycky usmívám, když někdo přemýšlí a mluví o věku. Já se toho vůbec nebojím, naopak mám pocit, že jsem se nikdy necítila lépe. Mám odrostlé děti, ty jsou na svých nohou, jsem na ně pyšná, nedělají mi žádnou ostudu… A já se mohu věnovat své práci, což je úžasné. Nemusím hledět na to, abych byla v nějakou rozumnou dobu doma, takže když potřebuji zůstat do desíti, jsem do desíti. Nebo klidně déle.

Cítím, že je dobře, když člověk, aniž bych se chtěla vymezovat vůči mladším kolegům, dosahuje kariéry postupně. Když stoupá po žebříku. Mám čisté svědomí, že jsem si vždycky všechno poctivě odpracovala a nikam nevstoupila bočním vchodem. Všechno jsem si odžila, což vás také vede k určitému nadhledu při řešení problémů. Cítím to jako plus.

Jak jste k tomuto stavu dospěla? Přece jen spousta žen propadá chmurám a sledují se v zrcadlech…

Neumím vám to říct. Nebylo to vždycky, přišlo to časem, čtením knih nebo různých filozofií, přemýšlením. Já se naopak strašně bojím kosmetických zákroků, které by změnily můj výraz. Mohla bych si vyhladit vrásky, ale současně bych ztratila mimiku. Myslím si, že každá vráska je zkušenost a prožitá část života. To, jak se cítíte, není ve vráskách, ale v tom, co vyzařujete a jak se cítíte uvnitř. A právě tím, že někdo řeší vrásky, to jsou ty chmury, si vrásky přidělává.

Stále chodíte dvakrát týdně do posilovny?

Ne, ne! (smutně) Chodila jsem opravdu poctivě, ale přes léto jsem to ošidila. Dala jsem si závazek, že od podzimu zase začnu. A také se vrátím k tai-chi, které mě baví. Nechala jsem obou aktivit, protože mě v práci semlel rozpočet a příprava zákonů. Ale nebudu se vymlouvat. Teď se alespoň snažím tak, že když skončím na ministerstvu nebo ve Sněmovně, obuju si nízké boty a jdu domů pěšky.

Nevylétla vám kila nahoru?

Trošku ano, cítím to na oblečení a raději nelezu na váhu. (smích)

Nedávno se vám internet smál, že jste si na tiskovou konferenci vzala poněkud zvláštní šaty. Lidé vás přirovnávali k tetce z AZ kvízu…

To byly šaty, které jsem si dovezla z Mallorky! Vzala jsem si je na vládu a vyvolaly obrovské show, že jsem měla jahůdky, hodně se to začalo řešit. Řekla jsem si, že člověk si ze sebe musí udělat legraci, tak jsem všechny ty vtipy, kdy nás s kolegyní Benešovou přirovnávali k duu Yamaha, AZ kvízu nebo k zástěře, hodinu večer v posteli pročítala. A dobře jsem se u toho bavila. Je důležité se nebrat vážně.

V Rychlé zpovědi jste řekla, že vás na mužích baví, když jsou vtipní…

Ne, já jsem řekla, že nejhorší na muži je, když je nudný, to je rozdíl. Nemusí být za každou cenu vtipný, nemusí sypat jeden vtip za druhým, není to žádný kašpárek. Ale nudný muž je opravdu smutný příběh, takový mě fakt nebaví.

Manžel vás dokáže rozesmát?

Je s ním hrozná legrace, rozesmává mě téměř pravidelně, když přijdu domů. Popisuje mi různé historky, parafrázuje, on je takový komediant. Umí napodobovat lidi a zvířata, takže je to typ chlapa, se kterým jsem se nikdy nenudila.

Co vaši kolegové úředníci? Ti jsou nudní?

V práci řeším práci, tady na to není tolik času. Ale možná by vás překvapilo, že úředníci nejsou nudní. Mám celou řadu kolegů, se kterými byste se bavil, jsou to vtipní lidé s anglickým humorem. To je takové klišé, když se říká, že úředníci jsou nudní. Ale v životě jsem potkala velké množství nudných mužů.

Nedávno jste na Instagram dala fotku, jak střílíte. To bylo spontánní, nebo na nějaké pracovní akci?

Byla jsem střílet podruhé, už jsem si to zkusila jako náměstkyně ministra financí, protože máme pod sebou celní správu. A teď mě pozval policejní prezident, jestli to chci zkusit, ještě cítím od těch samopalů klíční kost. (smích) Je to zajímavá zkušenost, ale zbrojní průkaz si dělat nechci.

Je něco dalšího, takto akčního nebo netradičního, co jste vyzkoušela?

Vyzkoušela jsem na dovolené, asi před dvěma roky, padák na lodi, vždycky jsem to chtěla. A manžel mi vždycky říkal, že až budou děti dospělé. Tak jsem to zkusila a stačilo mi to! A z adrenalinových věcí… Jela jsem na tanku!

Možná si teď nevzpomenu na všechno, ale nebráním se novým věcem. Andrej Babiš mi vždycky říká: „Vy jste taková nadšená!“ Od své ochranky jsem k Vánocům dostala takový ten zážitek, kdy vás zdvihnou do vzduchu a létáte v prostoru (větrný tunel, pozn. red.). To mě láká.

Vy asi nejste úplně televizní typ, který by po večerech koukal na seriály…

To vůbec ne, na televizi se nekoukám skoro vůbec. Pustím ji výjimečně, když je tam nějaký diskusní pořad s tématem, které se mě týká, nebo když mě něco zajímá. Snažím se život žít.

Máte ochranku neustále při sobě?

Ministr financí je chráněná osoba, to znamená, že je mi přidělena policejní ochrana. Jsou to dvě nebo tři dvojice, řidič a ochránce, kteří se střídají a jsou se mnou stále.

Jak se změní běžný život s ochrankou?

Je to obrovský zásah do soukromí a neumíte si to představit, dokud to nepoznáte na vlastní kůži. Máte je pořád u sebe. Na druhé straně, budu upřímná, lidi máte různé. Mně píše celá řada lidí hezky, ale samozřejmě máte i takové, kteří nepíší hezky, a máte i lidi, kteří píší vulgárně a někdy i něco víc než vulgárně, protože jsem žena. Takže ochranka je na místě. A má to i pozitiva – když se někde potřebuju rychle dostat, oni to mají zmapované, zkontrolované, hlídají můj čas, takže mě na místo rychle dovezou.

Když jedete domů za manželem, jsou s vámi také u večeře?

Ne, ne. Oni mě dovezou domů, a pokud už nebudu opouštět objekt, který je samozřejmě také nějak monitorován, odjedou do hotelu a jsou mi k dispozici na zavolání.

Litovala jste někdy toho, že jste vzala politickou funkci?

Nikdy ničeho nelituju. Jednou se to stalo a beru to jako zkušenost a životní výzvu. Politickou kariéru jsem nikdy neplánovala, byla jsem pětadvacet let na finanční správě a přinesl to život.

Promítla se politika negativně do rodiny?

Nebudu říkat, že ne. Rodinu si vždycky táhnete jako rukojmí. Já jsem se svobodně rozhodla, ale rodina se nerozhodovala. Svým způsobem do nich pořád někdo šťourá a motá se kolem, to samozřejmě není příjemné. Mě manžel podporuje, ale chce být v ústraní. Má rád svůj brněnský život, takže je výjimečné, když ho přemluvím, aby se mnou někam šel. (smích)

Vaříte?

Umím vařit, to by i manžel potvrdil. Ale už dlouho nevařím, v Praze jsem sama, takže komu bych vařila? A když přijedu do Brna, vaří on. On je skutečně fanda, vaří výborně, umí i svíčkovou. A baví ho to, takže se mám dobře a hrozně se vždycky přejím.

Jakou posloucháte hudbu?

Mám ráda české písničky, někdy si pustím ty klasické, třeba Hanku Zagorovou. Ale mám ráda i vážnou hudbu, třeba Smetanu, Dvořáka, Mozarta, záleží na náladě. Také se mi líbí jazz a Kurt Elling. Většinou si lehnu do postele, pročítám si nějaké maily a na Youtube si pustím hudbu, na kterou mám náladu.

Vyrážíte i na večírky nebo do klubů na koncerty?

Pozvánek dostávám hodně, ale protože mám málo času, tak si vybírám. Byla jsem třeba na Jaromíru Nohavicovi, toho mám také ráda. Mohla bych chodit víc…

Co vás dokáže nejvíce vytočit?

Už asi nic, to jste mě zaskočil… Já tedy nejsem žádná světice, kdyby tady seděl manžel, tak by vám to potvrdil. (smích) Když jsem byla mladší, naštvávaly mě různé věci, ale dneska už asi nic. Vážím rodiny, toho, že mám zdravé děti a zdravého vnuka, že doma není žádné neštěstí. Blbosti fakt neřeším.

Paní ministryně, děkuji vám za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Děláte si sama daňové přiznání?

Abych se přiznala, tak vždycky si ho předvyplním a ještě si ho nechám zkontrolovat odborníkem.

Co se nedá koupit za peníze?

Láska.

Máte osobního kadeřníka?

Mám, je to pan Zavadil z Prahy. Ale mám jich více, třeba v Brně mám kadeřnici Alexandru.

Vyrazíte raději na operu, nebo muzikál?

Miluju operu, ale mám na ni málo času. Byla jsem třeba na Rusalce nebo dalších operách v Národním divadle. Ale muzikálem také nepohrnu, byla jsem několikrát na muzikálu v nové scéně Městského divadla Brno, a to je opravdu zážitek, všem doporučuji.

Jak vysoká dýška necháváte v restauraci?

Kolem deseti procent.

Kdy jste se nejvíce bála?

Bála jsem se vždycky jako matka o své děti. Ale jinak, jak se říká lidově, mám pro strach uděláno.

Je horší nevěra, nebo politická zrada?

Politické zrady jsou téměř na každodenním pořádku, z toho je potřeba si nedělat hlavu. Takže určitě nevěra, to je ztráta důvěry mezi partnery a bolí.

Co vás baví na mužích?

Baví mě, když nejsou nudní. Je úplně jedno, jak vypadá, to jsou věci, které neřeším. Důležité je, že s ním necítíte pocit nudy. Nudný muž je nejhorší věc.

Ulítáváte na sladkostech nebo něčem jiném?

Bohužel mám sladké ráda, ale zakázala jsem si ho. Někdy to poruším, navíc jsem holka z moravské vesnice, moje babička vždycky pekla buchty, takže to mám ráda, ale snažím se tomu vyhýbat. Neprospívá to mému vzhledu.

O čem sníte?

Sním o šťastném životě v této zemi pro lidi. Myslím, že se máme báječně a zbytečně si někdy namlouváme opak.

Bojí se vás úředníci na ministerstvu?

Vím, že mám autoritu, ale snažím se bavit normálně. Já jsem z tohoto resortu vzešla a s celou řadou úředníků si tykám. Ale jsem přísná.

Co děláte pro životní prostředí?

Snažím se třídit odpad, šetřit vodou a jako ministryně financí podporuju boj s kůrovcem a proti suchu.

Které téma je pro vás při rozhovorech tabu?

Nemám žádné výhradní tabu, úplně nemám ráda šťourání v detailech soukromí. Ale já nic netajím.

Kdo u vás doma drží rodinnou kasu?

Můj manžel.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Máte děti?

Zatím nemám.
Tak bych vám rozhodně doporučila si je pořídit, kvůli udržitelnosti veřejných financí potřebujeme 2,1 dítěte na matku. (smích)
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - mluvčí Jiří Ovčáček
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - ministr Adam Vojtěch
Zobrazit článek