Rychlá zpověď - modelka Renata Langmannová: Vlivem hormonů jsem holku obrečela, čekali jsme kluka

Renčo, poslední rozhovor jsme spolu dělaly před třemi lety. Jsi konečně maminkou, jak se cítíš?

Cítím se dobře. Mám pocit, že mě to nějakým zásadním způsobem nezměnilo, že jsem to pořád já. Kolem sebe totiž vidím spoustu žen, které mateřství změní úplně.

Čím jsou jiné?

Jsou jiné, najednou zapřou samy sebe a už se orientují jenom na dítě.

Ty to děláš tak, že nezměníš život kvůli dítěti, ale dítě se přizpůsobí tobě?

Snažím se, samozřejmě to není jednoduché. Představovala jsem si to jako Hurvínek válku, že se dítě přizpůsobí tvému životnímu stylu, ale tak to bohužel nefunguje. Dítě potřebuje režim a podobně, ale snažím se co nejvíc, abychom mohli dělat i věci, co jsme dělali předtím.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Například?

Cestování. Byli jsme s ní pryč už třikrát, i během této doby. Všechno to zvládla, samozřejmě dovolená s dítětem není to samé jako je dovolená bez dítěte, to si pojďme říct. Když někam přijedeme, tak jí chvíli trvá, než se srovná s novým prostředím, se vším. Na začátku to vždycky bude těžší, čím bude ale starší, myslím si, že to bude přijímat daleko snáze. Bude zvyklá na změny, lidi, a o to nám vlastně jde.

Na dovolenou jste letěli?

Ano, pokaždé.

Zvládla let?

Zvládla. Vybrali jsme si schválně destinace, které nejsou až tak daleko. Je to spíš o těch rodičích, jestli to zvládnou (směje se).

To ano, tvůj manžel už je ale ostřílený táta.

To sice ano, má ale mezi dcerami dvacet let rozdíl, tak už taky ledacos zapomněl.

Trinity už je tolik? To už je také ženská na vdávání…

Je skvělá. Je to už opravdu dospělá žena. Když jsem byla loni v létě těhotná, tak tady se mnou byla skoro dva měsíce. Ondra hodně pracoval a byl často pryč, tak se o mě starala. Už jsem byla v pokročilém stádiu těhotenství, večer mi masírovala nohy a vozila dortíčky. To bylo hrozně hezké. Opravdu je zlatá.

Žije ve Francii, jak často se vídá se sestřičkou?

Lítá sem, jak to jde. I v této době si udělá čas a přiletí, většinou jednou za měsíc, za dva.

To je úžasné, dospělé děti už o mladší sourozence takový zájem nemívají.

Ona miluje děti. Má ještě další dva sourozence ve Francii od mámy. Ty už jsou větší, také to hrozně uteklo, je jim kolem dvanácti let. S dětmi to tedy umí. Byla s námi i na dovolené ve Španělsku. S Ondřejem jsme si vyrazili na večeři sami, ona hlídala a já neměla ani na vteřinu strach, věděla jsem, že se o ni skvěle postará.

Je dobré mít takovou pomoc, byť jen občasnou. Zvlášť když tvoje rodiče jsou na Moravě.

Jsou na Moravě. Vídáme se ale daleko víc než kdykoliv předtím, protože teď máme ještě větší důvod. U malého dítěte je každý měsíc, každý týden znát. Nechci jim upírat vidět vnučku vyrůstat. Takže tam jezdím docela často, nebo oni jezdí do Prahy.

Jak to zvládá Ondřej?

Musím říct, že občas lépe než já. Jsem mu nesmírně vděčná za každou pomoc. On je hrozný kliďas, nic ho nerozhodí. Já občas už nevím, co s ní a on mě uklidňuje, že je to přeci jen malé miminko, že to bude dobré. Zvládá přebalovat, krmit, koupat, uspávat. Mám obrovské štěstí, že je mi takovou oporou. Opravdu jsem na začátku byla vyjukaná, i dnes ještě občas sem a on vůbec. Obdivuju všechny maminky, co jsou na péči a výchovu dítěte samy. Je to totiž někdy opravdu těžké. Hlavně ten nedostatek spánku... a když nemáte nikoho, kdo by vám chvíli pohlídal... neumím si to představit.

Předtím se tě každý v rozhovorech i mimo neustále ptal, kdy už budeš mít miminko. Jak na těhotenství lidé reagovali?

Myslím si, že za nás byli rádi, že budeme mít miminko.

Nebo říkali „konečně“?

Přesně tak, „na co jste tak dlouho čekali“? (směje se)

Jste spolu totiž opravdu dlouho a bez skandálů, nevěr, problémů…

Všechno je asi tak, jak má být. Ona si to snad vybrala sama, že přišla až teď. Ve finále to přišlo vlastně docela nečekaně.

Prodej secesní vily, Praha východ - 609m, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Neplánovali jste jí?

Nebylo to extra plánované, delší dobu jsme to už neřešili. Přišla vlastně sama.

Proč jméno Meda?

Dlouho jsem si byla jistá, že to bude kluk. Už jsem měla vymyšlené jméno pro kluka, holku jsme si moc nepřipouštěli. Ondřej hodně chtěl kluka, takže jsem potom byla kvůli němu trochu zklamaná, když jsem se dozvěděla, že je to holčička. Měla jsem pocit, že nenaplňuji jeho přání, takže jsem to pod vlivem hormonů obrečela. Teď už to samozřejmě vidím jinak. Potom jsme začali vymýšlet jméno pro holčičku. Psala jsem si seznam jmen, která se mně líbí a která by se hodila k příjmení Novotná. V tom byl podle mě největší problém. Líbila se mi spousta jmen, k tomuhle příjmení se ale moc nehodila.

V létě se hrála hra o Medě Mládkové, všude po Praze byly billboardy s nápisem Meda. Říkala jsem si, že je to pěkné, krátké, nevšední jméno. Zároveň to není cizí jméno, ale není ani fádní. Dala jsem ho tedy do seznamu, ve finále jsme se shodli na dvou jménech, jedno z nich byla právě Meda. Potom už jsem se s tím jménem sžila a už v bříšku jsem jí říkala Meda. Vnitřně už jsem věděla, že to má být Meda.

Kdy bude slavit svátek?

V českém kalendáři není, je ale v maďarském kalendáři, 1. srpna.

Jak z toho vzniklo „paní Meda“?

To vůbec nesouvisí s Medou Mládkovou. Už když jsem byla na 3D screeningu, byla tak zadumaná, měla vrásku mezi obočím. Když se narodila, koukala na nás, jako kdyby všechno věděla. Takovým tím pohledem reinkarnovaného starého člověka. Z toho vznikla paní Meda.

Až vyroste, uvidíš, jestli bude třeba génius.

No to uvidíme, co se z ní vyklube... Myslím si, že to bude velká osobnost. Taky ale co může z nás dvou vzniknout… (směje se).

Podle mě jste v první řadě workoholici.

To taky. Ondřej je asi větší workoholik než já, i když já jsem taky blázen. Jsme ale oba dva lidi, kteří chtějí v životě něčeho dosáhnout a jdeme si za tím. Jsme specifické osobnosti, nevím, co z tohoto spojení může vzniknout.

Říkala jsi, že ti vzala postavu, vypadáš ale skvěle.

Děkuju. Já sama vím, jak jsem vypadala předtím, vidím ty změny. Ještě mám pořád nějaká kila nahoře, ale věřím, že to půjde dolů.

Co pro to děláš? Vím, že jsi běhala a udělala sis něco s kolenem.

Je těžké něco v dnešní době dělat. Nemůžeš nikam chodit, venku byla zima. Když jsme byli ve Španělsku, byla jsem nadšená, že budu chodit běhat, abych se sebou konečně něco udělala. Asi jsem to přehnala, šla jsem přes bolest. Teď mám z toho zánět v koleni a nemůžu chodit (směje se).

Držíš nějaké speciální diety?

Myslím si, že mě ještě drží hormony, nebo si tělo kila drží, protože to ještě potřebuje na rekonvalescenci. Pořádně v noci ještě nespím a podobně, časem si ale myslím, že by to mohlo jít samo. Držela jsem asi tři týdny krabičkovou dietu, ale neshodila jsem ani deko. Chápeš to? Ani deko! Takže si říkám, že to prostě takhle má být a ta kila ještě potřebuju. Jednou ale snad odejdou. (směje se)

Jsou spolupráce na Instagramu pořád zdrojem tvých příjmů?

Částečným. Mám ale svoji agenturu CoolSisterz, to je pro mě hlavní náplň. Děláme převážně influencers marketing, kampaně na sociálních sítích a PR. Máme teď za sebou několik fakt hezkých velkých projektů, na které jsem pyšná. Například v těchto dnech vychází nová kampaň pro Magnum. Pořád také spolupracuji s nadací Terezy Maxové, ale to je moje dobrovolná charitativní činnost. Každý rok děláme nový produkt do mojí designové kolekce Teribear by Renata, letos jsme vyrobili lahev na pití. Z prodeje této lahve jdou peníze právě na projekty nadace. Jsou to hezké věci, které mě baví a někomu třeba můžou pomoci.

Takže sis od toho nedala pořádný odpočinek?

Když máš rozjetou firmu, tak ji přeci nepoložíš jenom proto, že máš dítě. Mám společnici a parťačku Lenku Matějkovou, která převzala spoustu věcí, když jsem já nemohla. Taky ale časově nezvládá všechno dělat sama. Nepřestala jsem pracovat téměř vůbec, řešila jsem i nějaké věci z porodnice.

Zasáhla tě pracovně nějak pandemie?

Díky bohu ne. Naopak jsme loni měli ještě víc práce než kterýkoliv jiný rok, protože spousta firem se přeorientovala na online marketing a sociální média.

A do toho jsi otěhotněla.

Já jsem ale pracovala, těhotenství ti v tom nebrání. Potom s dítětem je to už horší.

To ano, spousta žen má ale náročnější těhotenství.

Já jsem ho měla docela dobré, pracovala jsem do poslední chvíle.

Máš nabídky na focení nebo rozhovory jako maminka?

Ano, mateřství mi otevřelo dveře zase někam jinam. Je to zajímavé. Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela, že je to jako, když máš psa. Začnou se s tebou bavit lidi, kteří psa mají taky. S dětmi je to podle mě podobné, začneš mít i jiné kamarády. Děti tě spojí, začnou se o tebe zajímat jiné firmy. Paní Meda už spolupracuje. Myslím si, že až jednou bude mít rozum, řekne mi, že jsem udělala dobře. Podle mě se toho musí využít, třeba až jednou pojede studovat do Ameriky a bude potřebovat peníze.

Dáváte jí peníze stranou?

Dáváme.

Co druhé dítě?

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych měla jenom jedno. Přijde mi, že jedináčci to mají v životě těžší. Je to škoda. Pokud žena může mít víc dětí a situace to umožňuje, proč ne. Já bych chtěla, ale samozřejmě nevím, co bude.

Co tvůj holčičí gang? Tam se také rozrůstají...

Ano. Baby boom roku 2020/2021 je masakr.

Jak vypadalo setkání s kamarádkami před pěti lety a teď?

No je to úlet! Těžko se scházíme se všemi dětmi. Většinou jsou dvě děti stejně staré, ale v útlém věku je každý půl rok znát. Každé dítě si jede to svoje a matka za ním jenom lítá. S holkama se vídáme, ale většinou v menších skupinkách. Těšíme se, že až bude teplo, vyrazíme někam všechny společně i s dětmi.

Je to hrozně fajn, když máš kolem sebe kamarádky, které prožívají to samé. Když probíráš takové změny a starosti s někým, koho se to netýká, je to pro něj strašně nudné. Když jsem sama neměla děti, ráda jsem se viděla s kamarádkami, co je měly, ale nerozuměla jsem jim, jejich starostem. Když to máš s kým sdílet a někdo to s tebou prožívá, je to obrovská výhoda. Se mnou to teď prožívají snad všechny moje nejbližší kamarádky. Všechny teď mají malinké děti, skoro ve věku Medy.

Renčo, moc díky za rozhovor, hlavně buď ty a tvá rodina zdravá.