Top hledané
Výsledky (0)
O Anatomii života, koronaviru a očkování

Rychlá zpověď - herečka Jitka Schneiderová: V mládí nás očkovali na všechno možné, malé procento špatných reakcí je u každého očkování

Karolína Lišková
28. dubna 2021
+ Přidat na Seznam.cz
8 minut čtení

Jméno Jitka Schneiderová je v českém showbyznysu známý pojem. Herečka si sice své soukromí hlídá jako oko v hlavě, ale co se týká divadelních či filmových aktivit, je rozhodně vidět. Nyní ji diváci mohou sledovat v úspěšném seriálu na TV Nova Anatomie života v roli zdravotní sestry Heleny, s níž má mnohé společné - ať už je to výchova dcery nebo mladší partner. V rozhovoru pro LP-Life.cz se Jitka rozpovídala nejen o natáčení, ale celkově o koronavirové době, a hlavně o své dospívající dceři Sofii Anně, která je jí v mnohém inspirací.

V Rychlé zpovědi jsi naznačila, že se něco děje v Poslanecké sněmovně.

Přes osm let tato vláda mluví o tom, jak chce děti dostat z kojeneckých ústavů. Pár dní před klíčovým hlasováním začali někteří poslanci ANO couvat - je to prý moc narychlo, nemáme dostatek pěstounů a tak dále.

Stejné výmluvy, jaké slýcháme už tolik let. Jsme poslední v Evropě, kdo má kojenecké ústavy! Není to žádný nezodpovědný experiment. Dostat malé děti z ústavů se už povedlo ve všech sousedních zemích i v některých českých krajích. Hlasování se odložilo na konec dubna. Tak stále věřím, že fakta odborníků a zdravý rozum převáží nad politikařením.

Aby byly mladší tří let?

Ano, jen do tří let. Dále ústavy pořád platí. Máme opravdu z padesátých let z Ruska pořád šílené kvóty, systémy a podobně. Na minulém čtení to prošlo, i poslanci, kteří byli proti, dali souhlas. Tak opět ANO s KSČM, co byli rozhodnutí, to stahují, protože to je zase politika. Takže děti budou pořád v ústavech.

Prodej funkcionalistické vily Praha - 360m
Prodej funkcionalistické vily Praha - 360m, Praha 8

Proč tě to tak trápí?

S nadací Hledáme rodiče jsem spojená už přes osm let. Je to moje srdcové téma. Pod touto nadací vznikla iniciativa 8000 důvodů, protože až osm tisíc dětí je u nás stále ústavech. Na transformaci ústavní péče se pracuje přes dvacet let a jak se pořád mění vlády, kolečko schvalování a přesvědčování se dostává stále na začátek a je to nekonečný! Něco se připraví, pak se to zruší, protože priority jsou někde jinde. Děti jsou pořád na konci řetězce myšlení a změny. Teď jsme nejblíž, co jsme kdy byli, díky odborníkům a organizacím jako je 8000 důvodů, Lumos, Dobrý start, Asociace dítě a rodina, SOS vesničky a další. Data ukazují, že dětí v kojeneckých ústavech v posledních letech ubývá. Nyní se v nich nachází u pouze 228 dětí ve věku do 3 let a podle odborníků to znamená výjimečnou příležitost dosáhnout během tříletého přechodného období ukončení pobytové péče. Strašně věří, že změna se konečně stane. Každé dítě má právo vyrůstat v rodině!

Prakticky každý, s kým teď dělám rozhovor, mluví o covidu. Ty ne.

Covid je hrozný, je tu s námi a stále bude. Musíme se s tím naučit žít. Já se ale nemůžu zabývat něčím, co nezměním. Jsem zklamaná, občas hrozně naštvaná, protože jak ukazují data, naše vláda to zvládla nejhůř, minimálně v Evropě. Máme nejvíc počtu úmrtí na počet obyvatel ve světě. To je tragédie! Tyto dny se snažím podpořit osvětou a informovaností o problematice ústavní péče u nás, a hlavně, aby Sněmovna přijala v tomto volebním období zákon stanovující věkový limit pro umisťování dětí do ústavů. Tohle dokážu a tím se zabývám.

Pojď mluvit o něčem hezkém. Nedávno jsi byla na dovolené.

Odjeli jsme na pár dní do tepla. Udělala jsem to hlavně kvůli dceři, aby si vyvětrala hlavu, na chvíli ji odpoutala od toho, že je už rok zavřená doma bez sociálních kontaktů. To se povedlo, bylo to skvělé.

Už je skoro dospělá, jak tuhle situaci zvládá?

My jsme tuhle generaci v rámci covidu vlastně odevzdali. Ano, je správné, že jsme byli empatičtí k nejstarší skupině, ale stát to nezvládl. Na děti se vykašlal. Sofie je docela v pohodě i když taky měla své těžší dny a propadala smutku a apatii. Ale to, co zvládají maminky, které mají malé děti, školáky na prvním stupni, kterým musí vařit, naučit se s nimi, postarat se o rodinu, vydělat peníze a celé to ustát mezi čtyřmi stěnami, je šílené. Klobouk dolů, všechny tyhle rodiče obdivuji.

Říkala jsi, že máš za sebou půlroční natáčení. Jak to vypadá v době covidu?

Učili jsme se to za pochodu. Byla to obrovská změna. Pořád jsme byli testovaní, celý štáb měl každý den dvanáct hodin roušku, my ji sundávali jen na natáčecí obrazy. Maskérky nás líčily ve štítu, brýlích a roušce. Lidi neměli kyslík, musely se dělat pauzy, aby se lidi venku nadýchali chvíli čerstvého vzduchu. Do toho se řešila i nějaká zastavení natáčení kvůli karanténě. Byla to chvílemi taková apokalypsa.

Četla jsem, že jsou během natáčení týmy rozdělené barvami, aby se nepotkávaly.

To je u velkých produkcí. My jsme se potkávali vždycky dva, tři herci, jednou za čas nás tam bylo trochu více, štáb byl ale konstantně stejný. Byli jsme v uzavřené bublině, autem jsem přijela do práce mezi ty samé lidi a autem zase zpátky domů.

Takže se ti covid úplně vyhnul?

Neměla jsem ho.

To je neuvěřitelné.

Taky mě to překvapuje. Buď je to tím, že jsem běhala, nebo hraje roli genetika, nebo mám dobrou imunitu. Je taky fakt, že se o sebe starám a už pár let v různých časových úsecích užívám vitamíny, výživové doplňky a funguje na mě čínská medicína.

To přišlo až s věkem?

Ano. Myslím, že po pětačtyřicítce jsem začala zjišťovat, co je na trhu pro lepší kondici a zdraví. (smích)

Sama si tedy i jinak vaříš? Aplikuješ to i doma?

Nevařím si jinak, jenom se snažím jíst dobré potraviny, nežiju na fastfoodech.

Mladí vnímají globální problémy jinak než starší generace. Vnímá Sofie už v patnácti to, jak se o sebe staráš?

Ano, vnímá to. Jediné, co dětem můžeme dát, je dobrý příklad, nelhat, přiznat vlastní chyby a být autentičtí. Myslím, že tohle je podstatné. Nepotřebují drahý značkový oblečení nebo super dovolené. Sofie vnímá a vidí, jak já žiji, co dělám, jak přemýšlím, co vytvářím, v čem dělám chyby.

Vnímá Sofie v patnácti letech také ekonomickou stránku současné situace? Že jsi třeba měla štěstí s tím seriálem a nepřišla úplně o práci?

Dochází jí to. Sofie má kolem sebe hrozně fajn kamarády. Vypadají, že vnímají realitu tak, jak je, sami umějí říct „tohle nepotřebuju” Všechno začíná tam, kde vyrůstají.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem
Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Vzala bys roli v Anatomii života, kdyby nebyla zavřená divadla?

Vzala. Je to koupený formát z Finska, který byl velmi úspěšný. Věděla jsem, do čeho jdu. Také je pro mě zásadní, kdo to vytváří, celé DNA produkce je pro mě záruka maximální kvality. S podmínkami, jaké k tomu dostanou, udělají maximum pro to, aby to bylo skvělé. Bylo co hrát, a to, co nám nastavili, bylo hezké. Tohle bych vzala vždycky. Vznikla kolem toho lež, že je to další nekonečný seriál, papundeklová věc. Věděla jsem, že jdu do věci, kdy se staví celé patro nemocnice, nebyli jsme v žádném papundeklovém ateliéru. Byl to projekt nastavený opravdu hezky a já si za ním stojím. Zažila jsem skvělou práci, dostala jsem hezkou roli a byla jsem s báječnými lidmi. Co si víc přát?

Povíš nějakou pikantnost, perličku, srandu z natáčení?

Začínala jsem natáčení pikantně. Hned první natáčecí den jsem točila nejintimnější scény s Alešem Petrášem. Toho jsme znala z jiného projektu, ale štáb jsem viděla poprvé. No a hned nám to napálili zvostra. Aleš se smál, že je to jeho první milostná scéna před kamerou, že ho budu muset navigovat a ptal se mě v sedm ráno, jak si teda na sebe lehneme. Štáb rychle pochopil, že bude sranda, a nakonec to bylo okamžitý napojení na jednu vlnu.

Máš kolem sebe kolegy, kteří i změnili kvůli covidu profesi?

Mám, spousta mých kamarádů herců šla dělat něco úplně jiného. Nebudu je jmenovat, nebyli by rádi.

Myslíš, že se někdy ještě vrátíme do divadel?

Musíme tomu věřit. Doufám, že letní scény se rozjedou, to bude zásadní první krok. Část lidí už bude očkovaná, spousta lidí covid už prodělala. Jsou tu indicie, které vedou k tomu, že bychom se měli postupně vracet do normálního života. To se musí brát v potaz. Samozřejmě že vir tu pořád bude, bude mutovat, budou se vytvářet nové vakcíny. Musíme s tím počítat, ale už se nesmíme zavřít. Odborníci by to měli rozhodovat, ne to, co vidíme u nás během celého procesu.

Co zkoušíš v divadle?

Budeme hrát se Studiem Dva na Vyšehradě, navíc se otevřela ještě další scéna. Máme už plán na celé léto. Potom Karlínské hudební divadlo, které bylo opravdu zavřené celý rok, vytvořilo v Letňanech novou letní scénu. Tam budeme částečně přezkušovat Rebely, které jsme už předtím nazkoušeli, protože letní scéna nemá takové technické parametry jako jsou v divadle. V září se to vrátí zase do divadla, ale přes léto se budou hrát Rebelové tam, kde bude i premiéra. Z části nazkoušený Kouř v Divadle na Fidlovačce se začne znovu zkoušet, premiéra bude v září.

Mám toho poměrně dost, ale pořád si to neuvědomuji, s ničím totiž nepočítám. Žiju od projektu k projektu. Plány jsou, máme ještě dotáčet film, který jsme začali natáčet minulé léto. Jak se ale celý rok pořád všechno jenom posouvá nebo ruší, s ničím úplně nepočítám.

Co si myslíš o očkování, necháš se?

Samozřejmě. Hlavně kvůli mojí profesi. Herci se přesouvají z divadla do divadla, z natáčecích part do dalších. Nechci nikoho ohrozit. A pokud nastane cestování jen za předpokladu covid pasu a budeš chtít vyjet ven, nic jiného ti nezbyde. Taky si myslím, že je z toho zbytečná hysterie. V mládí nás očkovali na všechno možné. Velmi malé procento špatných reakcí je u každého očkování. Je potřeba vnímat realitu v souvislostech. Ale pokud někdo necestuje a pracuje v malém kolektivu a s nikým se moc nestýká, tak má i jinou volbu. Já se očkovat budu.

Jsi v soukromém životě stále šťastná? I po tolika letech?

Ano, držíme. Všechno je, jak má být. Je to pořád moc hezké.

To je skvělé, lockdown totiž spoustu lidí rozdělil…

U nás ne, protože můj partner měl a má spoustu práce. Jezdil do práce, kde byl sám, vytvořil streamovací studio a celá firma byla na onlinu. Takže u nás to bylo dobré.

Ještě mi řekni, co tanec? Tančíš ještě? Nechybí ti to? Co říkáš na novou sestavu letošního StarDance?

S tancem je teď utrum. Ani to nešlo. Mám jiné priority. Ale kdyby mi řekli - pojď zase tančit do nějakého projektu, jdu okamžitě! Letošní parta StarDance se mi moc líbí. Budu se dívat a fandit.

Je něco, na co se fakt těšíš ať už s koronou nebo bez? Něco, co sis naplánovala a prostě to tak bude a basta?

Pojedu do Provance vyhlídnout si domeček, který si jednou koupím! A basta!

Děkuji za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Tvůj nejšťastnější den v posledním koronavirovém roce?

Když jsem stála nad oceánem, viděla jsem divoký vlny a vedle mě stála moje rodina.

Co tě koronavirus naučil?

Běhat.

Kdybys měla možnost, co bys ve svém životě udělala jinak?

Možná bych zrušila nějaké vztahy, které bych nemusela mít, ale jinak nic.

Co máš společného s postavou Heleny z Anatomie života?

Dceru, životní radost a naději, že se dá všechno vyřešit... jo a mladšího přítele. (smích)

Jaký medicínský výraz ses díky roli naučila?

Tam jich bylo! Intubovat není žádný výraz, ale mozek to všechno vyhodil, bylo jich ale spousta, a bylo to šílený.

Musela jsi někdy dát někomu první pomoc? (komu, kdy)

Nemusela.

Poslední hláška tvé dcery, co tě rozesmála k slzám.

Nevím, ale říká: Mami, neřeš to.

Co ses naučila díky distanční výuce dcery?

Jen zpovzdálí jsem naslouchala, protože mám díky bohu dceru patnáctiletou a je docela samostatná, takže jsem v tom nemusela hrát žádnou roli.

Čím tě naposledy potěšil tvůj partner?

Dárkem k narozeninám.

Koho si představuješ jako příštího prezidenta České republiky?

Já bych chtěla prezidentku Annu Hogenovou nebo z ODS Miroslavu Němcovou, chtěla bych tam ženu.

Na co nejčastěji myslíš, když běžíš?

Na nic.

Čím sis naposledy udělala radost, když je všechno zavřené?

Odletěli jsme, jsem za to vděčná.

Kdybych ti dala milion korun, co bys s nimi udělala?

Dala bych je na vzdělání, částečně dceři a částečně rodinám, které si to nemůžou dovolit.

Jaký dobrý skutek jsi letos udělala?

To je těžký mluvit o sobě, teď tlačím na všechny strany, aby ve Sněmovně schválili, aby naše děti nebyly do tří let v kojeneckém ústavu. Mělo by to projít a já doufám, že vezmou zdravý rozum do hrsti.
Dotazovaná se ptá redaktora:

Jak se vlastně máš?

Fantasticky.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - moderátorka Eva Perkausová:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula:
Zobrazit článek