Top hledané
Výsledky (0)
Nejen o tom, jaké to je, být synem slavného otce.

Rychlá zpověď - Matěj Dejdar: Být synem slavného otce může být limitující

Eva Borská
19. srpna 2019
+ Přidat na Seznam.cz
6 minut

Do hokeje se Matěj Dejdar zamiloval v pěti letech. A od té doby mu podřídil úplně všechno! Dokonce hrál dvě sezony nejvyšší středoškolskou ligu USPHL, kde dostal nabídku pokračovat ve studiu na univerzitě s plným hokejovým stipendiem. Matějovi ale Amerika k srdci úplně nepřirostla. Přestože obdivuje Jaromíra Jágra nebo Alexandra Ovečkina, jeho životním vzorem je vlastní táta Martin Dejdar. V rozhovoru pro LP-Life.cz se dokonce svěřil, že by se nebránil jít v jeho hereckých šlépějích.

Matěj s partnerkou Sofií Sekelovou
Hokej je jeho život
Matěj Dejdar

Matěji, na první pohled mě upoutalo tvé tetování na levé ruce, hlava Barta Simpsona. Má nějakou souvislost s tvým tátou Martinem Dejdarem?

Ano má. Před tím jsem měl už dvě, a kdo se nechal někdy tetovat, ten ví, že je to trošku jako droga. Přemýšlel jsem, co si dát dál, a přiznávám, že jsem při výběru motivu tak trošku kalkuloval i s tím, že když si dám Barta, táta nebude tolik naštvanej, jako byl u prvního. Ale stejně byl.

Táta tetování úplně nefandí. A já nedodržel slovo, že se tetovat nenechám. Ale samozřejmě hlavním důvodem toho motivu je, že mám Simpsonovy spojené s dětstvím a tátou, který Barta Simpsona nadaboval. Ta role k němu patří a postavička ho částečně symbolizuje. Alespoň v mých očích. První tetování také souvisí s rodinou – tři šípy, které symbolizují tátu, mámu a ségru.

Otevřít v galerii (1)
Ve společnosti rodičů je Matěj Dejdar rád.
Ve společnosti rodičů je Matěj Dejdar rád.Zdroj: archiv Matěje Dejdara

Prodej luxusního penthousu 4+kk 260 m², Praha
Prodej luxusního penthousu 4+kk 260 m², Praha, Praha 3

Vypadá to, že máte hezké vztahy. Jak vlastně vzpomínáš na své dětství? Bylo asi přece jen jiné, než má většina dětí…

Já měl krásné dětství, hodně jsme cestovali. Táta mě občas brával i na natáčení, to se mi líbilo.

Pamatuješ si moment, kdy sis uvědomil, že jsi syn slavného otce?

Když jsme se šli třeba najíst do restaurace a každý se s ním chtěl fotit.

Vadilo ti to?

Vadilo mi to kvůli tomu, že jsem měl strašnej hlad a musel jsem počkat, až se táta dofotí. A druhá věc byla, že jsem nesnášel otázky typu: „Jaký to je, dívat se na tátu v televizi?“ Když ji slyšíš třicetkrát za měsíc, leze ti to na nervy.

A jaké je, dívat se na tátu v televizi?

Když jsem byl hodně malej, nešlo mi do hlavy, jak to, že se v televizi objímá nebo líbá s jinou ženou než s mámou. Ale tyhle věci jsou samozřejmě dětinské. Objektivně řečeno mi zásadně na tátově popularitě nevadilo nic, naopak byla někdy i výhodou.

Bral jsem to, jak to je. Jsem celkem pohodář a fámy nebo bulvární články mě nechávají chladným. Před dvěma lety jsem měl zkušenost s paparazzi i já. Vůbec jsem nepochopil, co si mysleli, že najdou. Nenašli nic, tak nakonec alespoň napsali, co nosím za oblečení a čím jezdím.

A co vůbec ty a móda? Většina hokejistů si na vzhledu celkem zakládá.

No, asi jsem taky trošku metrosexuál. (smích) Ale stává se mi, že se třeba zamiluju do jedněch džínů, a ty pak nosím pořád dokola. Vyprané samozřejmě. (smích) Možná to někoho překvapí, ale na extrémně značkových věcech nelpím. Mám rád třeba Zaru, což je takový cenový střed.

Říká se, že být synem slavného otce je těžké, ale uspět v tomtéž oboru ještě těžší. Chtěl by ses vydat v tátových šlépějích?

Nevadilo by mi to. Ale myslím si, že bych mohl hrát jenom komedie. Před dvěma lety jsem dostal roli ve filmu režiséra Tomáše Magnuska Kluci z hor, což bylo drama. A to už musí mít člověk zkušenosti. Hrál jsem tam tátu, když byl mladý, to bylo v pohodě. Říkají, že jsem jeho mladší kopie. Nemusel jsem předvádět nějaké extra dramatické scény, bavilo mě to.

Jaké to bylo, stát před kamerou se svým tátou? Nesvazovalo tě to?

My jsme se na place naštěstí nepotkali, ale přesto mi hodně pomáhal. Jediné, co mě překvapilo, že tam všechno šíleně dlouho trvá.

Matěji, a čím jsi chtěl být, když jsi byl ještě dítě?

Co si pamatuji, tak jsem od první třídy chtěl hrát jenom hokej.

Jak a koho napadlo přihlásit tě na hokej?

Měl jsem spolužáka, který hokej hrál, a já si to chtěl zkusit s ním. V té době navíc táta začal natáčet seriál Poslední sezóna z prostředí vrcholového hokeje, takže jsem se zhlédl v hokeji ještě víc.

Táta založil před více než deseti lety hokejový tým osobností HC Olymp, jehož poslání je především charitativní. Měl táta jako malý také hokejové ambice?

Nevím, ale každopádně se táta naučil hrát hokej až se mnou. To už byl ve věku, kdy mnozí hokejoví profesionálové přemýšlejí o důchodu. Ale jde mu to, na ledě je jako ryba ve vodě. Rád si zahraje i fotbal nebo tenis. Je to velký sportovec a díky tomu vlastně i takový multifunkční herec. Jde mu všechno, na co sáhne.

Věnovat se hokeji je velká oběť pro celou rodinu. Kdo s tebou jezdil ráno na tréninky?

To je pravda. Každodenní tréninky se mnou absolvovala hlavně máma, nejhorší bylo to ranní vstávání. V šest už jsme museli být na ledě. Naštěstí to bylo jen jednou týdně. Ostatní dny byly tréninky hned po škole. Ale i tak jsem neměl moc čas se nudit jako některé děti.

Prodej novostavby 5kk, Praha 10 Štěrboholy –
Prodej novostavby 5kk, Praha 10 Štěrboholy –, Praha 10

A ty jsi chodil do běžné státní základky?

Ano, až v sedmé třídě jsme se víceméně přestěhovali do Ameriky a základku jsem dochodil tam.

Chovaly se k tobě v české škole děti jinak kvůli tomu, že jsi syn známého herce?

Děti ani ne, ale učitelé dělali problémy pořád. Byla jen hrstka těch, kteří mi to nedávali sežrat. Každý den bylo něco. Máma vždycky říkala, že je to moje vina, a nepřipustila, že by si na mě učitelka mohla zasednout. Ale asi to bylo správně. Dneska aby se učitelé báli něco říct. Rodiče si často myslí, že jejich dítě je svaté, a učitel pak nemá žádnou oporu. Ovšem v mém případě to opravdu nebylo vždycky fér.

Sedmou třídu jsi nastoupil v Americe, to musela být velká změna. Jak jsi to snášel?

Samozřejmě jsem neuměl angličtinu tak, abych okamžitě zapadl. Ale první rok jsem chodil na akademii, kde byli jen hokejisti, to bylo super. Další rok už jsem byl na normální škole, to bylo strašný. A poslední rok základní školy jsem absolvoval v Česku. Do té doby tam se mnou byla máma a ségra. Když jsem se ale pak do Ameriky znovu vrátil, bydlel jsem v Connecticutu sám. Tehdy jsem se naučil postarat sám o sebe.

Dovedeš si představit, že bys sis tam našel partnerku a zůstal natrvalo?

Ne, v Česku je mi líp. A o důvod víc, že tady mám dívku. Je sice Slovenka, ale to je stejný, jako by byla Češka. Mezi Slovany a Američany je velký rozdíl. Američané mají jiný smysl pro humor, způsob myšlení, ale jsou jako lidé mnohem milejší. Je škoda, že Češi jsou pořád na něco naštvaní. To jediné mi tady vadí.

Když jsi zmínil přítelkyni, jako většina hokejistů jsi i ty brousil v „modelkovských“ vodách…

Ale ne cíleně. Je pravda, že je miss, ale kromě toho prodává byty. Takže kdybys sháněla byt…

A pro vás dva nějaký sehnala? Bydlíte spolu?

Ještě ne. Mně by to v mém věku už vyhovovalo, ale zatím jsme ve fázi plánování. Přeci jen jsme spolu teprve čtyři měsíce, ještě se poznáváme a společné bydlení už je vážný krok.

Jak jste se seznámili?

Táta natáčel na Slovensku film.

Je mi to jasný, jsme zas u filmu. To je jako kdyby si tě to prostředí nějak přitahovalo.

Abych řekl pravdu, teď bych se měl rozhodnout, jestli jet zpátky do Ameriky na studia a za hokejem, nebo zůstat tady. Ale musím říct, že se mi tam vůbec nechce. Loni jsem současně odmaturoval na českém gymnáziu, které jsem při americké škole dělal dálkově, a mám teď studií tak nějak dost.

Naši mě trošku lámou, ale já bych raději zůstal tady. Rád bych už pracoval, zrovna třeba práce u filmu by mě bavila. A když ne před kamerou, tak alespoň za ní, třeba v produkci a podobně. Táta by asi úplně nadšenej nebyl, víc mě vidí jako sportovce. Takže je to zatím takový náhradní plán, kdyby nevyšel hokej.

Určitě ho ještě nehodlám pověsit na hřebík. Když neodjedu do Ameriky, mám v plánu zkusit prvoligovou Kadaň.

Jaký je tvůj životní sen?

Být šťastný!

Ze srdce přeji, ať ti to vyjde. A děkuji za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Co jsi dělal předtím, než jsme se sešli?

Já jsem přijel akorát s tréninku domů a jel jsem rovnou za tebou.

Co tě dokáže udělat maximálně šťastného?

Dobré jídlo.

Co ti naposledy vehnalo slzy do očí?

Naposled? Nějaký film, pravděpodobně. Teď si úplně nevzpomenu jaký.

Čeho si na sobě nejvíc ceníš?

Že jsem vtipnej.

Čeho si nejvíc vážíš na svých přátelích?

Že vždycky dokážou rozesmát a vždycky pomůžou.

Čechy nebo Amerika?

Čechy.

Jaká dívka u tebe nemá vůbec žádnou šanci?

Takový ty moc upištěný.

Co bys neodpustil kamarádovi?

Lhaní, takový jako vážný lhaní.

Jaké to je, být synem slavného otce?

Já jsem nad tím nijak extrémně nepřemýšlel.

Tvůj hokejový vzor?

Ovečkin

Kdy si myslíš, že Jaromír Jágr pověsí hokej na hřebík?

Nikdy.

Co děláš pro záchranu planety?

Pravděpodobně vůbec nic.

Tvůj životní cíl?

Být šťastný.

Z čeho máš největší strach?

Z pavouků.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Nechala by sis někdy potetovat obličej?

Myslím, že na to nemám ani věk a už vůbec ne odvahu. Děkuji.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - Eva Klabalová
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Alžběta Protivanská
Zobrazit článek