Rychlá zpověď - Michal Viewegh: Měl jsem být mrtvý, teď prožívám cosi jako bonus

Teď na podzim jste vydal novou knížku - Nové pohádky pro unavené rodiče. Už vám psaní nedělá problém?

Nepíšu ve stejném tempu jako dřív, ale nicméně ty čtyři, pět stránek za ten den udělám. Akorát mně to trvá o hodinu, dvě déle.

Takže máte v psaní svůj systém nebo režim, že zkrátka denně musíte psát a nejede přes to vlak?

Nemusím, nemám šéfa, ale chci, to je ten zásadní rozdíl. A když píšu, tak píšu i v sobotu a v neděli. Já do té pracovny nejdu s nechutí. Kdybych tam chodil s nechutí, tak ani nevstanu. Ale mě to psaní furt ještě baví. To považuju za největší devizu toho, co dělám.

Je životní kapitola „prasklá aorta“ už definitivně uzavřená?

Bylo by to krásný, ale ono to nejde. Problémy s pamětí, málo energie, prostorová orientace špatná, to jsou přímé důsledky. Čili dneska já bloudím po Praze jako rodilý Pražák. To je prostě tím, že mi praskla aorta. Některé věci jsou nezaměnitelné. Dá se na ně jenom zvyknout nebo je rezignovaně tolerovat.

Co vás nabíjí energií?

Jít ven se psy nebo dokonce jít běhat. Já teď střídam běh a chůzi, takový ten indiánský běh, když se dokopu. V létě se mi to dařilo, to jsem té energie měl víc. Takže zaběhat si, pak se osprchovat, obléct si čisté oblečení, to je přesně to. Všichni, co běhají, tak to znají, to je taková ta euforie, endorfiny se vyplavují, to je bezvadný.

Máte v běhu nějaké cíle?

Na maraton už se mi nechce, to je moc práce s tréninkem. Ale ten půlmaraton, třeba k šedesátinám, to by bylo hezké. Ale nikomu to neslibuji závazně.

Teď už máte pár let odstup od té doby, kdy vám praskla aorta. Jak se na to zpětně díváte? Třeba tak, že vám tělo dalo nějaký signál, že jste něco dělal špatně a že bylo potřeba něco v životě změnit?

Dá se to brát z různých pohledů. Buď bych to mohl brát ukřivděně, že jsem pomáhal různým lidem a pracuji pro UNICEF a byl jsem v Sierra Leone, což věru nebyla žádná dovolená, ale fakt služební cesta, zval jsem bratry na hory, půjčoval jsem lidem peníze... Takže pár bohulibých aktivit bych si mohl odškrtnout a mohl bych se právem divit, proč zrovna já! Ale taky bych to mohl vzít z druhé strany. Sklony k alkoholismu, sklony k promiskuitě, byl jsem právem potrestán.

Máte po té zkušenosti závěť?

Závět nemám dodneška. Když už jsem rozvedený, necítím potřebu ten majetek nějak dělit, protože stát by ten majetek rozdělil za mně. Barák na třetiny a holky by se o to musely nějak pohádat nebo se dohodnout.

Jak funguje péče o vaše dvě mladší dcery po rozvodu?

Mám je každý druhý víkend, což je zdánlivě spravedlivé. Teď je ale shodou okolností manželka na dovolené a já dcery hlídam na Sázavě, což obnáší to, že když jdou ráno v pět na autobus a je tma, tak já tam s nimi musím. Musím si obléknout na pyžamo tepláky a jedu je tam odvézt. Takže teď prožívam velmi náročné otcovské období.

Máte přítelkyni. Přehodnotil jste svůj postoj k nevěrám? Protože kvůli přiznané nevěře se vám rozpadlo manželství. Změnil jste něco?

Myslím, že jsem se změnil výrazně. To období před a po je nesrovnatelné. Je to samozřejmě i tím zdravotním hendikepem. Těžko můžu být Don Juan s prasklou aortou. Skoro bych řekl, že se to i vylučuje. (smích) A taky je to věkem.

Vila na pronájem Ořechovka, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Inspirují vás ženy k psaní?

Žena je zásadní motivující faktor pro muže. To je přirozený mužský pud, že ten sameček natřásá ty peříčka.

Máte teď v hlavě nebo už rozepsaný nějaký příběh?

Teď dokončuji dvě novelky. Jedna se jmenuje Family Frost. To je příběh lehce autobiografický, ale je to jenom na motivy. Hlavní hrdina je bývalý restauratér, který zkrachoval a teď se živí tím, že rozváží mražená jídla, rozvede se s ním manželka a vezme si ji jeho kamarád. Což beru jako takový symbolický pád.

Budete se pouštět zase do politiky?

Nepředpokládam. Poté, co se mi to stalo (prasklá aorta, pozn.red.), jsem rok a půl nebo dva roky vůbec nečetl noviny, neviděl jsem zprávy, úplně jsem to vypustil. Dřív jsem četl čtvery noviny denně, dělal jsem si výstřižky a nástěnky, tabulky vztahů mezi pražskými mafiány a pražskými politiky. Pak jsem napsal ty dvě knihy (Mráz přichází z Hradu, Mafie v Praze) a tím jsem si svůj díl občanské odpovědnosti odpracoval.

Jak vnímáte náladu v naší společnosti?

Já se tím nezabývám. Ono to zní tak, že jsem rezignoval na život, ale já jsem vlastně statisticky mrtvej. Přežil jsem něco, co přežije údajně deset procent lidí a naprostá většina lidí zemře. Takže jsem měl být logicky mrtvej. Já tady prožívám cosi jako bonus. Tedy - bonus sice ze začátku docela svízelný, ale teď už se to zlepšuje. Tak si říkám, že za to utrpení, co jsem si prožil, a za všechny ty problémy, si zasloužím mít alespoň klid a pohodu a nemuset se trápit takovými těžko změnitelnými věcmi, jako je korupce v české politice a stranické čachry. Na to je život příliš krátký.

Kde je teď české spisovatelství? Uživí se člověk v Česku psaním?

Je na okraji společnosti. Ale já bych si neměl stěžovat. Pořád jsem druhý, třetí nejprodávanější autor v zemi a na moje čtení přijde třeba tři sta, čtyři sta lidí. Takže jsem si nějaké renomé vydobyl.

Co může za soumrak českého spisovatelství? Čím to je? Lidé už nečtou?

Ten čtenářský odliv je naprosto průkazný. Prodávám desetinu knih, co jsem prodával před dvaceti lety. Účastníků zájezdu jsem prodal třeba tři sta tisíc za rok, teď prodám třicet tisíc románů Melouch, ani ne. Rád bych věřil, že jsem se desetkrát nezhoršil. Je to jednoduché. Před dvaceti lety tady prostě nebylo sto padesát televizních kanálů a všechny ty snazší metody zábavy. Lidé tolik necestovali, neměli tři zaměstnání současně. A ta tradice toho čtení se udržovala víc než teď.

Co elektronické knihy?

Samozřejmě ty moje knížky se kupují i v pobobě e-knih, ale z toho ten honorář je úplně zanedbatelný. Tím se spisovatel rozhodně neuživí. Ale na druhou stranu - neměří se to jenom penězi.

Fungujete na sociálních sítích?

To je můj velký rest, protože jsem tím domýšlivě pohrdal. To byl ale samozřejmě omyl, nemůžu jít proti době. Dnes, kdo není na sítích, tak pomalu neexistuje. Tím, že moje jméno bylo známé, ještě z nějaké setrvačnosti tak nějak ještě funguju, ale teď měním nakladatele a vypadá to, že se tomu budu muset začít věnovat.

Jedna věc jsou sociální sítě kvůli práci, ale druhá věc je, že díky nim člověk víc rozumí i svým dětem. Nemáte tam určitou mezeru?

To oni vědí, že jsem v tomhle ohledu takový marťan. Ale berou mě už jako takového geronta z jiného století a v některých ohledech jsem pro ně taková komická figurka. Naštěstí mám pak takové laciné otcovské triky, že je vezmu třeba na nějaké autorské čtení, na které jedou jenom z toho důvodu, že jim slíbím, že se s nimi rozdělim o honorář. To je motivuje. (smích) Ale pro mě je důležité, že tam sedí v publiku a kolem je dvě stě padesát lidí, kteří mě poslouchají. A najednou to vidí jinou optikou.

Kdy vyjde vaše nová kniha?

Mam to víceméně hotové v hrubé podobě a s novým nakladatelem to vydáme snad na jaře.