Top hledané
Výsledky (0)
O válečném konfliktu na Ukrajině, o rodičovství i o naší budoucnosti

Rychlá zpověď - oblíbený moderátor Libor Bouček: Bude to těžké. Naše děti budou vyrůstat jinak než my

Karolína Lišková
09. března 2022
+ Přidat na Seznam.cz
8 minut čtení

Libor Bouček je nepřehlédnutelná osobnost českého showbyznysu. Dlouhodobě je vidět v televizi, slyšet v rádiu... Původně jsme si s ním chtěli povídat hlavně o olympiádě, protože je známý tím, že sport miluje, často ho komentuje a samozřejmě moderuje nejrůznější sportovní akce. Bohužel ale přišla válka na Ukrajině. I přes snahu se bavit o normálních věcech, jako je rodina, práce a život obecně, jsme stejně skončili u Ukrajiny. Protože je moderátor chytrý a má obrovský rozhled, stojí za to si poslechnout i jeho názory právě na tuto situaci.

Libor se svou rodinou na Mauriciu.
Libor jako moderátor v pořadu Nový den.
Libor Bouček.

My se vidíme po čtyřech letech. Byť je situace taková, jaká teď je, mě zajímají ty čtyři roky, co jsem tě neviděla, jaké byly?

2018, to je olympijský cyklus, končil Pchjongčchang. Byly hezké, plné dospělého života. Myslím, že nic zásadního se nezměnilo. Ženu mám stejnou, bydlím na stejné adrese, živím se pořád stejným řemeslem, mám stejné povolání. Myslím, že tam moc razantních změn nebylo, kromě toho, že došlo k té přirozené změně, že ze dvou jsme tři a jsme rodina. To je taková nejvýraznější změna, ale jinak žádné turbulence nepřišly.

Prodej funkcionalistické vily Praha - 360m
Prodej funkcionalistické vily Praha - 360m, Praha 8

Stát se rodičem je obrovská změna, jak to prožíváš?

Já to přijímám, protože žádný popis na to neexistuje, ta zkušenost je nepřenosná. Myslím si, že to jsou chvíle, které přináší spoustu radosti, i spoustu vysílení. Obzvlášť teď v těch souvislostech, které nastaly, co zažíváme poslední tři roky a budeme zažívat ještě několik dalších let, tak si člověk pokládá pořád otázku, jak dál a snažit se o další krok.

Za chvíli bude mluvit, začíná chodit, tak přemýšlím o tom, jak to dítě směřovat, to je jediné. Že člověk má, možná poprvé v životě, nějaký pocit absolutní zodpovědnosti za někoho, nejen za sebe. To je nejvýraznější a nejmarkantnější změna, co prožijí všichni, ale jinak je to nepopsatelné. Už dokonce padám do toho, že říkám - my chodíme. A to i přesto, že nesnáším ten plurál, ale každý si to musí prožít. Je to nepopsatelné, ne v superlativu, ale prostě nepopsatelné. Člověk ztrácí představu o čase, už neví, jak to vypadalo, když mu byly tři měsíce, nevzpomínáte si. Takže ten čas má i takovou jinou dynamiku.

Hodně se rozepisuješ na Instagramu o pocitech rodičovství, pamatuješ si chyby svých rodičů? Vyvarováváš se jich?

Já myslím, že to nejsou chyby, protože těžko říct, jestli to jsou chyby, to by člověk popíral sám sebe. Já u svých rodičů nevidím žádné chyby. Myslím si, že naopak si člověk pamatuje to dobré a chce to zopakovat u toho dítěte. To je daleko přesnější zpracování odkazu od rodičů. Já se těším, až budu zkoušet všechny sporty, až budeme spolu číst, stejně tak jako jsem byl představený knížce hned, tak Albert měl první dárky vždycky knížky. To není, že by se člověk chtěl vyvarovat chyb, myslím si, že spíš nehledá chyby, ale spíš opakuje to, co bylo dobré a toho bylo hrozně moc. Spíš ho chci nějakým způsobem odclonit od mnoha věcí, co nabízí současná doba. To zrychlení, digitální svět, protože si myslím, že je to jedna z hlavních příčin, proč přichází spousta krizí osobnostních, ale i společenských.

Říkal jsi, že jsme zažívali tři špatné roky a další budeme třeba zažívat, narážel jsi na koronavirovou dobu? Protože ty jsi se stal rodičem v koronavirové době.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem
Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Já si myslím, že to nebylo těžké. Měli jsme obrovské štěstí, i přes desítky tisíc úmrtí na našem území. Když se člověk podívá na dějiny epidemií, tak to mohlo dopadnout mnohem hůř. Ten virus mohl být daleko strašnější. Myslím si, že to byl takový zdravotní test národa, co jsme prožili, a především zdravotní test obecně. Myslím, že to byla zkouška, jak moc jsme silní, jak moc dokážeme zahodit svoje vlastní pohodlí.

To byly ty složité roky, teď můžou přijít kritické roky a minimálně jsme v období krizovém. Ta krize začíná teď a myslím si, že bude spousta výzev. Je strašné to, že si za to můžeme jako lidstvo sami. Pandemie se opakuje nějakým cyklem, ale tady jsme se znova dostali do chyb, které přináší civilizace. Bude to těžké. Naše děti budou vyrůstat úplně v jiném nastavení, než vyrůstali současní třicátníci. Nikdo neumí odhadnout, jak to bude. Snad nakonec zvítězí nějaké racio a vrátíme se k tomu, co bylo.

Když se před pár hodinami zjistilo, co se ve světě děje, zapnul jsi ráno televizi a zjistil jsi situaci, jaké byly tvoje pocity?

Postupné. Když si člověk dává do souvislosti to, jak obecně Rusko komunikuje, tak se dá očekávat, co může nastat. Ale syrovost toho je hrozná. Zjistil jsem, že nejsem skoro schopný to vnímat televizně a že poslouchám rádio. Ten obrazový doprovod k tomu je opravdu strašný. Spíš si říkám, co je tím hlavním cílem a kde je konec. Všechny ty vize jsou jenom špatné. Už se to stalo, už to je, teď se to bude vyvíjet, už to nejde vzít zpátky. Já jsem se probudil v pět ráno a viděl jsem, jak reportéři CNN, to jsem ještě tu televizi dával, měli mikrofon a najednou si oblékli neprůstřelné vesty a vzali si helmu. To je vždycky znak toho, že situace je vážná. Já k tomu nemám dostatek informací, abych o tom mluvil, to ale nikdo. Ale myslím, že situace je vážnější, než si umíme domyslet. Protože tu historickou zkušenost mají jen lidé, co zažili druhou světovou válku a těch je hrozně málo.

Spousta maminek, které kolem sebe mám, se tady v Česku „mobilizuje“. Bojí se, že by se to mohlo přiblížit až k nám a schraňují konzervy a podobné věci. Myslíš si, že je takováto předčasná panika správná?

Jestli jsou naše maminky v takovéto panice, tak si neumím představit, v jaké panice jsou maminky na Ukrajině. My jsme tady v teplíčku a z pohodlí gauče sledujeme to, co se děje pár set kilometrů od nás. Nám reálně teď, abychom sháněli konzervy, nic nehrozí. Nevím, kam to ti lidé dávají, protože ty konzervy už mají z doby, kdy přišel koronavirus. A podle mě tu sóju a čočku nestihli sníst. Ale ukazuje to to zvláštní, ale asi přirozené, že okamžitě člověk myslí na sebe, že nebude mít co jíst. A samozřejmě děti taky. Tu myšlenku na to, že se tady něco stane, bych měl hlavě jen jako teoretickou možnost, ale asi bych teď prakticky nic neřešil. Nám zatím fakt nic nehrozí. Spíš musíme uvažovat o nějakých tazích, které bychom měli apelovat na lidi, které jsme si zvolili, kteří by mohli dělat něco pro to, aby nedošlo k tomu, co hlava v teorii dokáže vytvořit, a to je leccos. Ale konzervy bych nekupoval ještě.

Spoustu obyčejných lidí, co vás slavné sledují, zajímá, co si vy myslíte, chtějí znát váš názor na věc...

Myslím, že lidé z velké části na sociálních sítích se s vámi chtějí hádat, přesvědčovat vás o jejich názoru. Nejsme rozhodně inspirací. Já nevím, proč bych měl já dávat návod, co změnit. Myslím si, že bychom si měli uvědomit, že život a vůbec obecně se to nevyvíjí v konjunktuře. To, co jsme zažívali zhruba od roku 1991, že každý rok bylo líp a každý rok mohl být lepší vánoční dárek, tak to je zcela nepřirozené. Musí přijít pád a my v tom pádu musíme zahodit sobeckost a myšlenku sami na sebe. To je to nejpodstatnější, musíme se naučit přijímat někdy porážku, musíme akceptovat, že některé věci nebudou.

Ale obecně si myslím, že to tak není, že k Vánocům děti dostanou skoro všechno, co si přejí. Já jsem o svých dětských Vánocích dostal z osmi přání třeba jedno a byl jsem šťastný. Myslím si, že bychom z toho obláčku nějakým způsobem sestoupit a být pravdivější k tomu, jak na tom jsme. Člověk vyrazí za hranice, zjistí, že my jako Češi, jako národ, cestujeme, dvakrát ročně dovolená. Jsme ve spirále a musíme přijmout, že ta spirála může skončit. A nemyslet jenom na sebe.

Jsi velmi pracovně vytížený, na co se těšíš po pracovní stránce? Co tě čeká hezkého?

Vizí je spousta. Teď jsem si rekapituloval, co nás čeká v letošním roce a když to vezmu odzadu, tak nás čeká spousta sportovních akcí. Samozřejmě o tom teď mluvím, ale přijde mi teď hrozně těžké soustředit se na práci.

Ale Global Champions League Prague Play Off, což je největší událost parkouru, by měla být v polovině listopadu a tam se těším. Vypadá to, že Winter Classic projekt, který má být oslavou českého hokeje s Jaromírem Jágrem, by měl být v prosinci.

Myslím, že se vyrojí i další události, bude tady kanadsko-americká NHL, zřejmě v O2 Aréně, podle informací, které mám. Na tyto věci, třeba se k nim dostanu, se těším.

Inkognito, což je pořad na Primě, pořád běží každý týden, takže se nám podařilo vytvořit týdeník, který má svoje diváky, což je strašně fajn. Na to se těším, mám před sebou spoustu dalších dílů a uvidíme.

Těch věcí do výhledu je dost, takže co se týká práce, tak to klepu, že tam se těším na každý pracovní den. Teď jedu na Spartu vzdávat hold hasičům, záchranářům, policistům a aktivním zálohám, což je teda šílené, protože to vyšlo na dnešek. Na to se také těším, že konečně uvidím alespoň O2 Arénu zaplněnou, kolem deseti tisíc lidí, což jsem neviděl hrozně dlouho.

Jak se ti podařilo dostat do pořadu Máme rádi Česko Jaromíra Jágra?

Prostě to přijal. Já jsem ho brzy oslovil a myslím si, že mě zažil jen na pár akcích, takže možná si řekl, že to dělám na nějaké úrovni a věděl, že ho nenaštvu, nepoškodím a že to nebude blbé, tak na to přistoupil. Ale vlastně nevím, co ho k tomu vedlo. Ale jsem velmi rád, že se to podařilo. Bude to podle mě takový ten pořad, který možná jako jediný budu pouštět synovi, až mu bude třeba 20.

Poraď lidem, na co by se mohli těšit, aby si neříkali, že je všechno jenom špatné.

Ono není všechno špatné, ono je to totiž úžasné. Je to velmi jednoduché. Všechno je skvělé, že se člověk může každé ráno probudit do země, kde nic nehrozí. Pokud možno aby měl člověk kolem sebe ty nejbližší a ono to úplně stačí. Protože to je zázrak a nikdo z nás neví, kolik těch rán ještě bude. Je dobré těšit se z každého probuzení, kdy kolem vás je ta sestava, se kterou jste usínali. Je dobré ty lidi občas obvolat, ty, kteří jsou trošku vzdálenější a udržet to. To úplně stačí. Nic jiného člověk nepotřebuje.

Děkuji za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Co si myslíš o konfliktu Ruska a Ukrajiny v jedné větě?

O tom si bohužel nejde nic myslet, to musí člověk jen akceptovat a přemýšlet, jak nejlíp ubránit sebe a ty nejbližší. Válka je to nejstrašnější, co je lidská civilizace vytvořit.

Branná povinnost v Česku ano nebo ne?

Myslím, že ano.

Co tě na letošní olympiádě nejvíc zklamalo?

Mě nezklamalo nic, líbilo se mi to.

Co si myslíš, že chybí českému sportu?

Pěstování lásky k sportu samotnýmu, pěstování k něčemu, co vás naučí do života úplně to nejpodstatnější - naučit se prohrávat. Zmizelo pěstování u těch nejmenších. To je strašná škoda a strašná chyba.

Je ti jednačtyřicet let. Co byla největší blbost, cos v životě udělal?

Já si blbosti nepamatuju.

Co očekáváš od nové vlády?

Že budou silný a houževnatý, vstoupili do nejkomplikovanější doby, kterou jsme tu od vzniku naší republiky měli. Očekávám, že budou silní.

Elektromobil ano nebo ne?

V tuhle chvíli rozhodně ne.

Investoval bys peníze do realit, zlata nebo bitcoinů?

Do realit.

Shrň poslední rok tvého života do jedné věty.

Rok plný učení.

Jaký myslíš, že bude mít nynější konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou dopad na bezpečnost v Evropě?

Fatální.

Kterého ukrajinského a ruského sportovce jsi fanoušek?

Z těch ukrajinských jsem měl vždycky rád Ševčenka a co se týká Rusů, tak Alex Ovečkin je fenomenální.

Co bys vzkázal svému 20letému já.

Ještě vydrž.

Za kolik peněz bys přeběhl nahý Václavské náměstí?

Za žádný peníze.

Další dítě ano nebo ne?

To není na mně.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Jakou radou se řídíš?

Dřív to bylo: Na každou svini se vaří voda...
To není rada.
A teď je to: Co tě nezabije, to tě posílí.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - cestovatelka Markéta Schusterová:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - muzikant Felix Slováček:
Zobrazit článek