Top hledané
Výsledky (0)
O Kanadě, cestování v době coronaviru a doporučení pro všechny dobrodruhy

Rychlá zpověď - cestovatelka Markéta Schusterová: Bez dronu nedám ani ránu!

Karolína Lišková
12. ledna 2022
+ Přidat na Seznam.cz
9 minut čtení

S cestovatelkou a fotografkou predátorů Markétou Schusterovou jsme dělali rozhovor před více než třemi lety. Za tu dobu se mnohé změnilo, zvlášť pro lidi, co mají celoročně sbalený kufr - co kdyby náhodou... Koronavirus ale vášnivé milovníky objevování nových krás nezastavil. Ba naopak. S rodačkou z Kladna trvale žijící v kanadském Torontě jsme si v rozhovoru pro LP-Life.cz povídali o tom, jak pandemii zvládala, co díky lockdownu objevila a co by doporučila ostatním zážitkuchtivým dobrodruhům.

Máme už druhý rok pandemii koronaviru. Ty jsi obrovská cestovatelka. Jak jsi pandemii prožívala?

Určitě pandemie zasáhla všechny cestovatele hrozným způsobem. Nejdříve to začalo tím, že země přišly do lockdownu, nikam se nemohlo vyjíždět. Já jsem to řešila tím, že jsem cestovala okolo svého bydliště. Žiju v Torontě, tak jsem cestovala po Kanadě, hlavně po Ontariu. Cestovali jsme s přáteli vozem nebo jsme si najali obytný vůz a jezdili jsme po provincii. Když se otevřely další provincie, tak se začalo létat po Kanadě. To trvalo asi těch prvních sedm měsíců, kdy se ze země nemohlo vyjíždět.

V Kanadě žiješ přes 20 let. Je tam něco, co ti naprosto vzalo dech?

Je to hrozně zajímavá otázka, protože já během celého svého života cestuju po celém světě a přesto, že v Kanadě žiju, tak jsem ji nějak zanedbávala. Takže díky pandemii jsem měla možnost vyjet na západ a objevit nádherné provincie jako Britská Kolumbie nebo Alberta a cestovat po horách, vidět krásná jezera a všechna tato místa. Měla jsem na to během té pandemie, těch prvních šest měsíců, hrozně času. Celé to západní pobřeží jsem si projela a hrozně moc jsem si to užila.

Co bych měla na sto procent vidět v Kanadě?

Určitě hory. Ty v Albertě a Britské Kolumbii. Tam je ledovec Vancouver Island, což je místo, kde se dají pozorovat divoká zvířata jako medvědi. A je tam spousta krásné přírody.

Luxusní byt na pronájem 197m2-Praha 5
Luxusní byt na pronájem 197m2-Praha 5, Praha 5

Vím, že máš ráda velryby. Můžeš je i u Vancouveru spatřit?

Samozřejmě. Tam je jedno místo okolo Vancouveru, kde se dají hlavně kosatky a keporkaci vidět během celého roku. Pořádá se tam spousta výletů. Já jsem se na to byla podívat asi třikrát během pandemie.

Máš rodinu v Česku. Stýskalo se ti, chtěla jsi vyrazit do Česka?

Určitě, to stýskání tam probíhá. Ale bohužel, když jsou zavřené hranice a neměli byste možnost vrátit se zpátky do země, kde žijete, nebo se dostat do země, odkud pocházíte, tak tu možnost zkrátka nemáte. Musíte sedět a čekat. A ten čas vyplnit tím, že člověk bude cestovat v okolí nebo po té zemi, ve které je momentálně zavřený a kde ty možnosti jsou.

Co se týče koronaviru, jak to s Kanadou bylo? Měli jste hodně úmrtí, hodně případů, jak dlouho jste čekali na očkování? Jak se Kanada vůbec staví k očkování?

Mně to připadá, že Kanada byla víceméně tak tři, čtyři týdny pozadu za Evropou. Že všechno tam probíhalo později. Že když se zavřela Evropa, tak Kanada pokračovala tím, že byla otevřená a zavřela se tak tři, čtyři týdny potom. Pak počty nakažených začaly hrozně rychle stoupat a začal totální lockdown. Nemohlo se vycházet z domů, všechno bylo zavřeno. Pak se to postupně začalo otevírat. Probíhalo to provincie od provincie, záleží na tom, kolik případů kde je. Člověk musí pořád koukat na vyhlášky a na pravidla, protože se to mění ze dne na den.

Co to očkování? Získala jsi ho lehce?

U očkování byl problém. Tam, jako tady, záleží na věkové hranici člověka, aby se mohl zaregistrovat. Ale ty vakcíny tam ze začátku vůbec nebyly. Takže Kanada čekala ještě měsíc a půl potom, co celá Evropa už byla naočkovaná, aby to očkování proběhlo u všech lidí. Jak s první dávkou, tak s druhou. A teď je to stejné i s tou třetí.

Po kolika měsících jsi se dostala mimo Kanadu? A kam směřovala první cesta?

Když v Kanadě skončil nouzový stav, pořád nedoporučovali cestování a vláda hlásila, aby se nikam nejezdilo. Ale já, vzhledem k tomu, že tu mám rodinu a starší rodiče, tak jsem přijela do Čech na Vánoce, kde zrovna také probíhal lockdown. Takže to bylo několik opatření, testů a různých karantén, aby člověk vůbec tu rodinu viděl. To byly ty Vánoce v prvním roce pandemie. Pak přišel další lockdown. Normálně cestovat se začalo až v létě.

A kam jsi jela?

Zase do Čech, do Evropy, do Itálie.

Které země jsi stihla navštívit během pandemie, která trvá do teď? Pořád to není úplně jednoduché, nemůžeme se vypravit, kam chceme, bez nějakých omezení.

Navštívila jsem Francii, několikrát Anglii, pak jsem byla na Mauriciu v Indickém oceánu, do Čech jsem přijela asi třikrát, hodně jsem cestovala po Kanadě. A v té Itálii jsem byla.  

Mauricius je taková exotika i pro nás. Cos tam jela dělat?

Byli jsme tam natáčet velryby. A to je jedno místo, kde je možnost je vidět ve volné přírodě a dostat se s nimi do vody. Už jsme tam byli podruhé, čekali jsme, až se ostrov opět otevře. Ten byl zavřený celý rok kvůli pandemii a pro turisty ho otevřeli až v září. Jakmile se otevřel, týden na to jsme přiletěli.

A viděli jste velryby?

Viděli. Měli jsme možnost 10 dní s nimi strávit pod vodou.

Jaký byl život tam, vnímali jste, že vůbec nějaká pandemie je, museli jste mít roušky?

Vzhledem k tomu, že ostrov byl velice dlouhou dobu zavřený, tak těch případů tam nebylo tolik, ale ta opatření dostat se na ostrov byla samozřejmě velmi přísná. Dvě dávky očkování, PCR testy a testování hned na letišti v době příletu.. A pak za tři dny po příletu další test. Tam to je docela přísně střežené, aby tam člověk koronavirus nepřinesl. Jinak co se života na ostrově týče, plyne úplně normálně. Žádné roušky, ani žádná omezení jsem tam nepozorovala.

V rámci cestování, co bys doporučila těm lidem, kteří se bojí a radši zůstanou doma?

Určitě to chápu. Ale můj názor je, že pokud to má člověk chytit, tak to může chytit v obchoďáku, kde je daleko větší množství lidí než třeba na letišti. Já si myslím, že dnes pravidla, která musíte podstoupit, všechna ta testování a různé zkoušky, než projdete letištěm a dostanete se do letadla, jsou docela přísná. To mi připadá docela bezpečné. Ale hlavní je mít zdravotní pojištění, kdyby se člověku stalo, že by to na něj přišlo někde v zemi, kde je zdravotnictví finančně náročnější, hlavně pro Čechy. Je určité dobré ho mít, a hlavně koukat na různá pravidla, co se mění každý den pro vstup do různých zemí. Včetně testů a nařízení, protože jak jsem řekla, může se to změnit během dvou hodin. Vyrazíte někam a pak se vám stane, že po sedmnácti hodinách letu vás do té země nepustí, protože nemáte patřičná potvrzení nebo dokumentaci, která je tam potřeba.

Stalo se ti něco takového?

Mně osobně ne, ale několikrát jsem byla na letišti svědkem toho, že někoho nepustili do letadla, protože měl třeba test o dvě hodiny starší, než bylo povoleno. Ne 72, ale byl 74 hodin starý. Nebo to byl antigen místo PCR. Každá země má jiné vyhlášky a nařízení, takže je potřeba si opravdu zjišťovat, co je potřeba.

Funkcionalistická vila na prodej, Praha-západ
Funkcionalistická vila na prodej, Praha-západ, Okolí Prahy

Zmínila jsi drony, což se teď stává velkým trendem. Kde jsi všude dronila? Jaké obrázky bys chtěla prezentovat?

Dron vám určitě dá úplně jinou perspektivu místa, na kterém se pohybujete. Protože vidět to z ptačí perspektivy, je nádherná věc, speciálně na místech, která nejsou člověku moc přístupná. Já jsem dronovala na ledovci, dronovala jsem ledovcové jeskyně uvnitř a různá místa v poušti. Je to o tom, jaká je vyhláška pro určitou zemi. V některých zemích musíte mít speciální povolení, protože se tam dronovat nemůže ve městech a blízko lidí. Já si většinou tyto vyhlášky předem načtu, zjistím, patřičná povolení si zařídím, abych si mohla zadronovat. Takže drony beru opravdu všude.

V rámci pandemie pocítila jsi při cestování, že bylo někde extrémně draho? Protože turismus byl dlouhodobě uzavřen. Anebo naopak extrémně levno?

Ze začátku to určitě bylo znát, třeba co se týče letenek. Letecké společnosti měly nouzi a snažily se propagovat samy sebe. Na začátku pandemie se vůbec nelétalo, pak se začalo znovu, ale spousta lidí se bála, takže ceny šly docela dolů. Jenže pak v okamžiku, kdy se hranice zase otevřely, tak to vyletělo. Kolikrát byl let dvakrát tak drahý, než člověk zaplatil normálně.

Který třeba?

Třeba i lety do Evropy. Z Toronta do Prahy se dá přiletět za 800, 900 dolarů a najednou ty letenky stály 1700 dolarů. Další věc, na kterou je třeba si dávat pozor, jsou ceny PCR testů. V jiných zemích to nemáte placené vládou, jako v České republice, nebo nemáte měsíčně jeden v ceně pojištění a je třeba hradit si to z vlastních nákladů. A ty částky jsou pak docela velké. Třeba 170, 200 dolarů za jeden test.

To se ti pak cesta do Česka poměrně prodraží.

Cestování během pandemie je rozhodně dražší, časově náročnější a velice nákladnější o tyto další náklady.

Zmínila jsi, že jsi se zúčastnila Iron-mana v Arizoně. Jak je to v rámci těchto sportovních akcí, a ještě k tomu na území USA? Byla nějaká zpřísněná pravidla?

Tyto závody určitě zpřísněné byly. Protože to nebyl první závod, tak vím, jak to probíhalo v minulosti. Ale teď spousta těchto závodů byla zrušena a tenhle v Arizoně byl jeden z prvních Iron-manů, který se zase začal konat po pandemii. I tam byly potřeba testy, dvě dávky očkování, musely se nosit roušky v areálu závodu. Během závodu samotného ne, ale při registraci, při různých závěrečných oceňování.

Ty jsi milovníkem a ochráncem přírody, jsi členkou organizace Sea Shepherd a vám se nedávno povedl obrovský počin, co se týká velryb v Torontu. Povíš nám o tom?

Jedna z našich hlavních aktivit je, že se snažíme dát do podvědomí lidí, že život zvířat v zavřených akváriích, v zoo nebo držení zvířat v zajetí, není vůbec dobrá věc. V Torontu je poslední orka, je to jediná kanadská orka, která tam žije v akváriu, v malinkatém bazénku. Žije tam 42 let, plave tam dokolečka, je to pro ni docela utrpení a my jsme to díky videím z dronu a záběrům tohoto zvířete dali do podvědomí lidí. A teď se rozjela veliká kampaň, která se snaží zachránit ji a nějakým způsobem ji posunout z tohoto prostředí, kde žije, do volné přírody. Tedy víceméně do vybudované záchranné stanice v moři, kde se bude moci pohybovat v přírodnějších podmínkách s ostatními velrybami.

Zmínila jsi, že v roce 2022 bys chtěla navštívit Afriku. Jakou máš naplánovanou další cestu?

V rámci pandemie, která nám ještě neskončila, si můžu plánovat, co chci, ale nikdy nevím, jakým způsobem se to všechno změní, protože země se otevírají a zavírají podle počtu případů. Pokud to ale bude postupovat dobře, tak bych se rozhodně chtěla vrátit na Island. V létě jedeme natáčet druhého největšího žraloka na světě, žraloka obrovského, do Skotska, to už máme všechno připravené, tak doufám, že se to opravdu stane, protože jsme to museli přeložit z minulého roku. A pak bych se ráda vrátila do Afriky a do Mexika.

Co budeš dělat v Mexiku?

V Mexiku je další velryba, kterou bych ráda natáčela. Všechny ty moje cesty se vlastně točí okolo zvířat. Kde je co možné vidět.

Moc děkuji za rozhovor, Markéto.

Rychlá zpověď:

Nejkrásnější místo, které jsi navštívila v době pandemie?

Ostrov Mauricius v Indickém oceánu.

Která země po tobě chtěla nejvíc potvrzení pro vstup do země?

Nejpřísnější podmínky má určitě Kanada, takže při každém návratu to bylo hodně formulářů, někdy karanténa a několik testů.

Kde na světě ses nejlíp najedla?

Každopádně v Itálii.

V které zemi se cítíš jako doma?

Moje druhá země, kde žiju, je Kanada, takže po Česku je to Kanada.

Co by měli Češi na cestách omezit nebo naopak navýšit?

Omezit určitě hlučnost a navýšit spropitné v restauracích a respektování kultury zemí, které navštěvují.

V kterém státě ti šlo o život?

Jednou jsme nouzově přistávali v Bolívii, tak asi tam.

Co o tobě nikdo neví?

To bych si ráda nechala pro sebe.

První myšlenka, co tě napadla, když ses dozvěděla o smrti Miroslava Zikmunda?

Že je hrozná škoda, že už se nikdy nepotkáme osobně.

Jaké země chceš navštívit v roce 2022?

Ráda bych se vrátila na Island, do Afriky a do Mexika.

Sleduješ politiku v Česku? Co si myslíš o současné situaci?

Sleduji a myslím, že by se mohlo blýskat na lepší časy.

Tvůj poslední osobni úspěch?

Ukončení závodu Ironman v Arizoně.

Čeho se na cestách nejvíc bojíš?

Já se nebojím ničeho a řídím se heslem, že strach se má překonávat, takže asi nic.

Nejlepší parťák na cestovaní?

Mám nového přítele, tak asi on.

Bez čeho krom pasu nikam nejedeš?

Bez mých dvou dronů.
Dotazovaná se ptá redaktora:

Pokud jsi během pandemie cestovala, která země se ti líbila nejvíce?

Nejvíce se mi líbila Madeira, ale nejdál jsem byla v Thajsku.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - fotografka predátorů Markéta Schusterová:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - cestovatel Jiří Kolbaba:
Zobrazit článek