Rychlá zpověď - ředitelka Kapky naděje Vendula Pizingerová: Můj syn je nadějí pro ostatní "staré" matky

Máš doma miminko, kolik už mu je?

Dva měsíce.

Takže už máš po šestinedělí.

Já jsem neměla ani nějaké zvláštní výkyvy v šestinedělí. Pamatuju si, že ta hormonální nevyrovnanost byla daleko větší ve třiadvaceti než teď. To jsem nemohla zavřít víko od papiňáku, prostě mi to nešlo. Pamatuju si to dodnes. Dítě začalo řvát, nešel mi zavřít papiňák, v televizi šlo Beverly Hills 90210, Andrea tam rodila nemanželské dítě a mně to přišlo všechno tak líto, že jsem brečela. Vzala jsem paličku na maso a praštila jsem tam s tím. Hormony tě někdy evokují k pláči nebo vzteku, tentokrát jsem si ale šestinedělí v podstatě užila, prokojila jsem ho. Byli jsme doma a na chalupě, bylo to fajn. Je dobré, že tě to ani nikam v rámci korony neláká.

Ty jsi otěhotněla a porodila v téhle příšerné době. Všichni to vnímáme, jak jsi to prožívala ty? Měla jsi koronavirus a byla jsi těhotná.

Já jsem to nevěděla, asi jsem to měla bezpříznakové. Vím, že mě asi týden strašně bolela hlava, myslela jsem si ale, že mám těhotenskou migrénu. Možná to byl příznak korony. Před císařským řezem jsem si nechávala dělat testy, protože jsem si říkala, že to není možné, že jsem byla ve styku s tolika lidmi, kteří byli pozitivní a dozvěděli se to až za pár dní po našem setkání. Říkala jsem si, že je to nemožné, abych to nechytla, a v krvi mně vyšly vysoké protilátky. Takže jsem to prodělala a zaplať pánbůh, že to mělo takhle lehký průběh a nemělo vliv na miminko, na nic. Hlavně mám okolo sebe lidi, kteří měli například rodiče v umělém spánku. Každého to postihne jinak a není to legrace.

Luxusní mezonet na pronájem - Praha 3 - 190, Praha 3

Zobrazit nemovitost

A Pepa?

To nevíme, ale vzhledem k tomu, že spolu spíme v jedné ložnici, mohl si tím projít on, i Jakub. Oni se testovat nenechali, tak nevíme.

Co Kapka naděje? Jak budeš teď v rámci ní fungovat?

Na jaře v rámci první vlny jsme dělali Vlnu naděje, vybrali jsme deset milionů na respirátory, ventilátory do nemocnic a podobně. Už když jsme připravovali vánoční koncert, který byl 20. prosince, tak už v létě jsme si řekli, že se musíme připravit na korona variantu. Oslovili jsme úplně nový tým lidí, jsou to mladí lidé, kteří dělali Anděly. Ten přenos se mi hrozně líbil a myslím, že jsme nabídli divákům úplně jiný program. Spousta věcí byla předtočených ve studiu, vysílali jsme ze studia televize Prima. Nebyli tam diváci, ale účinkující byli naživo.

Kolik peněž jste vybrali?

Loni jsme vybrali něco přes 22 milionů, letos jsme vybrali neuvěřitelných 27 841 629 korun. Doufala jsem, že to bude víc než loni, ale nečekala jsem takový zázrak, upřímně ne. Chci všem strašně moc poděkovat. Nejen partnerům, ale i všem lidem, co v této těžké době přispívají. 

Je těžké sehnat v této době sponzory?

My hledáme náhradní varianty. Taky se stalo, že nějaký sponzor odešel, protože už neměl takové příjmy kvůli koroně. Taková náhradní varianta, krásná varianta, je například karafa a sklenička, kterou navrhla Eva Jiřičná a teď se prodávají sety v Bille. Výtěžek jde na Kapku naděje, tak jsem zvědavá a doufám, že všechno, co bylo vyrobeno, se prodá. 

Když takhle pořád plánuješ, tak to pro tebe asi není úplně mateřská.

Je to mateřská. Já třeba nemám nárok na porodné.

Proč?

Protože nejsem sociální případ.

Podle čeho se to posuzuje?

Asi podle příjmu. Když jsem porodila Jakuba, to jsem fakt nebyla sociální případ, tak jsem porodné dostala. A teď, když jsem skoro sociální případ, mně nic nedají (směje se).

To jsi zjistila až tam, nebo jsi to věděla už předtím?

Nevěděla, někdo mi to říkal, asi Monika Absolonová. Mám jenom mateřskou.

Myslela jsem tím, že nejsi na klasické mateřské.

Zatím ano, zatím jsem doma. Malého hlídaly kamarádky a vozily ho po náměstí, když jsem musela na kosmetiku. To byly nervy, protože musíš dojít na náměstí, to je přes půl hodiny, navíc tu cestu musíš mít s kočárkem vyměřenou, to už jsem všechno zapomněla. Od ledna ale plánuji, že bych se Kapce více věnovala. Myslím ale, že tam mám dobrého pana ředitele, který mi dává výsledné reporty a že všechno zatím funguje.

Co babička?

Babička je úplně nadšená, je to její životní láska. Jezdím tam s kočárkem, babička taky hlídá.

Byl to tvůj třetí porod, jak bys ho porovnala v rámci věku?

Dobrý. Za tři dny jsem šla z nemocnice, což dřív bylo po císaři týden. Hned jsem začala kojit a za tři dny jsem byla doma.

Neměla jsi strach?

Pamatuju si první porod, tu definitivu, že nemůžeš utéct. Že to není operace, kterou si můžeš rozmyslet. Není to nic šíleného. Samozřejmě že někteří lidi vyčítají, když rodíš císařem. To myslím řešila hodně Veronika Arichteva, ta si chudák dala všechno, porodní bolesti i císaře. Pak je to samozřejmě bolestivé, je to velká břišní operace, není to sranda.

Pronájem rodinné domu Praha 6 Suchdol – 208, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Ty vypadáš úplně v pohodě, jako že jsi přišla z běhání.

Měla bych už začít. Dva měsíce po císaři už můžeš začít lehce cvičit, už bych měla začít něco dělat. Zatím to vypadá, že tady cvičí všichni se mnou (směje se).

Svým pozdějším těhotenstvím jsi musela dát naději spoustě žen.

Je to tak. Hodně žen mi píše na Instagram, že je jim přes čtyřicet, že by ještě chtěly dítě a dává jim to naději. Je to fajn. Když jsem byla na prohlídce u doktora, taky mi říkal, že můj syn znamená pro některé lidi naději. Což je hrozně hezké.

Píší ti i lidé, kteří s tím měli problém?

Na začátku. Možná s tím mají problém i teď, akorát už to asi neříkají. Je to věc názoru. Říkají třeba, že se ti něco může stát a dítě zůstane samo, to se ti může stát ale i ve dvaceti, může umřít mladá i stará matka. Já jsem měla těhotenství absolutně v klidu, neměla jsem ani oteklé nohy. Gynekolog mi říkal, že jsem věc Makropulos. Je to zázrak, co k tomu dodat.

Co Pepa? Musí být šťastný.

Včera se o něj poprvé odpoledne staral. Já jsem tu tedy byla, ale bral ho, i když začal trochu kňourat. Do teď mi ho vždycky vracel, když začal. On se na tátu tak směje, to víš, jsme tu všichni nadšení. Vyplavilo se nám hodně oxytocinu, když se narodil.

Kuba to taky zvládá?

Taky, koupe se mnou, občas ho pohlídá. Nedávno jsme byli na zahradě v sauně a on malého hlídal, uspával ho. Pak říkal že už nebude řvát, když běží ze schodů, aby ho nevzbudil (směje se).

Kubovi je patnáct, jak zvládá teď online školu?

Bude mu šestnáct. Školu začal hrozně dobře. Prvních čtrnáct dní distanční výuky se mu myslím líbilo, teď už to ale asi není nic moc.

Co holky?

Zatím nic, zatím jezdí s kamarády na kole.

Tvůj manžel Pepa je takový... velmi aktivní a nebojí se nebezpečných věcí. Nebojíš se, že takhle bude lanařit i malýho?

S tím se počítá. To už tu vypráví, že budou chodit na čundry a tak.

Podle mě, čím víc starší máma, tím víc má o dítě strach…

Já se asi nejvíc bála, když se narodil Kuba, protože to bylo po Kláře. Pořád jsem kontrolovala jako blázen, jestli nemá teplotu a podobně. Teď už ne.

Kolik by jí teď bylo?

25.

Ty jsi toho za svůj život prožila tolik…

X životů. Nesmíš se bát.

Máš tady kamarádku s miminkem?

Mám, teď se jedné narodilo děťátko, budeme jezdit spolu. Má holčičku, narodila se předčasně. Těším se, až budeme jezdit spolu.

Jak bude vypadat cestování?

My jsme si koupili expediční auto se stanem na střeše. Manžel říkal Pepíčkovi, že ho koupil, protože potřebuje jezdit. Že nechce lítat letadlem, protože v něm děti řvou, on sám to nemá rád a nechce to dělat ostatním. Budeme cestovat takhle. Teď nevíme, jak to bude. Jestli bude povinné očkování nebo ne, protože spousta lidí se nechce nechat očkovat. Nevím, myslím si, že je to trochu proti občanským právům, aby ti zakázali cestovat, když nejsi očkovaná. Je to zvláštní. Nevím, jak to budou mít ostatní země.

Kam byste jeli, kdybyste mohli? Do Rumunska?

Manžel do Rumunska, já jsem samozřejmě říkala, že bych chtěla do Francie.

Jel by s vámi i Kuba?

Já myslím, že už nebude mít moc zájem s námi jet, je mu šestnáct. Ale vejdeme se tam všichni do toho stanu.

Jak jste oslavili Vánoce?

Byli jsme celá rodina pohromadě. Pepa má ještě prarodiče, takže malý Josífek má prababičku a pradědu. Vždycky každý rok, když tu jsme, tak jsme tu všichni.

Takže vaříš, pečeš…

To je vždycky poměřování salátů. Udělá se jich několik a řeší se, kdo co do něj dává.

Kolik vás bylo?

Vždycky je nás tu devět. Takže letos deset. Ještě máme dva psy.

Takže blázinec! Jak jsem u tebe ale zvyklá, ty to snad ani jinak neumíš.

Jojo, to bych nebyla já, aby tu nebyl šrumec, ale strašně se vždycky všichni těšíme. Je to krásný čas strávený společně.

Děkuju za rozhovor.