Rychlá zpověď - psycholožka Laura Janáčková: Druhá vlna koronaviru přivedla do ordinace milenky

Podepsal se koronavirus ve vaší praxi?

Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze mám onkologické a chronicky nemocné pacienty. V době pandemie se někteří z nich obávají navštěvovat nemocnici. Omezují své kontakty s okolím, a to má samozřejmě negativní vliv na jejich psychické zdraví.  Jsou více úzkostliví, plni obav a jen stěží nachází i drobné každodenní radosti. V ordinaci se častěji setkávám se smutkem, pocity osamocení, ztrátou naděje i depresí.  Více než kdy dřív mě kontaktují rodiny nemocných, které se strachují o své blízké, obávají se i sociálních a finančních nejistot.

Opatření v souvislosti s pandemií se zřetelně odráží i v mé soukromé praxi, kde řeším partnerské a sexuální problémy svých klientů. Již v první vlně covidu se u párů, které nepečovaly o vztah, projevily komunikační problémy. Krize ve vztahu také kulminovaly díky nenaplněným očekáváním eventuálních dalších partnerek (milenek). První průzkumy z Číny a USA predikují také nárůst rozvodů. V druhé vlně pandemie se častěji u svých klientů setkávám i s problémy v oblasti sexuality, řeším dysfunkce a rozdílnou sexuální apetenci často v důsledku chronického stresu a narušených vztahů.

Kdo z trojice manžel, manželka, milenka mívá největší problém?

Myslím, že problém mají všichni. Obecně se situace vyvíjela tak, že v důsledku opatření muži trávili většinu času s rodinami, nebylo tak jednoduché pečovat současně o milenecký vztah, který tím trpěl. Milenky si začaly uvědomovat více svou pozici a roli „milenky“ a narůstaly pochybnosti o nenaplněných slibech a vyznáních. Navíc na ně doléhala odloučenost, samota a strach. V této chvíli člověk může přehodnocovat svůj dosavadní život a hledat priority. Stres pak mnohdy vede k unáhleným rozhodnutím a činům. Díky nim pak vzniká partnerská krize na všech stranách. Je rozumné, když vzniklou situaci zainteresovaní řeší u odborníka a vyvarují se unáhlených rozhodnutí, kterých by později litovali či by ublížili tam, kde by si to člověk nejméně přál.

Luxusní byt na prodej, Praha 5 - 232m, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Nedovedu si představit, že se žena jde ptát odborníka, jak má získat muže s rodinou a dětmi....

Určitě za mnou nepřichází s touto otázkou, tu má přece dávno vyřešenou. (úsměv)

Co tedy očekává?

Přijde například proto, že miluje člověka, který ji celou dobu říká něco, co nemusí být pravda. Miluje člověka, který je možná nešťastný v současném vztahu, slibuje jí hezký život a ona na něj čeká. Věnovala mu x let života, chce s ním založit rodinu a nyní nastal čas, kdy se do mysli začaly vkrádat obavy, zda se někdy naplní její očekávání. Pochybnosti se odráží v důvěře a následně i jejím chování. Možná začne i přemýšlet o rodině a dětech muže, kterého miluje, nechce ubližovat a přijmout odpovědnost za mužovo rozhodnutí, ale na druhou stranu její láska je sobecká. Do ordinace však přichází i muži, kteří řeší, jak nejméně ublížit dětem, jak se rozejít, jak jim to říci atd. Klientkami jsou i manželky nevěrníků, které přes velkou vnitřní bolest a ponížení chtějí zachovat rodinu, dětem tátu a sobě manžela.

Takových žen, kterým už tikají biologické hodiny, chtějí založit rodinu a někomu obětovaly několik let, je strašně moc. Co těmto milenkám poradit? Nejednají pak stejně spíše podle emocí?

Úkolem zkušeného psychologa je pomoci člověku, aby se rozhodl sám a převzal odpovědnost, za svá rozhodnutí. Je třeba rozkrýt cesty i jejich úskalí, získat čas, když hrozí unáhlené pouze emoční rozhodnutí, čas pro nadhled nad situací a jejím dopadem.

Vy sama jste potřetí vdaná. Jak se vyrovnáváte se svou profesí? Máte dvě ordinace, kde řešíte hodně emotivní případy.

Právě proto, že jsem už v životě něco zažila vím, že odpovědnost lidská, partnerská i profesní je klíčem k dobrým rozhodnutím. V ordinaci se snažím porozumět situacím, které jsou někdy jen stěží pochopitelné, například situace, kdy manžel opouští svou nemocnou ženu bojující s rakovinou proto, že se sám nedokáže dívat na její utrpení. Nebo ženě, která prohrává boj s touto zákeřnou nemocí, znemožní styk s malou dcerou s odůvodněním, aby dcera nebyla traumatizována a podobně. Setkávám se však i s muži, kteří převádí své majetky před rozvodem, aby se nemuseli dělit se ženou a dětmi. Se ženami, které své děti využívají jako zbraně proti otcům a podobně. Jen stěží pochopitelné situace mají však vždy dvě strany a nemusí být černobílé, jak se na první pohled zdá. A někdy mají dokonce i svá řešení. Ostatně jen v těžkých situacích se prověří charakter člověka, jeho skutečná lidská hodnota, a to je pro život, i neživot s ním, také důležité.  

A co váš partner, toho už máte prověřeného?

Samozřejmě, opakovanými pokusy se člověk učí. (smích)

Svého muže prověřuji denně již více než desetiletí. I jemu zemřela manželka na rakovinu, váží si tedy mé práce a dokáže ji pochopit. Není mu zatěžko mě i ve volném čase odvézt za mými nemocnými pacienty k nim domů, když už oni nemají sílu přijít do ordinace.  Pomáhá mi nést tíhu smutku, utrpení i bolesti, se kterou se v práci setkávám. A to nejlepší je, že mě navzdory našemu věku dokáže stále mile překvapit a potěšit. Díky němu mám možnost denně prožít rodinné štěstí.

Píšete knihy pro ženy, jsou tedy o cestě k manželskému štěstí?

Píši knihy pro lidi, kteří jsou chronicky nemocní (rakovinou, diabetem, zažívacími a střevními obtížemi, autoimunitními onemocněními, kožními, plicními a jinými dlouhodobými nemocemi). V nich se věnuji konkrétním postupům a praktickým doporučením, jak zvládnout těžkou situaci, jak bojovat s obavami, strachem, bolestí apod. Samozřejmě se v nich věnuji také vztahům a sexu, takže jsou určitě o cestě ke štěstí. Vy se ale ptáte, asi na moje knižní bestsellery věnované ženám (Jak rozdojit kozla, Muži chtějí potvory, Od bezvědomí k sebevědomí, Poznej muže beze slov atd.). I to jsou návody a konkrétní postupy prověřené praxí a podložené poznatky evoluční sexuologie, jak uspět v partnerském životě a nalézt osobní štěstí. Ostatně již dávno se ví, že jsou to partnerské vztahy, které dělají člověka šťastnějšího a zdravějšího od narození až po stáří. Je třeba jim tedy věnovat péči a uvědomit si jejich hodnotu. 

Lauro, ještě bych si s vámi ráda povídala, ale to je na další rozhovor. Za tenhle moc děkuji.