Rychlá zpověď - Marek Adam o nápadu ze Singapuru: Tisknu selfie na kávu!

Předpokládám, že ty nejsi původem kavárník.

Ne, já jsem do tohoto oboru přišel jako slepý k houslím. Moje partnerka Míša má ale vystudovanou vysokou hotelovou a v gastronomii se pohybuje už dobrých třináct let. Já jsem vystudoval obchodní akademii a gastronomii se věnuju teprve třetím rokem, a to díky tomuhle nápadu.

Tak ale to se doplňujete, ne?

No já se s těmi lidmi spíš bavím, to abych zakryl nedostatky, které vím, že mám a tím, že se s nimi fakt bavím od srdce, tak to berou. Míša je zase ten praktik. Ona to umí, baví ji to, rozumí tomu. Takže ona to prodá znalostmi, uměním.

Kde vás to poprvé napadlo, že byste mohli otevřít takovou kavárnu?

Když jsme se před třemi lety vrátili z dovolené. Byli jsme v Singapuru. Tam jsme to viděli poprvé. Zjistil jsem, že tehdy to nikde v Evropě nebylo, takže z pohledu obchodníka se mi líbilo, že tu je díra na trhu. Proto jsme o tom začali uvažovat. Ale než jsme do toho spolu šli, tak jsme hodili takovou jakoby výhybku. Abychom viděli vůbec reakci těch lidí, jestli to vezmou nebo nevezmou, tak jsme si pronajali stánek, kde jsme s tím začali. A ohlasy byly natolik enormní, že jsme se rozhodli to risknout.

Prodej luxusní vily, Praha 6 Hanspaulka – 748, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Jaké byly první vaše reakce v Singapuru, když jste to viděli?

Byli jsme z toho úplně paf. Byli jsme překvapení, že je to jednoduché, že to nezdržuje žádný proces čekání na kávu, že to je fakt rychlovka. Že to není umělé, že ten potisk vůbec nezmění chuť té kávy. Proto jsme si řekli, že by bylo fajn to sem dostat.

Co jste měli předtím za zaměstnání?

Míša dělala v gastru, barmanku na různých místech po Praze. Já jsem pracoval v pojišťovnictví.

To jste dali oba výpovědi?

Upřímně ne. Já jsem si svoji práci ještě nechal. Celý proces jsem nechal na Míše a vypomáhám tu, když si potřebuje odpočinout.

Je tvá práce taková ta jistota, že kdyby tohle nefungovalo, že jsi schopný vás oba uživit?

To je jedna věc, ale druhá věc je, že kdyby nás to neuživilo, tak to dlouhodobě nemůžeme dělat. Nedá se to utáhnout. Tak ekonomicky silní nejsme. Nemůžeme dělat jen to, co nás baví. I mě to samozřejmě baví. Ale musíme tu ekonomickou stránku řešit, a to je hlavní důvod, proč já si svou práci nechal.

Je těžké v Praze rozjíždět takovýhle byznys? Kávu tady prodává kde kdo…

Jde o to, že Praha 1 je hodně specifická. Těch, v uvozovkách, pozlátek, restaurací, kaváren je na jednoho člověka hodně. Já bych nešel do ničeho, co by nás neoddělovalo. Nemůžu třeba spoléhat na to, že tu je skvělá atmosféra, prostředí. Museli jsme mít něco, co nikdo jiný nemá. Aby lidi měli chuť za námi dojít, vyhledat si nás. Zpětná vazba na našich sociálních sítích byla fantastická. Zvyšovala se sledovanost, dostávali jsme se rychle do podvědomí. To je pozitivní.

Na druhou stranu nejsme naivní a jsme si vědomi toho, že trend dělat si selfie na kávu někdy pomine. Bude to na každém rohu dřív nebo později a lidem to bude připadat jako běžná věc. Jestli to bude rok, dva, pět… to nikdo neví. Já mám nějakou svou představu, plán. Sledujeme novinky ve světě, trendy, co tu ještě nejsou. Už teď v létě přijdeme s něčím novým. Bude to samozřejmě spojené se selfíčkem, pořád to zákazníky baví. Bude to spojené s ledovou kávou. Zatím to dělají jen v New Yorku, nikde jinde.

Musíme se snažit být napřed před konkurencí, protože to nebude těžké okopírovat. Snažíme se být o pár kroků napřed.

Nemáte na to nějaký patent, že to můžete dělat jenom vy?

My máme podepsanou určitou exkluzivitu. Já byl částečně naivní, protože jsem si myslel, že to stačí, ale ona jde docela jednoduše obejít. Ve výsledku, jestli to přijde teď nebo až za půl roku… Vím, že přijde. Proto se i tak snažíme jít vlastní cestou. Vyšlapáváme to fakt od píky. Dáváme do toho fakt všechno. A díky bohu za zpětnou vazbu od zákazníků, kteří nám píší, že je to baví, baví je naše sociální sítě, vidí, že to není strojený, že za tím nestojí nějaká velká firma. Je za tím jenom můj a Míši pot, nadšení a píle.

Jak dlouho už je kavárna otevřena?

Od 15. dubna, ale už od října minulého roku jezdíme event akce, svatby, narozeninové akce, golfové turnaje. Musím říct, že všude, kde jsme, i když je tam více atrakcí nebo stánků, náš vzbudí největší zájem. Je to  opravdu něco, co lidi zabaví v každém věku. Kalendář se nám plní, za což jsme rádi. Objednávky se u nás řeší na našem mailu selfiecoffee@seznam.cz.

Jak tedy vypadá účetnictví kavárny po tak krátké době?

V tuto chvíli nejsme v mínusu, ale nejsme ani v plusu. Je to normální proces, co jsem se takhle bavil s jinými majiteli kaváren, restaurací. Chvíli to trvá, než si sem lidé najdou cestu, než začne pořádně fungovat propagace na Zomato a další portály, kde lidé hledají. Nám tu pomáhá určitě i divadlo ABC. Návštěvníci se tu zastavují během pauzy, před nebo po vystoupení.

Jaké bývají reakce zákazníků?

Pořád vesměs stejné. Všechna možná citoslovce a většinou říkají, jak je škoda to vypít. Ani si tu kávu neosladí, aby tam nemuseli strčit lžičku a zamíchat a tím si poškodit fasádu. Pak se s tím všichni fotí. Dělají si selfíčka se svým selfie coffee. Je to zábava vidět to překvapení a radost v očích.

Ale jak říkám, kdybych dal výpověď v práci a věnoval bych se jenom tomuhle, tak nás to možná oba i kavárnu uživí, ale to by nesplňovalo cíl. Nechceme být ve stresu.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Káva stojí okolo osmdesáti korun. Nestěžují si zákazníci, že to je moc?

Stěžují si, že to je málo. Bez legrace, není to vtip. Říkají, že jsme blázni s touhle cenovou politikou, že jsme to podcenili. Většinou to přepočítávají na euro. Je tu hodně cizinců. Chodí mi sem hlavně Rusové, protože o nás napsal nějaký ruský deník a ti Rusové jsou z toho úplně vyřízení. Jsem za ně rád.

Ale ta cena… kamkoliv půjdeš na kávu, kde mají nějakou dobrou značku, vyhrajou si s tím, záleží jim na tom, aby to kafe chutnalo, tak cena kapučína bude vždycky okolo šedesáti pětašedesáti korun. Když uvidíš někde na rohu kapučíno za pětačtyřicet korun, tak tam nebude dobré mléko, ani káva. Nemůžeš čekat, že za tuhle cenu dostaneš super kávu. Proto si myslíme, že naše cena je adekvátní. Samozřejmě, že když ji zvýšíme, lidé si to dají, ale už se nebudou vracet. To není účel toho, aby sem člověk přišel jednou. Chceme, aby se sem vraceli. Ta atmosféra je tu díky tomu skvělá. Když se podíváš na naše hodnocení na Facebooku nebo na Googlu, tak všude máme pět hvězdiček. To je naše vizitka.

Ještě jsi mi nepopsal, jak to vlastně funguje. Jak se dostane moje podobizna na pěnu kávy?

Jsou dva způsoby. Buď je možnost překvapit lidi. To se dělá hodně v párech nebo když přijde rodina. Jeden člověk z té skupiny to samozřejmě ví, protože mi dopředu naposílá fotky na email. Také dopředu víme, jaké typy kávy mají rádi, co si dají. Když přijdou, objednají si a my už to uděláme a rozneseme jim to podle jejich fotek. To nemůžeš splést. To je oblíbené, ale mnohem častější samozřejmě je, že člověk přijde a vyfotíme ho tady. Je tu i ideální světlo.

Mám tu s sebou notebook, ve kterém je přímo nainstalovaný program k 2D tiskárně. V tom programu vidím fotku, kterou nastavím tak, aby pasovala na šálek buď kapučína nebo laté. Udělám kávu, našlehám si pěnu, jako ti normálně udělají všude jinde, akorát to pak strčím ještě pod tu tiskárnu, kam se prostě natiskne fotka. Trvá to 4 až 8 vteřin. Záleží na tom, jak je ta fotka velká, kolik je na ní lidí, jestli je tam ještě k tomu nějaký text. Doporučuji maximálně tři lidi na fotku. Když je jich víc, tak jsou hlavičky malé a už nejsou vidět prakticky žádné detaily.

Co jste si nechali vy vytisknout v Singapuru?

Sebe. Nás jako pár. Ale tam to dělají barevně. Na první pohled je to fajn, ale s kávou to nemá nic společného. To si zamícháš a máš tam duhu. Najednou začneš přemýšlet o tom, že to je umělé a chuť nebude určitě nic moc. Proto už tam, když jsme se začali domlouvat s výrobcem, který nám ukázal proces, jak to funguje, tak jsme věděli, že nepůjdeme touhle barevnou cestou. Chtěli jsme čistý kávový produkt, takže jsme to posunuli krapet dál.

Jak dlouho jste s Míšou partneři? Nemyslím obchodní.

Tři roky.

Když takhle pár začne rozjíždět společný byznys, tak najednou spolu tráví čtyřiadvacet hodin denně. Jde dohromady byznys a láska?

Nehádáme se, a to si myslím, že je důležité. Myslím, že to jde. Míša, jak už jsem říkal, je precizní ve spoustě věcech. Já jsem úplný opak. Potřebuju pevnou ruku, což ona je, a proto to funguje. Mám k ní respekt, rozumí tomu a je v tom dlouho. Já se pořád něco učím. Předtím mě to vůbec nezajímalo. Teď mě to baví, je to naše kavárna, takže jsem se do toho úplně ponořil a ona mi s tím pomáhá. Abych se vrátil ke tvé otázce. Spolu nám to jde. Věřím, že to půjde takhle ještě nějakou dobu, ale doufám, že budeme mít časem zaměstnance, abychom pak spíš managovali, než to celé jenom oddřeli. Věřím, tajně doufám, že to prostě takhle dobře půjde dál.

Může se stát, že vám byznys zničí soukromý život…

Nemyslím si, že se nám to stane. Věřím, že ne. Víme o tomtoe riziku, pracujeme na tom, aby se to nestalo, mluvíme o tom. Když řešíme soukromí, tak kavárna jde stranou. Když jsme to tu rekonstruovali, tak to bylo o něčem jiném. To jsme tu byli i sedmnáct hodin denně, a to jsme fakt nemluvili o ničem jiném. Kavárnu jsme řešili, i když jsme byli doma. Ale pak jsme stanovili mantinely, hranice. Přijedeme domů a kavárnu neřešíme. Řešíme jenom nás, život, co budeme dělat.

Máte někdy zavřeno?

Máme – v sobotu a v neděli od dvou. Necháváme si to dopoledne pro nás. Když je čas, snažíme se jít ven. K vodě nebo na dobré jídlo, grilování s přáteli, ale nebudu lhát. Už to není tak, že si řekneme, že je krásně, venku třicet a jedeme se koupat na celý den. To už prostě nejde. Ale věděli jsme, do čeho jdeme. Nebyla to žádná hurá akce. Měli jsme to promyšlené.

Nějakou dovolenou jsme si užili a věřím, že jednou budeme mít ty zaměstnance, a ještě si něco užijeme. Kdyby to bylo jo zlý a my tu padali na hubu, tak máme vybrané lidi, kterým věříme a můžeme jim svěřit provoz na nějakou dobu určitou. Momentálně si ale nemůžeme dovolit, aby se tu něco pokazilo, třeba být nepříjemný na hosta, protože máš špatný den. To nejde. Jsme v začátcích a každé hodnocení se počítá. Jsme velmi pokorní, jsme si vědomí toho, že ti lidé sem jdou za námi.

Tak držím palce, ať se daří a děkuji za rozhovor.