Kdo dá na kampaň 90 milionů, bude ve Sněmovně, říká devatenáctiletý politik Daniel Krutý

Máme poměrně čerstvě po volbách. Já jsem četl nějaký váš příspěvek na sociálních sítích, kde jste reflektoval výsledky vašeho politického uskupení. Tak jsem se chtěl zeptat, jak jste s těmi výsledky spokojený?

Děkuji ještě jednou za pozvání. Docela spokojení jsme. Na to, že kampaň jsme vedli poctivě, čestně, bez peněz. Fakticky jsme neměli nějaké extra projektové řízení. Byl to trošičku punk projekt. A šli jsme do toho po hlavě. Takže ten výsledek je vlastně docela fajn. Jsme devátí, hned za Přísahou. Neměli jsme billboardy. To znamená, že my jsme spokojení.

Odpracovali jsme si to, nicméně o to větší kus práce máme ještě do budoucna. Ale docela, řekl bych, dobrá startovací čára. 

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Když se podíváme celkově na výsledky těch voleb, co to podle vás vypovídá o nějakém aktuálním politickém klimatu a celkové společenské náladě? 

Naprosto, řekl bych, politologicky přesně taková ta únava společnosti z krize, která tady je. Nebo z těch krizí, které se akumulovaly posledních pět let.

To znamená, že tady bylo jedno značně dominantní téma – anti Fiala, které prostě zafungovalo, tak se vyměnila vláda. A lidé zase chtějí trošičku od těch reforem zpátky.  Všechno všem. Stát někde ty peníze přece vyhrabe, ten politik to nějak zařídí.

Takové to spoléhání se na stát je teď ještě dominantnější. A samozřejmě, z čeho mám radost, že se nedostali do sněmovny komunisté.

Vládní koalice, která bude vládnout, bude vládou promarněných příležitostí, protože se opět zastaví důležité reformy.

Překvapily vás volební výsledky, nebo jste je spíš očekával?

Spíš očekával. Když jsme dělali kampaň a vyjeli za Prahu, tak vládu Petra Fialy už reálně prostě nikdo nechtěl. Tam fakt šlo vidět v lidech to naštvání a zklamání. Ve finále, když proti sobě máte nějaký velký blok vašich nevoličů a ještě do toho zklamete svoje vlastní voliče – tím, že nedotáhnete některé reformy nebo říkáte o mínus 10,86 miliardovém schodku, že to je mimořádně odpovědné hospodaření – tak prostě to je potom špatně.

Takže nevím, co čekali. Je to škoda, ale aspoň je tady prostor pro nové subjekty jako jsme my, takže uvidíme.

Když se ještě vrátím k tomu příspěvku, tak přesto jsem tam cítil trošku zklamání. Kdybyste se měli vrátit zpátky a vyhodnotit tu situaci zpětně, co byste třeba udělal jinak?

To je vlastně skvělá otázka, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Člověk by se měl snažit reflektovat nějaké to svoje působení, retrospektivně si to vyhodnotit uvnitř sebe sama.

Samozřejmě, že jsme dělali chyby, ale my to bereme tak, že prostě z toho plyne nějaké poučení. A pokud vám mám uvést nějaký konkrétní příklad, tak bychom tam neměli tu pauzu zhruba dvou měsíců, kdy asi pár týdnů před volbami bohužel nevyšlo žádné video. To je škoda. Pak jsme to doháněli, ale vzhledem k tomu, že jsme sháněli i nějaké peníze, byl tam nějaký fundraising a snažili jsme se dělat trošičku něco jiného než politiku a hodně jsme dělali program, tak jsme podcenili prezentaci navenek.

To je možná něco, na co se do příště můžeme zaměřit víc.

Luxusní loft na prodej 3+kk, Praha - 100 m²,

Zobrazit nemovitost

A to mě zajímá, vy jste to zmínil nebo nastínil – ty finance. Jak moc velkou roli hraje to, kolik peněz se dá do kampaně?

Naprosto zásadní. V politice je úplně jedno, jaký je volební program, můžete si tam napsat cokoliv. Důležitý je, aby vás lidé viděli a aby z vás měli pocit, že jste pro ně ten správný politik. Takže když někdo dělá permanentní kampaň a dá do toho 90 milionů, je skoro jisté, že v té sněmovně bude.

Podle průzkumu organizace STEM byly rozhodujícími tématy bezpečnost, zdravotnictví a finance. V souvislosti s tím mě napadá, jestli jste nepřemýšleli o tom, že do budoucna bude třeba změnit priority vašeho programu. Nebo se ho ani nedotknete a zůstane takový, jaký je?

Určitě bych netvrdil, že se ho ani nedotkneme. Myslím si, že politické strany, které jsou uzavřené v tom, že jen jedno téma je důležité a nic jiného nepřipouští, mají špatnou strategii. Určitě nějaké změny tam budou, ale spíše budeme pružně reagovat na situaci, která nastane. Protože stále si myslím, že veřejné finance budou ústředním tématem.

O to víc, co tahle vláda chystá zrušení důchodové reformy, zvyšování platů, zvyšování dávek a zvyšování příspěvků, o to víc bude třeba potom brát v potaz horizont udržitelných veřejných financí. A myslím si, že tam budeme mít prostor se ještě v této zemi zlepšovat. Takže to stále bude nosné téma toho programu.

Vy jste zmínil důchodovou reformu. Co můžeme podle vás v této souvislosti očekávat od budoucí vlády? Vy o té důchodové reformě mluvíte v médiích poměrně často.

Můžeme očekávat zrušení důchodové reformy, což znamená, že můžeme měnit, reformovat, upravovat ty systémy k obrazu politika. Ale čeho bychom se neměli dopouštět, je skálopevné odmítání všeho, zrušení, dupnutí si: „Ne, mně se to nelíbí, já to dělat nechci, já tu reformu v žádném případě nepotřebuji jako politik“ – což je krátkozraké.

Samozřejmě to není tak jednoduché, protože i když vláda zastropovala věkový odchod do důchodu na 65 letech, což je nyní hlavní bod programového prohlášení, za vlády Andreje Babiše se nic nestane. Celý růst důchodového věku byl plánovaný až od roku 2030. To znamená, že Babiš sice změní číslo v zákoně, ale věkový odchod do důchodu se stále bude zvyšovat o dva měsíce každý rok.

Je to tedy vágní prohlášení, ale pokud zároveň deklarují, že chtějí dlouhodobě vyrovnané rozpočty, zrušení důchodové reformy je proti tomu. V horizontu 50 let nás to bude stát miliony korun, které chybí v investicích, ve vědě, infrastruktuře a energetice.

Zrušení důchodové reformy je prostě krok zpátky. Možná by bylo tolerovatelné, kdyby to udělali jinak – například zachovali první pilíř s odchodem do důchodu na 65 let, ale zároveň zavedli fondové financování a druhý pilíř, aby si každý investoval na svůj důchod a zvýšil tak osobní odpovědnost. Ale oni jen říkají „rušit, rušit, rušit“. A nějaké parametrické změny třetího pilíře bohužel nestačí.

Andrej Babiš mimo jiné prohlásil, že na Ukrajinu už nepošleme ani korunu. Jak hodnotíte tohle vyjádření?

Já si myslím, že to je špatně, protože Andrej Babiš je politik non plus ultra. To, co říká před volbami, není beroucí jako berná mince, ale má elektorát, voliče, kteří nepodporují Ukrajinu, a tedy je to logické vyústění do jeho programu. Přesto si myslím, že je to špatně.

I když je situace dlouhá, mnohé už to štve; někteří občané mají špatné zkušenosti s Ukrajinci v České republice. Ale jsou to lidé, kteří utekli ze země, na jejímž území dopadají rakety, a je správné podpořit zemi, která se brání.

Nalijme si čistého vína: kdyby byla válka v České republice, jistě by i spousta bohatých lidí, kteří mají krásná auta, utekla, protože nechtějí být ohroženi na životě. Nemám rád škatulkování; mezi každými obyvateli jsou násilníci, mezi Čechy taky.

Myslím si však, že teď je to citlivé téma, které se zbytečně politizovalo. Rozumím, že jde o vnitřní bezpečnost a snahu zabránit nárůstu kriminality, ale zastání se lidí, kteří utíkají před válkou, je podle mě správné.

Václav Klaus v jednom z rozhovorů nedávno prohlásil, že podle něj je komická představa, že by Rusko napadlo Českou republiku. Jak vy vnímáte tuto aktuální bezpečnostní situaci, kdyby Ukrajina opravdu padla? Je zde určité riziko, že by Rusko mohlo napadnout Českou republiku?

Výhoda autoritářských zemí je většinou v tom, že své obyvatele dlouhodobě strategicky připravují na to, co přijde. Můžeme to zdokladovat tím, že před ostrou fází kampaně války na Ukrajině Vladimir Putin a celý režim dlouhodobě tvrdili, že Ukrajina jsou fašisté, nelidé a že tam jsou banderovci, kteří vraždí lidi. Připravovali tím obyvatelstvo na invazi.

Co to teď dělá u našich spojenců? Pokud sledujete ruskou státní televizi, běžně se hovoří o tom, že dojdou do Varšavy a Berlína, protože na západě jsou fašisté, kteří ničí ekonomiku. Doufám, že se to nestane. A myslím, že nestane. Ale rozhodně na to nebudu spoléhat. Je důležité investovat do vnitřní bezpečnosti a obrany, aby se agresor odstrašil. To je základ.

Musím se vás, Danieli, samozřejmě zeptat na aktuální kauzy Filipa Turka. Je jich teď celá řada. Jak vy to vnímáte? Měl by takový člověk být ministrem zahraničí?

Určitě ne, určitě ne. Samozřejmě je tam spousta emocí, média a lidé tomu nevěří, a teď se objevují různé konspirační teorie.

I kdyby všechno, s čím přišel Deník N., bylo lživé – dejme tomu, nic z toho není pravda, i když já si to nemyslím – tak jen to, co Filip Turek doposud nesmazal ze sociálních sítí a to, k čemu se v minulosti přiznal, stačí.

Například vyjádření, že napsal na sociální sítě „Kellner do plynu“. A když se na to tehdy ptala paní Bobošíková – to je docela vtipné, že zrovna v tomto pořadu došlo k nějakému odhalení –– tak řekl, že si to moc nepamatuje a byl mladý a blbý. Ne, to je špatně. Psal to ve 25 letech – mně je 19 let a podle mě bych takovou věc nenapsal ani v 13 letech – prostě takovou prasárnu. Takový člověk nepatří na ministerstvo zahraničí.

Mám k tomu ještě jeden důležitý argument: vezměte si, co na něj vyšlo nebo co vychází na povrch, když se na něj zaměřila média a obyčejní lidé.

Teď si vezměte, že bude takový člověk ministrem vlády a zaměří se na něj bezpečnostní služby, nějakých zahraničních mocností, nějakých zahraničních států. Co ještě na něj vypluje? Jaký tam bude vydírací potenciál na Filipa Turka? Co na něj ještě najdou? To je prostě mnoho otázek a málo odpovědí, a bohužel takový člověk nemá co dělat na ministerstvu zahraničních věcí.

Ještě neznáme přesně, kdo obsadí jednotlivá ministerstva. Jak hodnotíte potenciální složení vlády? A co byste řekl Andreji Babišovi, kdybyste byl prezidentem?

Záleží samozřejmě, s čím by přišel, ale pan prezident má důležitou roli, protože ústava hovoří o tom, že jmenuje a odvolává předsedy a členy vlády, což se potom různě interpretuje v rámci práva.

Co bych řekl ke složení kabinetu? Jsou to většinou lidé, které Andrej Babiš nepřijímá. My tam nalezneme bývalé zaměstnance Agrofertu, nalezneme tam odborníky SPD, což jsou lidé, kteří kdysi s Andrejem Babišem spolupracovali. Úplně stejně třeba Boris Šťastný – člověk, který, pokud by měl vztahy i k ODS, je potom samozřejmě blízko. Takže si to Andrej Babiš pěkně složil.

Dalším tématem, které bych chtěl probrat, je krize bydlení. Andrej Babiš prohlásil v souvislosti s tímto tématem, že chce vystavět deset tisíc bytů ročně. Je to podle vás reálné? A co dalšího lze případně očekávat od téhle vlády, že podnikne za kroky?

Co se týče sekce bydlení, já si myslím, že to reálně asi je možné. Samozřejmě záleží, jaké instrumenty k tomu zvolí. Pokud chce měnit stavební zákon a zprůchodnit stavební řízení, tak obecně pojďme říct, že to je dobrý úmysl, a buďme rádi, že to vláda bude dělat.

Na straně druhé si ale myslím, že mnoho kroků, které ona dělá – když trošičku odběhnu od bydlení – budou znamenat levnější ceny. A jak? No, zaplatí to stát. Tak jako ve finále, jestli to platím napřímo jako občan přes fakturu, anebo jestli to platím prostřednictvím svých daní přes státní rozpočet, je úplně jedno.

Protože když to za mě zaplatí stát, tak ten stát stejně někde ty peníze musí vzít. A ty je vezme z mých kapes. Takže to si bohužel asi hodně lidí neuvědomuje.

Samozřejmě, když je tam ještě ten dluh, tak to zaplatí naše děti. Nikdo se jich neptal, takže mi to vůči nim přijde trochu blbé. Obzvlášť na nějaký běžný provozní věci, natož dotace. Tak to je škoda.

Ale co se týče bydlení, tak tam máme rozladěnou poptávkou nabídku na trhu. Ten stát do toho pumpuje asi 30 miliard korun ročně a mělo by se více stavět, souhlasím s tím. Ale teďka mi možná lidi vykostí u vás, ale není to o nedostatku bytů na trhu, ale o tom, že jsou drahé.

Kdo chce bydlet, tak bydlet může. Tady jsme v krásné místnosti, takže si to člověk dokáže koupit, ale my potřebujeme více zdostupnit bydlení. Aby bylo levnější, aby bylo třeba i sociální bydlení, aby se nám zprůchodnilo povolování – takže to je teď zásadní úkol, který je před vládou. Tak uvidíme, jak se s tím popere.

Já jí budu držet palce, samozřejmě, ale neměla by zapomínat i na dlouhodobý horizont té politiky. Vždycky, strategie, to musí být vize.

Vám je 19 let, plánujete si někdy v budoucnu vzít hypotéku? Myslíte si, že pro vás bude dosažitelná? Nebo se možná máme připravit na to, že se změní koncept bydlení v České republice a bude převažovat nájemní bydlení, jako to je v jiných státech v Evropě?

To je dobrá otázka, jestli zvažuji hypotéku. Asi ano.

Ta otázka spíše směřuje k tomu, jak moc je pro vás osobně, jako pro mladého člověka, důležité mít vlastní nemovitost?

Já už nepatřím úplně do té generace, která by nutně musela něco vlastnit. Pro mě by to bylo pohodlnější, příjemné, ale zcela upřímně vám řeknu, že více než investovat do cihel, radši budu investovat na nějakém akciovém trhu. Zcela upřímně, jako člověk s trošku ekonomickým zázemím.

Na straně druhé je to vždycky příjemnější, je tam nějaká jistota. A člověk pro vlastní seberozvoj potřebuje nějaký výhled a jistotu, takže asi spíše ano, ale není to nic, na čem bych trval, že nutně musím mít vlastní bydlení. Nájem je úplně v pohodě.

Do poslanecké sněmovny se teď dostala Julie Smejkalová a část veřejnosti ji začala kritizovat za to, že v tomto věku tam nemá co dělat. Moje otázka zní, jak vy to vnímáte a jestli máme v poslanecké sněmovně dostatek mladých lidí, třeba jako jste vy. I když vy byste do Poslanecké sněmovny ještě nemohl vstoupit (možné to je od 21 let, pozn. red.).

Rozumím otázce. Věkový průměr v poslanecké sněmovně je stále okolo 50 let, předpokládám, že se to moc nezmění po novém složení, byť tam máme historický počet osob pod 30 let.

Ale teď možná překvapím, já bych se asi moc nezaměřoval na to, aby tam bylo hodně mladých lidí, já bych tam chtěl hlavně schopné lidi. Protože za spoustu mladých kolegů v politice se člověk někdy stydí, sorry, tak to prostě je. Ale myslím si, že potřebujeme schopné lidi. Ti mladí lidé tam můžou přinést nové pohledy, to samozřejmě ano.

Myslím si, že by měla reflektovat složení generace toho státu. Teď je to trošičku vychýleno pro starší generaci, vidíme to na volebních programech a na elektorátu – když máte 2,4 milionu starších důchodců, tak se asi potom stanou prioritou voleb, že? Tak to máte 2,4 milionu voličů.

Ale co se týče posledních tří let, zatímco všichni furt kecají, jak by to mělo být, já se to snažím měnit. Snažím se vstupovat do veřejného prostoru, přinášet řešení, což málo kdo dělá v politice.

Ale, jak říkám, Julii držím palce. My jsme spolu měli tak trošičku malinký spor, ona jednou na sociální sítě něco napsala a teď ji to dohnalo. Před rokem napsala: „Pane Krutý, z jakého titulu vy si tady dovovujete jako expert na veřejné finance, když jste tak moc mladý?“ Tak si říkám, to je zajímavé, teda to jsem od vás nečekal. A teď ji to dohání. Já jsem to přesdílel na Twitteru znovu a ta chudák tam dostala trošku čoud, ale myslím si, že to je něco, čím si politik musí projít. Držím jí palce, počkáme si na tu práci. Tohle se moc nepovedlo, řekněme, ale já se jí zastanu. Není to o věku, je to o tom, jak je člověk schopný.

To znamená, jakou roli tam podle vás hraje politická zkušenost?

Vždycky je dobré mít nějakou zkušenost, a je úplně jedno, jestli ze života nebo z politiky. Někde zkušenost člověk musí mít, ale nemyslím si, že politika je jenom o tom být zkušený.

Vždycky politika byla o naslouchání, o schopnosti přizpůsobit se, najít řešení na problémy, které naše země má. O tom je politika a nutně to není o tom mít 40 let a dvě hypotéky na krku.

Vy jste předtím opět nakousl moji další otázku. Jak jste sám zmínil – největší skupinou voličů jsou lidé důchodového věku. Není to trochu problematické z toho pohledu, že programy se často stanovují podle toho, co chtějí důchodci, a ti mladí lidé jsou trošku bokem? Myslíte, že se to do budoucna změní? Jak vůbec můžeme přilákat mladé lidi k politice?

Těžká otázka. Snažíme se o to vlastně tím, že jsme tady u vás, díky za pozvání. Tím, že jsme na sítích a tak podobně. Možná to někdo mladý uvidí a řekne si: „Hele, to mi dává smysl, toho třeba podpořím ve volbách.“

Nicméně ten konglomerát důchodců, který tady je, je fakt obrovský. A vůbec nejde o to rozdělovat společnost – mezi staršími lidmi je spousta těch, kteří dbají na to, aby pro svoje vnuky byl svět dobrý.

Ale nalijme si čistého vína – je to volební skupina, které se často něco slíbí a velmi rádi proto jdou k urnám. Manipuluje se s tím hodně a je to až nedůstojné. Nemyslím si, že je to správné v tom smyslu, že mám 500 Kč důchodu navíc. Podstatné je, že když se něco stane, přijede sanitka a pečovatelská služba bude mít kapacitu. V roce 2023 bylo 60 tisíc žádostí o vstup do domovů pro seniory zamítnuto – kapacity nejsou. To jsou věci, kde bychom se měli zlepšit, nejen plošně přidávat peníze seniorům.

Populace bude stárnout a situace se bude zhoršovat. Pokud máme teď 2,4 milionu starších důchodců, v roce 2060 jich bude 2,8 milionu. Za předpokladu růstu důchodového věku na 65 let pak 3,2 milionu. To bude enormní nápor na systém a státní rozpočet. No a to nejde do nekonečna.

Může se stát, že i ti, kteří si zvolili vyšší důchody, na to narazí, protože pokud nikdo nepůjčí a Mezinárodní měnový fond řekne: „Vážený ministře financí, skončili jsme.“ Důchody budou mínus 20 % a nikdo se nikoho ptát nebude. Proto varuji před tím, že každá koruna, kterou důchodcům přidáme, může být nenávratná. Proto nezvyšujme nyní nad zákonné valorizace, protože to vstupuje do těch dalších valorizací. No uvidíme, co nás čeká. Ale bohužel v tom jsem trochu skeptik.

Když si vzpomeneme třeba na kampaň pirátů, než se dostali do Poslanecké sněmovny, byli vnímáni jako rebelující strana, která se stavěla proti tradičním stranám. Později byli kritizováni za to, že se z nich stali stejní papalášové jako politici z tradičních stran. Moje otázka je, zda to náhodou není něco, čemu se úplně zabránit nedá – vzhledem k tomu, že s politickou funkcí jsou spojené poměrně velké výhody a vysoký finanční plat. Nebojíte se toho, že vás časem politika zkazí?

Myslím si, že člověk, který jde do politiky a nejde tam kvůli finanční stránce, ale má schopnosti a ví, jak fungují veřejné systémy, přináší řešení, že se v tom udrží. Máme kandidáty, kteří jsou vrcholní manažeři, vlastní firmy nebo žijí normální životy a neměli zapotřebí do politiky jít. Ale říkám si, že prodat tuto zemi za svůj komfort není fér.

Myslím, že abych já byl v pohodě, ale také aby lidé nebyli zklamaní, musíme jednat zodpovědně. Nemůžu slíbit, že každý v mém týmu bude bezchybný, ale snažíme se vybírat čestně a poctivě. Uděláme vše proto, aby si naše hnutí zachovalo charakter sebevědomého sympatického subjektu. Peníze a moc nechceme – jde nám o program a řešení, ne o finanční výhody.

Děláme to třetím nebo čtvrtým rokem a učíme se. Kdyby šlo jen o to se dostat do politiky, nabrali bychom půlku lidí. Ale odmítáme kompromisy, protože nechceme dělat politiku jen pro vlastní komfort.

Danieli, přeji vám hodně štěstí do budoucna a děkuji za rozhovor. Mějte se hezky.

Zdroj: rozhovor, vlastní dotazování