Top hledané
Výsledky (0)
O cestě na vrchol popmusic, 110 dnech uvězněných ve Španělsku a nemocné mamince.

VIP KARANTÉNA - zpěvačka Tereza Kerndlová: Vnášet novou hudbu do tohoto zmatku mi přijde zbytečné

Kateřina Ostrejšová
03. února 2021
+ Přidat na Seznam.cz
9 minut

Čtyřiatřicetiletá zpěvačka začala vystupovat už v osmi letech se svým otcem a jeho orchestrem Jazz Friends. V roce 2000 dostala nabídku do dívčí skupiny Black Milk, která odstartovala její cestu na vrchol. Více jak 20 let se tak rodačka z Brna pohybuje v hudební branži, za tu dobu stihla vydat 15 sólových alb. Píseň z roku 2019 "Ve Frontě na sny", kterou nazpívala se slovenským raperem Kalim, má na YouTube 14 milionů zhlédnutí. V rozhovoru pro LP-Life.cz se Tereza rozpovídala o jejích nejhezčích vzpomínkách na hudební scéně, těžkých chvílích během pandemie, kdy byla uvězněná ve Španělsku nebo těžké nemoci její maminky. 

Na které z vašich alb máte nejhezčí vzpomínky? 

Jelikož každá deska vzniká v jiné časové životní etapě, tak se to velice těžko porovnává. Máte jiný pocit z hudby, na které pracujete, točíte v různém rozpoložení, v odlišných  podmínkách a častokrát i s novými lidmi. Každé album je tedy spojeno s jinými zážitky a situacemi. Pro mě je určitě nezapomenutelné nahrávání alb "Orchidej" a "Have some fun", jelikož se natáčela v Belgii a studiová práce v zahraničí nese jisto jistě spoustu zajímavých a zcela jiných procesů a vjemů. Moc ráda jsem cestovala a točila v Bruselu, setkala se se zajímavými lidmi a k tomu viděla nová místa. V Bruggách tenkrát o Vánocích jsem viděla snad tu nejkrásnější vánoční výzdobu a dala si poprvé škeble z velkého hrnce u krbu v restauraci na náměstí. Bydleli jsme v malém soukromém hotýlku, který vypadal jako z pohádky a měli jsme se vážně fajn. Za nejúspěšnější album považuji Schody z nebe a na to mám krásné vzpomínky v tom smyslu, že na toto album vznikl asi zatím nejznámější song ode mě, právě Schody z nebe. Tenkrát se nakonec použil zpěv, který byl vytvořen na demo nahrávku, protože zkrátka vše fungovalo nejlépe v původním znění a tedy veškeré přezpívávání skladby nikam nevedlo. 

Jak probíhá proces psaní textů? Kde se inspirujete? 

Já nejsem autorkou žádných svých českých textů, to můj muž. Tím chci říct, že na vaši otázku nejsem schopna odpovědět, snad jen říct, že je vždy příjemné, když vám píše někdo texty na tělo a ve vaší blízkosti. Může tak přímo docházet ke zkoušení a vývoj je určitě jiný, než když pro vás píše někdo na dálku a ještě k tomu cizí člověk. Myslím, že spolupráce s blízkou osobou, která vás nejlépe zná, je zkrátka mnohem lepší a velice příjemná. Některé texty jsou o zkušenostech ze života, většinou jde o ty oblíbené milostné příběhy, ale v některých textech se odrážíme i my dva, náš vztah a taky texty, které jsou věnovány přímo mně. 

Na popovém výsluní už jste opravdu dlouho. Vzpomenete si na moment, který vaši kariéru raketově odstartoval? 

Začala jsem na veřejnosti vystupovat už jako malá holka a pak přišel velký boom se skupinou Black Milk. Byla jsem v pubertě a vnímala vše velice intenzivně, byl to krásný pocit. Vlastní turné, alba, ceny a vystoupení na prestižních akcích. Po rozpadu skupiny jsem se musela zařídit zcela jinak, s novými lidmi a začátky nebyly snadné. Pokud chce ale člověk něčeho docílit, nesmí se vzdát příliš brzy, nesmí polevit a musí makat. V mé sólové kariéře přišel obrovský zlom po dvou albech, dvou letech a to s albem Retro. Tenkrát to byla jedna z nejhranějších skladeb na českých rádiích od sólové české interpretky a hraje se do dnes. Navázala jsem dalšími skladbami a pak především následným albem, kde se staly ještě větším hitem Schody z Nebe. Zůstat na scéně mnoho let je asi úplně nejtěžší a mně se to daří, stále vydávám, hraju pro lidi a především dělám, co mě činí šťastnou. Říkám si že má slova “hraju pro lidi” jsou teď malinko vzdálenější skutečností, ale věřím, že se vrátíme brzy do normálu a budeme moci být jako interpreti znovu svým fanouškům na blízku, nejen virtuálně, ale i fyzicky. Moc mi koncerty s kapelou chybí.  

Otevřít v galerii (2)
Tereza Kerndlová
Tereza KerndlováZdroj: terezakerndlova.com

Jak moc jste se transformovala v hudbě od začátku kariéry?

Prošla jsem si různými styly - retrem, dance, r’n’b i reggeatonem. Myslím, že to ale vždy bylo v tom popovém podání. Řekla bych, že populární hudba se sama během let transformuje, vyvíjí a kombinuje s více styly dohromady. I já jsem se tím pádem mnohokrát přizpůsobovala tomu, kam pop směřoval, ale zároveň jsem si vždy držela to své. To, jak mě měli moji posluchači nejraději a to byla romantika a jemnost. Jen s malou obměnou, což je mimochodem velká zábava.  

Jak pracujete s popularitou? Užíváte si ji nebo byste naopak někdy byla raději anonymní? 

Anonymitu si užívám v zahraničí, tam mě nikdo nezná a to je příjemné, přece jen tady se člověk musí hlídat. Já jsem ale nikdy neměla problém s tím se s lidmi vyfotit na ulici a prohodit pár slov a to, že si vás lidé všímají a koukají na vás, třeba když nakupujete, je už tak letitá věc, že si to v podstatě neuvědomuju. Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo vyloženě obtěžoval nebo pronásledoval. To pak musí být skutečně nepříjemné. 

Máte nějaký sen, který byste si chtěla hudebně splnit? Například akce, kde zazpíváte apod.

Jistě, že mám. Vždy by člověk měl mít nový sen, nový cíl a nikdy vlastně nemít hotovo či splněno. Přála bych si ještě své vlastní tour po republice nebo jeden obrovský koncert, pro velké velké množství lidí a to se vším, co k tomu patří. Prostě ve velkém, když to řeknu úplně nejjednodušeji. Snad se mi splní i to. 

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m
Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Jakou hudbu v poslední době posloucháte nejraději? Nějací oblíbení interpreti?

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak se mění můj vkus. Nebo spíš touha po mainstreamové hudbě, která u mě vlastně už před pár lety začala opadávat. Hudbu, myslím tu novou, zahraniční, kterou slýcháme z rádia, jsem zkrátka už přestala poslouchat. Ano je pár skladeb, těch davových, které zaujmou i mě, jako je třeba skladba od The Weeknd "Blinding Lights", ale mnohem raději si od něj pustím songy z desky, které třeba nebyly tak populární všeobecně. Zbožňuju francouzskou skupinu M83, kterou skoro nikdo nezná, jde o elektro pop, o takovou nezávislou hudbu, která se skvěle poslouchá třeba v autě. Ráda si pouštím playlisty s chillovou hudbou, prostě takovou pohodičku, ale taky se vracím hodně zpět, pustím si Jacksona nebo skupinu Queen. Mám to hodně rozmanité a jde taky o moji momentální náladu a rozpoložení, ve kterém se nacházím. Jisto jisté je, že hudbu naprosto miluju a potřebuji ji i u vaření. Prakticky pořád něco poslouchám.   

Kdo vás ze světové/klidně i české scény hudebně nejvíc ovlivnil?

Zmiňovaný Michael Jackson mě vždy fascinoval a nepřestanu obdivovat, jak jeho hudba zní i dnes, jak je vše propracované do posledního detailu a snad nikdy neztratí svoji nadčasovost. Ovlivňovala mě vždy nejvíce černošská hudba. Už jako dítě jsem poslouchala Supremes. R’n’B je styl, který nejvíc miluju.  

Ve videoklipech máte dokonale vyladěné outfity. Vymýšlíte si je sama nebo nějaký stylista? 

Dříve to bylo tak, že jsem si brala stylistu, který outfity tvořil pro danou událost, do videoklipu, televize nebo na vystoupení. Postupem času jsem si začala tyhle záležitosti řešit sama. Móda mě vždy zajímala, bavila a pokud jsem na to našla i čas, ráda jsem si hledala oblečení sama s tím, že jsem věděla, jak bude koncipovaný klip, v jakém prostředí k dané hudbě a podle toho našla to, co bude i dobře vypadat na kameře. Řadu posledních videoklipů mám tedy “na svědomí” já. 

Jste velmi půvabná žena, nenapadlo vás někdy zkusit modeling?

V dospělosti určitě ne, ale jako dítě jsem se věnovala kromě stepu nebo dabingu právě i modelingu. Má výška ale rozhodně není v mírách modelky, takže by to ani nešlo, ale především by to nebyla práce pro mě. Jsem zpěvačka a rozhodně se toho budu držet. Výhodou je, že součástí mého povolání bývá i focení, které si užívám, ale jde jen o takový bonus. 

Otevřít v galerii (2)
Tereza Kerndlová
Tereza KerndlováZdroj: terezakerndlova.com

Loni jste slavili s manželem sedmileté výročí svatby. Jaký je váš lék na spokojené manželství? 

Spokojený vztah a spokojené manželství to je něco, co každý nemá a já si toho nesmírně vážím, protože vím, jak to některé páry mají složité. Žijeme jeden pro druhého a to především. Záleží nám na tom, jak se ten druhý cítí a všechen čas, který spolu trávíme je pro nás tím, co nás naplňuje. Vyhovuje nám to tak, i když nám spousta lidí říká, jak spolu můžeme vydržet. Není to asi úplně normální, být spolu každý den dvacet čtyři hodin, téměř. Je to zkrátka tak, že jsme spolu šťastní, jsme spolu rádi, rozumíme si a chápeme se. Je to v obou dvou lidech, jednoduše musíte najít vždy řešení a někdy musí někdo prostě ustoupit, pokud dojde k rozporu. Na jakémkoliv vztahu se musí pracovat, na přátelství, na manželství, to je stejné. Náš vztah nemá žádné šrámy, je pevný a prověřený za těch 17 let, co jsme spolu. Víme o sobě vše a dokonale se známe. Nejdůležitější je za mě určitě důvěra, upřímnost, otevřenost a komunikace. Věrnost a přátelství beru jako samozřejmost. Manželství je spojenectví, nic jiného, ale bohužel mi připadá, že to tak po svatbě plno lidí nevnímá a tím pádem dochází k tomu, že se spíše odcizují. 

Rok 2020 byl pro všechny hodně zvláštní. Jak se změnil vám? Jak byste ho zhodnotila? 

Nevím jestli vůbec chci hodnotit rok, který nepřinesl téměř nic dobrého. Dostala jsem plno facek od života a budu si ho pamatovat, jako jeden z nejhorších vůbec. Uvízli jsme s mým mužem od února do června ve Španělsku, což pro nás nebylo sice nesnesitelné, ale zažili jsme spoustu nervů, jak se dostat domů a co se bude dít ve světě dál. Nelítala letadla, nejezdily vlaky, nikdo pro nás nemohl přijet a ten pocit nejistoty byl nepříjemný. Tak dlouhé odloučení od rodiny taky nebylo zrovna lehké. Když jsme se pak dostali konečně po 110 dnech domů a došlo k rozvolnění, vypadalo to, že se vše otáčí k lepšímu. Stihla jsem si dvakrát zazpívat a opět došlo k uzavření a to trvá doteď. V podstatě už rok nevystupuji a část mě vlastně neexistuje. Nejhorší v tomto roce ale jednoznačně bylo zjištění, že se mé mamce vrátila po 16 letech rakovina. Bylo to na tři měsíce pro nás pro všechny velice složité, prakticky jsme žili na statku u rodičů a věnovali se mamce, pomáhali jí a podporovali ji. Vlastně sebe navzájem. Rakovina nás provází stále a nevím, kolik ještě sneseme. Věřím, že kruh se uzavřel, mamka má po ozařování a část léčby tedy ukončila. Věříme, že až přijde čas na nové výsledky, tak budou jen dobré. 

Co naopak očekáváte od letošního roku?

Raději nic. Budu doufat, že jen krásné věci, ale zároveň jsem připravena přijímat realitu a přizpůsobit se. Hodně jsme se všichni v roce 2020 naučili, třeba to také k něčemu bylo. Přeju si jen jediné, a to je zdraví mé mamky, chci slyšet, že je vyléčená a nic jiného mě prakticky nezajímá. 

Nelze se nezeptat...na co se fanoušci mohou těšit v nejbližší době? 

Chystám nové skladby, jen mi přijde, že vnášet je teď do tohoto zmatku je zbytečné a raději si počkám, až na to přijde vhodná doba. Až se svět uklidní a vrátí se do roviny, která se bude přibližovat době před pandemií. Snad to už nebude dlouho trvat a budeme žít znovu normálně. Všem přeju, aby to zvládali s největším možným nadhledem a klidem. Pro všechny je to dlouhé, ale myslím, že nemáme na vybranou. 

Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze