Halucinace mu přikázaly amputovat penis. Sebepoškozování není radno brát na lehkou váhu

Sebepoškozování

Většině z nás se udělá špatně, jen když nám berou krev, anebo to vnímáme jako nutné zlo. Určitě se vám také někdy stalo, že jste se pořezali při krájení cibule nebo se píchli do prstu při přišívání knoflíku. Avšak představa, že byste se řezali nebo jinak zraňovali schválně, vyvolává už sama o sobě nepříjemný pocit. Co tedy nutí stále více mladých lidí sahat na své tělo a způsobovat mu bolest?

Sebepoškozování bývá označováno jako „syndrom pořezaného zápěstí“, anglicky „wrist-cutting syndrome“. Spouštěcím mechanismem jsou většinou silné emoce, zejména úzkost, vnitřní zmatek, pocity viny, zloba.

„Jde o vyjádření psychické bolesti s pomocí bolesti fyzické. Sebezraňování je vysílání signálu, jakési volání o pomoc,“

píše se na webstránce zodpovedne.sk, projektu spolufinancovaného EU, který je zaměřen především na ochranu dětí a mládeže.

Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Nejčastěji se vyskytuje v období puberty ve věku 11-25 let. Podle některých studií se vyskytuje tři až čtyřikrát častěji u dospívajících dívek než u chlapců. Skutečný výskyt v populaci však lze vzhledem ke skryté formě tohoto chování obtížně zjistit. Po sebepoškozování může dotyčný pociťovat krátkodobý pocit uvolnění, ale je nepravděpodobné, že by příčina jeho utrpení pominula.

Proč se lidé sebepoškozují?

Každý má jiné problémy, které mu způsobují stres a znepokojují ho. Někteří lidé je dokáží zvládnout rozhovorem s přáteli a rodinou, zatímco pro jiné jsou tyto potíže ochromující. Když nevyjadřujeme své emoce a nemluvíme o věcech, které nás trápí, zlobí nebo rozčilují, tlak se může zvýšit a stát se nesnesitelným. Někteří lidé se uzavírají do sebe a používají své tělo jako způsob, jak vyjádřit myšlenky a pocity, které nemohou říci nahlas. Lidé se často poškozují, když je toho na ně moc.

I když se pro to, že si někdo ubližuje, vždy najdou důvody, je důležité vidět rizika. Jakmile začnete být na sebepoškozování závislí, může trvat dlouho, než přestanete. Příčinou je prožívání psychické zátěže, kterou dotyčný neumí zpracovat a řešit jinak.

K sebepoškozování napomáhají i náročné rodinné poměry a vztahy nebo nedostatek financí. Pokud vám něco říkají endorfiny, „hormony štěstí“, tak právě ty se po ubližování v těle vytvoří, takže nastává pocit uvolnění a kvůli této úlevě postižený v sebepoškozování pokračuje.

„Vaše tělo má svůj vlastní management bolesti pomocí hormonů zvaných endorfiny. Endorfiny zvládají fyzickou bolest i emocionální bolest. Když se říznete, uvolní se endorfiny a pomohou zvládnout emocionální a fyzickou bolest. Díky tomu se budete několik minut cítit lépe, a poté znovu havarujete. Nakonec si na to vaše tělo vybuduje toleranci a budete muset řezat hlouběji a/nebo častěji a více řezů najednou, abyste dosáhli stejného účinku jako dříve,“

říká pro LP-Life.cz Sára, která po šesti letech pochopila tento stav.

Dalším spouštěčem může být zneužívání dítěte, pro které se pak sebepoškozování stává způsobem, kterým se trestá nebo se snaží potlačit pocity zrady, hanby, hněvu nebo viny.

A jaké jsou projevy sebepoškozování z praxe psychiatra?

Sebepoškozování může být projevem vážného duševního onemocnění – jde o situaci, kdy pacient jedná pod vlivem psychotické poruchy myšlení nebo vnímání. V této skupině se vyskytují vážná poškození jako amputace prstů a končetin. Psychiatr MUDr. Hollý z Hronoviec už v rámci své praxe viděl i amputaci penisu v důsledku rozkazující halucinace u schizofrenika.

V minulosti se vyskytl případ, kdy pacienta přivezla na pohotovost sanitka s policejním doprovodem. Pacient byl policií a záchranáři přivítán na ulici nahý, celý od krve z oblasti genitálií. Pacientův amputovaný penis byl překryt mokrou gázou a vložen do plastového sáčku, který byl umístěn do dalšího plastového sáčku s ledovou vodou.

Sebepoškozování pohlavních orgánů (GSM) je vzácný jev, který se většinou vyskytuje v souvislosti se závažným duševním onemocněním. Následující kazuistika upozorňuje na vzácný případ totální sebeamputace penisu, kterou si způsobil pacient s psychiatrickou anamnézou zneužívání mnoha drog a poruchou pozornosti.
Pacient podstoupil autoamputaci penisu pod vlivem rozkazovačných halucinací a náboženských bludů. Pacient byl přijat na psychiatrické oddělení. Během prodloužené hospitalizace byl zatčen za pobodání dvou dalších pacientů a byl převezen na forenzní psychiatrické oddělení.

Sebepoškozování jako uvolnění vnitřního psychického napětí – v této podobě se může vyskytovat u lidí s poruchami osobnosti, u mentálně retardovaných, ale také u lidí, kteří zjevně netrpí jinou psychickou poruchou. U rozumově zaostalých jedinců se nejčastěji vyskytuje bouchání hlavou do zdi. Při poruchách osobnosti je nejčastější škrábání kůže.

Sebepoškozování jako demonstrativní chování. Může být účelové tam, kde je evidentní zištný cíl, jako například u vězňů. Někdy zištný motiv chybí, například u předstíravých poruch. Doktor Hollý při své praxi viděl opaření horkou vodou. Asi nejčastěji se psychiatři se sebepoškozováním setkávají při předstíraných sebevraždách. Tam jde o jakési volání o pomoc: „Podívejte se na mě, jsem v bezvýchodné situaci!“

Sebepoškozující chování může být pozorováno i u agresivních jedinců, když zamezením agresivity navenek obrátí toto chování vůči sobě.

Luxusní byt s balkonem 98m, Praha, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Nejčastější způsoby sebepoškozování

Proces sebepoškozování má přímo rituální charakter – příprava na něj, samotné ubližování si, následné ošetření.

Řezání

Mladí lidé si většinou ubližují řezáním, například sklem, žiletkou, nožem a jinými ostrými předměty. Řezy se nacházejí na ramenou, nohou, zápěstích a hrudi. Ty extrémnější případy jsou ochotny zajít až do takové míry, že se pořežou na břiše, obličeji, prsou či na genitáliích. Nejčastěji se však stopy po řezání vyskytují na zápěstích. Právě v tomto případě si lze snadno vymyslet výmluvu, například: „Pořezala jsem se při vaření“.

Popáleniny

Tento způsob sebepoškozování se provádí cigaretami, zápalkami nebo hořícími předměty. Místy popálení jsou nohy, hruď a ramena.

Zásahy do ran

Mnoho lidí si zasahuje do hojení ran, ale v některých případech to bývá hodně kontraproduktivní. Jde o případy, kdy se dítě nebo dospělý poškozují tím, že si permanentně seškrabávají strupy, strkají si do ran jehličky a špendlíky, aby ránu nově otevřeli a „vyoperovávají“ z ní vše, co tam podle nich nepatří.

Propichování

Nejčastěji si lidé píchají špendlíky zejména pod kůži rukou, nohou nebo pod nehty.

Vytrhávání si vlasů

Tato porucha se nazývá trichotilomanie. Postižený člověk si vytrhává nejen vlasy, ale může jít i o obočí, vousy nebo jiné ochlupení. Mezi lidmi se to pak snaží zamaskovat, v případě obočí například slunečními brýlemi.

Kousání nehtů

Nehty si okusuje mnoho lidí, o sebepoškozování se však jedná, pokud kousání zasahuje až do pokožky a vede ke krvácení, což již považujeme za extrém.

Škrábání se

Všichni se běžně škrábeme, pokud nás něco svědí. Z běžného škrábání ale může vzniknout chronické, kdy si nemocný vyškrábe kůži až do krve. Nedělá to jen vlastními nehty, ale také pomocí ostrých předmětů jako nůž, tužka a podobně. Často se tak děje nevědomě.

Bití sebe sama

Dalším způsobem sebepoškozování je bití sebe sama, a to obvykle pěstmi do hlavy nebo stehen.

Lámání si kostí

Tak tohle je už opravdu extrém. Je to vzácná, ale o to vážnější forma sebepoškozování. Nemocný k němu používá těžké předměty, jako jsou cihly nebo kladivo. Někteří sebou prudce hází o zeď.

Sebepoškozujícího se člověka můžeme ve svém okolí poznat podle jeho chování i stylu oblékání. Je spíše introvertní povahy a tichý. Najdeme však i „introvertního extroverta“, který se snaží být středem pozornosti, aby nebyl „v podezření“, že se mu něco děje. Můžeme u něj pozorovat motorický neklid. Dalším znamením bývá, že taková osoba mívá často obvázané ruce, ať už náramky nebo hadříky. Má tendence se oblékat, respektive halit, do dlouhých sukní či nosit převážně dlouhé kalhoty.

Osoby, které trpí sebepoškozováním, zpočátku zranění na svém těle skrývají pod dlouhé rukávy trička, pod mikiny, které nosí i v létě, nebo pod dlouhé kalhoty. Stále však pociťují nutkání poškodit se. A pokud si toho někdo všimne, najdou si jiné místo na svém těle, na němž bude poškozování hůře zpozorovatelné, například stehno, břicho nebo prsa. Na jedné straně touží po tom, aby na jejich problém někdo přišel a pomohl jim neubližovat si. Pokud však v okolí není nikdo, kdo by pomohl, případně se dospívající bojí reakce dospělých, a proto jim nic neřekne, pocit beznaděje a zoufalství v něm narůstá a vznikající napětí si ventiluje dalším řezáním či pálením. Způsobením si bolesti dojde k jisté k úlevě, kterou však zanedlouho vystřídají výčitky z toho, že si dotyčný ublížil, stud (že to neumím řešit jinak, stud za to, jak bude vypadat mé tělo) a znovu narůstá napětí. Opakováním této činnosti se z „řešení“ stává závislost a zvyk uvolnit napětí násilným, sebepoškozujícím způsobem. Koloběh je podobný jako u návykových látek – potřebuji to, co mi ubližuje.

Potřebuji to, co mi ubližuje

Věděli jste, že některým dětem přináší úlevu i pohled na tekoucí krev a vytékání krve si dokonce natáčí? I to je realita. Takové děti opravdu existují. Na internetu vyhledávají lidi, u kterých mají dojem, že jim rozumějí a chápou je, protože dělají totéž - s lidmi, kteří se také poškozují.

Pro děti v pubertě a adolescenci je velmi důležitý vzhled. Je to jedna z nejdůležitějších oblastí vytváření vlastní identity (přijmout své měnící se tělo) a dosažení osobnostní integrity. Ublížení si znamená, že dítě má potíže se sebepřijetím a s akceptováním určité části sama sebe (ať už svého myšlení, nějaké události, která se stala v jeho životě, nějakého pocitu – často hněvu...). Sáhnout na sebe řezáním či jiným ubližujícím způsobem znamená sáhnout na svou identitu, na podstatu toho, za koho se dítě považuje, kým je.

Léčba

„Léčba pacientů, kteří se sebepoškozují, je obvykle komplexní. Léčba léky zahrnuje léčbu antidepresivy, využívá antipsychotické léky, stabilizátory nálady, protiúzkostné léky,“

píše PhDr. Adriana Ďuricová na slovenském portálu Bedeker zdravia.

Jak si můžu přestat ubližovat?

Požádat o pomoc a mít podporu je velmi důležité, pokud se sebepoškozování snažíte zbavit. Musíte to udělat, jakmile se budete cítit připraveni o tom mluvit. Nezáleží na tom s kým mluvíte, pokud je to někdo, komu důvěřujete a s kým se cítíte dobře. Pro mladé lidi, kteří jsou zvyklí nést břemena sami, může být získání podpory obtížné. Součástí uzdravení je důvěřovat lidem natolik, že jim dovolíte, aby vám pomohli.

„Rozhovor s někým, komu důvěřujete, vám může pomoci odhalit, proč se sebepoškozujete, a pomoci vám najít nové způsoby, jak se vyrovnat s obtížemi. Zjištění toho, co vás činí šťastnými, smutnými, rozzlobenými, izolovanými, zranitelnými nebo silnými, vám může pomoci vyvinout jiné způsoby, jak se s těmito pocity vypořádat. Poradenství je dobrý způsob, jak tyto myšlenky a pocity prozkoumat a je dostupné prostřednictvím vašeho praktického lékaře,“

říká pro LP-Life.cz psychiatrička Aneta Boldišovská.

Jiní mladí lidé, kteří se sebepoškozovali, zjistili, že velmi užitečnou strategií pro snížení nebo zastavení sebepoškozování jsou tzv. „techniky rozptýlení“. Tyto techniky spočívají v uvolnění emocionálního tlaku, který cítíte, bez nutnosti ubližovat si.

Bourání mýtů o sebepoškozování

Se sebepoškozováním se pojí množství mýtů. To není překvapující – mýty a nedorozumění často vznikají, když problém, jakým sebepoškozování je, není dobře pochopen. Negativní stereotypy mohou být silné. Je potřeba je překonat, protože brání lidem mluvit o svých problémech a žádat o pomoc. Tyto mýty také způsobují, že odborníci, rodina a přátelé nemusí správně pochopit lidi, kteří se sebepoškozují.

Sklony k sebevraždě či sebepoškozování se nevyhýbají ani celebritám

Zpěvačka Miley Cyrus si ve svém životě prošla kde čím. Když si její fanoušci v roce 2012 všimli řezných ran na jejích zápěstích, přiznala se k sebepoškozování. Po rozchodu s hercem Liamem Hemsworthem se ale konečně dala dohromady.

V minulosti našla odvahu přiznat se k pokusu o sebevraždu i Liz Taylor, která byla považována za nejkrásnější ženu své doby, ale kvůli nešťastné lásce se předávkovala léky na spaní. Následně trpěla obezitou a opětovným hubnutím a psychicky na tom opravdu nebyla dobře.

I na Slovensku se najdou celebrity, které otevřeně hovoří o závislostech nebo sebepoškozování. Bojoval s tím například rebel ze SuperStar Robo Mikla, který se přiznal i k tomu, že si sáhl na život.

MÝTUS: „Sebepoškozování je vyhledávání pozornosti“

Jedním z nejběžnějších stereotypů je, že sebepoškozování je o „vyhledávání pozornosti“. To však zdaleka neplatí. Mnoho lidí, kteří se poškozují, dlouhou dobu s nikým nemluví o tom, co prožívají, a může pro ně být velmi obtížné najít dostatek odvahy požádat o pomoc.

MÝTUS: „Sebepoškozování je gotická věc“

Sebepoškozování bylo stereotypně vnímáno jako součást mládežnických subkultur, jako jsou „goth“ nebo „emo“. Přestože některé výzkumy naznačují souvislost, neexistují o tom žádné přesvědčivé důkazy, přičemž jen málo nebo žádné důkazy podporují domněnku, že sebepoškozování je součástí příslušnosti k subkultuře konkrétního mladého člověka.

MÝTUS: „Sebepoškozují se pouze dívky“

Často se předpokládá, že dívky jsou náchylnější k sebepoškozování než kluci. Není však jasné, jestli je to pravda. Chlapci a dívky se mohou projevovat různým sebepoškozujícím chováním nebo mít různé důvody k ubližování, ale to neznamená, že by to bylo méně závažné.

MÝTUS: „Lidé, kteří se poškozují, si to musí užívat“

Někteří lidé věří, že lidé, kteří se poškozují, mají potěšení z bolesti nebo rizika spojeného s tímto chováním. Neexistují důkazy o tom, že lidé, kteří se poškozují, cítí bolest jinak než kdokoli jiný. Poškozující chování často způsobuje lidem velkou bolest. Někteří jsou kvůli depresi tak znecitlivělí, že chtějí cítit cokoli, co by jim připomnělo, že jsou naživu, i když to bolí. Jiní popsali tuto bolest jako trest.

MÝTUS: „Lidé, kteří se poškozují, mají sklony k sebevraždě“

Mladí lidé, kteří se vyléčili ze sebepoškozování, uvádějí, že změny v životě a životních okolnostech (například přestěhování se domů, změna školy, ukončení zkoušek, nástup na univerzitu, změna zaměstnání nebo změna finanční situace) jim pomohly zotavit se. Poté, co byl odstraněn jeden nebo dva z hlavních faktorů, které vedly k sebepoškozování (například jejich rodinné poměry nebo šikanování ve škole), měli pocit, že sebepoškozování jako strategii zvládání životní situace nemusí používat.

Jiní vysvětlili, že důležitým faktorem zotavení se ze sebepoškozování je hledání nových strategií a užitečnějších způsobů zvládání emocí nebo úzkosti. Lidé, kteří problému nerozumí, často vnímají sebepoškozování jako pokus o sebevraždu. Pro mnoho lidí je však sebepoškozování formou zvládání těžkých pocitů a okolností. Některé poškozující se osoby to popsaly jako způsob, jak zůstat naživu a přežít tyto potíže.

KAM SE OBRÁTIT O POMOC?

První pomoc naleznete na stránkách https://sebevrazdy.cz/pomoc/, včetně čísla 112 pro akutní stavy.

Linka první psychické pomoci - krizová linka pro dospělé, funguje nonstop a zdarma na čísle 116 123. Chatové poradenství naleznete na: http://linkapsychickepomoci.cz/chat/.

Linka bezpečí - Linka pro děti a studenty do 25 let. Funguje nonstop, je anonymní a zdarma na čísle 116 111. Webové stránky: https://www.linkabezpeci.cz, e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz. Chatové poradenství naleznete na: https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/chatuj-s-nami/.

Linka pro rodinu a školu, pro dospělé, kteří mají starost o dítě funguje na čísle 116 000.

V životě existuje spousta věcí, které nestojí za nic. Třeba jste se už mnohokrát v někom zklamali. Ale jste to vy, kdo musí říci životu ano. Čtete dobře: musíte! I když to dnes není populární slovo a doba mu nepřeje. Pravdou však je, že některé věci skutečně musíme a nikdo jiný je za nás udělat nemůže.

A "ano" životu znamená hledat jiný, zdravější způsob, jak si poradit s těžkostmi, které vás v životě potkaly a najít si vhodné lidi, kteří vám s tím pomohou.

Zdroj: Pravda, Zodpovedne.sk, Bedeker zdravia, Šance Dětem, Britské listy, Mind, Mental Health Foundation, Mayo Clinic, The Hope Line, Science Direct, autorské dílo, vlastní dotazování