Beru si Mauritánce: Čím více kil, tím více lásky. Nevěsty před svatbou musí do tukových farem, násilím je nutí přibrat
Zajímavější než samotný svatební obřad v Mauritánii je to, co se děje před svatbou. Platí zde pravidlo čím více, tím lépe a to i v případě svateb. Zatímco u nás se ideálu krásy ve stylu Věstonické venuše trochu podivujeme, v Mauritánii je ideál krásy podobný pravěké sošce.
Můj přítel se nikdy nepovažoval za romantika, ale vše se změnilo, když potkal Aïshu, Mauretánku, která ho naprosto okouzlila. Nebyla to žádná křehká kráska z pohlednic - Aïsha měla pevnou postavu, která vyzařovala sebejistotu a sílu, a její přítomnost okamžitě naplnila místnost energií. Když se poprvé setkali na svatební hostině jeho přítelkyně, věděl, že potkal někoho úplně jiného, někoho, kdo si nenechá svět jen tak snadno ujít.
Postupně se zamiloval. Nejen do jejího vzhledu, ale i do jejího pevného charakteru, smyslu pro tradice a života, který žila důstojně a radostně. Domnívá se, že v této zemi nepatří štíhlost k ideálům krásy. Za půvabné a žádoucí jsou považovány pouze ženy s výrazně plnými tvary, které symbolizují bohatství a šťastné manželství. Proto budoucí nevěsty v Mauritánii před svatbou podstupují pobyt v takzvaných "tukových farmách", kde musí co nejvíce přibrat, aby byly považovány za vhodné pro manželství.
Svatební oděv
Zvláštností mauritánských svateb je však tradice, která je odlišuje od zvyků většiny světa. Zatímco v Evropě nebo arabských zemích nosí nevěsty bílou barvu jako symbol čistoty, v Mauritánii se vdávají v černém.
Tento zvyk pochází z beduínské kultury. Během svatby má nevěsta na sobě černý oděv, zatímco ženich bílý.
Černé svatební šaty, zvané lakhel , jsou bohatě vyšívaná látka vysoké kvality, jejíž šití často začíná až po narození děvčátka. Nenosit jej by se považovalo za porušení tradice. Kromě toho si nevěsty zakrývají obličej černým nebo hnědým závojem provoněným tradiční vůní, zdobí si ruce a nohy hennou a do vlasů si dávají lesklou ozdobu zvanou lerose. Celý vzhled doplňují náramky, náhrdelníky a náušnice. Zatímco dříve se používaly pouze černé oční linky, dnes nevěsty používají kompletní make-up.
Tento oděv má tři významy - estetický, zdravotní a náboženský. Černá barva zdůrazňuje bledost pleti a bělost zubů, které jsou v Mauritánii znakem krásy. Náboženský rozměr tradice zase odkazuje na proroka Mohameda, který prý požehnal těm, kdo nosili černé roucho.
Ženich má na sobě tradiční mauritánský oděv - bílé vyšívané dara'u (dlouhý oděv s otevřenými rukávy) s černým turbanem. Tento boubou, zdobený zlatými detaily, je symbolem společenského postavení. Čím bohatší je výšivka a čím kvalitnější je látka, tím vyšší je postavení ženichovy rodiny. Méně majetní muži si vystačí s jednoduchou bavlněnou verzí, zatímco bohatí volí lesklou a tuhou damaškovou basku.
Pod boubou nosí muži kalhoty sarouel, které do Afriky přinesli Peršané. Jsou lehké, vzdušné a ideální do horkého podnebí, často doplněné koženým páskem.
Celkově oděv nevěsty i ženicha odráží hrdost na mauritánské národní tradice, kulturní dědictví a jedinečnou estetiku.
Děvčata násilně krmená před svatbou
Zajímavější než samotný svatební obřad v Mauritánii je to, co se děje před svatbou. V odlehlých oblastech Mauritánie se znovu objevuje kontroverzní praxe známá jako leblouh, při níž jsou mladé dívky násilím krmeny, aby před sňatkem přibraly na váze, jak si všiml i The Guardian.
Podle Aminetou Mint Elyové, aktivistky za práva žen, jsou extrémnímu přejídání vystaveny již pětileté dívky. Pokud dívka odmítá přijímat jídlo nebo tekutiny, je nucena je polykat, případně i zvracet.
"V Mauretánii symbolizuje velikost ženy místo, které zaujímá v srdci svého manžela."
vysvětluje Mint Ely pro The Guardian. Dívky z venkovských rodin jsou tradičně posílány na takzvané "farmy tlustých dívek", kde jsou staršími ženymi nebo příbuznými krmeny velkým množstvím pšeničné kaše, velbloudího mléka a másla, aby dosáhly požadované obezity. Tento proces je často doprovázen fyzickými tresty, aby se tělo rychleji zvětšilo.
Mezi další praktiky leblouh patří jemná forma mučení zvaná zayar, při níž se do bočních částí prstů na nohou zapíchnou dvě tyčinky. Pokud dítě odmítá jíst nebo pít, starší žena tyčinky zmáčkne, což způsobí velkou bolest. Úspěšné přibírání na váze může způsobit, že dvanáctiletá dívka váží 80 kg. Pokud zvrací, musí to sníst. V patnácti letech tak dívka může vy vypadat jako třicátnice.
Podle historiků tato tradice pochází z předkoloniálních dob, kdy všichni bílí maurští Arabové v Mauritánii byli kočovníci. Čím bohatší muž, tím méně práce měla jeho žena. Dávalo se přednost tomu, aby celý den seděla ve stanu, zatímco její černí otroci vykonávali domácí práce. Starověké berberské čtverce oslavují tebtath (strie) jako šperky. Ještě dnes je lekhwassar (tuk kolem pasu) považován za estetickou hodnotu a dívky poslané přibrat získávají status mbelha. Učí se sedět v lotosové pozici, mluvit tiše, používat příbor a napodobovat příkladný život manželek proroka Mohameda.
Někteří Mauretánci tvrdí, že moderní výchova a západní vlivy postupně změnily ideál krásy. Dívky sportují a sledují televizní módní trendy, a tak se extrémní přibírání na váze stává pro většinu společnosti přežitkem. Aktivisté Ely a Fatimata M'baye však upozorňují, že problém stále přetrvává: některé dospělé ženy se snaží udržet si váhu pomocí hormonů nebo léků, přičemž občas dochází k fatálním případům.
"Děláme to pro jejich dobro... Jak si tyhle hubené a odpudivé dívky najdou muže?"
říká Elhacen, žena, která se živí tím, že násilím krmí mladé dívky, jak uvedl hir.harvard.edu. Svou práci popisuje s hrdostí:
"Jsem velmi přísná... Dívky biju nebo mučím tím, že jim zabodávám klacek mezi prsty. Izoluju je a říkám jim, že hubené ženy jsou méněcenné."
Tento druh dětinské krutosti je důsledkem extrémních mauritánských standardů krásy, které oslavují obézní těla. Podle Elhacenové je úlohou ženy "rodit děti a být měkkou a plnou postelí pro svého muže". Příjem navíc získává také za strie, které jsou považovány za nejvyšší ocenění ženy, jež se snaží přibrat.
Tento zlozvyk zvaný lablouh nebo gavage ve francouzštině známý jako "krmení hus foie gras". Tento proces odlidšťuje dívky a ženy a zasahuje hluboko do kultury. V minulosti Mauretánci maurského původu, kteří tvoří dvě třetiny obyvatel země (3,1 milionu), považovali ženskou obezitu za symbol postavení. Hubená žena znamenala, že si její manžel nemůže dovolit ji živit. Dívky z bohatších rodin byly proto překrmovány, aby byly pro potenciální ženichy atraktivnější. Jedno maurské přísloví dokonce říká: "Žena zaujímá v mužově srdci tolik místa, kolik ho zaujímá v jeho posteli." To přímo spojuje váhu s atraktivitou, což podporuje extrémní praktiky.
Násilné vykrmování a brzká svatba
Tento extrém je zřetelně vidět na zneužívání malých dívek. Dívky ve věku pěti let jsou posílány na "farmy pro tlusté dívky", kde jsou nuceny přijímat kalorické potraviny, jako je proso a velbloudí mléko. Nucené krmení často probíhá doma pod dohledem matky. Aktivista Lemrabott Brahim vysvětluje pro Harvard International Review, že právě vztahy mezi matkou a dcerou udržují leblouh při životě a jsou "hluboce zakořeněny v myslích a srdcích mauritánských matek, zejména na odlehlém venkově".
Dívky mohou denně přijmout až 16 000 kalorií, včetně pěti litrů mléka. Starší ženy nebo příbuzní používají brutální metody, aby dívky přiměli k jídlu: technika zayar spočívá v tom, že dívce vloží palec mezi dvě tyče a stisknou ho, když se dívka brání. Mezi další praktiky patří tahání za ucho, štípání do stehna, ohýbání prstů dozadu nebo nucení dívky, aby pila vlastní zvratky. Dívkám je dále vyhrožováno bitím, pokud nedojí. Podle studie z roku 2013 více než 61 % krmených dívek uvedlo, že byly během tohoto procesu bity, a téměř třetině (29 %) byly zlomeny prsty, aby je donutili jíst. Někteří provozovatelé nuceného krmení dokonce přešli z velbloudího mléka na chemické látky určené k tloustnutí zvířat, čímž se leblouh stal ještě nebezpečnějším.
V dokumentu Unreported World z roku 2018 reportérka Sahar Zandová tento proces osobně sledovala. Dívky jsou vykrmovány v období dešťů, kdy je potravy dostatek, s cílem přibrat kolem sedmi kilogramů. Podle Zandové trpí leblouh přibližně 25 % mauritánských žen, ale v odlehlých venkovských oblastech může toto procento dosahovat až 75 %, protože tamní ženy nemají možnost úniku.
Zmíněná studie dokazuje, že leblouh přímo podporuje předčasné sňatky, protože velké a vykrmené dívky vypadají fyzicky vyspěle. Sňatek je podle maritánského práva možný až od 18 let, ale v praxi starší věk umožňuje dívkám vdát se dříve. Často za staršího muže, což může mít vliv na její fyzické, ale zejména psychické zdraví.
