Top hledané
Výsledky (0)
Sobáš v pravoslavném i v katolickém kostele není možný.

Beru si pravoslavného kněze: Je povoleno oženit se třikrát za život. Několik dní před obřadem se musíte zdržet intimností

Kristina Valachyová
03. dubna 2023
+ Přidat na Seznam.cz
23 minut
Speciální rubrika
 Pravoslavná svatba

Žádná žena se nemůže vdát za pravoslavného kněze, protože kněžské vysvěcení je kanonickou překážkou manželství. Ženatý muž se naopak může stát knězem, ale kněz se už oženit nemůže. Všechno je to otázka kanonické disciplíny, která má základ v publikovaných pramenech. Začněme ale od začátku, jaké je manželství s pravoslavným knězem? 

Pravoslavný obřad
Pravoslavná církev má v otázce manželství nejblíže k církvi katolické, neboť i ona uznává nerozlučitelnost manželství
Svědci drží nad hlavami novomanželů koruny
Kněz spojí pravou ruku muže s pravou rukou ženy a přikryje spojené ruce štólou

Pravoslavná církev, nazývaná též ortodoxní, je nejpočetnější východní křesťanskou církví. Ve skutečnosti se jedná o společenství 15 autokefálních (samosprávných) církví řízených vlastním nejvyšším představitelem. Je rozšířená zejména na Balkáně, ve východní Evropě a na Blízkém východě. Často bývá nesprávně zaměňována s řeckokatolickou církví, která sice také používá byzantský obřad, ale jinak spadá pod pravomoc římského papeže a náleží tak k církvi katolické. V současnosti je nejpočetnější ruská větev pravoslavné církve. Pokud jde o české země, navazuje zde pravoslavná církev na tradici východního křesťanství, které na naše území přinesli svatí Cyril-Konstantin a Metoděj. Roku 1922 bylo pravoslaví oficiálně uznáno státem jako Československá obec pravoslavná.

Symbolem pravoslaví jsou ikony. Pravoslavní věří, že první ikonu Krista a Panny Marie namaloval evangelista Lukáš. Ikony mají i vzdělávací funkci, mají věřícím předat informaci o zobrazené osobě nebo události. Najdeme je v kostelích i v domácnostech.

Otevřít v galerii (8)
Svatební ikony
Svatební ikony Zdroj: MKoala - Own work/Creative Commons,CC BY-SA 4.0,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/

Dalším symbolem pravoslavné víry je pravoslavný kříž. Na rozdíl od západního kříže je trojramenný. Horní, kratší rameno symbolizuje tabulku s nápisem INRI (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum = Ježíš Nazaretský, král židovský), kterou nechal nad ukřižovaného Krista připevnit Pilát Pontský. Spodní rameno není zcela vodorovné, ale šikmé. Jeho symbolika má dva možné významy. Podle prvního symbolizuje malou plošku na nohy, která ukřižovaného podpírala a prodlužovala tak jeho utrpení na kříži. Podle druhého výkladu pak šikmé rameno připomíná, že zločinec ukřižovaný po pravé ruce Krista jej přijal a byl proto vzat do Nebe, kdežto zločinec po jeho levé ruce se mu vysmíval, byl zatracen a jeho duše šla do pekla.

Pronájem rodinné domu Praha 6 Suchdol – 208
Pronájem rodinné domu Praha 6 Suchdol – 208, Praha 6

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

Místní pravoslavnou církev v našich zemích tvoří autokefální (samostatná a nezávislá) jednotka složená z Pravoslavné církve v českých zemích a Pravoslavné církve na Slovensku. Vrcholným představitelem celé místní církve je metropolita, kterým je tradičně zvolen jeden z arcibiskupů (podle místní církevní ústavy je metropolitou buď arcibiskup pražský nebo prešovský; metropolitu volí nejvyšší správní orgán místní církve, kterým je sněm skládající se ze zvolených duchovních i laiků).

Do této církve patří i můj manžel. Povím vám svůj příběh. Je to příběh lásky, i když přesněji řečeno dvou lásek mého manžela.

Potkáte-li ženatého muže, který nenosí snubní prsten, nemusí to nutně znamenat, že jde o sukničkáře, který skrývá svůj rodinný stav. Může to být ženatý pravoslavný kněz, jemuž je nošení snubního prstenu zapovězeno.

Lidé si možná položí otázku, jaké je být manželkou kněze nebo je-li vůbec možné vzít si kněze za manžela. Myslím, že se k tomu za svou rodinu mohu vyjádřit. Jsem totiž jednou z těchto manželek...

 

Co když se kněz zamiluje?

Mému muži se to stalo. Dokonce dvakrát.

„Nejprve jsem se zamiloval do jedné ženy. Potom jsem se zamiloval do kněžství s touhou sloužit lidem ve farnosti. Mezi těmito dvěma láskami jsem neviděl žádný konflikt. Ve skutečnosti jsem cítil, že milovat jinou lidskou bytost a být rodinným příslušníkem by mi pravděpodobně pomohlo stát se lepším knězem. Stále miluji kněžství... a také svou manželku,“

řekl.

Takže nejprve si mě můj milovaný muž vzal za manželku a pak se stal knězem. Proč v tomto pořadí a ne naopak? Pravoslavná církev má totiž svá pravidla.

Ženatý muž se může stát pravoslavným knězem. Kněz se už ale oženit nemůže - pokud ovdoví, zůstává sám. Může se potom stát i biskupem (biskup musí být svobodný, v pravoslavné církvi se biskupem může stát i vdovec). Svobodní kněží žijí většinou v klášterech, kde je naopak normou nebýt ženatý. Zemře-li žena kněze nebo jáhna, vdovec se už podruhé oženit nesmí a většinou také odejde do kláštera. Totéž platí i pro ovdovělé ženy duchovních, které se často znovu nevdají a pokud jsou už jejich děti dospělé, stanou se jeptiškami. Biskupové musí žít v celibátu v každém případě.

Manželka kněze přebírá na sebe část jeho mise: v rámci pravoslavné církve zejména v Rusku existují školy pro manželky budoucích kněží – učí se starat o hospodářství, ale také se vzdělávají ve zpěvu, dirigování, učitelství, zdravotní přípravě. Farnost (církevní obec) vede kněz a jeho žena (báťuška a matuška).

V pravoslavné církvi může mít žena účast na kněžství, ne že ne. Že to protiřečí výše uvedenému? Jistěže ne, a hned vysvětlím proč. Žena má účast na kněžství skrze svého muže. Matuška (manželka kněze) je tak v určitém slova smyslu kněžkou. V manželství jsou muž a žena spojeni v jedinou duchovní bytost. Kněžské svěcení, které sestupuje při chirotonii (obřadu svěcení) na muže, tedy přechází jistým způsobem i na jeho ženu a kněžské vysvěcení zahrnuje celou manželskou duchovní bytost. Nic duchovního se nevztahuje výlučně jen na manžela nebo jen na manželku. Duchovní dary (ovšem i hříchy) sdílejí oba společně jako jeden duchovní člověk. Toto pravoslavné pojetí kněžství je zároveň důvodem, proč se adept kněžské služby může oženit pouze před svým vysvěcením. Po vysvěcení se už pravoslavný kněz oženit nesmí. Žena, kterou by si vzal až po svém vysvěcení, by totiž nemohla mít účast na jeho kněžském svěcení a tedy ani na jeho kněžství, neboť v době svěcení ještě nebyli jedno tělo.

 

Proč se katolický kněz nemůže oženit, zatímco pravoslavný ano?

V roce 1139 se v rámci latinské církve konal tzv. druhý lateránský koncil, na němž bylo rozhodnuto, že se kněží nesmí ženit. To se událo téměř 100 let poté, co se latinská církev vydala svou vlastní cestou a opustila ostatní církve. K zavedení celibátu pro katolické duchovenstvo vedl názor, že kněz nesmí dělit své povinnosti mezi rodinu a církev, a také strach z následků rozvodu.

Prodej novostavby 5kk, Praha 10 – 178
Prodej novostavby 5kk, Praha 10 – 178, Praha 10

Mezi pravoslavnými kněžími mohli být vždy ženatí muži. Je to tak proto, aby kněz věděl, o čem mluví, radí-li svým farníkům o věcech, jako je manželství a výchova dětí. Kněží (zejména katoličtí) se však nežení, protože potřebují zasvětit svůj život výlučně službě Bohu. Jinými slovy, „ožení se“ s církví. Ženatý muž musí myslet na rodinu a blízké, zatímco kněz se pro Boha všeho zříká.

Často jsem se zamýšlela nad otázkou, proč pravoslavná církev nepřipouští možnost vysvětit za kněze ženu. Podle Bible je však hlavou ženy muž, a proto prostředníkem mezi Bohem a lidmi nemůže být žena.

Já teď žiji šťastně s manželem a našimi dětmi a už jsem si zvykla na to, že mou soupeřkou v lásce je církev. A jaká je pravoslavná svatba? Královská… a dlouhá...

 

Jak se připravit na svatbu podle pravoslavných tradic

Na svatební obřad je potřebná duchovní příprava. To znamená, že se nevěsta a ženich před svatbou musí modlit, jít ke zpovědi a přijímání, nejíst potravu živočišného původu a několik dní před obřadem se zdržet intimních styků.

Manželství tvoří jednu ze sedmi svátostí (Svatých tajin) pravoslavné církve. Je nutné, aby pravoslavnou víru vyznávali oba nastávající manželé. Církevní obřad mohou podstoupit jen pokřtěné páry. Pokud ohledně pokřtění panují nejasnosti – například si člověk nepamatuje, jestli byl pokřtěn, nebo ne, pak byste to měli probrat s knězem, nejlépe alespoň měsíc před navrhovaným datem svatby. V určitých případech jsou povoleny sňatky s neortodoxními křesťany (katolíky, anglikány, luterány atd.), to však jen pod podmínkou, že děti narozené z tohoto manželství budou pokřtěny podle pravoslavné liturgie. Církevní sňatek nepřichází v úvahu, pokud se jeden z páru nehlásí ke křesťanství nebo vyznává jinou víru (islám, judaismus, buddhismus...).

Důležitou roli hraje i věk, kdy do manželství vstupujete. Nevěstě musí být minimálně šestnáct let, ženichovi osmnáct. Není třeba se bát odmítnutí uzavřít sňatek, pokud je žena těhotná, děti by se podle církve měly narodit v manželství. Svatba se může konat, i když snoubenci nedostali rodičovské požehnání; to může být nahrazeno požehnáním zpovědníka.

 

Překážek svatby není až tak moc

Církevní obřad nebude schválen například v případě nepokřtěných, ateistů nebo pokrevně příbuzných. Jeden člověk také nemůže uzavřít církevní sňatek více než třikrát za život. Je zakázáno se ženit či vdávat v případě, že by se jednalo už o vaše čtvrté oficiálně uznané manželství. Občanské sňatky by měly být před novým manželstvím ukončeny předepsaným způsobem. Pokud bylo předchozí manželství církevní, je k jeho rozluce nutné biskupské povolení a požehnání vstoupit do nového manželství.

Dále se považuje za důležité, aby mladí lidé drželi týden před svatbou půst a nejedli maso, nepili alkoholické nápoje a přestali kouřit. Doporučuje se také zdržet se intimností. Před svatbou by zamilovaná dvojice měla přijmout svaté přijímání, zúčastnit se bohoslužby a vyzpovídat se.

 

Obřad se koná po registraci na matrice

Otevřít v galerii (8)
Pravoslavné mše jsou téměř celé zpívány
Pravoslavné mše jsou téměř celé zpíványZdroj: Freepik

Hlavní roli při svatebním aktu nehraje krása oblečení, ale stav mysli. Svatba se koná pouze na základě potvrzení o uzavření manželství. Svatební obřady nesou vykonávány každý den. Pravoslavný kalendář umožňuje svatební obřad během celého roku, s výjimkou období velkých půstů. Obřady se konají v pondělí, ve středu, v pátek a v neděli. Je třeba mít na paměti, že v průběhu roku existují čtyři velké svátky, během kterých se církevní sňatky neuzavírají:

- Vánoce – od 28. listopadu – 6. ledna;

- Velký půst - sedm týdnů před pravoslavnými Velikonocemi;

- Petropavlovský půst – jeho termín závisí na datu Velikonoc, trvá od 8 do 42 dnů;

- Nanebevzetí - od 14. - 27. srpna.

Jakmile se rozhodnete pro církevní obřad, měli byste projednat termín svatby s knězem.

 

Výběr chrámu

Pokud se nemůžete rozhodnout, kde se má svatba odehrát, můžete navštívit různé chrámy a vybrat si takový, v němž se budete cítit nejpříjemněji. Pro velkolepý ceremoniál se hodí velká katedrála, pro klidný, komorní obřad zase malý kostelík. Vzhledem k tomu, že důležitým aktérem obřadu bude kněz, musíte si dobře vybrat i jeho. Budete s ním diskutovat o všem: o délce obřadu, o tom, co si s sebou musíte vzít, jestli si můžete pořizovat fotografie a podobně. Je třeba uvážit i to, že se jedná o placený obřad. V některých chrámech je stanovena jeho přesná cena, v jiných je platba ve formě dobrovolných darů. Navíc jsou často zpoplatněny „dodatečné služby“, jako například zvonění na zvony nebo sbor zpěváků.

 

Důraz se klade na chování v kostele

Během obřadu je zakázáno mluvit. Je neslušné chodit po kostele, otáčet se zády k ikonám a smát se. Podobné chování je považováno za projev neúcty nejen k věřícím, kteří se zde modlí, ale k samotnému Bohu. Nevěsta i ženich se musí naučit nazpaměť sliby, které si vymění během obřadu. Kněz jim během svátosti klade otázky, na které je třeba odpovídat v liturgickém slovanském jazyce. Je proto potřeba se odpovědi předem naučit (není to jen „ano“ nebo „ne“).

 

Fotografování a videa

Je důležité si uvědomit, že ve všech kostelech vám nemusí být umožněno pořizovat videa nebo fotografovat svatební obřad. Tyto otázky je proto vhodné předem probrat s knězem. Vzhledem k tomu, že osvětlení je v chrámech specifické, bývá vhodné vybrat si profesionálního fotografa. Hlavní podmínkou obvykle je, aby byl dotyčný nenápadný a nerušil obřad. Blesk fotoaparátu je nejlépe vypnout.

Kostel je posvátným místem, proto je hlavní fotografování s hosty nejlepší odložit až po obřadu.

 

Svatební šaty by měly být ve střízlivém stylu

Otevřít v galerii (8)
Svatební šaty by měly mít rukávy pod lokty, nepřípustná jsou odhalená ramena, záda či hluboký výstřih
Svatební šaty by měly mít rukávy pod lokty, nepřípustná jsou odhalená ramena, záda či hluboký výstřihZdroj: Pexels

Svatební šaty by měly mít rukávy pod lokty, nepřípustná jsou odhalená ramena, záda či hluboký výstřih. Odhalené části těla je třeba skrýt pod pláštěm. Jasné odstíny spolu s tmavými (černá, modrá, fialová) jsou obecně zakázány.

Hlava nevěsty musí být pokryta šátkem nebo závojem. Vzhledem k tomu, že během slavnostního obřadu se na hlavy snoubenců nasazují koruny, nemůžete mít klobouk. A nedoporučuji ani dlouhý závoj – mohl by vzplanout od množství svíček.

Při výběru obuvi by nevěsty měly vzít v úvahu, že budou muset dlouhou dobu stát, takže je lepší se vyhnout nepohodlným botám na vysokém podpatku.

Svatební make-up by neměl být příliš nápadný a je potřeba si pamatovat, že s namalovanými rty je zakázáno políbit korunu, kříž a ikonu. Vhodný není ani příliš výrazný parfém.

Svatební šaty nemohou být po svatbě prodány. Měly by být uschovány společně s křestními košilemi, svatebními svíčkami a ikonami.

Pro ženichův svatební oblek neexistují žádná zvláštní omezení, co se barvy týče. Do kostela byste však neměli chodit v ležérním, džínovém nebo sportovním oblečení.

Také oblečení hostů vstupujících do chrámu by mělo splňovat požadavky pro všechny farníky: ženy v zahalujících šatech, klobouky, letní šaty nebo kalhotové kostýmy jsou nežádoucí, muži ve formálním oděvu bez klobouku.

 

Sňatek je víc než jen smlouva

Svatba je víc než jen smlouva. Není tu výměna slibů. Neužívá se tu fráze: „dokud vás smrt nerozdělí“. Je-li sňatek uzavřen v chrámu, patří do Království Božího a smrt nad ním nemá moc, neboť Kristus svým křížem a zmrtvýchvstáním smrt překonal. Svazek muže a ženy v Kristu je proto věčný.

 

Co připravit na obřad

Před svatebním dnem je potřeba obstarat několik důležitých věcí, bez kterých by se svatba neobešla: prsteny, které musí být před obřadem odevzdány knězi k posvěcení, svatební ikony (obrazy Krista a Panny Marie), církevní koruny, bílý ručník a svatební svíčky.

Podle církevních zvyků je prsten znakem věčnosti a kontinuity manželského svazku. Jeden z prstenů by měl být podle tradice zlatý a druhý stříbrný. Zlatý prsten svou září symbolizuje slunce, jehož světlo je v manželském svazku přisuzováno manželovi; stříbro symbolizuje měsíc, menší světlo zářící odrazem slunečního svitu... Dnes se zpravidla kupují zlaté prsteny pro oba manžele. Prsteny mohou být zdobeny drahými kameny.

Koruny, kterými jsou manželé při obřadu korunováni, není potřeba kupovat, patří k vybavení chrámu. Jelikož koruny nejsou vyrobeny na míru a univerzálně nesedí na každou hlavu, jsou během obřadu drženy nad hlavami novomanželů.

Svatební ikony zůstávají novomanželům na památku svatby. Ještě před svatbou jsou předány knězi, který jim požehná.

A k čemu slouží bílý ručník? Snoubenci na něm během obřadu stojí.

A další důležitý bod: každý musí mít v průběhu obřadu na krku křížek.

V předstihu je také nutno přinést do chrámu láhev kagoru (posvěcené víno, který má nejen nepřekonatelnou chuť, ale také schopnost posílit imunitu), který se používá při svatebním obřadu.

 

Svatební obřad začíná ve vestibulu

Obřad začíná výlučně po bohoslužbě a skládá se ze 2 etap, zasnoubení a svatby. Pravoslavná Svátost manželství se skládá ze dvou částí: výměny prstenů a poté korunovace.

Zasnoubení

Otevřít v galerii (8)
Kněz snoubencům předá již zapálené svíčky
Kněz snoubencům předá již zapálené svíčkyZdroj: Pexels

K zasnoubení dochází u vchodu do kostela. Ženich se postaví na pravou stranu a nevěsta po jeho levici. Stejně se rozestaví i svědci snoubenců. Za nimi následují družbové a družičky. Toto rozestavení mladých, svědků, družbů a družiček se zachovává až do konce svatebního obřadu.

Obřad začíná pálením kadidla. Kněz snoubencům třikrát požehná slovy „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. Potom jim předá již zapálené svíčky.

Dále kněz znovu přečte modlitbu a spojí dvojici prsteny. Prstýnky se nasazují na prsteníček pravé ruky (ruka, kterou se tradičně přísahá nebo žehná a také ruka, kterou se znamením kříže vyjadřuje přítomnost Boha). Prsten se stáhne z prstu ženicha a navlékne se na prst nevěsty, to se provádí třikrát, takže zlatý prsten zůstane na ruce nevěsty a stříbrný na prstu ženicha. Potom se pár může nazývat nevěstou a ženichem. Prsteny jsou od nejstarších dob symbolem zasnoubení, souladu, autority i opatrování. Výměna prstenů vyjadřuje, že se manželé mají navzájem doplňovat.

Svatba

Kněz uvede manžele do chrámu a „postaví“ je na bílý ručník před oltářem. Báťuška se zeptá, jestli mladí lidé přišli do kostela z vlastní vůle. Svědci poté vezmou korunky a drží je nad hlavou ženicha a nevěsty. To je vzhledem k délce obřadu fyzicky dost náročné, takže svědci by měli být v dobré kondici.

Bezprostředně poté se přikročí k samotnému svatebnímu obřadu.

Otevřít v galerii (8)
Novomanželé se napijí třikrát po sobě
Novomanželé se napijí třikrát po soběZdroj: Pexels

Svatba, stejně jako ta naše, se odehrává v centru chrámu. Oba novomanželé mají pod nohama bílý ručník. Kněz předčítá modlitby, zatímco svědci drží nad hlavami novomanželů koruny. Po zodpovězení otázek kněze se čte z evangelia a novomanželé se stanou manžely. Církevní kánony nestanoví přesná pravidla, jestli mají být koruny nasazeny na hlavách novomanželů, nebo je mají držet svědci nad jejich hlavami, stojíce za jejich zády. Je to ale hezký zvyk.

Otevřít v galerii (8)
Svědci drží nad hlavami novomanželů koruny
Svědci drží nad hlavami novomanželů korunyZdroj: VitVit - Own work/Creative Commons,CC BY 3.0,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/

Kladla jsem si v duchu otázku, kde na světě je ještě zvykem, že by byl korunován nejenom král, car nebo císař, ale všichni novomanželé. Aspoň na tento okamžik jsem si proto mohla užít pocit, že jsem korunována za královnu.

Dále je přinesena číše s vínem, nad kterou kněz přečte modlitbu, přežehná ji křížem a následně ji podá ženichovi a nevěstě. Novomanželé se napijí třikrát po sobě, nejprve ženich, pak nevěsta. Společný pohár symbolizuje jejich společný osud, život se společnými radostmi, starostmi, žalem i útěchou.

Po vypití číše vína, kněz spojí pravou ruku muže s pravou rukou ženy a přikryje spojené ruce epitrachilou (štólou).

Následně slavnostně vede manžele s doprovodem kolem analoje (pultíku s Evangeliem stojícího naproti ikonostasu), který třikrát obkrouží.

Otevřít v galerii (8)
Brána v ikonostasu
Brána v ikonostasuZdroj: Freepik

Poté jsou manželům sejmuty korunky a kněz jim slavnostními slovy žehná. Potom je vede k Carské bráně (brána v ikonostasu) kterou se přechází k oltáři, kde ženich políbí ikonu Spasitele a nevěsta obraz Bohorodičky. Podle staré tradice by novomanželé měli políbit i ikony svatého Kosmy a Damiána a mučedníků Gurije, Samona a Aviva, kteří jsou uctíváni jako ochránci manželství.

Nedá se dopředu přesně říci, jak dlouho bude svatba v kostele trvat; to závisí na knězi, zpěvácích i ostatních účastnících obřadu. Může to být přibližně od 40 minut do 2 hodin. Délku obřadu je třeba vzít dopředu v úvahu. Ne všichni hosté to tak dlouho vydrží. Ti by proto měli zůstat před vchodem do chrámu, protože odcházet během obřadu se považuje za projev neúcty. Pravidla by měla být přísně dodržována všemi přítomnými.

Nakonec přichází chvíle, kdy hosté manželům gratulují.

Svátost svatby není povinností. Hlavní věc je, nikdy neztratit touhu prožít svůj život v blízkosti toho druhého.

Říká se, že slyšet po svatebním obřadu znít zvony je dobré znamení. My jsme souhlasili, že z chrámu odejdeme v doprovodu zvonění zvonů (museli jsme se na tom samozřejmě na začátku dohodnout s knězem). Je to krásný pocit, když zvon ohlašuje nebesům vytvoření nové rodiny.

A co je ohledně organizování svatby nejdůležitější? Máte-li jakékoliv konkrétní dotazy organizační nebo osobní povahy, měli byste je probírat pouze s knězem, ne s prodavačkami v obchodě se svíčkami nebo aktivními babičkami v chrámu.

 

Sňatek v pravoslavném i v katolickém kostele není možný

Pravoslavná církev má v otázce manželství nejblíže k církvi katolické, neboť i ona uznává nerozlučitelnost manželství. Proto je pro katolíka pravoslavný sňatek právoplatný. Jakmile někdo uzavře sňatek v pravoslavné církvi, už nemůže v katolické. Dvojí svatba je podle nich zbytečný luxus. Podmínkou pravoslavných je, aby obřad vedl kněz. V katolické církvi může totiž oddávat i jáhen. Pravoslavný sňatek je jediný, který pokládá za platný i katolická církev. Sňatek v rámci evangelické nebo jiné protestantské církve je pro katolíka neplatný, stejně jako sňatek muslimský nebo třeba hinduistický. Věřící katolík, který byl oddán v jiném než katolickém kostele, nemůže v katolické církvi přistupovat ke svátostem, například ke svatému přijímání.

Sňatek v katolickém kostele však pro partnera, který není katolík, neznamená povinnost konvertovat ke katolické víře. Diecézní biskup může udělit dispenz k sňatku za předpokladu, že nekatolická strana vezme na vědomí povinnosti katolické strany a její závazek vychovávat děti v katolické víře.

 

Rozvody manželství

Před svatbou spolu chce mnoho lidí nějakou dobu žít, aby se ujistili, že jejich volba partnera byla správná. Zrušit církevní sňatek totiž není až tak snadné. Bohužel, ne všechny manželské páry jsou schopny v manželství vydržet a rozchází se. Rozvést se lze jen v nouzových případech, neboť církev zaujímá k rozvodu negativní postoj. Důvodem pro zrušení církevního sňatku může být nevěra jednoho z manželů, neschopnost počít dítě, vynucené manželství, ohrožení života dětí, duševní choroba nebo různé typy závažných onemocnění (alkoholismus, drogová závislost, AIDS...). Povolení je však dáno pouze manželovi, který na rozpadu rodiny nenese vinu.

Lidové pověry spojené s oddacím obřadem

Ještě před svatbou mi babička mého nastávajícího vyprávěla, na co si mám při obřadu dát pozor. I když na pověry nevěřím, nedalo mi to a vyslechla jsem si ji. Tak například:

- upuštění prstýnku při obřadu znamená rozpad manželství nebo smrt jednoho z manželů;

- nikomu nedávejte ručník, na kterém jste jako novomanželé při sňatku stáli. Ten totiž symbolizuje životní cestu novomanželů, a proto ho musíte celý život opatrovat;

- za uskutečnění svatebního obřadu je nutné darovat chrámu rituální dárek. Tradičně býval takovým dárkem lněný ručník, do něhož byl zabalen bochník čerstvě upečeného chleba;

- pokud svíčky novomanželů silně prskají, jejich manželství bude neklidné;

- čí svíčka hoří rychleji, ten bude žít kratší dobu;

- svatební svíčky ochraňujte po celý svůj život. Zapálit je můžete jen v těch nejtěžších situacích, například máte-li nemocné děti.

Jak berou pravoslavní kněží manželství? Tak jako všechny ostatní křesťanské církve (ne protestantské a jejich denominace, jen katolické, pravoslavné, orientální...)

 

Ptáte se, jestli může katolický kněz sloužit svátosti pravoslavnému křesťanovi, a pokud ano, za jakých okolností? A opačně, jestli může katolík přijmout svátosti v pravoslavné církvi?

Právo katolické církve to umožňuje za podmínky, že katolík nemá možnost přijmout svátosti ve své církvi. U pravoslavných to takto definováno není a závisí to na konkrétním člověku, případně na předpisech místní církve. Někteří svátost katolíkovi slouží, jiní ne. Někteří dají přijímání, jiní ne. Neexistuje jednotný předpis – jiné je to u Řeků, jiné u Rusů, Srbů nebo Bulharů. V otázce svátostí je třeba vědět, že se zde vyskytují dva pojmy: „dovolenost“ a „platnost“. Pravoslavní kněží nemají dovoleno udílet katolíkům svátosti, ale jejich svátosti jsou legitimní a platné, čili kdyby je udělili, je to stejné, jako by je katolíci dostali od svých kněží. Platí to i naopak. Svátosti jsou plně „funkční“ v obou církvích, ale kněží mají omezená práva při jejich udělování jinověrcům.

 

Obřady

Otevřít v galerii (8)
Pravoslavný obřad
Pravoslavný obřadZdroj: Pexels

Všechny obřady mají společné kořeny, ale pod vlivem postupného vývoje jsou od sebe dost odlišné. Je to složitá otázka, neboť pod pojmem pravoslavná církev se skrývá více církví konstantinopolské tradice. Na světě existuje mnoho východních obřadů a několik západních, takže ani římskokatolické obřady nejsou jedinými, se kterými se setkáte západní Evropě.

Pravoslavné mše jsou téměř celé zpívány. Během mše se používá kadidlo s esenciálními oleji, aby mělo příjemnou vůni. Kadidlo se pálí ve zlaté kadidelnici, která visí na třech řetězech symbolizujících Svatou Trojici.

 

Kláštery

Pokud někdo zatouží se vzdát světského života, může odejít do kláštera, kde platí přísná pravidla. Na rozdíl od západního křesťanství neexistují v pravoslavné církvi žádné mnišské řády. Ještě přísněji žijí poustevníci. Ti žijí naprosto odloučeně na místech daleko od civilizace.

 

Žádná sedadla

Co pro mě bylo největším rozdílem oproti katolickému kostelu? Že ty pravoslavné nemají žádné lavice. Při mši se celou dobu stojí. Nezní zde také žádná hudba, jen zpěv žalmů, a nejsou tu žádné sochy. Místo soch zde jsou ikony.

 

Výchova dětí

Výchova dětí je v dnešní době obecně náročná. Manželovo povolání není běžné, ale totéž bychom mohli prohlásit třeba o kosmonautovi, polárním badateli nebo horolezci. Nicméně musím říci, že vzhledem k mnoha kněžským povinnostem, které má, leží převážná část výchovy dětí na mně. V tomto směru je právě žena hlavním pilířem výchovy a duchovní přípravy dětí. Jsou dny, kdy má manžel jako duchovní spoustu povinností, kdy reaguje na všechny potřeby věřících. Samozřejmě, že ve volných chvílích se věnuje výchově dětí i mně.

Rodina je malou domácí církví, o kterou se stará muž shora a žena zdola. Na úrovni fyzické to znamená, že žena se stará o rodinu zevnitř (obstarává chod domácnosti) a muž zvenčí (zabezpečuje ji materiálně). Na úrovni duchovní buduje žena rodinu svými citovými schopnostmi, stará se o její vnitřní vztahy, o atmosféru v rodině a podobně. Muž vede rodinu jako pastýř, jako její kněz k Bohu. Rodina nemůže být ani bez matky, ani bez otce.

 

Dvanáct svátků

Pravoslavní věřící se i v Česku a na Slovensku řídí juliánským kalendářem, podobně jako například pravoslavná církev v Jeruzalémě, Rusku, na Ukrajině, v Polsku, Srbsku, Gruzii a jiných zemích. My pravoslavní slavíme především 12 velkých svátků.

Nejdůležitějším svátkem pravoslavné církve jsou Velikonoce („Pascha“), kdy si věřící připomínají Kristovu smrt a zmrtvýchvstání. Kromě toho existují i další významné dny v životě církve – tzv. Dvanáct velkých svátků. Tvoří je osm svátků na počest Ježíše Krista a čtyři na počest Panny Marie, která požívá velmi vysoké úcty a nazývá se Bohorodička, řecky Theotokos (Θεοτόκος), rusky Bagaródica (Богородица) či Bagamátr.

Data svátků odpovídají juliánskému kalendáři, který pravoslavná církev dosud používá, nikoli gregoriánskému kalendáři, který se už dlouho používá na západě a který přijal i sovětský (a dnes ruský) stát v roce 1918. Narození Krista (25. prosince) slaví pravoslavní podle našeho (gregoriánského) kalendáře až 7. ledna.

 

Proč se pravoslavné Vánoce slaví 6. ledna?

Zatímco pro římské katolíky Vánoce na Tři krále 6. ledna končí, pravoslavným věřícím a některým řeckokatolíkům, kteří používají juliánský kalendář, teprve začínají. Završují období čtyřiceti dnů půstu, který předchází třídenním svátkům.

Proč se tedy Vánoce slaví 6. ledna?

Není to tak úplně pravda. Pravoslavní začínají slavit pravoslavné Vánoce (Roždestvo) stejně jako ostatní křesťané 24. prosince, avšak podle starobylejšího juliánského kalendáře. 24. prosinec podle juliánského kalendáře nastává v době, kdy je podle světského kalendáře (gregoriánského) již 6. ledna. Kvůli snazší orientaci budeme v dalším textu používat data, která odpovídají světskému kalendáři a v závorce uvedeme datum podle juliánského kalendáře. Samotné Vánoce se v pravoslavné církvi slaví 3 dny.

Pravoslavní věřící na Slovensku začínají slavit Vánoce 6. ledna (24. prosince), kdy se dopoledne koná v pravoslavných chrámech svatá liturgie. Podvečer bývají bohoslužby známé jako Velké povečeří. Večeře se musí skládat z 12 chodů, což má symboliku vztahující se ke 12 apoštolům. Všechna jídla se vaří už během dne, aby se všechno v klidu stihlo. Za stůl rodina zasedne až poté, co vyjde první hvězda, což bývá mezi 17-18 hodinou. Všechny chody tvoří výlučně postní jídla, jako jsou zelňačka bez klobásy, fazole nebo pirohy. Na stole nechybí bílý chléb zvaný kračun, med nebo česnek. Před štědrou večeří se členové rodiny umyjí ve studené vodě, třeba i v potoce. Všechna jídla jsou už připravena, aby nikdo, ani hospodyně, nemusel od stolu odbíhat. Pokud někdo z rodiny není přítomen, i jemu připraví na stůl talíř. Štědrá večeře začíná společnou modlitbou ve staroslověnštině. Po ní obvykle pán domu pronese úvodní řeč. Hospodyně následně medem vyznačí každému na čelo kříž. Přítomní si začnou nabízet z navařených pokrmů. Důležité je, aby ze všeho alespoň ochutnali. Začíná se česnekem, medem, oplatkami, chlebem se solí. Následně se podávají jídla: postní zelňačka bez klobásy, houbová mačanka, domácí salát s rybou, plněné pirohy a makové šišky (bobaľky). Ty dělám i kakaové, protože v naší rodině je tak někteří mají radši. Dalším chodem je ryba se salátem, ale to už je spíše modernější zvyk. Po večeři se členové rodiny pomodlí, jdou se podívat pod vánoční stromeček a o půlnoci se vydají na bohoslužbu.

7. ledna (25. prosince), je v pravoslavné církvi velký svátek Narození Ježíše Krista (Roždenie Christova). Zpívají se vánoční písně a koledy. Dopoledne se v chrámech koná slavnostní liturgie.

8. ledna (26. prosince) následuje svátek přesvaté Bohorodičky (sobor presvetoj Bogorodici). Další den, 9. ledna (27. prosince), si pravoslavní věřící připomínají prvního mučedníka sv. Štěpána. Církevní Nový rok slaví pravoslavní věřící 14. ledna (1. ledna). Svátek Zjevení Páně (soubor Bogojavlenia), u nás známý jako Tři králové, připadá na 19. ledna.

V pravoslavné církvi na Slovensku není zvykem sloužit půlnoční mši.

Kromě slavení svátků podle juliánského kalendáře je pro pravoslaví typické, že jako liturgický jazyk se v něm již po staletí používá církevní slovanština. Bohatstvím zvyků se vyznačují zejména tradice Rusínů, kteří tvoří význačnou část pravoslavných věřících, a proto se oslavy Vánoc podle juliánského kalendáře u nás někdy označují také jako Rusínské (rusnácké, ruské) Vánoce.

 

Zdroje: Orthodoxia, Břeclavský deník, CK Mundo, Easyladys, Inistra, Rusyn-narod, Uralstk

 

Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze