Rozhovor s plastickým chirurgem Martinem Fialou nebyl jen o estetických zákrocích. Byl o návratu. O návratu žen k sobě – po porodu, po ztrátě sebevědomí, po letech, kdy tělo i duše dávaly prostor všem ostatním. Povídali jsme si o Mommy Makeover, komplexním přístupu, který neslibuje přeměnu, ale jemné znovunalezení sebe sama. Martin Fiala ke své práci přistupuje s pokorou, citem a hlubokým respektem nejen ke kráse, ale k životní cestě, kterou ženy procházejí. A právě v tom spočívá síla jeho přístupu. „Je nádherné sledovat, jak žena po zákroku rozkvétá,“ říká. A vy tomu věříte. Protože on to myslí doopravdy.
Koncept mommy makeover je poměrně moderní záležitost. Jde o to, aby se žena po porodu a kojení mohla vrátit zpátky do formy, ve které se nacházela dřív – nebo se jí co nejvíc přiblížila. Nejčastěji kombinujeme několik zákroků – buď v rámci jedné operace, nebo krátce po sobě – tak, aby celková rekonvalescence byla co nejkratší. Patří sem abdominoplastika v některé ze svých forem, úprava prsou (augmentace, modelace nebo jejich kombinace), liposukce v problémových partiích a někdy také korekce intimních oblastí, pokud byly zasaženy porodem nebo hormonálními změnami.
Z lékařského hlediska se jako optimální čas uvádí zhruba 12 měsíců po porodu nebo ukončení kojení. V některých případech může být možné zákrok provést už po 6 měsících – záleží to hodně individuálně na tom, v jakém je žena stavu a jak je fit. Obecně ale doporučujeme spíš rozmezí 6 až 12 měsíců, ideálně těch 12.
Pokud se provádí více zákroků najednou, může být rekonvalescence o něco delší, ale celková doba hojení se tím výrazně zkrátí. Samozřejmě je třeba přihlédnout k tomu, že žena je po těhotenství a kojení, což může její stav ovlivnit. Právě proto vždy vše individuálně posuzujeme. Naším cílem je, aby žena šla na zákrok v okamžiku, kdy je fyzicky i psychicky stabilní a ve fázi, která je pro ni bezpečná.
Na naší klinice nabízíme prakticky všechny druhy abdominoplastik – ať už tedy od miniabdominoplastiky, nebo abdominoplastiky prosté, případně abdominoplastiky se suturou diastázy, anebo kombinovanou abdominoplastikou s liposukcí.
Já si myslím, že se to velmi blíží půl na půl, ale trošku častější je modelace. Je to asi dáno i tím, že ta modelace je často potřeba i při augmentaci samotné.
V oblasti intimních partií nejčastěji provádíme labioplastiku, případně nějakou menší podporu – řekněme augmentací nebo malou lipoaugmentací.
Liposukce jako taková má mezi laiky pověst prostého odsátí tuku nějakou malou trubičkou. Není tomu tak – je to chirurgický zákrok jako každý jiný. Používají se k tomu kovové nástroje, které se zavedou do podkoží, kde pomocí podtlaku a ostré části narušují a odstraňují tukovou tkáň. Je to tedy standardní chirurgický výkon, se všemi výhodami, ale i určitými riziky a specifiky.
Liposukce, pokud je správně provedena a správně zvolena anestezie – ať už tedy lokální nebo celková – by nijak zvlášť bolestivá být neměla. Je prakticky bezbolestná, kromě samotného umrtvení.
Rekonvalescence probíhá několik týdnů, během kterých se vlastně usazuje výsledný tvar. Nejprve to samozřejmě oteče, potom to postupně začíná splaskávat, následně dochází k remodelaci podkožní tkáně, stahování, kolagenovému vláknění a vlastně k finalizaci tvaru. Trvá to opravdu několik týdnů.f
Čistě hypoteticky se dá odsát tuk všude, kde je, ale reálně se to provádí nejčastěji v oblasti stehen, břicha, zad nebo paží.
Po liposukci budete mít jizvy, ale budou velmi malé. Budou se podobat úplně miniaturnímu znaménku nebo budou ještě menší. Časem by měly vyblednout natolik, že nebudou znatelné v textuře kůže. Samozřejmě při velice blízkém hledání je najdete, ale bývají nerušivé.
Liposukce ji může někdy ovlivnit pozitivně, ale je to zcela bez záruky, takže spoléhat se na to nedá.
Jak jsem zmiňoval, je to skutečně operační zákrok jako každý jiný a má podobná rizika jako třeba excize nebo trhání zubů. Může nastat nějaká komplikace, kterou bychom se samozřejmě snažili zvládnout, ale není to příliš časté.
Liposukce zcela určitě není řešením nadváhy. Ona by měla být spíš takovým finalizačním postupem, který doladí to, co už v ideálním případě nelze zhubnout nebo vycvičit.
Říká to mnoho plastických chirurgů, kteří se zabývají přenosem tuku, že tam určitý rozdíl je. Dokonce se tuk z vnitřních kolen považuje za nejkvalitnější. Z hlediska obsahu kmenových buněk je to trochu akademická debata. Spodní břicho by dokonce nemělo mít stejnou kvalitu jako třeba vnitřní kolena – takže z našeho pohledu je to spíš taková, řekl bych, plastická latina. Ale je pravda, že vnitřní kolena a spodní břicho mají asi nejkvalitnější tuk.
Je to dokonce podmínkou, řekněme, u modelace vlastním tukem, protože ten tuk má určitou omezenou životnost. Pokud bychom ho nepřenesli do tkáně rovnou, ale například do nějaké tkáňové banky, tak by tuk odumřel. Jde totiž o živou tkáň, kterou přenášíme. Takže ano, je to i žádoucí.
Tuk se vstřebává téměř po každém transferu. Udává se něco mezi 30 a 80 %. Asi to záleží na technice, zručnosti a kvalitě tuku. Tím pádem je logické, že se zákrok musí opakovat. Opakuje se nejčastěji několikrát – dvakrát, třikrát, čtyřikrát, zhruba v tomto duchu.
Je to vhodné a nejčastěji ji kombinujeme se zákroky augmentace prsou, kde můžeme provést kombinovaný výkon. Liposukci je možné využít také při menších modelacích prsou, kde potřebujeme dodat objem do horních kvadrantů. Stejně tak liposukce samotná, bez použití tuku, se dá provést i při abdominoplastice, kde pomáhá krásně konturovat boky, kam chirurg v daný moment operace už nedosáhne. V limitovaných případech není problém ji použít ani v rámci úprav intimních partií, kde se tuk využije ne tolik na zvětšení, ale spíše na osvěžení, zvýraznění kontury a omlazení této oblasti.
U mužů jsou nejčastějšími zákroky gynekomastie a operace břicha, tedy abdominoplastiky. U gynekomastie, což znamená odstranění zbytnělé žlázy, je liposukce velkou výhodou, protože jí dokážeme upravit i okolí žlázy – tedy tukové nadbytky. Tkáně mladších mužů se navíc dokážou dobře retrahovat, a výsledky jsou pak velmi příznivé, řekněme velmi hezké.
Myslím si, že z mého pohledu je nejefektivnější operace horních a dolních víček, protože je tam obrovský cost-benefit – nejen finanční, ale i co se týče zátěže pro pacienta. To znamená nízká zátěž, velký efekt a vysoká spolehlivost výkonu.
Jako poslední jsem provedl modelaci prsou a operaci horních víček – to je teď. A v dohledné době mě čekají plastické operace u dětských pacientů, a zároveň mě čeká u dospělých pacientů abdominoplastika a lipotransfer. To znamená, mimo ty dětské výkony je to v podstatě to, co spadá do skupiny Mommy Makeover.
Já se ve své praxi nejvíce věnuji rozštěpům obličeje, což jsou vrozené vady u dětí, a také dvěma dalším vrozeným vadám, které spadají pod plastickou chirurgii v Dětské nemocnici v Brně. Momentálně mě čeká neonatální rekonstrukce rtu – tedy operace pacienta, který se narodí a během 28 dní po porodu je operován. U nás nejčastěji mezi 6. a 15. dnem života.
Rozštěp rtu a patra jsou diagnózy s velkou variabilitou. Jsou operace, které jsou spíše rutinní – jde o menší výkon s předvídatelným a hezkým výsledkem. A pak jsou případy, které jsou velmi složité a představují pro lékaře skutečnou výzvu i v době, kdy už má bohaté zkušenosti a řadu těchto zákroků za sebou. Jsou to situace, které jsou doslova na hraně, kdy si říkáte: jak to provést co nejlépe, aby výsledek obstál.
Ano zcela určitě. Je to otázka toho, jak jsou pak děti začleněny do kolektivu, jak se socializují i v osobním životě, jak se může rozvíjet jejich duše. Protože ten tlak by byl obrovský, kdyby ta vada zůstala neřešená.
Já jsem vděčný, že ji mohu dělat.
Protože poskytujeme péči ve vysoké kvalitě. Snažíme se klientům vždy vyjít vstříc a najít individuální plán přímo pro něj – tu nejlepší cestu, která nemusí být vždy ta, kterou si sám představuje, ale velmi často se k ní nakonec společně dostaneme. A protože jsme, já osobně jsem, k tělu velmi šetrný. Vždy se snažíme organismus zatížit co nejméně, i při estetickém výkonu, a přitom dosáhnout co nejlepšího výsledku.
Děkujeme, rádi. Budeme se těšit.