Bydlení v proměnách času: Co vyprávějí skvostné pražské vily
Přenesme se do doby honosných vil bohatých rodin období první republiky. Do doby, kdy se sňatky konaly z rozumu, odpírání poslušnosti rodičům bylo nemožné a kdy se dívky jen toužebně dívaly na pařížskou módu a snily o tom, že třeba budou těmi vyvolenými, kdo budou smět řídit auto, vdát se z lásky, nebo kouřit ve společnosti špičku. Dnes nám z této doby zůstaly spousty skvostů české kinematografie a nedosažitelné vily na území Prahy.
Většina prvorepublikových vil je dosud obydlená, sídlí v nich ale spíše firmy a korporace než rodiny těch, kdo je nechali zbudovat. Jsou spíše lukrativní adresou bohatých prestižních společností, ambasád a vyslanectví, a některé z nich jsou dokonce nevyužité a na svou druhou šanci teprve čekají.
Brány dokořán
Existují však naštěstí momenty, kdy tyto zanedbané nebo nevyužité vily znovu ožijí, byť jen na moment. Jednou z těchto příležitostí je Open House Praha – architektonický festival, jež nám umožní vstoupit do některých z těchto objektů a ucítit onen pach černobílých fotografií a zašlých knih, vůni těžkých parfémů a cigaret, mísící se s lehkými prvky neřesti a okázalosti. Tyto stavby odjakživa přitahují zvědavce, ale protože se jedná často o architektonické skvosty, jejich brány zůstávají běžným lidem zavřené.
Pojďme některé navštívit prozatím virtuálně, abychom se naladili na sen, který si můžeme o víkendu splnit i fakticky.
„Prvorepublikové vily jsou jako limitované edice vozů Ferrari nebo jako vzácný šperk nevyčíslitelné hodnoty. Ferrari je prostě limitovaná edice sama o sobě – a co teprve když se vám povede vlastnit skutečnou LIMITOVANOU EDICI! Existují totiž takové vozy Ferrari vyrobené jen ve velmi malém množství a jeden model Ferrari, jenž je super extra exclusive - tedy byl vyroben jen jeden jediný kus. Spousta lidí totiž hledá možnost vhodného investování na celý život. A limitované edice čehokoli - aut, knih, známek, šperků či nemovitostí - jsou určitě výborně zhodnocené peníze. Tato investice zraje jako víno, a s lety se mnohonásobně vrátí. Podobně je to i s "limitovanou edicí" prvorepublikových vil. Každá je jedinečná, má svůj punc originality a neopakovatelnosti,“
říká majitelka realitní kanceláře Elena Jakubovič.
Město nemůže vily vykoupit, mají cenu limitovaných edic
První dvě vily stojí na území Prahy 8 s tím, že v jedné z nich dokonce sídlí městský úřad této části.
„Co se týče oživování starých domů, podle mne je to problém především majetkoprávní. Pokud se jedná o soukromé vlastnictví, jsou možnosti jakékoliv samosprávy naprosto omezené. V případě MČ Praha 8 tak například nepřichází v úvahu při rozpočtu ve výši 824 milionů např. vykupování takového majetku,“
uvedl pro LP-Life Ondřej Gros, starosta MČ Praha 8, a dodal:
„Nutno však připomenout, za každý vlastník má povinnost se o svůj majetek starat. Dovolil bych si v této záležitosti podotknout, že toto je součástí Listiny v jejím čl. 11 odst. 3 - vlastnictví zavazuje. V Praze vidím jako hlavního aktéra takového oživování především Magistrát hlavního města Prahy.“
Dům Za Poříčskou bránou 7 (Praha 8)
Kdysi živý dvůr obklopený pavlačemi nedaleko Florence je jedním z míst s pohnutým osudem. A na rozdíl od Kotěrových vil není tolik známý. Místo živé zábavy se postupně vylidnilo a sloužilo jako dílna či technický sklad hlavního města. Dnes jej úspěšně oživuje kavárna, nábytkářská dílna Z pokoje do pokoje a sídlí zde divadlo Pomezí. Dům je opuštěný už více než deset let, před tím tu sídlila Pražská informační služba a střelnice Rambo.
„Pokud se nemýlím, byli jsme první, kdo se o zápůjčku domu ucházel. Dům byl a stále je ve velmi špatném stavu, co se týče elektřiny a interiéru. Ovšem pro naše experimentální divadlo jsou to sice punkové, ale zvládnutelné podmínky,“
uvedla pro LP-Life Pavlína Vojtová z divadla Pomezí.
„V posledních letech však došlo k výměně oken, opravě fasády a rekonstrukci přízemí pro kavárnu, která zde sídlí. Celková rekonstrukce domu je momentálně závislá na rozšiřování stanice metra.“
Prostor je momentálně využívaný primárně jako kavárna, pěstují se zde rostliny a občas pořádají komunitní a kulturní akce. Tomu je i vybavení přizpůsobeno – je mixem, který nás okamžitě přenese do doby, kdy se zastavil čas. Paletové sezení, bazarové stolky a židle, pěstební koutky, byliny a bambusy.
Samotný dům je v majetku magistrátu. Předchozí radní Městské části Praha 8, Hana Matoušková, se před lety angažovala v dočasném využití domu. Uvažuje se totiž o zástavbě prostoru nad zastávkou metra Florenc, kde přesně zmíněný dům stojí. Magistrát s využitím souhlasil.
Právě divadlo Pomezí zde mělo sídlit jen do roku 2018, díky projektu podpořeném Ministerstvem kultury a Magistrátem hlavního města Prahy zde je však dodnes, i když představení se momentálně nehrají. Ojedinělý projekt dává lidem možnost provést diváky celým prostorem, a přitom být součástí představení. Místnosti jsou zároveň jevištěm a hledištěm.
Grabova vila (Praha 8)
Ve stejné městské části, tedy na Praze 8, najdeme i mnohem známější Grabovu vilu, v niž dnes sídlí samotný Úřad městské části Praha 8.
Reprezentační vila židovského velkoprůmyslníka Hermanna Graba stojí východně od usedlosti Košinka a byla postavena v polovině 90. let 19. století karlínským stavitelem a architektem Josefem Blechou, který se podílel na realizaci mnoha továrních i obytných budov v Libni.
Grabova c. k. výsadní továrna na kožné a voskované plátno a koberce byla na sklonku 19. století největší svého druhu v Rakousko-Uherské monarchii a spolu s rozsáhlými budovami a obytnými domy vytvořila moderní město. Na samém konci 20. let uskutečnili bratři Grabovi rozsáhlou přestavbu rodinné vily, v níž se prakticky zachovala dodnes. V reprezentativním sídle rodiny Grabů byli častými hosty např. skladatel Richard Strauss (tchán Alice Grabové), či přátelé Hermanna Graba, filosof Theodor W. Adorno a Max Brod. Původní vila byla sice jednopatrová a menšího půdorysu, ale nástavba ji rozšířila do dnešní podoby. Všechny architektonické prvky jsou zachovány – vikýře, atikové zábradlí s terasami a zdobením, plastiky i balustrády a lucerny.
Po smrti Emanuela Graba se stal výlučným vlastníkem vily Dr. Hugo Grab, který si však kvůli pohledávkám a majetkovým problémům vilu neudržel. Vila byla pronajata ředitelce Josefině Victoriusové – Mockerové, jež zde zařídila dívčí domov pro bohaté. Za německé okupace byla vila jako židovský majetek zabavena a roku 1941 objekt částečně vyhořel, což jej značně poškodilo. Poté zde sídlila Hitlerova mládež – Hitlerjugend a v březnu 1945, před koncem války, byla vila zasažena čtyřmi pumovými zásahy. Od roku 1945 byl ve vile zřízen útulek pro děti do tří let s kapacitou cca 100 lůžek, ale o tři roky později zasáhla objekt konfiskace a dům byl prohlášen za majetek Obce hlavního města Prahy. Vystřídaly se zde různé školy zdravotnického zaměření, a v roce 2000 přešla budova do správy městské části Praha 8. Nyní je využívána pro potřeby Úřadu městské části Praha 8 a její krásné prostory slouží i reprezentativním účelům. Patří mezi nejzachovalejší vily z období prví republiky, takže je občasně využívána i filmovou produkcí.
Kovařovicova vila (Praha 2)
Je na prodej! Vrcholný skvost kubistické architektury, kterých je skutečně jako šafránu, čeká na šťastného majitele.
Třípodlažní kubistickou Kovařovicovu vilu pod Vyšehradem postavil podle návrhu architekta Josefa Chochola stavitel Bedřich Kovařovic v letech 1912-1913. dům se okamžitě zařadil k vrcholným dílům českého kubismu – a to jak interiérově, tak exteriérem. Návrh vily byl inspirován Braqueovými a Picassovými díly, takže od roku 1958 je vila zapsána ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek. Fasáda připomínající svým uspořádáním diamant je nádherná v každé denní době.
Kovařovicova vila měla to štěstí, že slouží soukromým účelům a není veřejnosti přístupná. Navíc je momentálně na prodej. I proto bychom měli využít možná poslední šance ji o víkendu navštívit.
Chráněná Kovařovicova vila byla rezidencí i školkou, a i ona má zajímavý osud, ačkoli ne tak dramatický jako předchozí dvě. Katastrofou je, že v roce 1944 byly interiéry budovy rozsáhle, a ne příliš citlivě přestavěny a s výjimkou zábradlí u vstupu tak zanikly všechny prvky kubistického interiéru vily. V době, kdy zde sídlila školka, zaniklo i původní rozvržení zahrady a přibyla na ní například garáž. Naštěstí se budovy ujali v 90. letech 20. století architekti a rozsáhlé rekonstrukce obnovila původní prvky.
Přestože v době, kdy byla vila sídlem agentury MullenLowe a dalších mediálně-kreativních společností, se otevřela veřejnosti během festivalu Den architektury 2017 a Open House Praha 2020. Od června 2021 se za nespecifikovanou částku prodává.
Katalog Národního památkového ústavu obsahuje 21 pražských památek, které jsou kubistické nebo mají výrazné kubistické prvky.
„Kubistických vil je v Praze jako šafránu a Kovařovicova vila je velice vzácnou stavbou,“
uvedla tisková mluvčí Národního památkového ústavu Andrea Holasová.
„Český kubismus byl nikoli masivně používaným slohem jako třeba příbuzný rondokubismus nebo národní sloh či funkcionalismus, ale v českých zemích se díky architektům Janákovi, Gočárovi a Chocholovi opravdu povedl. Kubistickými domy je proslulá právě oblast pod Vyšehradem, ale do jednotlivých prodejů nemají památkáři „co mluvit“. To není v naší gesci, my se dokonce ani nedozvíme, že je objekt na prodej. Není to žádná povinnost…. Nás nezajímá, kdo objekt vlastní, ale jestli vše splňuje požadavky památkového zákona,“
řekla Holasová.
Laichterův dům (Praha 2)
Vzhledem k tomu, že mnozí vydavatelé na počátku minulého století byli lidé pokrokoví, i své vily si nechávali stavět významnými architekty. Takový je i příklad nakladatele Jana Laichtera a jeho domu v Chopinově ulici u Riegrových sadů. Celá tato oblast je architektonicky velice zajímavá.
Návrh vily vypracoval architekt Jan Kotěra a stavbu postavil stavitel Vojtěch Tuka. Budova svým vzhledem předhonila dobu tak o dvacet let. V přízemí původně tříposchoďového domu sídlilo nakladatelství, v 1. patře byl byt Laichterových a v dalších patrech byty nájemní.
„Laichterův dům patří k nejvýznamnějším Kotěrovým dílům, budova jako by předhonila čas. Zdrsněná omítka, velká okna, zajímavý arkýř, prostě vrchol avantgardy té doby,“
hodnotí budovu pro Český rozhlas historik architektury Zdeněk Lukeš. Za domem je architektonicky pojednaná zahrádka, která je součástí památkové ochrany.
V roce 1937 byl dům opatřen nástavbou čtvrtého patra. Významnou etapou je prvních dvacet let našeho století, kdy zde sídlilo nakladatelství Paseka, jehož zakladatel Ladislav Horáček zprostředkoval a s majiteli spolufinancoval rekonstrukci výmalby Františka Kysely, díky čemuž bylo Pasece umožněno být v domě po 20 let za finančně výhodných podmínek. Dům je dosud ve vlastnictví rodiny a potomků Jana Laichtera, ale dům je pravidelně zpřístupňován veřejnosti.
Štencův dům (Praha 1)
Přímo v srdci Prahy se v Salvátorské ulici nachází secesní Štencův dům, který jen dokazuje, že ne všechny domy historického centra jsou barokní nebo gotické. V budově sídlila nejmodernější tiskárna v Rakousku-Uhersku a scházela se zde intelektuální smetánka.
Jan Štenc si parcelu pro stavbu domu vyhlédl na přelomu 19. a 20. století, kdy v Praze došlo k tzv. Pražské asanaci, jedné z největších urbanistických akcí toho času na světě.
Staré Židovské město i rozsáhlé části Starého Města nevyhovovaly tehdejším hygienickým potřebám, proto došlo k velkému bourání, kterému za oběť padla spousta z dnešního hlediska historicky cenných památek. Na jejich místě začaly stavby nové a reprezentativní a došlo i k novému rozvržení a rozšíření ulic.
Nakladatel uměleckých publikací Jan Štenc si nechal návrh svého domu vypracovat architektem Otakarem Novotným. Návrh Štencova grafického závodu byl silně ovlivněn holandskou architekturou a teorií geometrických zákonitostí H. P. Berlaga. Budova bývá někdy pro svou dispozici označována jako „dvojdům“. I zde sídlilo vydavatelství a byla zde rozsáhlá obytná část. Budova měla dva dvory a stala se ukázkou moderní secese. Nakladatel však dva roky po válce zemřel a naštěstí se nedožil toho, kdy jeho vila po Vítězném únoru přešla do správy podniku Knihtisk a Tiskárny. Po roce 1989 se v rámci restitucí přihlásili k budově Štencovi dědici, kteří prostory pronajali a nájemce nechal stavbu šetrně zrekonstruovat. Budova dnes díky strohé fasádě připomíná spíše nizozemskou nebo anglickou architekturu.
Trmalova vila
Trmalova vila je ukázkou špičkové vilové architektury první poloviny 20. století. Spolu s Müllerovou, Bílkovou a Rothmayerovou vilou je označována za čtyřlístek domů-muzeí. Právě Trmalova vila je ze všech budov nejstarší. František Trmal, významný učitel, pedagog a školní inspektor, si vybral pro návrh svého domu rovněž Jana Kotěru, zakladatele české moderní architektury.
Trmalova vila je vynikající ukázkou série vil a domů, které Jan Kotěra navrhl začátkem 20. století a mezi které dále patří například Fröhlichova vila v Černošicích, Máchova vila v Bechyni či Suchardova vila s ateliérem v Praze. Kotěrovi se zde povedlo dokonale skloubit secesní geometrický ornament, anglickou venkovskou architekturu a slovanské tradice, což zde můžeme pozorovat na mnoha detailech. I zahradu navrhl sám Jan Kotěra a stavbu tak obklopují křivky cestiček a okrasných keřů a spojují se s ní v harmonický celek. Stranou architekt umístil roubenou stavbu kůlničky s prostory pro hospodářská zvířata.
Dnešní okolí domu se od Trmalových dob značně proměnilo, původně byl totiž dům postaven v nově založené zahradní čtvrti. Dnes zde sídlí Kotěrovo centrum architektury (Kotěrovo muzeum) a nakladatelství FOIBOS BOOKS a vila je rovněž kulturním, společenským a občanským centrem Prahy 10.
Takže si vezměte foťáky. Knížku ani průvodce potřebovat nebudete, ale pevnou obuv ano. A vzhůru na Open House Praha. O víkendu 7. a 8. srpna se jen pro vás otevřou brány budov s příběhem, pohnutými osudy, ale hlavně nezapomenutelnou historickou hodnotou. A nezapomeňte se podívat i na industriální budovy, jež budou rovněž zpřístupněny.
Zdroje: goout.net, vnitrobloky.cz, nasregion.cz, bar-ak.com, neznamapraha.cz, praha8.cz, prague.eu, pamatkovykatalog.cz, Český rozhlas, kudyznudy.cz, archiweb.cz
