Rychlá zpověď - otec Čtyřlístku Jaroslav Němeček: První výtisk za 7KČS má nyní hodnotu tisíců

Jak vzpomínáte na začátky Čtyřlístku? Věnovali jste ho původně jen vašemu synovi? 

Lucie: S nápadem vytvořit Čtyřlístek jsme přišli s manželem na dovolené v Itálii, náš syn byl tehdy ještě v očekávání. Pravdou však je, že jsme mysleli na všechny děti, ne jen na našeho syna, v té době bylo v Čechách velmi málo časopisů pro děti. A my jsme v Itálii viděli, jak krásné a barevné časopisy tam děti mají. Chtěli jsme, aby tomu tak bylo i v Čechách.

Jaroslav: Ano, je to tak. Já jsem v tu dobu kreslil pro Mateřídoušku a říkal jsem si, co na to asi řeknou, když vytvořím svůj vlastní časopis. I když tehdy byla Mateřídouška oproti italské produkci tiskově nekvalitní, dnes vidím, že měla svoje plus v úzké spolupráci s celou řadou básníků a spisovatelů.

Prodej bytu s předzahrádkou - Praha 6 - 3+kk, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Kdo se ze čtyř kamarádů zrodil jako první?

Jaroslav: Fifinka byla první, protože děvče má vždycky přednost. Pak byl Bobík, pak Pinďa a poslední Myšpulín. U něho se přiznám, že jsem ho měl původně vymyšleného jinak. Měl to být vynálezce Einstein, ale nakonec z něj sešlo, protože by nás asi rodina Einsteinů zažalovala. (smích) Nakonec s jeho jménem přišla Lucinka, těch jmen a nápadů se ale vystřídalo mnoho. 

No a takhle to vzniklo, netrvalo to dlouho. Každá figurka musela být jiná a de facto i jejich charaktery. Nejdřív byl pejsek Fifinka, pak byl hubený sportovec Pinďa, a ten třetí musel být zase jiný. A tak jsem vymyslel Bobíka, který bude silák a který rád jí. Pak už nám tam scházel jen vynálezce. Chtěl jsem, aby to byl kouzelník a uměl si poradit. Kdyby bylo nejhůř, mohl otevřít svůj kabát a říct: ,,Naštěstí mám s sebou krabičku poslední záchrany.“ Přičemž by vytáhl špendlík, kterým by dokázal otevřít kterýkoliv trezor. (smích) Takže to se povedlo, měli čtyři rozdílné charaktery.

Kolik stál tehdejší první výtisk?

Jaroslav: Sedm korun československých. Ale to nebylo tak jednoduché, doba nebyla vůbec postavena na penězích. Ale stejně tak, za sedm korun to byl nejdražší časopis u nás. A když ho děti chtěly, tak si to musely u trafikantů odpracovat, například nošením balíků a tak dále.

Kolik výtisků poprvé vyšlo?

Jaroslav: Myslím, že čtyřicet tisíc, ale tenkrát byly úplně jiné náklady. Prodejci nevěděli, do čeho jdou, ale ukázalo se, že děti obrovsky zareagovaly ihned na první číslo. Další díl už měl šedesát tisíc výtisků, další devadesát.

Lucie: Vystoupalo to až na sto dvacet tisíc, ale pořád byl Čtyřlístek nedostatkový. 

První čísla se produkovala jen v Praze, nebo po celé České republice?

Lucie: Po celé České republice. Bylo to nakladatelství Orbis, které bylo velmi známé a dobré. Později se přejmenovalo na Panoramu, tiskly se tam i politické časopisy, takže neměli pořád papír. Ale on nebyl vlastně ani toaletní. (smích) 

Jaroslav: Ano, v redakci byly takové, řekněme, třenice ohledně tiskového papíru, protože každé nakladatelství mělo přiděleno X tun, a s ním si mohlo nakládat podle svého uvážení. A najednou pro ně bylo málo papíru, protože „Čtyřlístek jim ho ukradl“. (smích)  V současné době vychází Čtyřlístek dvacetkrát do roka a jeden díl stojí okolo třiceti pěti korun.

Čekali jste takový úspěch ihned po prvním čísle?

Jaroslav: Ne, ne. To jsme nemohli tušit, pomohly nám k tomu především děti. My jsme hlavně chtěli udělat časopis tak, jak si ho představujeme. A jestli budou pokračování, o tom jsme mohli jenom snít.

Lucie: Ale byly to nervy, protože pořád jsme nevěděli, jak to se Čtyřlístkem dopadne. 

Jaroslav: Ano, vždycky jsme čekali, jestli to dopadne a vyjde další díl. V té době stačilo, aby se někomu nahoře náš časopis znelíbil, vzal telefon a časopis zrušil. A my bychom se nedozvěděli, kdo to řekl a proč to řekl. Takhle mnoho našich kamarádů přišlo o telefon, a nevěděli proč. Ten telefon jim odvezli a hotovo.

Určovali vám za totalitního režimu, kam bude děj směřovat?

Lucie: Ne, to po nás nikdo nechtěl. Akorát jednoho dne přišel pan ředitel nakladatelství a řekl: ,,Pane Němečku, končíme. Váš  komiks je západní styl literatury a nemáme na něj už papír, takže konec.“

Manžel přišel potom domů celý zdrcený a smutný a já jsem ho utěšovala. Druhý den pan ředitel přišel domů a jeho dvě holčičky se vzbouřily, protože měly Čtyřlístek rády. A další den byl Čtyřlístek opět povolen, ale samozřejmě to nesměl být pravidelný časopis, protože ty nesměly vznikat. A tak se stal nepravidelným „veselým obrázkovým čtením“.

Všechno jste tehdy kreslil ručně a sám?

Jaroslav: Ano, seděl jsem na chalupě a kreslil. Hotový Čtyřlístek jsem nosil do redakce. 

Lucie: Čtyřlístek byl dvoubarevný, vždycky jedna strana byla pestrá, a druhá buďto žlutohnědá, nebo modročerná.

Kolik by stál tehdejší první výtisk v dnešní době?

Lucie: Jeden sběratelský kousek stojí i 20 tisíc korun. 

Jaroslav: Když před asi osmi lety vyšly známky, tiskly se v tiskárně cenin. Já jsem byl pozván, abych udělal korekturu, jestli tam nejsou nějaké chyby. Odsouhlasili jsme to. Ale pan ředitel chodil všude se mnou, na nic se tam nesmělo sáhnout. A pak mi řekl: „Pojďte se mnou, já vám ukážu svůj poklad.“ Šli jsme do ředitelny, on sundal obraz ze stěny a pod ním byl sejf. Ten otevřel a řekl: „To koukáte?“  V sejfu byla první čtyři čísla Čtyřlístku. To byl jeho největší poklad.

Slaví Čtyřlístek úspěch i v zahraničí? 

Lucie: Největší úspěch v zahraničí je to, že Čtyřlístku vyšly platné mince. Z jedné strany je Čtyřlístek, z druhé strany anglická královna. Na Cookových ostrovech se tyto mince staly platidlem v hodnotě jednoho dolaru. Ještě v tomto roce nám pro sběratele chystá Česká mincovna kovové stříbrné a zlaté mince.

Kolik bude jedna stát? 

Lucie: Cenu ještě nevíme. Vyjít by měly v listopadu.

Je ještě nějaký další sběratelský kousek?

Jaroslav: Plánujeme sběratelskou knihu. Bude mít přes čtyři sta stran a velký formát. Připravuje ji pan docent Kořínek. Když jsme s tím nápadem přišli, zamknul se v mém ateliéru a hledal, hledal… Až našel spoustu věcí, které už jsou zapomenuté. Opravdu vybral ty nejlepší a napsal k tomu krásné texty. 

Lucie: Takže tam budou věci, které nikdy nikdo neviděl. Autorsky podepsané obrázky a tak dále. Je to vlastně k manželovým pětasedmdesátinám. A taky k výročí Čtyřlístku.

Máte za sebou dva úspěšné filmy, plánujete ještě další?

Lucie: Kdyby se našel sponzor, rádi se pustíme do třetího.

Jaroslav: Výroba filmu trvá dost dlouho. Tři až čtyři roky, je s tím strašně práce. A já každý měsíc musím odevzdat do redakce Čtyřlístku nakreslený další příběh. Takže jsem stále vytížený. 

Lucie: Já musím říct, že natočení filmu bylo manželovým snem od patnácti let. Všichni jsme řekli „ano, jdeme do toho, uděláme to pro radost jemu i dětem“. 

Jaroslav: Musel jsem pro film nakreslit hodně kreseb, které se potom rozpracovaly. Animátoři je potom rozpohybovali, na filmu jich pracovalo třeba i třicet. 

Lucie: Je to manželova srdeční záležitost. Scénář vychází z příběhů okolo našeho kraje. Okolí Kokořínského údolí, Máchova jezera a všude tam, kde to máme rádi.

Čím si přisuzujete tak velký úspěch?

Lucie: Myslím si, že doba je taková hektická a lidé jsou na sebe zlí. Ze Čtyřlístku přitom čiší jen to dobré. Doufáme, že si děti z filmu vezmou jen to dobré. A že ucítí lásku, která z filmu vyzařuje.  

Jaroslav: Je pravda, že doba, kdy jsme začínali, byla vyhladovělá po novinkách. Prostě nebylo skoro nic. A Čtyřlístek se narodil v pravou chvíli a je tady s námi celých padesát let.

Souhlasili byste s tím, kdyby byl Čtyřlístek ve Večerníčku?

Lucie: Ano, v současné době je to v jednání. Uvidíme, jak to dopadne.

Jaroslav: A nezapomeň, že v Praze v této chvíli probíhají dvě výstavy o Čtyřlístku. Jedna výstava je v Poštovním muzeu, druhá v galerii Muzea hlavního města Prahy. Jedna hezčí než druhá.