Na férovku: Koho pustí do Strakovky Petr Pavel. Volby můžou skončit bez výsledku
S blížícími se víkendovými volbami se množí nejrůznější apely směrem k volební účasti, podpoře politických uskupení a také spekulace, jak všechno dopadne. Podívat se do křišťálové koule se pokusíme i v naší rubrice. Ačkoliv o nic jiného než o věštění z kávové sedliny se nejedná, znovuobjevením výsledkem by mohla být nějaká forma volebního patu, nebo-li fotbalovou terminologií: remíza
Minulé volby dopadly směrem ke skládání vlády zcela jednoznačným výsledkem. I když vítězství koalice Spolu žádný průzkum nepředpovídal, rozložení sil už před volbami dávalo tušit, že může dojít ke střídání u politického vesla. Straková akademie i teď, týden před volbami, vyhlíží nového nájemníka.
Situace je však zásadně odlišná od té před čtyřmi lety. A to zejména v činiteli, který zůstával neměnný po tři volební klání do Sněmovny, jež je nositelem suverenity našeho státu (Česko je parlamentní republikou). V předchozích volbách se z pozice přímo voleného prezidenta, jako ustáleného supervizora sestavování vlád, povolební počínání řídil Miloš Zeman.
Petr Pavel může navázat na divoké Zemanovo dědictví
Tedy protřelý politický matador, který ve vrcholné politice strávil svůj celý porevoluční život. A i v penzi se s gustem do volebního souboje zapojuje i teď. Zároveň se Zeman netajil tím, že se pokoušel o proměnu parlamentního režimu směrem k prezidentskému.
Čili snahou nastolit režim známý z Francie dnešních dní, kdy prezident Macron vybere premiéra, který nemusí mít za sebou pevnou většinu v parlamentu. Zeman tak stejně postupoval svým opakovaným jmenováním Andreje Babiše předsedou vlády, aniž by za ním stála většinová koalice v Poslanecké sněmovně. S prezidentem za zády ji pak předseda hnutí ANO získal od sociálních demokratů a komunistů.
Podobně postupoval např. Václav Klaus při jmenování vlády Mirka Topolánka bez důvěry a zásadním způsobem ovlivňoval diskuzi o vytvoření vlády i Václav Havel, za jehož prezidentování např. nepřicházelo vládní angažmá tehdy početných komunistů v úvahu. Tak se v Česku psala historie a "ústavní zvyklosti".
Současný prezident Petr Pavel sice vzešel z jiného prostředí, než jeho předchůdci, ale ústavní zvyklostí v už třetí dekádě, co naše republika brousí, je, že prezident hraje při utvoření vlády zásadní roli. Prezident Pavel tak už koncem léta avizoval, že on do vlády nepustí nikoho, kdo chce ohrožovat členství ČR v NATO a EU.
Argumentuje tím, že má mandát od voličů. To je pravda. Původně měli čeští prezidenti mandát od poslanců a senátorů, ale to se změnilo a jak už jsme avizovali výše, Miloš Zeman to bral tak, že je plnohodnotným protipólem zvolené Sněmovny.
Asi jen těžko si lze představit, že Petr Pavel to vnímá stejně, ale karty má v rukou silné, paradoxně díky dědictví Miloše Zemana vůči němuž se výrazně vymezoval. Ve volební matematice to pak může znamenat, že případní spojenci favorita z ANO v podobě SPD a Stačilo! budou mít kvůli své politice orientované proti NATO a EU problém dostat zelenou u prezidenta.
Numerický výsledek voleb nemusí být jasnou linií vzniku vlády
Navíc např. poslední volební průzkum od STEMu věští, že mezi voliči by mohlo jít k pohybu nálad směrem k zopakování scénáře z minulých voleb, kdy se relevantní politické síly do Sněmovny těsně nedostaly. Zároveň poslední průzkum od NMS trend úplně nepotvrzuje.
Voliči v Česku se navíc rozhodují na poslední chvíli, nejen koho a proč, ale taky jestli vůbec jít volit. Jestli nakonec odjedou na chalupu o hodinu dříve a nestihnou volby zkrátka žádný průzkum nepodchytí. Ve volební rovnici je tak řada nevyzkoušených proměnných. Tak proč si v rámci věštění z křišťálové koule nepřidat ještě jednu pozapomenutou?
Výsledkem zmíněných faktorů pak můžeme tipovat i tak, že hnutí ANO sice bude první na pásce, ale bez podpory prezidenta, jaké se těšilo po 8 let svého předchozího vládnutí, se vláda bude skládat obtížněji. Úplné novum by byly předčasné volby, aniž by vznikla vláda. V jiných státech, např. v Izraeli se jedná o zcela běžný prvek demokratického života, v Česku ale jednou zvolení poslanci většinou nemají chuť měnit karty ve vlastních rukou. Vymlouvají se při tom na voliče, ale přesvědčení o tom, že pro voliče jsou nejhorší předčasné volby existuje jen v hlavách poslanců usazených ve svých kancelářích.
Ve fotbale se občas sází i na remízu. Následovat pak může prodloužení, a z něho může vzejit nečekaný výsledek. Např. Topolánkova vláda v roce 2007 disponovala jen stovkou poslanců, což je přesně polovina celé Sněmovny, ale nakonec to uhrál na přeběhlících. Numerický výsledek voleb, tak nemusí být výsledkem pro praktické vládnutí.
Zdroje: autorský text, komentář, Aktuálně.cz, ČT, Irozhlas.cz
