Mona Lisa roky ležela pod postelí. Šílené loupeže umění, které se skutečně staly
Pokud byste dnes chtěli naplánovat velkou loupež umění, museli byste se alespoň trochu přiblížit akčním a sci-fi filmům, na které se tak rádi díváme. Lasery, brýle pro noční vidění, propracované plány a záložní scénáře pro každou situaci. Bez důkladné přípravy byste se s velkou pravděpodobností nedostali ani na krok od vystaveného díla. Jenže ne vždy to bylo tak složité. V minulosti někdy stačil pracovní plášť, přesvědčivá historka nebo pořádná dávka drzosti.
Když Mona Lisa byla dva roky nezvěstná
K největší umělecké krádeži 20. století nepotřeboval devětadvacetiletý chudý Ital Vincenzo Peruggia nic víc než plášť a pořádnou dávku sebevědomí. Policejní výslech nám prozradil, že Ital se 21. srpna v roce 1911 vydal do pařížského muzea Louvre přes boční vchod používaný zaměstnanci v bílém plášti, který většina nosila jako pracovní úbor. Tak ze sebe učinil skoro neviditelného. Ten osudný den byl Louvre tichý a klidný, jelikož byl uzavřený pro veřejnost. Tyhle informace Peruggia věděl, protože v muzeu krátce pracoval jako pomocník sklenáře, dokonce byl součástí týmu, který instaloval skleněnou schránku pro malbu Mona Lisy samotné, takže se předpokládá, že sám věděl, jak box otevřít během pár minut.
Taky to věděl. Když byl Salon Carré prázdný, Peruggia obraz vzal. Zamířil s ním ke služebnímu schodišti, kde konstrukci rozebral a části pečlivě schoval k dílům studentů, které zde byly uložené. Říká se, že ven obraz pronesl pod pláštěm, dnes už víme, že kvůli rozměrům to nejspíš nebylo pravděpodobné. Ital vyšel dveřmi pro údržbu, kde ho pustil instalatér, který se domníval, že je to další pracovník.
Vincenzo obraz skrýval v dřevěné truhle pod postelí ve svém bytě v Paříži. Nikomu ho neukázal. Ani své milence nechtěl říct, co truhla vlastně skrývá. Takhle byl obraz skrytý po celé dva roky. Dokud se s obrazem nevydal vlakem do Florencie. Zde ho na nějakou dobu taky skrýval ve svém obydlí.
Obraz byl objeven až 13. prosince 1913, kdy ho Peruggia nabídl antikváři Alfredu Gerovi. Za tuhle ,,vlasteneckou službu“ si ale Vincenzo naúčtoval půl miliónu lir, to dnes odpovídá cca 73,7 miliónů českých korun. Na smluvené místo však dorazila krom Geriho i policie a Peruggia zatkla.
Dveře jim otevřela sama ostraha
Psal se 18. březen 1990 a dva muži oblečení jako strážnici policie zazvonili na Isabella Stewart Gardner Muzeum v Bostonu ve Spojených státech. Tvrdili, že reagují na telefonát hlásicí rušení pořádku. Pro ostrahu byl úplně jasný postup tyto strážníky zákona přece pustit. Nevěděli, že to bude jejich osudová chyba, která je bude celý život pronásledovat.
Když se dva neznámí muži dostali dovnitř, rychle přemohli nic netušící ostrahu a svázali je ve sklepě. Potom měly myši pré. Během osmdesáti jedna minut posbírali třináct děl v hodnotě přes 500 miliónů dolarů. Ukradené umění zahrnovalo třeba díla Rembrandta, nebo skeče Degase a malbu Vermeera, která je jedna z pouhých 36 existujících.
Muzeum ale utrpělo i jinak. Bylo totiž jmenovkyní navrženo jako dílo samo o sobě, kde každá tvorba měla své přesné místo v celku. Dnes, když navštívíte nizozemský salónek, tak namísto Rembrandta a Vermeera, které byly odcizeny, uvidíte prázdné pozlacené rámy, protože ukradené umělecká díla se dodnes nenašly. Ale americká FBI na tom stále pracuje.
Výkřik ukradli za bílého dne
Když se řekne loupež umění, člověk si představí noční akci pod rouškou tmy. Přesně opačně na to šli zloději, kteří se v srpnu roku 2004 vydali do Munchova muzea v norském Oslu.
Bylo krátce po jedenácté hodině dopoledne, muzeum bylo plné návštěvníků a vše vypadalo jako obyčejný den. Pak dovnitř vtrhli dva maskovaní muži se samopaly. Zaměstnancům i návštěvníkům nezbylo nic jiného než přihlížet, jak zloději strhávají ze zdí dvě nejslavnější Munchova díla Výkřik a Madonu. Celá akce zabrala jen pár minut. Pak muži naskočili do auta a zmizeli. Celá země byla v šoku.
Po dvou letech se nakonec policii podařilo obě díla najít a vrátit do muzea. Dodnes ale zůstává fascinující, že někdo dokázal ukrást tak slavný obraz před očima desítek svědků.
Francouzský Spider-Man si došel pro Picassa
Dnešní zloději používají už všemožné technologie. Francouz Vjeran Tomic si ale vystačil s tím, že uměl skvěle lézt po budovách, a tak mu novináři začali přezdívat Spider-Man.
V květnu roku 2010 si vyhlédl Muzeum moderního umění v Paříži. V noci vyšplhal k oknu, dostal se dovnitř a začal vybírat. Odnesl si pět obrazů od slavných autorů, mezi nimi Picassa, Matissa nebo Modiglianiho. Hodnota kořisti přesahovala sto milionů eur.
Nejpodivnější část příběhu však přišla až po dopadení pachatelů. Jeden z kompliců tvrdil, že po vypuknutí mediálního zájmu dostal strach a všech pět obrazů zničil. Podle jeho výpovědi skončila mistrovská díla v odpadkovém kontejneru. Policie však jejich ostatky nikdy nenašla a dodnes není jisté, zda mluvil pravdu.
Jestli obrazy stále někde existují, nebo skutečně skončily mezi odpadky, zůstává jednou z největších záhad moderních dějin uměleckých krádeží.
Při útěku si ještě odskočili
V dubnu roku 2003 se zloději vloupali do galerie Whitworth Art Gallery a odnesli tři cenná díla. Mezi nimi byly práce Vincenta van Gogha, Pabla Picassa a Paula Gauguina. Hodnota ukradených obrazů se pohybovala v milionech liber a policie okamžitě rozjela rozsáhlé pátrání.
Jenže o několik dní později přišel nečekaný zvrat. Obrazy byly nalezeny odložené v kartonové tubě za opuštěnými veřejnými záchodky nedaleko galerie. Vedle nich ležel ručně napsaný vzkaz.
Jeho autor tvrdil, že nešlo o krádež kvůli penězům. Údajně chtěl pouze upozornit na nedostatečné zabezpečení galerie. Nikdy se nepodařilo objasnit, jestli šlo o skutečný motiv pachatelů, nebo jen o pokus odvést pozornost.
Největší ironií je, že samotná krádež nakonec způsobila větší škody než případný prodej obrazů. Díla byla během svého pobytu venku vystavena dešti a vlhkosti a restaurátoři pak s nimi měli, co dělat.
Jen málokterá umělecká díla se mohou pochlubit tím, že část svého příběhu strávila za veřejnými toaletami.
Zdroje: autorský text, fbi.gov, Wikipedia.cz, bostonglobe.com, architecturaldigest.com, lapl.org
