A je to tu. Zákaz vycházení. Ono teda kam bychom chodili, když je všude zavřeno... Když jsem byla malá, a vlastně to trvá do dneška, tak jsem si představovala, jak se asi musí cítit lidé ve vězení. Teď už to vím, jen s tím rozdílem, že vězni z většiny případů nemusí pracovat. Na druhou stranu ale nemají internet, Netflix ani jiný vymoženosti, takže jo, nebudu si stěžovat. Nicméně tenhle stav je skutečně znepokojující...
Nevím, jak jste na tom vy, ale tohle déjà vu z jara se mi vůbec nelíbí. Nejenže potřebuju nutně svého kadeřníka, manikérku, pedikérku a kosmetičku, ale jestli okamžitě neotevřou fitka, tak za chvíli budu vypadat jako na jaře - jako bečka. Ne, že bych nechodila běhat a necvičila doma, ale venku začíná být už fakt kosa a prší. A to mě pak to běhání moc nebaví a cvičení doma není nikdy tak efektivní, jako když vás táhne skupina nebo na vás řve váš trenér, kterému platíte nekřesťanské peníze za to, že vám říká, že jste tlustá.
Na jaře jsme si to vyzkoušeli, a úspěšně jsme to přežili. Ale teď je jiná situace. Přestože je mnohem více nakažených i hospitalizovaných, tak lidé doma zůstávat nechtějí. Už jsou z toho unavení. Někteří ani nedodržují karanténu, i když jsou covid pozitivní, protože je jim dobře, takzvaně nemají příznaky. A to se zkrátila ze 14 na 10 dní! Což je taky otázka... Je to málo? Je to moc? Moc je to podle mě pro ty, kterým byla nařízená karanténa z důvodu styku s nakaženým, přestože měli negativní test. To je pak peklo! A navíc musí jít na rozdíl od pozitivních lidí na druhý test, aby se pozitivita stoprocentně vyloučila, ačkoliv ti pozitivní se můžou po ukončení karantény vrátit bez testu zpátky do společnosti. Pro mnohé to nemá hlavu ani patu.
Někteří chudáci jsou doma ještě déle, protože zbytečně dlouho otálejí s testováním. Není jim moc dobře, myslí si, že jsou jen nachlazení nebo se jim nechce platit vysokou částku za test. Covid je totiž nevyzpytatelný a útočí ve vlnách. Jeden den je vám fajn, ale další máte pocit, že jste na smrtelné posteli. V tu chvíli kontaktují obvodního lékaře nebo hygienu, odkud jsou odesíláni na testy zdarma. Dny ale ubíhají... z desetidenní karantény je najednou dvacet i více dní. Na testy není jednoduché se dostat, protože odběrová místa nestíhají a výsledky trvají i dva dny. A karanténa se počítá od doby získání výsledku testu. Každopádně... jak můžete s jistotou vědět, že deset dní karantény je akorát?! Kdo vám zaručí, že pak nejste infekční? Kolem koronaviru existuje celá řada neznámých a odpovědi nemají ani ti nejpovolanější.
Já osobně jsem si svou karanténu, jakožto pozitivní, odbyla pouze během těch deseti dní. Příznaky nemoci nepřetrvávaly, takže jsem směle vyrazila zpět mezi lidi. Teď pozitivní nejsem, nejspíš, netuším, nebyla jsem na dalším testu, ale stejně jsem doma. Proč? Jak už jsem zmínila, kam bych jako šla? Do práce, nakoupit a domů. Když si to pořád opakuju dokola, začínám zase mít depresi. Jak dlouho tohle jako potrvá? Než se nakazí celá republika?
Zákaz vycházení po deváté večer tak podle mě už nic moc navíc neřeší. Mnoho lidí má na tajňáka otevřené své podniky, kde pořádají tajné mejdánky, o čemž sám moc dobře ví i bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula.
Pochybuju, že se tím zabrání scházení se lidí na bytech. Pokud nebudou práskat sousedi teda. Jenže u nás záchranné složky neustále trpí nedostatkem zaměstnanců, takže kdo tyhle domácí techtle mechtle bude kontrolovat?
Každopádně by mě zajímalo, jak to budu já osobně řešit se svým milencem. Nevedeme společnou domácnost a já upřímně ani moc nechci, aby tu spal do rána, takže ho vždycky kolem půlnoci vykopnu. Teď tady bude muset přespat až do rána, aby neměl problémy s případnou policií. Tak snad to nějak zvládneme, držte nám palce.
Přemýšlela jsem, že si jako zbytek republiky pořídím psa. Nebo aspoň psa na baterky. A pak s pocitem rebelie vyrazím po deváté večer na procházku! Co vy, jak zvládáte tenhle novodobý vězeňský systém?