Na férovku: Češi přistupují k odpadkům jako k močení do bazénu. Kam s ním, čeští politici neřeší

"Po deseti letech jsme se z Anglie raději vrátili sem. Už se to nedalo, pravidelně jsem viděl přistěhovalce, jak vyhazují odpadky na ulici," popsal svou zkušenost s životem v zahraničí kolemjdoucí v blízkosti dětského hřiště. Že by výsadou Čech proti jejich sousedům byla mimořádná čistotnost a péče o odpadové hospodářství? 

Zdravé a čisté životní prostřední, je otázkou našeho každodenního života. Páchnoucí odpadky kolem kontejnerových hnízd nebo skladování odpadního materiálu na sousedově pozemku se lehce stanou zdrojem trvalé frustrace. Dva uvedené příklady v tuzemsku rozhodně nejsou výjimkou, jakkoliv právě nedisciplinované chování k odpadkům se stalo motivací k uvedenému návratu do Česka.

Prodej moderní vily, Praha,

Zobrazit nemovitost

Češi mají odpadky rádi

Přeplněný kontejner dokáže naštvat. Pokud má někdo pocit, že má tuto zkušenost častěji než dříve, nemusí se jednat o čistě subjektivní záležitost. Narůstá nám totiž množství vyprodukovaného odpadu z domácností. Aktuální čísla říkají, že Češi vytvoří 5,5 miliónů tun komunálního odpadu. Určitě jsou země, kde je situace podstatně horší, ale klíčové sdělení je, že před pouhými deseti lety to bylo o 2 milióny tun méně!

Jak je to možné, když supermarkety odstupují od jednorázových igelitek, zdarma vám do tašky nemohou dát ani oblečení v butiku a na internetu kolují tisíce článku o bezobalovém životě? Očividně tímhle směrem odpadový problém nejde. Je sice hezké, že si někdo připlatí za udržitelnou módu a kvalitní materiály, ale když si oděv nechá doručit kurýrem pěkně zabalený v mnoha vrstvách igelitu a kartonu, tak jsme pro životní prostředí udělali stejně záslužný krok, jako když se o čistotu bazénové vody zasadíme tím, že se do ní vymočíme tak, aby to nikdo neviděl. Na oko to vypadá dobře, ale v praxi v tom rozdíl není.

Rozvoj internetového nakupovaní jistě hraje podstatnou roli v nárůstu množství odpadu. K boomu dálkového nakupovaní přispěla i covidová pandemie se zavíráním obchodů. Dalších příčin pak je jistě celá řada, ale shrnout bychom je mohli jednoduše do jedné věty. Odpadků přibývá, protože lidé více konzumují. Nejde jen o jídlo, ale o všechny hmotné statky. Jejich vedlejším produktem je odpad. Kterého je skoro dvakrát více než před pouhými deseti lety.

Když si nevíš rady, nech to na rok 2030

Kam s ním? Pokládal si otázku už za časů první republiky nejslavnější český spisovatel Jan Neruda. Šlo mu tenkrát o staré matrace. Dnes je problém pestřejší, množství odpadků větší, ale v odpovědi na jeho otázku tápeme. V první řadě se to týká českého státu a politiků, odpovědných za jeho chod.

Právě letos mělo skončit skládkování recyklovatelného odpadu, ale vzhledem k tomu, že v Česku není dostatek spaloven a v třídění odpadu Češi patří k evropské špičce, tak se ukázalo, že nikdo neví, jak cíle dosáhnout. Tak se cíl odložil na rok 2030 a hotovo. Statistika mluví jasně: 12 % odpadu zlikvidují spalovny, 38 % odpadu se recykluje, 48 % jde na skládky (2 % má ještě jiné využití). Množství skládkovaného odpadu poměrně silně koreluje s množství nově vyprodukovaného směti oproti stavu před deseti lety

Jakkoliv nás problémy s odpadem v životě trápí, Češi řešení tohoto problému po svých politicích nepožadují. Strana zelených je na rozdíl např. od sousedního Německa na okraji voličského zájmu a takřka všechny parlamentní strany od opozice po koalici se ekologickým otázkám snaží vyhýbat. Výjimkou jsou Piráti, ti se o problematice alespoň nebojí občas prohodit slovo. Vlažný přistup strany s nejmenším počtem poslanců věrně odkazuje na váhu tématu ve voličských preferencích.

Jedinec v Česku vytvoří asi půl tuny odpadu za rok, při čemž ještě nedávno to bylo o 200 kg méně. Kdo z nás si toho všiml? Jenže hlídat podobné věci je úkolem politiků a nastavit pravidla tak, aby systém fungoval. Bohužel se to neděje, tak abychom se nedivili, až nám začnou ubývat sousedi, kterým v životě začne vadit zahlcení odpadky, jako krajanovi v cizině.

Zdroje: twitter.com, odpady21.cz, autorský text, komentář