Zákony tvorbě AI nestíhají, ale budeme se chtít vrátit k tomu, co vytvořil člověk, říká právnička Petra Žikovská
Potkali jsme se na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde JUDr. Petra Žikovská , Ph.D. vyučuje autorské právo a vede Centrum práva duševního vlastnictví. Zároveň působí jako ředitelka České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI), takže má k hudbě i dalším kreativním odvětvím blízko nejen profesně, ale i osobně. V rozhovoru otevřeně mluví o umělé inteligenci a o tom, jak se tím mění chápání autorství, proč právo zatím nestačí tempu technologického vývoje a proč věří, že i v éře algoritmů zůstane lidská tvorba nenahraditelná.
Na pomezí dvou světů – paragrafů a umění – se dnes odehrává jedna z největších proměn současnosti. Umělá inteligence skládá hudbu, píše texty, generuje obrazy a zasahuje do oblastí, které dosud patřily výhradně lidské tvořivosti. Hovoří o tom, kdo je autorem, když tvoří stroj, proč právo nestačí tempu technologií a proč věří, že lidé se ke skutečné tvorbě nakonec vrátí.
Paní Žikovská, vy jste vedoucí Centra práva duševního vlastnictví a ředitelkou České národní skupiny Mezinárodní hudební federace.
Ano je to tak.
To nezní jako časté spojení, jak jste se dostala k tématu, které spojuje paragrafy i kreativitu?
Celkem přirozeně, protože již v rámci studia jsem se zaměřila na autorské právo. V té době jsem byla v tanečním oboru aktivní a zajímala mě autorskoprávní ochrana choreografických děl. Takže jsem si vybrala tento obor. Ten s sebou nese i další kreativní konotace, takže i to spojení s hudbou a hudebním byznysem se nabízelo celkem přirozeně.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že technologie začínají předbíhat právo?
Už dávno. Vlastně debata, kterou dnes vedeme o umělé inteligenci, se už jednou vedla, tehdy v souvislosti s masivním rozšířením internetu. Točíme se ve spirále, jen jsme teď o pár pater výš.
Ale ta debata o tom, jestli tedy, když autorské právo můžeme na internetu obtížně vymáhat, má vůbec cenu dále chránit díla pomocí autorského práva, se vede už dlouho. Zda to není lepší vzdát úplně. A na některé úrovni se podobné debaty vedou dodnes, tentokrát ve spojení s umělou inteligencí.
Znáte Tilly Norwood? Jedná se o herečku vytvořenou umělou inteligencí.
Ano, slyšela jsem o tom. Slyšela jsem dokonce, že to samozřejmě vzbudilo určitou paniku mezi herečkami a herci. Vím, že se chystají i nějaké pořady a seriály, které by měly být psané pomocí umělé inteligence a hrané, řekněme, pomocí hereckých klonů. Je to takové experimentální období, které je určitě zajímavé a které se dalo očekávat. Ale doufám, že to úplně nepřeváží skutečnou lidskou tvorbu.
Kdo by v takovém případě měl nárok na honorář takových herců?
To je komplikovaná otázka. Odpověď na ni není jednoznačná. V tuto chvíli vlastně nikdo přesně neví, jak by se to řešilo. Jsou různé akademické myšlenkové proudy, které řeší, zda by výstupy generované umělou inteligencí měly být chráněny, nebo neměly. A pokud ano, kdo by tedy měl být nositelem těch práv – zda programátor té umělé inteligence, nebo člověk, který zadával ty konkrétní prompty. Takže v tomto směru není ustálený názor.
A to je přesně to, na co jste se ptala na začátku. Tady skutečně právo velmi výrazně pokulhává za technologií a za tím technologickým rozvojem, který je v dnešní době, řekla bych, exponenciální a velmi zrychlený.
Tím pádem dá se mluvit o autorství, když dnes většinu obsahu tvoří umělá inteligence?
No, ten autorský zákon, všechny evropské autorské zákony, jsou postavené na takové premise, na takové myšlence, že autorem je vždy a pouze osoba fyzická. Takže my si tady v Evropě z toho vylučujeme jakýkoliv stroj. Možná by za autora mohla být považována ta osoba, která zadává prompty. Skutečně záleží na typu těch promptů a na jejich komplikovanosti. Jsou i určité akademické názory, že by to chráněno být mělo. V tuto chvíli je ale legislativa nastavená tak, že ne. Možná se ale bude muset, ta legislativa, v blízké budoucnosti změnit.
Takže v tuto chvíli ještě není právně dáno, kdo je autorem takto vytvořeného díla?
Ne, není to jednoznačné. V tuto chvíli to my nepovažujeme za autorské dílo. Většina akademiků se přiklání k názoru, že to pravděpodobně autorské dílo nebude. Určitá ochrana pomocí sui generis práva by tam asi byla možná, ale to by potřebovalo změnu zákona.
Dnes skoro každý používá nástroje jako ChatGPT ve škole, v práci i umění. Když se umělá inteligence stává součástí všeho nehrozí, že klasické autorské právo ztratí smysl?
To je dobrá otázka. O tom se hovoří neustále. Teď v pondělí jsem byla na jedné konferenci, kde byli univerzitní nakladatelé, a hodně jsme o tom diskutovali.
Já si myslím, a to je jen můj názor, že přijde taková módní vlna, kdy budou výstupy generované pomocí umělé inteligence velmi populární a každý si to bude chtít vyzkoušet. Dnes každý může být hudební skladatel. Máme Suno, máme Udio. Každý si může zkusit, jaké to je skládat hudbu. A i samotní spotřebitelé, konzumenti obsahu, se o to budou zajímat. Budou chtít vidět třeba tu „umělou herečku“. Všechny to bude zajímat.
Ale doufám, že v budoucnu, a snad i v blízké budoucnosti, se lidé, posluchači, čtenáři a diváci opět vrátí k tomu, že budou chtít sledovat něco, co nakonec vytvořil člověk. V to doufám.
V hudbě už AI umí napodobit hlasy a známé interprety. Když například pomocí umělé inteligence někdo vytvoří „nový song Karla Gotta“, je to pocta, podvod, nebo úplně nový byznys model?
V tuhle chvíli autorské právo v této oblasti nenabízí mnoho možností ochrany. Je ale možné chránit nebo vymáhat svá práva na základě obecných principů ochrany osobnosti. Podle občanského zákoníku má každý z nás právo chránit projevy osobní povahy. To znamená například podobiznu, hlas nebo třeba ručně psaný dopis. I k těmto projevům osobní povahy má tedy každý člověk svá práva.
Takže kdyby například dědici Karla Gotta považovali určité využití jeho hlasu nebo podoby za něco, co by mohlo poškodit jeho reputaci, mohli by se bránit právě na základě občanskoprávních principů.
Pokud jde o otázku podvodu – od roku 2026 bude povinné označovat všechno, co vytvořila umělá inteligence. V tuto chvíli ale ta povinnost ještě není, takže může snadno dojít ke klamání spotřebitele. Možná ne přímo v případě Karla Gotta, protože tam každý ví, že už zemřel, ale u jiných zpěváků ano. Typickým příkladem byl případ Drake ft. The Weeknd, o kterém jste asi slyšela – vznikla nová píseň, která se vydávala za jejich společnou skladbu, ale ve skutečnosti nebyla jejich. Dokonce se objevila i na Spotify. Takže ta možnost zmást posluchače je poměrně velká.
Právě spousta tvůrců říká, že jim umělá inteligence bere práci a že ničí umění, ale není to nakonec spíše člověk, který to autorské právo porušuje?
No, tato debata se vedla už třeba tehdy, když začínala fotografie. To si sice osobně nepamatuji, ale tehdy malíři doslova demonstrovali. Byly kolem toho velké diskuse – mluvilo se o tom, že je to konec malířství, že už nikdo nebude chtít namalovat portrét. A nakonec se to vlastně nestalo. Ta situace dnes je ale mnohem širší, plošnější. Tehdy šlo jen o určitý segment malířství v souvislosti s příchodem fotografie. Dnes to ovlivňuje všechna kreativní odvětví a skutečně to nějakým způsobem přenastaví celý ekosystém kreativních odvětví. To je jednoznačné.
Ale nemyslím si, že by to nutně znamenalo konec práce. Umělá inteligence může být využívána i jako kreativní partner a často už bývá. Nemusí to být jen o tom, že by tvůrcům brala práci. Naopak, tvůrci mohou umělou inteligenci využít jako nástroj při samotné kreativní tvorbě a to už se děje. Takže na to zkrátka neexistuje jednoznačná odpověď.
Autorské právo má chránit tvůrce, ale v praxi z něj více těží firmy a velké platformy. Slouží autorské právo víc autorům nebo právě velkým společnostem?
Troufla bych si nesouhlasit s presumpcí, že to více slouží velkým firmám. Myslím, že obecně to takto nelze říct. Autor primárně, když to dílo vytvoří, tak má všechna práva, vše mu patří. Autor se sám svobodně rozhoduje, má možnost se rozhodnout, zda poskytne licenci nebo licenční oprávnění třetí straně k užití díla a také za jakých podmínek.
Takže když si někteří autoři stěžují, že se jejich díla na internetu používají bez svolení, a používají stejný výklad jako vy, myslím, že to takto nelze úplně plošně říct. Podle mě je potřeba autory více edukovat a dát jim silnější nástroje, aby nebyli tou slabší vyjednávací stranou.
Evropská unie tento problém vnímá a ve směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu už skutečně existuje řada nástrojů pro autory, aby mohli být rovnoprávnější stranou. Je tam třeba takzvaná bestsellerová doložka, která jim umožňuje žádat přiměřenou dodatečnou odměnu, pokud se ta původní odměna ukáže být nepoměrná. Takže určité právní mechanismy tu už jsou a snaží se situaci zrovnoprávnit.
Deepfake videa dokážou přesvědčivě zfalšovat hlas i tvář. Mělo by právo zasahovat přísněji, nebo se tím riskuje omezení svobody projevu a uměleckého zpracování?
U deepfake to skutečně může být skutečně poškozující pro toho umělce z různých důvodů. Buď to není tak kvalitní, nebo to prostě není jeho styl. On musí mít nějaké právo se proti tomu nějak bránit. Není možné to úplně plošně nechat jen tak být. Myslím, že nikomu z nás by to nebylo úplně příjemné a tyto situace se zkrátka budou dít. Zatím to ale, jak říkám, není postavené na principu autorského práva, ale na principu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku.
Vy také učíte autorské právo na univerzitě. Jak téma umělé inteligence vnímají studenti? Jsou studenti spíše liberální, nebo chtějí přísnější ochranu autorů?
Studenti obecně, myslím, že nejen pokud jde o umělou inteligenci, která je pro ně samozřejmě velmi důležitá, to vnímají mnohem přirozeněji. Vy jste už jiná generace, která vyrostla s iPady, YouTubem, Instagramem a já nevím čím vším, takže je to pro vás naprosto běžné prostředí.
Zároveň si ale myslím, že tato generace je obecně i liberálnější a to nejen v otázce umělé inteligence, ale i v mnoha dalších věcech.
Kdy jste si naposledy řekla, tak tohle už autorské právo nezachrání?
Hm, asi nikdy. Já jsem optimista.
Ani žádný takový případ nebyl?
Pokud se bavíme o umělé inteligenci, tak je to pořád něco velmi nového a existuje zatím jen minimum soudních rozhodnutí.
My právníci jsme teď vlastně postaveni do situace, kdy musíme aplikovat stávající právní normy, které vznikly v době, kdy žádná umělá inteligence neexistovala, na zcela nové situace.
Takže se snažíme nějak odhadnout, jak by to mohlo fungovat, ale ty naše odhady může potvrdit nebo vyvrátit jedině soud. V mnoha ohledech tedy opravdu čekáme na jeho vyjádření a ideálně i na stanovisko Evropského soudního dvora. Třeba právě u směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, která významně ovlivnila i trénování systémů umělé inteligence na autorskoprávně chráněných datech, čekáme, až k tomu soud zaujme jasný postoj.
Takže jsme teď tak trochu v očekávání.
Já vám moc děkuji za příjemný rozhovor a přeji vám hodně úspěchů v práci i se studenty.
Já taky děkuji moc.
Zdroj: redakce, vlastní dotazování
