Beru si Mauritánce: Nevěsty do šatů nehubnou, ale vykrmují se násilím až do vyčerpání

Čím byla nevěsta větší, tím měla větší šanci na vdavky

V minulosti žila velká část obyvatel Mauritánie kočovným způsobem života. Bohatství rodiny se odráželo i na vzhledu žen. Zatímco chudé ženy musely tvrdě pracovat, manželky bohatých mužů zůstávaly doma a nemusely vykonávat fyzicky náročnou práci. Právě proto se plnější postava stala symbolem prosperity, společenského postavení a dobrého života.

Prodej luxusního bytu 3+kk Košíře, Praha 5 –, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Rodiny věřily, že čím bude dcera mohutnější, tím větší šanci bude mít najít si zámožného manžela a zajistit si lepší budoucnost. Tradice byla natolik zakořeněná, že mnozí rodiče považovali vykrmování dcer za svou povinnost. Věřili, že bez něj by si dívka jen těžko našla vhodného ženicha, píše The Guardian.

Dívky nutili jíst už od útlého dětství

Nejvíce šokující na celé tradici je věk dětí.

Vykrmování často začínalo už kolem šesti nebo sedmi let. Jejich jídelníček tvořilo především velbloudí mléko, kuskus, proso, arašídový olej či čistý živočišný tuk.

Podle odborných odhadů přijímaly denně přibližně 14 až 16 tisíc kalorií, tedy čtyřnásobek toho, co běžně zkonzumuje dospělý muž věnující se vrcholové kulturistice. Pro srovnání, doporučený denní energetický příjem zdravé dvanáctileté dívky činí přibližně 1 500 kalorií.

Odmítnutí jídla trestali bolestí

Pro mnoho dětí nešlo o dobrovolné jedení. Pokud odmítaly jíst nebo pít, následovaly tresty. Starší ženy, které měly proces vykrmování na starosti, používaly různé bolestivé metody. Mezi nejznámější patřilo bolestivé stlačování prstů nebo kůže mezi dřevěnými tyčkami, štípání či bití.

Pokud dívka odmítla jíst nebo už nemohla pokračovat, následovaly tresty. Mezi nejznámější patřila metoda nazývaná zayar. Starší ženy vložily prsty na nohou dítěte mezi dvě dřevěné tyčky a postupně je stlačovaly. Bolest měla dítě přinutit, aby pokračovalo v jídle. Podle výpovědí pamětnic nebylo výjimečné ani to, že dívky musely sníst vlastní zvratky, pokud nedokázaly jídlo udržet v žaludku.

Dvacetipětiletá Mariam Mint Ahmed patří mezi ženy, které se dnes proti této tradici otevřeně staví.

Je naší povinností jako mladé generace skoncovat se zvykem, který ohrožuje naše životy. Znám mnoho dívek, které byly proti své vůli vykrmovány jen proto, aby se vdaly. Většina z nich dnes trpí vysokým krevním tlakem, srdečními chorobami nebo dalšími zdravotními problémy,

řekla pro CNN.

Podle ní byly dívky nuceny jíst obrovské porce jídla a zapíjet je miskami kozího nebo kravského mléka. Při vzpomínkách na tyto praktiky se neubránila slzám.

Podobnou zkušenost má i Selekeha Mint Sidi.

Maminka mě začala násilím vykrmovat, když mi bylo třináct let. Bila mě, abych snědla více mastného kuskusu a tučného jehněčího masa. Po každém jídle jsem měla pocit, že mi žaludek praskne,

vzpomíná.

Dnes je sama matkou malé dcery a tvrdí, že svou dceru by nikdy ničemu podobnému nevystavila.

Prodej luxusní vily s vnitřním bazénem,

Zobrazit nemovitost

Neexistuje žádný důvod, proč bych ji měla nutit procházet tím, čím jsem si prošla já.

Šílenou částí celé tradice jsou metody, kterými byly dívky nuceny jíst. Pokud některá odmítla další sousto nebo už nezvládala pít, následoval trest.

Podle výpovědí žen jim svazovali prsty na nohou mezi dvě dřevěné tyčky. Když odmítly pokračovat v jídle, tyčky se stlačovaly, což způsobovalo nesnesitelnou bolest. Jiné ženy vzpomínají na bití, štípání nebo psychický nátlak.

Zvracení po jídle přitom mnoho starších žen nepovažovalo za problém. Věřily, že jde o přirozenou součást procesu vykrmování.

Místo mléka i chemikálie pro zvířata

Podle zástupkyně Populačního fondu OSN (UNFPA) Mar Jubero Capdeferro se situace v posledních letech v některých případech dokonce zhoršila. Protože suroviny postupně zdražily a mnoho rodin si je už nemohlo dovolit, objevil se nový problém. Některé ženy začaly místo jídla používat veterinární steroidy určené pro růst hospodářských zvířat nebo léky zvyšující chuť k jídlu. Lékaři upozorňují, že takové praktiky mohou mít vážné zdravotní následky, píše The Washington Post.

Mladá generace tradici odmítá

Především ve velkých městech mladé ženy stále častěji odmítají tradice svých babiček. Sportují, více se zajímají o zdravý životní styl a nechtějí riskovat celoživotní zdravotní následky jen proto, aby splnily očekávání společnosti.

Podle představitelů OSN se situace výrazně zlepšuje právě ve městech.

"Dnes už ženy pracují, sportují a mnohem více se pohybují než dříve. Mladá generace si uvědomuje následky obezity a od této tradice postupně ustupuje,"

uvedla Capdeferro.

Na venkově tradice stále přežívá

Mauritánie se jí však zatím úplně nezbavila.

Studie organizace Social Solidarity Association ukázala, že ve velkých městech bylo nucenému vykrmování vystaveno přibližně 7 procent dívek, zatímco ve venkovských oblastech se tento podíl pohyboval až kolem 75 procent.

Důvodem je především silný vliv starší generace. Podle zprávy UNICEF z roku 2025 stále uvádějí leblouh mezi škodlivými tradičními praktikami, které se v Mauritánii stále vyskytují, i když v mnohem menší míře než v minulosti. Pětapadesátiletá Achetou Mint Taleb je přesvědčena, že jde o správnou tradici.

Hubené dívky přinášejí hanbu své rodině i celému kmeni. Muži si jich jednoduše nevšímají. Já jsem vykrmovala obě své dcery, když jim bylo osm až deset let. Obě se brzy vdaly, měly děti ještě před sedmnáctými narozeninami a dnes jsem na ně pyšná,

řekla.

Ani kritika mladších žen její názor nezměnila.

Vím, že mladá generace s tím nesouhlasí. Mně je to ale jedno. Chci zůstat věrná našim tradicím.

Zdravotníci upozorňují, že následky této tradice vídají ve svých ordinacích prakticky každý den.

Denně hospitalizujeme velké množství obětí nuceného vykrmování. Většina přichází z vnitrozemských oblastí, kde se tato tradice stále dodržuje. Zdá se, že naše varování zatím nebyla dostatečně vyslyšena,

uvedl lékař Vadel Lemine z Národní nemocnice v hlavním městě Nuakšott.

Sociologové zároveň upozorňují, že úplné odstranění této tradice nebude jednoduché. Podle analytika Lemrabotta Brahima je totiž představa, že krása, manželství a plnoštíhlá postava patří neodmyslitelně k sobě, stále hluboce zakořeněná v myslích mnoha matek, zejména na venkově.

Příběh Mauritánie ukazuje, jak rozdílné mohou být představy o ženské kráse napříč světem. To, co je v Evropě často důvodem k dietě, bylo v této africké zemi po celé generace považováno za vstupenku k lepšímu životu. Dnes však stále více mladých Mauritánek říká jasné „ne“ tradici, která je podle nich připravovala nejen o dětství, ale mnohdy i o zdraví.

Ženská obřízka, dětské sňatky i polygamie

Vykrmování mladých dívek není zdaleka jediným sporným zvykem, s nímž se Mauritánie potýká. Dlouhodobou kritiku sklízí hlavně kvůli ženské obřízce. Tu většina dívek podstoupí ještě před patnáctými narozeninami, nejčastěji pod tlakem náboženských či kulturních dogmat. V řadě místních komunit se na mrzačení ženských orgánů dodnes nahlíží jako na symbol čistoty a nezbytnou podmínku pro vdaní, ačkoli dívkám způsobuje celoživotní fyzické i psychické následky.

Místní zákony navíc mužům povolují mít až čtyři manželky, pokud dodrží podmínky islámského práva. I když se postavení žen v Mauritánii pomalu posouvá k lepšímu, lidskoprávní organizace varují, že hluboce zakořeněné tradice (především na venkově) životy mladých dívek stále tvrdě diktují.

Černá místo bílé: Svatební tradice, která cizince zaskočí

Mauritánie ale nepoutá pozornost jen drsnými zvyky nebo svéráznými ideály krásy. Výrazně se odlišuje i svatebními rituály, které překvapí jak Evropany, tak lidi z ostatních arabských zemí. Najdete to už u samotných šatů.

Zatímco většina světa má svatbu spojenou s bílou barvou jako symbolem čistoty a černou si nechává na pohřby, mauritánské nevěsty to mají přesně naopak. Už po generace kráčejí k oltáři zahalené do temných odstínů.

Místnímu tradičnímu oděvu se říká lakhel. Jde o poctivou černou látku se zdobnou výšivkou, jejíž přípravě věnují rodiny obrovskou péči. V některých domorodých komunitách se látka začíná chystat hned po narození dcery, protože výroba zabere celé roky. Každý steh má svůj význam a ze šatů se stává ceněné rodinné dědictví.

Pokud by si nevěsta vzala jinou barvu, místní by to chápali jako těžkou urážku rodiny i vlastních kořenů. Paradoxní je, že tento zvyk platí výhradně pro ženy, ženichové totiž na obřad přicházejí čistě v bílém.

Otevřít v galerii (1)

Každá země má své svatební zvyky

Mauritánie není jediným místem na světě, kde svatební šaty nejsou bílé. V Indii si mnoho nevěst obléká červené sárí jako symbol štěstí a plodnosti. V Číně dominuje červená barva, která má přinést prosperitu a šťastný osud.

Příběh Mauritánie tak připomíná, že svatební tradice se ve světě výrazně liší. To, co je v jedné zemi symbolem smutku, může jinde představovat krásu, úctu k předkům i začátek společného života.

Zdroj: autorský text, The Guardian, CNN, The Washington Post, UNICEF, UNFPA , Mauritánské ministerstvo kultury, The Observers