Top hledané
Výsledky (0)
O tanci, vášni a sebekázni

Rychlá zpověď – burleska Miss Cool Cat: Takhle vypadá show plná rozkoše a luxusu

Karolína Lišková
18. března 2018
+ Přidat na Seznam.cz
9 minut

Nejprve jen fotila a pak se jednou z tanečnic sama stala. Pět let tvrdé práce se ale dívce ze Slovenska vyplatilo. Dnes je uznávanou burleskou, která prorazila i na newyorské scéně. Terezia Mia alias Miss Cool Cat se živí jako profesionální burleska už několik let. Zájem o její vystoupení mají klienti z celého světa. Pro ni ale zůstává na prvním místě Praha a snaží se ji dostat zpět na burleskní mapu Evropy. Co všechno obnáší živit se vlastním tělem, prozradila sympatická zrzka v rozhovoru pro Luxury Prague Life.

Terezko, pojďme do úplných začátků, jak se z vás stala burleska?

Před asi devíti lety jsem chodila s partnerem, který tyto burleskní show produkoval. Na prvním rande se mi ale styděl říct, čím se vlastně živí. Měl zbytečné obavy, že bych to špatně vzala. Mě to ale úplně uhranulo, začala jsem tyto show fotit jako fotografka. Věnovala jsem se tehdy fotografii. A najednou jedna z tanečnic vypadla a já jsem z ničeho nic stála na pódiu.

Počkat, to jste ale musela přece něco umět.

To byla taková ta postranní tanečnice, co spíš jen stála, pózovala, a to mi problém nedělalo. Kostýmy byly půjčené z Barrandova. Byl to takový křest ohněm. Ale já si zamilovala ten pocit, když stojíte na pódiu. Partner mě pak z něj už nesundal. Nechtěl, abych tančila, ale nepřemluvil mě, cítila jsem to tak, musela jsem v tom pokračovat. (smích)

Jak dlouho to trvalo, než jste se mohla jako burleska živit?

Tehdy tady bylo málo burlesek, takže to bylo celkem rychlé. Asi po půl roce jsem měla první vystoupení. Musela jsem nejdříve něco natrénovat, ušila jsem si dva kostýmy. První vystoupení pro mě byly nesmírně náročné. Ani si je snad nepamatuju, byl to stres.

Exkluzivní vila na prodej, Říčany u Prahy -
Exkluzivní vila na prodej, Říčany u Prahy -, Okolí Prahy

Člověk si myslí, že to nic moc není, hodně mi ženy píší třeba po vystoupení, jak se můžou stát burleskou. I já jsem si na začátku asi myslela, že je to brnkačka, ale není. Člověk to pochopí, když stojí na tom pódiu. Musela jsem začít posilovat, abych měla lepší stabilitu, začala jsem trénovat na podpatcích, vymyslet si celý příběh, který za tím vystoupením má stát, ušít si kostýmy, vybrat si správnou hudbu. Navíc je tam neustálý trénink.

Teď jsem se bavila s korunovanou světovou burleskou Medianoche, co tu vystupovala na Prague Burlesque Festivalu, který jsme pořádali, ona se tak ladně pohybuje po jevišti, skoro jako by levitovala, že to je neustálé zdokonalování se, je to prostě o tréninku.

Chápu, že pět minut na pódiu je náročné. Mám ale dotaz. Burleska má nádherný kostým, ze kterého se pomalu vysvleče, až skončí v kalhotkách, je v těch krytkách na bradavkách (pasties) a začne jako házet šíleně rychle prsama. To musí hrozně bolet?

(smích) Ale to ani ne. Lidé to mají rádi, je to takové vyvrcholení toho vystoupení, ale nebolí to… Dá se to natrénovat. Já tohle zrovna vyučuji, dá se totiž těmi pasties kroutit asi šesti způsoby. Když to samozřejmě děláte hodinu v kuse, tak to bolí, ale tu chvilku? To ne. Navíc se vám to napoprvé nepodaří roztočit, to se musí fakt natrénovat.

Ono se to dá naučit, jo? Nedokážu si představit, že bych svoje pětky roztočila. (smích)

Vám by to podle mě zrovna šlo. Je to o pohybu ramen a dobře to jde i mužům, takže je jasné, že na velikosti nezáleží.

Měla bych strach, že by se mi ty prsa rychleji vytahala.

Ježíš, to ne! To se za tu chvíli nestane, nesmíte to ale dělat nonstop. (smích)

Jestli jsem to dobře pochopila, tak před šesti lety tady byly burleskní show v plenkách. Dnes je o to zájem?

Obrovský. Konečně hlavně Češi vědí, co to vůbec znamená… i když pořád ještě samozřejmě musíme edukovat, každý to neví. Ale hodně nás chtějí vidět cizinci. Naše vystoupení Prague Burleque se nějak zapsalo, etablovalo, už to není neznámý pojem.

Říkala jste, že se pořádají i kurzy?

Ano a o to je veliký zájem. S kolegyní Angelinou to pořádáme hlavně pro ženy, které chtějí tento styl vnést do svého života. Pro ženy, které chtějí mít sexappeal a nemají na něj čas. Abych to vysvětlila – všichni strašně makáme, máme děti, staráme se o domácnosti a tak dále… Tyto ženy prostě chtějí najít chvilku pro sebe, kdy se budou cítit neodolatelně. Navíc si u nás na kurzu najdou kamarádky. Často se nám děje, že se nás ptají, kdy otevřeme kurz pro pokročilé, že se chtějí zase potkávat. My si tam vytváříme tzv. safe place, kde se cítí v pohodě, kde se podporují a najdou tam oporu. O tom ty kurzy hodně jsou, samozřejmě je tam učíme i dovednostem jako např., jak správně chodit, jak si držet tělo, abyste vypadala fakt krásně, jak si elegantně sundat rukavičky… Nicméně vnímám to tak, že je to pro ženy spíš terapií.

Nebojují hodně se studem?

Ano, to samozřejmě. Najdou se ženy, které to hned rozbalí a nebojí se vyjít sebevědomě na jeviště, ale spíš tam chodí s malou dušičkou, co se tam vlastně bude dít. Ale jdeme na ně pomalu. Chceme, aby se cítily v pohodě. Po delší době je stavíme do pozic, kdy samy předvádí. My jim něco ukážeme, ony to pak mají předvést… To třeba zpanikaří, ale když to dají jednou, tak pak už jen rozkvétají.

Máte třeba zpětnou vazbu v tom, že jim váš kurz zachránil manželství?

Jedna dokonce během kurzu díky nově nabytým dovednostem otěhotněla. (smích) Ano, máme zpětnou vazbu, ale hlavně to samy i vidíme. Na konci toho kurzu, jsou víc v pohodě, nosí třeba víc podpatky, červenou rtěnku…

K vystoupení patří i velmi honosné kostýmy. Všimla jsem si, že se hodně používají kostýmy ze 30. let…

20. a 30. léta 20. století jsou inspirativní, protože v té době byla burleska na rozkvětu. Byla to velmi opulentní doba. Jinak vystoupení burlesek sahá až někam do 19. století. Začínalo to takovými skeči, kdy si chudí lidé dělali legraci z bohatých. Byly to skeče, při kterých se žena z nějakého důvodu svlékla – chtěla buď pobavit, nebo zaujmout, nebo něco zesměšnit. Posouvalo se to až do začátku 20. století, kdy se z toho stala obrovská estrádní vystoupení, kdy hvězdou byla jedna tanečnice, kolem které bylo několik tzv. chorus girls, většinou to byly baletky, na jevišti nechyběl ani komik, různí akrobaté a proto se v tomto období hodně inspirujeme.

Navíc je velký rozdíl, jestli to děláte v ložnici, nebo na kurzech, kde jde hlavně o získání sebevědomí, nebo jestli se tím profesionálně živíte. Jakmile vás za vystoupení lidé platí, tak jsou honosné a nákladné kostýmy žádoucí. Já osobně se tou dobou hodně inspiruji, ale nakonec tam vtlačím něco současného. Mám ráda kombinaci současnosti a staré doby.

Kam všude už jste za prací vycestovala?

Po celé Evropě, teď nejblíže letím do Ženevy, Stockholmu, Finska, Itálie, Vídně. Teď prozradím úplnou novinku, v tomto roce dokonce vycestuju i na jiný kontinent a taky se připravuju na vystupování v opeře Národního divadla v Brně.

Prodej luxusního penthousu 4+kk 260 m², Praha
Prodej luxusního penthousu 4+kk 260 m², Praha, Praha 3

To vám platí i tu cestu nebo jen samotné vystoupení?

Teď budu upřímná. Některé tanečnice chtějí být jen slavné, trošku ničí tu burleskní scénu, snižují kredit… Kolikrát si tu cestu i zaplatí, jdou pod cenu. Nám, profesionálům na vyšší úrovni to vadí, protože to ničí tu scénu. Já se nechávám samozřejmě zvát – hodně na sobě pracuji, neustále se zlepšuji a vymýšlím nové a nové věci. Moje vystoupení tedy zahrnuje celkově i cestu – letenky, hotel a samozřejmě pak samotnou výplatu za vystoupení.

Kde nejdál jste vystupovala?

V New Yorku a ve Filadelfii.

V New Yorku?

Tam jsem původně cestovala soukromě. Nicméně mi to nedalo a obepsala jsem pár klubů a divadel, měla jsem tam myslím celkem čtyři nebo pět vystoupení v rámci 10 dní. To byla úžasná zkušenost. New York je taková modla, jsou tam ti nejvíc top perfomeři. Je tam obrovská konkurence. Člověk tam na sobě musí hodně makat, aby prorazil.

Vyděláte si tedy na hezké žití? Co když se vám něco stane? To nemůžete vystupovat, musíte mít nějakou finanční rezervu…

Jednou jsem se popálila, vyřadilo mě to na pár týdnů z vystupovaní, to bylo hodně těžké. To člověk pak pocítí. S přítelem nechodíme třeba ani na lyže, protože se bojíme, že se nám něco stane. Nemůžeme si dovolit zlomit si nohu, jsme zarezervovaní třeba na půl roku dopředu.

Mám jen základní pojištění – víc mě nikdo moc pojistit nechce, protože dělám akrobacii a vystupuji s ohněm. Člověk na sebe musí víc dbát a dodržovat určité zásady. Co se týká výdělku… hodně lidí si myslí, že si žijeme luxusní život, že si žijeme skvěle… Jak se to vezme, hodně investujete zpátky a je za tím nesmírně práce. Já ke svým vystoupením ještě učím, produkuji vystoupení jako náš festival, a ještě pracuji v marketingu pro magazín Soffa.

Pracuji sice na volné noze, organizuji si čas sama, někdy toho je méně, někdy více, ale pořád jsem v jednom kole. Vystupujeme o víkendu dlouho do noci. Dá se tím uživit, ale není to skutečně zadarmo a jak jsem už řekla, věnuji se více věcem.

Dá se to skloubit se soukromým životem? Rodina, děti?

Já mám výhodu, že žiju s partnerem, který v tom dělá taky. Je to zpěvák a takový moderátor, průvodce celým večerem. Výhoda je, že prostě ten čas trávíme spolu, nevýhoda, že si práci bereme domů a vznikají kvůli tomu i hádky.

Ale výhody jsou větší – cestujeme spolu za prací, nejsme od sebe odloučení. Děti? Pořád to odsouvám na druhou kolej… znám ale tanečnice, co děti mají a vidím, jak je to těžké. Musí mít podporu v domácnosti, někoho, kdo se o dítě postará, když ona je na cestách. Je to těžké, my jsme takoví cirkusáci trošku… Jsme neustále na cestách a vystupujeme po nocích.

Co děláte ráda, když netančíte?

Někdo se mě nedávno ptal, jaké je moje hobby a já se zasekla, jestli vůbec ještě nějaké mám. Nejradši mám samozřejmě nedělat nic, když mám konečně volno, ale to bych nebyla já…Ráda cestuju, i když nemusím zrovna kvůli práci a vracím se k fotografování. Pak akrobacie, trénuju flexibilitu. Jo a mám ráda filmy, chodím hodně do kina a nikdy nechybím na festivalu v Karlových Varech.

Vy jste ze Slovenska. Co na vaši kariéru říkali rodiče?

Nejdřív byli samozřejmě v šoku, nevěděli, co to je, neuměli si to představit. Musela jsem nejdřív hodně vysvětlovat, museli přijít na první show, aby to pochopili. Teď jsou fandové. Sbírají články z novin a jsou rádi, že hodně cestuji. To byl vždycky můj sen, cestovat. Vidí, že jsem spokojená.

Pojďme ještě k Prague Burlesque Festivalu, který byl v Praze. Byl to druhý ročník. Jak bás to napadlo něco takového pořádat?

Takovéhle festivaly jsou po celém světě. S přítelem Davidem (Sonny Vargas) jsme dlouho čekali, než jsme se odvážili ho uspořádat. Tím, že produkujeme vlastní show, tak jsme vlastně vsadili na naše publikum. Mohli jsme to udělat před pěti lety, ale báli jsme se. Bylo to riskantní. Počkali jsme na vhodnou dobu. V Evropě je i hodně festivalů, které nejsou tak dobré. My jsme se zaměřili na tu nejlepší scénu, na nejlepší performery z celého světa. Chtěli jsme ukázat kvalitní festival a dostat Prahu zpět na burleskní mapu Evropy. Tady to varietní umění vždycky frčelo, i za komunismu, i když pod pokličkou. Chtěli jsme na to navázat, a to se povedlo.

Měli jste tu ty největší hvězdy.

Loni korunovanou královnu burlesek Medianoche a krále Mr. Georgeous, kteří jsou Američané a byli tu poprvé. Moc se jim tady líbilo, vzali jsme je i do Kutné Hory například. Medianoche říkala, že tohle byl jeden z nejlepších festivalů, na kterém byla.

Bude další festival?

Doufám, že to vyjde, zase se to bude motat kolem data Mezinárodního dne žen.

Terezko, moc děkuji za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Jaké spodní prádlo nosíte ve volnu nejraději?

Pořád krajkové.

Vysvětlete rozdíl mezi burleskou a striptérkou jednou větou.

Je to hlavně v té energii a také to, že nás to opravdu baví.

Kdy jste se na pódiu cítila naposledy nejšťastnější?

Zrovna tento víkend, při poslední děkovačce na Prague Burlesque Festivalu.

Kdo jsou lepší partneři - muži nebo ženy?

Obojí.

Co byste si na svém těle nechala chirurgicky vylepšit?

Už jsem si nechala vylepšit a byla to prsa.

Vaše nejoblíbenější jídlo?

Zelňačka.

Nejúčinnější dieta?

Asi chození pěšky, dietu nedržím.

Nejhorší věc, co vám kdy kdo po vystoupení řekl?

Nic takového se nestalo.

Nejdražší kostým, který jste si kdy na vystoupení koupila?

Všechny moje kostýmy jsou nákladné a pohybují se okolo 30 a výš tisíc korun.

Kam byste to chtěla v kariéře bulesky dotáhnout?

Na úplně světovou úroveň, věřím, že jsem na dobré cestě.

Tři dovednosti, které musí burleska umět?

Pozitivní přístup, chtít na tom pracovat a připravit se na to, že budete muset komunikovat s hodně různými lidmi, být přátelská, to je hodně důležité.

Čemu se nejraději věnujete, když netančíte?

Akrobacii.

Nejkrásnější dárek od fanouška?

Květiny.

Jste přírodní zrzka?

No ani ne. (smích)
Dotazovaný se ptá redaktora:

Jak se Vám líbil festival?

Moc, ale burleska ze mě nebude.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - Felix Slováček:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Lucie Gelemová:
Zobrazit článek