Rychlá zpověď - moderátorka Eva Perkausová: Muži budou lovci za každou cenu, ať už je žena svobodná nebo vdaná

Evi, bydlíš na krásném místě, jak se ti tu líbí? (novostavby v pražské Libni, pozn. red.)

Krásně. V květnu to bude rok, co jsme se přestěhovali. Poslední březnové narozeniny jsem totiž trávila ještě v karanténě. Bydlí se tu krásně, máme výhled na vodu, kousek za rohem park, kam chodíme běhat, je to pár minut do centra. Všechno je tu při ruce.

Na Palmovce byla Prima, škoda že už tu není.

Ano. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se tehdy od mámy z Jesenice přestěhovala sem do této oblasti, do Karlína, protože Prima byla blízko. V tu dobu, kdy jsem se chtěla přestěhovat, se přestěhovala i Prima, takže mi trochu vzali vítr z plachet. Ale je pravda, že vždycky, když jedu kolem Palmovky, mám nostalgii a zavzpomínám na starou Primu, starou partu. Prima byla o dost menší, než je teď. Když teď přijdeme do nové budovy ve Strašnicích, kde je jak nové prostředí, tak noví lidé, je to opravdu nadčasové.

Jak ten přechod do obrovské CNN Prima News vnímáš?

Nevím, jestli je pro mě přechod vhodné hodnotit. Z moderátorského hlediska se toho pro nás tolik nemění, oproti třeba stopáži. Máme jednou tak delší stopáž, než jsme mívali, 45 minut v kuse živého vysílání. Myslím si, že i pro diváky je to příjemná změna, co se týče vizuálu. Je jiná grafika, moderní styl zpravodajství. Je tam studio, které má dvě patra, což je jedno z největších v Evropě. Věřím, že i diváci jsou s touto změnou spokojení.

Prodej rodinného domu, Praha 6 – 296m2, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Ty jsi spokojená?

Jsem nadšená, říkám to často a všude. Už mi to trochu přijde jako klišé, ale do práce se opravdu strašně těším. Chodím tam, čekám až se rozsvítí červené světýlko a v žilách mi proudí adrenalin. Moje práce mi dobíjí baterky.

Kolik let už vlastně v televizi pracuješ?

Napřed jsem byla v Top Star Magazínu po Ivě Kubelkové. Potom jsem nastoupila do denního Top Staru, který se točil živě každý den. Pak mě dali do zpravodajství s Romanem, tam jsem teď myslím třetím rokem. Vtipné je, že ze Showtimu mě vyhodila zase Iva. Před pěti lety jsem nahrazovala já ji, teď šla ona za mě do Showtimu a vlastně mě vyhodila do zpráv. (směje se)

Takže v médiích pracuji pět let.

Nastupovala jsi hrozně mladá, v nějakých dvaadvaceti letech.

Naivní, vyjukaná holčina (směje se).

Jak jsi se za pět let v médiích změnila?

Jak jsem se změnila na obraze, ať asi spíš posoudí jiní. Ale ano, jsem si vědoma velkého skoku oproti svým začátkům v Top Staru, kdy si říkám, jak jsem takhle vůbec mohla mluvit, projevovat se, a že mi nikdo nic neřekl, že je to třeba špatná cesta. Když koukám na ty své telecí začátky, kolikrát se na to nemůžu ani podívat. I teď mám problém s tím se dívat sama na sebe, nerada se poslouchám a nerada se na sebe dívám. Kdybych to měla zhodnotit, je mi kolikrát až stydno (směje se).

Jaké jsi měla životní priority ve dvaadvaceti oproti těm, které máš teď? Já bych to viděla na kabelky, boty, párty…

Přesně tak. Myslím si, že takový proces má většina žen. Ve dvaadvaceti jsem ještě neměla představu o budoucnosti, co a kde budu dělat, jestli třeba plánuji do budoucna rodinu. To člověk vůbec neřeší. Jen kdy jde do práce, na kafe s kamarádkami, kdy se podívá na film nebo si koupí nové tričko. Ale určitě neřeší budoucnost. Zlom za těch pět let je takový, že začínám řešit budoucnost.

S partnerem jste spolu jak dlouho?

Už čtyři roky.

Nedávno tě požádal o ruku, gratuluji k zasnoubení. Počítala jsi s tím?

V danou chvíli ne, ale po čtyřech letech vztahu žena už tuší, že by mohlo něco takového přijít.

Jak na zasnoubení reagovali fanoušci? Muži museli být zklamaní.

První reakce mých kamarádek byla, že chlapi teď budou nešťastní. Trochu je mi líto, když komentáře na sociálních sítích mám od mužů ve stylu plačících smajlíků, kdy píšou „škoda, už“ a podobně. To je mi v jádru vždycky vůči nim trochu líto, dříve nebo později by to ale stejně přišlo.

Muži to často zkouší přes Instagram, zvou na rande a podobně.

Ne, že by to nezkoušeli.

Pořád zkouší? Neodradilo je to?

Je vtipné, že muži jsou opravdu muži a jimi i zůstanou. Budou lovci za každou cenu, ať už je žena svobodná, zasnoubená, vdaná nebo s dětmi. Chlapi takoví jsou a budou. Neříkám, že je to špatné, ale je to prostě tak.

Záleží na tobě, jestli odoláš.

To odolám, statečně odolávám (směje se).

Prodej bytu 2+kk - Praha 7, 47m2, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Co na to Ivan, nežárlí?

Ne, myslím si, že už ne. Asi ani není důvod. Tím, že je s holkou, která je v médiích, tak s částečným zájmem okolí musí počítat.

To ale na začátku nevěděl.

To ne, ale musel se s tím smířit, že zájem z jiných stran tam bude. Tím, že funguji na sociálních sítích, je o mně slyšet. Myslím, že se s tím smířil. Musel. To by jinak ani nešlo, aby byl v páru s někým, kdo je známý a nečekal, že tam bude nějaký zájem.

On je o kolik let starší?

O jedenáct.

Špičkuješ ho třeba kvůli jeho věku?

Rýpla bych si asi i do muže, kdyby byl starší jenom o pět let.

A bere to?

Samozřejmě, srandičky bere. Ty jsou u nás na denním pořádku, pořád se nějak špičkujeme. Máme živý vztah, i naši přátelé nám říkají, jak je hezké, že jsme i po čtyřech letech pořád zamilovaní. Pořád je všechno zalité sluncem, mám idylický vztah a přála bych si, aby to tak vydrželo. Je to krásné.

Dočetla jsem se, že jste oba horké hlavy.

Ano, to jsme.

Říkala sis někdy, že končíš, že už to nemáš zapotřebí?

Co se týče vztahu, tak ne. Neměla jsem nikdy chvíle, že bych si řekla, že kašlu na vztah. To v žádném případě. Hádky jsou u nás sice na denním pořádku, nikdy to ale nepřekračuje meze, že bychom si nadávali nebo přemýšleli o konci. To bych přemýšlela až ve chvíli, kdy by přišla nevěra, z jedné nebo druhé strany. Což věřím, že nepřijde.

Pochází z Ukrajiny. Má speciální tradice, které dodržujete?

Tradice na Ukrajině mají, i jsem se ho ptala ohledně jiných termínů Vánoc a Velikonoc. Ale tím, že žijeme v Česku, dodržujeme ty naše. Od mala jsem byla vedená k tomu naše tradice dodržovat, takže se přizpůsobil. Máme klasické české Vánoce i Velikonoce, žádné změny.

Ani co se týče jídla? Nechtěl po tobě, aby ses naučila vařit jeho oblíbené?

Je super, že jejich speciality mi dělá Ivan. On to umí, zná, ví, jak to chutná a jak se to správně dělá. Ani bych si netroufla asi, možná kdybych měla náladu, to někdy vyzkoušet. Rád mi nějakou specialitu uvaří, a skvěle to chutná.

Nějaké konkrétní jídlo?

Samozřejmě boršč, to ale není specialita. Dělá uzbecký plov, specialitu, kterou dělá velmi často a rád. Je to takový boršč bez řepy. Jsou tam fazole, zelí, brambory, takový mišmaš všeho. Mám ráda také exotická a pálivá jídla a toto vše splňuje, takže mi to chutná. V kuchyni to máme nepřímo rozdělené, on dělá jejich speciality a maso, na které je odborník, je to opravdu grill master. Já si zase beru holčičí věci jako pečení a takové ty klasiky.

Už můžeš prozradit něco ohledně svatby? Máte už termín?

Absolutně ne. Nechávám to plynout, něco takového jsme ještě vůbec neřešili.

Takže do roka a do dne to nebude?

Říká se, že by se to mělo dodržovat. Třeba to bude dřív, třeba později. Snažím se tradici dodržet, ale jak říkám, vůbec jsme se o tom zatím nebavili.

Jak na zásnuby reagovalo blízké okolí, maminka?

Samozřejmě pozitivně. Reakcí bylo ten den spousta. Ještě jsem ten den dokonce vysílala.

Ono se to propálilo ve vysílání.

Přesně tak. Přišlo se na to z vysílání, že jsem během něj měla prstýnek, který jsem do té doby nechávala doma, aby se na to právě nepřišlo. Jeden den jsem si ho zapomněla sundat ... a byl vidět během vysílání. Takhle to uteklo ven. Chtěla jsem si to do té doby nechat pro sebe a moc to neřešit, aby kolem toho nevzniklo haló, které vzniklo.

Jak dlouho se ti to dařilo tajit?

Už nějakou dobu (směje se).

Na Maledivách?

Řekla jsem i své domovské televizi, že to nebudu vůbec řešit. Co jsem chtěla říct, jsem řekla, víc už to řešit nechci.

Co jsi řekla?

Že to byla krásná romantická chvíle. Rozhodla jsem se nedávat to ven, ani bych tu atmosféru přes obrazovky, sociální sítě nemohla předat. Chci na to vzpomínat jen já a on, aby to bylo jako jedna z mála věcí jenom naše. Jsem opravdu ve všem hodně sdílná, tento okamžik si chci nechat pro sebe.

Dobře nebudu tě už trápit. Nedávno jste byli s Ivanem na Maledivách, odkud jste se ale nemohli vrátit, protože byl partner pozitivní. Bylo to ... drahé?

Měli jsme pojištění. Cestovka nám udělala covid pojištění, tím jsme byli krytí. Do té doby jsem ani nevěděla, že takové pojištění existuje. Vím, že máme vždycky nějaké připojištění, ale nikdy nekontroluji, co všechno je v něm zahrnuto. A po situaci, která nám nastala, jsem byla ráda, že to tam bylo.

Jaká byla tvoje reakce, když jste zjistili, že je Ivan pozitivní?

Otevřela jsem pusu a uchechtla se, nevěřila jsem tomu. Myslela jsem si, že si dělají srandu. Řekli nám, že výsledky nám dají při check outu. V době, kdy jsme balili kufry s tím, že za chvíli odcházíme na recepci, nám přišli říct, že nikam nejedeme, protože partner je pozitivní. Po diskutování o situaci jsem se ptala, jestli můžu odjet alespoň já sama, kvůli práci. To jsem si říkala, že bude malér.

Nebyla ale možnost. Řekli mi, že bych se musela nechat přetestovat, ale nejdříve za čtrnáct dní. Odvolávala jsem se od čerta k ďáblu, na ambasádu, cestovce. Trochu jsem spoléhala na to, že když uslyší, že pracuji v médiích, třeba na to uslyší a dají mi možnost se nechat přetestovat, samozřejmě na vlastní náklady, a vrátit se. Dřív, než za čtrnáct dní to ale není možné, mají tam taková pravidla a přes to vlak nejede. Co mě trochu zamrzelo, bylo, že mi lidi psali, jestli to není záminka k prodloužení dovolené. Vysvětlovat celou tu situaci, že to opravdu nejde, nešlo.

Jak na to reagovali v práci?

Už si z toho v práci dělají srandu, kdykoliv totiž někam jedu, smějí se mi, protože se mi pokaždé stane nějaká příhoda, kterou nevymyslíš. Když jsme před pár lety cestovali do Ameriky, ve chvíli, kdy jsme letěli nad oceánem, uzavřeli Kennedyho letiště, vyhodili nás někde v Kanadě do mínus třiadvaceti stupňů. A když jsme se vraceli zpět domů, na palubě jsme měli tak opilého Srba, že muselo být mezipřistání, kvůli kterému nám uletělo druhé letadlo. Opravdu vždycky když někam jedu, stane se nějaká nepředvídatelná, nevšední situace.

Když jsem z Malediv psala do práce, přišla mi hromada pobavených smajlíků . Sami nevěděli, co s tím. Samozřejmě ale hned dali náhradu, Soňu Porupkovou z Nového dne, která dva týdny v kombinaci s Karlem Voříškem a Klárou Doležalovou zaskakovala. Když jsem se po těch skoro čtyř týdnech vrátila, byla mi skoro až hanba do práce přijít. Čekala jsem, že každý bude rýpat, jak jsme si užili prodlouženou dovolenou. Nakonec všechno proběhlo dobře, přijali to. Věděli, že za nastalou situaci nemůžu.

Někde jsem viděla fotku, kde děláš stojku na paddleboardu. Jak jsi to udělala?

Náročně (směje se).

Vydržela jsi tam déle než dvě vteřiny na fotku?

Ano, ale bylo to náročné. Myslím, že mám na internetu někde i video, kdy jsem to zkoušela. Měla jsem nejdřív vestu do vody, se kterou jsem to zkoušela. Pak jsem si ji sundala, že zkusíme udělat fotku, jestli v té poloze vydržím. Zkoušela jsem to poprvé, na paddleboardu jsem stála asi potřetí v životě. Hned mě to chytlo, ale není to tak, že bych paddleboard vyloženě vyhledávala, je klidnější. Jsem spíše na adrenalinové sporty, surfy, jetsurfy a všechno možné. Ze srandy jsem to zkusila a šlo to.

Ptám se, protože během covidu spousta lidí přibrala, fitka jsou zavřená. Jak si udržuješ postavu? Když pořád jíš boršč?

Pořád jím (směje se). Je to o mně i známé, hodně a ráda jím, vůbec se neomezuji.

To pořád platí? Nemění se to s věkem?

Lidi mi říkají, že se to mění po třicítce. Zatím to musím zaťukat. Opravdu hodně jím, ale kompenzuji to běháním. Neříkám, že chodím každý den, ale zhruba třikrát do týdne, pět nebo deset kilometrů.

Nepřibrala jsi?

Nepřibrala. Mám pořád stejnou váhu, ať cvičím, nebo se snažím držet dietu. Mám pořád stabilní váhu a nevím, jak je to možné. Můžu se přejídat nebo nejíst, ale už několik let je to stejné.

Děláš i jiné sporty? Jógu?

Zkoušela jsem hot jógu před pár lety, myslela jsem, že to nevydržím. Je tam snad čtyřicet stupňů, bála jsem se, že to neudýchám, a to mám nějakou fyzičku. Natolik mě to odradilo, že jsem neměla nikdy tendenci zkusit profi klasickou jógu. Maximálně doma udělám nějaké protahování, ale tolik mě to nenaplňuje. Musím si jít zaběhat, nějak se vyřádit. Klidnější polohy, pózy, správné a pomalé dýchání mně zatím nic neříká.

Evi, co bys popřála našim čtenářům do následujících dní?

Pevné zdraví, trpělivost a optimismus!

Moc děkuji za rozhovor.