Top hledané
Výsledky (0)
Principál Divadla Na Jezerce o cestování za rodinou do Austrálie, divadlu a politice..

Rychlá zpověď - Jan Hrušínský: Táta jsem byl přísný, jako dědeček vnoučata rozmazluji

Tereza Janatová
14. února 2018
+ Přidat na Seznam.cz
8 minut

Herec Jan Hrušínský se v rozhovoru pro Luxury Prague Life rozpovídal o tom, jak dělí své dědečkovské povinnosti mezi vnoučata Karličku a Viktora, kteří žijí v Austrálii a vnuka Vojtu, kterého má na dosah ruky. Podělil se s námi také o fotografie ze soukromého alba, svěřil se, co by jej na cizí zemi lákalo a také, co je pravdy na tom, že plánuje emigrovat. Nezapomněl ale ani na své divadlo a nové hry, na kterých se pomalu ale jistě začíná pracovat a mimo jiné, jak to vypadá, když si s herci nepadne do noty.

Ty jsi trojnásobný dědeček. Jedno vnouče máš tady a dvě v Austrálii. Jak se ta dědečkovská péče mezi vnoučata, která jsou na opačné straně zeměkoule, dělí?

Máme je opravdu daleko. Takže je o to větší radost, když se s nimi vidíš po dlouhé době. To jsme si teď užili vrchovatou měrou. Navíc starší vnouček Viktor, kterému je dva a půl roku, začal být senzačně komunikativní, takže se z nás stali okamžitě parťáci. Když jsme se vraceli z Austrálie, tak jsem se podíval na Youtube na stránku, kde mám filmy a začalo mi to tam házet Autíčko Tom, Car patrol a další dětské pohádky, na které jsme se s Viktorem dívali a dost jsme se zasmáli a vyblbli. Míla se víc motala kolem Karličky. Té je teprve třičtvrtě roku, na tu si já počkám, až bude větší holčička.

Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní
Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní, Praha 5

Ty holčičky jsou také k těm dědečkům tulivější.

Jsou bezvadné. Já to znám, protože máme dvě dcery. No a tady v Čechách máme vnoučka Vojtu a tomu je teď půl roku. Vždycky, když se na tebe usměje, tak je to taková odměna a prozáří to celou místnost, ale to znáš určitě sama.

To je pravda, to znám. Děti jsou ještě malé, dokážeš jim vymyslet nějaký program?

S Viktorem jsme spolu jezdili venku s auty, dával jsem mu různé zmrzliny a věci, které nedostává tak často, protože jeho maminka dbá na zdravou výživu. Tak jsem jim ten jídelníček trochu rozboural, což si můžu jako dědeček dovolit. Jako táta bych to zvažoval. (smích) Ta tolerance v těch mezích, kde člověk začíná zvažovat, kde je ta hranice, tak tu dědečkové můžou krásně překračovat.

Takže jako táta jsi byl mnohem přísnější.

To asi jo. Naše děti jsme vychovali dobře a myslím, že oni mají ke svým dětem taky bezvadnej přístup. Funguje to na bázi velmi přátelské, ale zároveň jim nedovolí úplně všechno. Není to liberální výchova, kde když to dítě pak kamkoliv přijde, tak obtěžuje ostatní.

Pronájem bytu 3kk, Praha 5, 78m
Pronájem bytu 3kk, Praha 5, 78m, Praha 5

Jak se jim v Austrálii žije?

Austrálie je strašně přátelská a vstřícná země. Když srovnám kterýkoliv park v okolí Perthu s českými parky, mám pocit, že jsem v nejkrásnější botanické zahradě na světě, protože vše mají upravené, přizpůsobené lidem, všude jsou místa na grilování, pingpongové stoly a pálky, které by tady asi nevydržely ani deset minut, protože by je někdo ukradl. V tom parku je třeba kavárna, kde jsou pojízdné knihovny, a ty si můžeš vzít knížku, jsou tam šachové stolky, pro děti tam jsou fantastická hřiště. Když přijedeš na pláž nebo kamkoliv, neplatíš za parkoviště. Já jsem se ptal Nikoly: "Prosím tě, vy neplatíte parkování?" A on říkal: "Vždyť platíme daně." To jsou věci, o kterých by měli politici v Evropě trošku zapřemýšlet. 

Takže předpokládám, že se neplánují vrátit do Česka..

Bohužel ne. Přijedou ale na prázdniny a budou tady celé léto. To se strašně těším, že budeme mít všechny tři děti pohromadě. My se za nimi totiž dostaneme jen čas od času. Ted jsme tam nebyli dva roky. Možná, kdybychom neměli divadlo, tak by to šlo. Zaprvé je to dost drahá cesta a za druhé je to únavná cesta. No a když jedeš tak daleko, chceš tam zůstat déle, jenže to my kvůli divadlu nemůžeme. 

Vzhledem k věku vnoučat, syn sem s nimi z Austrálie přiletí poprvé?

Nene, malý Viktor už tady byl. Karlička poletí poprvé, tak uvidíme. Doufáme, že neznepříjemní cestu všem ostatním lidem v letadle. (smích)

Když jste zrovna od sebe daleko, jak komunikujete? Skype?

Skype a Facetime. My jsme zjistili, že si jak s Nikolou a Ivanou, tak s těma malýma, povídáme mnohem intenzivněji, než kdyby bydleli přímo nad námi, protože takhle si opravdu najdeš ten čas. Minimálně jednou týdne se takhle sejdeme na Facetimeu nebo Skypeu a vyprávíme si, co se stalo, co je nového.. Třeba s Kristýnou, která bydlí tady nad námi, to neuděláme třeba tři týdny.

A Kristýna už zpátky hraje?

Kristýna je z divadelní rodiny, takže věděla, že má rodit v létě (smích) a má rodit tak, aby koncem září mohla opět hrát. Takže ona v červnu odehrála poslední představení s docela velkým břichem a na konci září už zase hrála.

To mě tedy zajímá pohled tebe jako táty a zároveň jejího šéfa, který jí z pozice principála Divadla Na Jezerce vyhnal na jeviště. (smích)

Můj táta se narodil po představení na jevišti..

Jeho maminka to představení dohrála, že?

No jistě. Přece by kvůli porodu nezrušila představení! (smích) Takže u nás to není nic nového.

To máte tedy v rodině disciplínu!

Já jsem měl takovou řeč připravenou na svatbu. Když se brali Kristýna s Matějem, tak jsem tam dal podmínky, že rodit se musí v létě. Samozřejmě to byla ale nadsázka a náhodou to tak vyšlo. Nás ta krásná zpráva zastihla v Americe. Matěj byl u porodu a Vojtík byl prý na světě strašně rychle. 

Teď děláme rozhovor u tebe v divadle, z Austrálie jste zpátky, takže hurá do práce! Byli jste pryč 15 dní… Máš v něčem skluz?

První polovinu ledna máme zkušenost, že diváci moc do divadla nechodí. Zato Vánoce a prosinec je nabitej. V Prosinci jsme odehráli asi čtyřicet představení včetně zájezdů. 

O tom mi ani nemluv. Chtěla jsem si objednat lístky a ani jsem si neškrtla!

No to je skvělý, to tam napiš (smích), to rád slyším. U nás bylo vyprodáno až do konce února už před Vánocemi. Loni dostal Milan Kňažko cenu Thálie pro Divadlo Na Jezerce za hru Shylock a včera jsme se dozvěděli, že mezi nominovanými deseti herci, je Ondřej Kavan za roli Hitlera ve hře Už je tady zas. Tak z toho mám obrovskou radost. Teď nám akorát začíná březnový předprodej. 

Co nového je v plánu?

Budeme teď připravovat dvě komedie. V polovině března začne zkoušet Honza Hřebejk hru Je úchvatná, což je o nejhorší operní pěvkyni na světě, kterou bude hrát Jitka Sedláčková. S ní tam hraju ještě já, Mirka Pleštilová, Libuška Švormová a Václav Tobrman. A pak tady bude zkoušet svůj režijní debut Petr Vacek, který bude režírovat Saturnina. Ten bude mít premiéru 30. května. Na podzim budeme dělat jednu hru k padesátému výročí srpnové okupace, což je téma, které v Čechách není přílš zpracované. Hru píše scénárista Jan Drbohlav, mimochodem autor scénáře Habermannův mlýn. A v prosinci by měl mít premiéru Jaroslav Dušek, který bude hrát několik hlavních postav včetně ženských!

V Saturninovi bude hrát Jaroslava Kretschmerová. Tu jsem v žádné hře tvého divadla zatím neviděla…

Jaruška u nás bude poprvé. Bude hrát tetu Kateřinu v alternaci s Jitkou Sedláčkovou. Pavel Nový bude hrát dědečka.

Ten u vás taky zatím nehrál.

Taky ne. To je taky premiéra. Moc se na ně těším. Snažíme se, aby se u nás lidé cítili dobře a aby věděli, že hry se u nás hrají dlouho. Máme tady inscenace, které dosáhly 200 i 300 repríz. Já doufám, že i herci, co k nám teď přijdou, u nás zůstanou co nejdéle.

Podle čeho vlastně sázíš na herce? Ze známosti, protože víš, že ten člověk je v pohodě a dobrý herec a nebo si stačí všimnout hereckého talentu a je to?

Hledáme všechny aspekty, které jsi zmínila. Musí to být skvělý herec, který se typově dobře hodí na postavu a samozřejmě je super, když je to dobrý člověk, který není konfliktní. Některá představení hrajeme i čtrnáct, patnáct let a ti herci tady pořád jsou, takže toužím po lidech, se kterými si budeme rozumět nejen po stránce profesní, ale i lidské.

Jak to vypadá, když si s někým profesně nerozumíš?

Spíš jsem zklamaný, že jsem se spletl. Beru to jako svoji vinu, ale ono se to nestává často.

Ty to bereš na sebe jako svoji vinu?

Většinou jo. Nemám rád konflikty. S tím by se ani divadlo nedalo tak dlouho dělat. 

Kolik lidí do teď odešlo, protože jste si nesedli?

Za těch patnáct let to bylo asi ve čtyřech případech. Pracuje tady 130 lidí, takže to není tak moc.

Ty se také hodně vyjadřuješ k politické situaci..

K politice se vyjadřuji protože jsem nejen herec, ale i občan České republiky, který tady žije od narození, platím tady daně a mám stejné právo vyjádřit se k čemukoliv, jako kterýkoliv jiný člověk. Mně se nelíbí, že naše země směřuje trochu jinam, než jak byl ten směr vytýčen po roce 89, nelíbí se mi, že ztrácíme v mnoha ohledech některé části naší svobody. Už se mě někdo ptal, proč jsem se nezačal ozývat dřív. Tak na to říkám, že někdy v 90. letech začali krást někteří politici, ale kradly se jen peníze. Teď se peníze kradou taky, ale krade se nám i svoboda a to považuji za mnohem nebezpečnější a za mnohem horší. Když ti zakážou mluvit, cestovat nebo vidíš, že jsou tendence obehnat znovu republiku ostnatým drátem, uzavřít hranice pod záminkou, aby k nám nikdo nepřišel, tak to se mi hrubě nelíbí a strašně bych si přál, aby tyto tendence přestaly.

Jak jsi spokojen s volbami?

Jsem zklamaný, bylo to jen o pár hlasů. Ten náskok byl nejtěsnější možný, jak mohl být. Spíš mě mrzí, že to je ztráta dalších let, kdy už se republika mohla ubírat úplně jiným směrem. Mohla znovu nabývat důvěry. Všimni si, že nově zvolenému prezidentovi gratuloval hlavní představitel Ruska a Číny a samozřejmě mimořádně slušný prezident Kiska ze Slovenska. Jinak nikdo. Ani jeho oblíbenec Donald Trump.To je samo o sobě velmi varovné. Ale že bych se šel kvůli tomu někam věšet, to zase ne.

Emigrace a podobně? Nic z toho? (smích)

Počkej ale! Dokonce nějaké pitomé Parlamentní listy napsaly, že jsem mejloval paní Kornové, že musíme emigrovat! Jenže já paní Kateřinu Kornovou vůbec neznám. Nikdy v životě jsem se s ní neviděl, ani si s ní nemejloval.

A co ti psala paní Kornová, když už jsme u toho.. (smích)

To by mě také zajímalo. Ještě mi nikdy nic nenapsala. Škoda. (smích)

Poslední otázka. Co by sis přál, aby se stalo v tvém životě v horizontu jednoho roku?

Přál bych si, abych byl zdravý a to samé pro lidi v mém okolí a aby postupně v České republice přibylo poctivých lidí, kteří mají s naší zemí dobré úmysly.

Rychlá zpověď:

Jméno tvé první lásky?

Ivana.

Kým bys chtěl být v příštím životě?

Hercem.

Chodíš do jiného divadla než svého?

Chodím. Rád.

Jaká hollywoodská role je ti sitar na míru?

Nevím.

Tvoje oblíbená hra Divadla Na Jezerce?

Už je tady zas.

Bez čeho nedokážeš žít?

Asi bez vzduchu, vody, chleba...

Čím bys byl, kdybys nebyl hercem?

Čímkoliv, co by mi šlo.

Kdybys mohl vybrat kohokoliv, koho bys zvolil prezidentem?

Inteligentního, slušného demokrata.

Ja zvládáš kritiku?

Dobře, už jsem si zvykl.

Kdo je tvůj nejlepší kamarád?

Mám několik takových.

Věříš v boha?

Velmi částečně.

Čeho se nejvíc bojíš?

Teď jsi mě zaskočila. Já mám pocit, že jsem se přestal bát. Já už se nebojím.

Co máš nejradši na Milušce?

Ženskost.

Kterým světovým jazykem bys chtěl umět mluvit?

Opravdu dobře anglicky.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Kdy zase přijdeš?

Pokusím se co nejdřív. Podívám se na program a dorazím.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - Mahulena Bočanová
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Taťána Makarenko
Zobrazit článek