Rychlá zpověď - Miroslav Kalousek: Výhružky rodině si líbit nenechám

Jste ve vysoké politice od roku 1998. Přemýšlíte o důchodu, nebo budete v politice do osmdesáti?

Jak dlouho budu v politice, o tom rozhodnou voliči, ne já. Ale o důchodu nepřemýšlím, letos mi bude 59, cítím se mladý a troufnu si říct, že jsem docela plný sil, ať už na práci nebo na tenisovém kurtu.

Co děláte ve volném čase, když je třeba víkend a nemusíte pracovat?

Mám s bratrem na starosti maminku, které bude 90 let a bohužel už vyžaduje setrvalou péči. Takže o víkendech se věnuju mamince. Ale mojí nevětší zálibou je vážná hudba, zejména opera, nejsem líný popojet i po Evropě za něčím, co mě láká.

A rád hraju tenis, kdysi jsem ho hrával závodně a dnes ho hraju nejradši se svým synem. Když máte téměř 30letého syna, tak je hezké si s ním zahrát tenis a pak jít na pivo. On navíc hraje závodně za ten samý tým jako já před 30 lety, tak při tom vždycky člověk omládne. A rád a často plavu, protože mně to vždycky srovná bolavá záda.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Kolik uplavete bazénů?

Já si to neměřím a neplavu rychle. Ale vzdálenost uplavu v podstatě jakoukoliv, ve vodě mohu být hodiny. Když jsem se jednou jako kluk vsadil, že uplavu z Bechyně do Týna, což je asi 12 kilometrů po proudu Lužnice, tak mi to problém nedělalo.

Když vyrážíte na dovolenou, je to víc Česko, nebo cizina?

Mám dvě zamilovaná místa, jižní Čechy, protože jsem z Bechyně, a posledních 15 let jedu na 14 dnů ke Středozemnímu moři.

Loni jste prodělal závažné onemocnění, museli vám akutně operovat střevo. Měl jste strach o život?

Ne, bylo to tak rychlé, že to, že vám jde o život, vám dojde až potom. Že to bylo život ohrožující a měl jsem namále, jsem si uvědomil, až když to dobře dopadlo.

Musel jsem ocenit, jak to všechno fungovalo. Poprvé v životě jsem si zavolal záchranku, přijeli do pěti minut a za deset minut jsem byl na emergency. Úžasně to zvládli, vzpomínám na to s velkou vděčností. A zároveň mě doprovází obavy, že pokud nepřistoupíme k systémovým změnám zdravotního pojištění, tak to na této fantastické úrovni nemůže dlouho vydržet.

Víte, čím bylo onemocnění způsobeno? Hrál v tom roli třeba stres?

Nechci zabíhat do podrobností, ale bylo to masivní krvácení do tenkého střeva. Nezanechalo to žádné následky, dál sportuju, plavu, hraju tenis, i když teď ne, protože jsem v únoru prodělal operaci kolene. Praskl mi vnitřní meniskus, ale to je takové banální zranění bývalých sportovců, takže už jsem fit.

Přece jen se blíží ta šedesátka… Cítíte, že už je tělo křehčí a potíže se budou hromadit?

Samozřejmě, že pociťujete každý rok, ale nemusíte se tomu poddat. Já jsem poslední mistrák hrál v jednatřiceti, a do čtyřicítky, kdy jsem byl schopen si udržet fyzičku, jsem těm pětadvacetiletým klukům stačil. Potom už jste každý rok o něco pomalejší. Ale s tím nic neuděláte, přírodu nepřeperete, jen můžete zpomalit chátrání.

Zatím nevypadáte úplně sešle…

Děkuji za kompliment. (smích)

To jistě ocení i ženy, kterým imponuje vysoká politika, peníze a moc. Nebo se mýlím?

Takto hluboce jsem o tom nikdy nepřemýšlel. A pokud ano, tak nemyslím, že jsem toho někdy zneužíval. Každý politik má kolem sebe nějaký fanklub, ale do jaké míry u toho působí fyzická přitažlivost a nakolik moc, to fakt nevím.

A stalo se vám někdy, že se vás nějaká žena snažila získat jen pro vaši moc?

Ano. Ale byly to epizody, které jsem nikdy nenechal rozvinout. Když jsem byl ministr financí, tak jsem možná platil za mocného muže, ale já mám jiné priority než imponovat určitou mocí, která je navíc velmi přechodná.

Báli se vás lidé jako ministra?

Já doufám, že ne. Snažil jsem se mít na ministerstvu respekt, ale doufám, že to nebyl strach. Ten máte z někoho, kdo je nevyzpytatelný. Já jsem se snažil být velmi čitelný a každý věděl, kde má tu hranici, a když ji splnil a současně nepřekročil, tak se neměl čeho bát.

Tím, že jste v politice tak dlouho, bych čekal, že už vás nedokáže nic vyprovokovat. Přesto jste před časem na ulici profackoval mladíka. Je těžké si udržovat zdravou hlavu a nepropadnout zbytečným emocím?

Je to trénink, někdy je to obtížnější více, někdy méně. A tato situace, kterou jste vzpomněl, za tu se nestydím. Šel jsem po ulici, proti mně šel mladý muž a začal řvát „Kalousku, ty svině, my tě oběsíme s celou rodinou“. Tak jsem si říkal, že toto si nemůžu nechat líbit od každého spratka, a dal jsem mu facku. On ztuhnul a říkal: „Na to nemáte právo.“ A já na to: „Právo asi ne, ale chuť strašnou.“ A dal jsem mu další dvě. Ale po té první facce mi najednou vykal, takže jistý edukační vliv to mělo. (smích)

Bohužel tam byly kamery a poslanec za Věci veřejné okamžitě obvolal všechny redakce. Já jsem to nepopíral, ale toto si líbit nenechám, když někdo vyhrožuje mě i celé rodině.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jste politik, který v debatách docela rezonuje. Bylo podobných útoků více?

Kupodivu ne, toto byl výjimečný exces. Chodím po ulici, jezdím tramvají, chodím do hospody a na veřejnosti se nesetkávám s žádným projevem útoku, ani verbálním. Ty neuvěřitelné kýble špíny jsou pouze na elektronické bázi, SMS, maily, anonymní dopisy. Toho jsou kupy, ale to všechno píší zamindrákovaní zbabělci, kteří si netroufnou říct vám to do očí.

Zasáhla politika i vaši rodinu a nejbližší?

Když vezmu hromady pomluv, které o mně byly napsány, tak v danou chvíli rezonovaly. Koneckonců těch pomluv se i pan premiér drží jako klíště a v kampani je neváhali převzít ani Piráti. A když ty pomluvy rezonovaly veřejností, tak každý z vašich blízkých lidí chodí do práce nebo do školy, a v tomto prostředí to „nakoupí“. Je to jakási zátěž, kterou blízcí kvůli vám nesou.

O vás se ví, že se vám manželství rozpadlo. Hrála v tom roli právě i ta politika?

Já jsem se rozvedl po 27 letech manželství a to je všechno, co k tomu řeknu. Děti byly v tu dobu dospělé a rozvod proběhl tak, že se rozváděli dva slušní a dospělí lidé.

Když se dva ideově odlišní politici sejdou za kamerami, baví se normálně jako lidé? Nebo se nesnesou?

Na každém pracovišti jsou lidé, které máte rád a kteří jsou vám víc sympatičtí. I když mají jiná ideová východiska a i když jsou vaši političtí soupeři, tak si s nimi rádi popovídáte a vážíte si jich a jdete s nimi i na pivo. A pak jsou lidé, kde ta chemie nefunguje, a pak se moc nemusíte.

I politici ve Sněmovně jsou jenom lidé, Poslanecká sněmovna není žádná elita, to jsou lidé z masa a krve, je to vzorek společnosti. Je tam stejná koncentrace slušných, neslušných, líných, pracovitých, chytrých, hloupých, zákeřných, čestných… Jako jinde ve společnosti. Takže si to představte u vás v práci a je to stejné.

Hádají se lidé v zákulisí?

Samozřejmě a vášnivě. Ať už o zákon, nebo jestli vyhraje Sparta, nebo Slavia.

Je politika špína? Někdy to tak na povrchu vypadá.

Je to práce a řemeslo jako každé jiné. A prosím, aby lidi měli kritické myšlení a nedívali se na to přes média. Dneska těžko najdete titul, který by se mohl nějakému problému hluboce věnovat, takže se jede opravdu po povrchu, po té pěně, a zvýrazňují se spíše excesy než každodenní práce.

Je to poměrně tvrdé řemeslo, které se musí umět. Takže jsem vždycky s rozpaky vnímal volání po nových tvářích a po lidech, kteří politiku nikdy nedělali. Když půjdete na operaci žlučníku, také nechcete, aby vás operoval člověk, který nikdy neoperoval, a to jen proto, že máte jistotu, že předtím žádnou operaci nezkazil. Ale lidé takto často přistupují k politice.

Mění ženy politiku?

Přítomnost žen v politice je vždycky k dobru, protože ten, kdo má nějaké vychování, se snaží alespoň předstírat, že je džentlmen. Ale pak jsou i excesy, kdy do vysoké politiky vstoupily dámy, proti kterým jsou pavlačové domovnice z 30. let slabý odvar. Tam se to džentlmenství předstírá dost těžko.

Jsou politici nepořádní? Zná to asi každý, když přijde do kuchyňky nebo na záchod, a nestačí zírat…

Kdybychom nebyli tady (rozhovor probíhal v hotelu, pozn. red.) a věděl bych, že přijdete do mé kanceláře s fotografem, tak bych musel přijít o půl hodiny dříve a uklízet, protože na mém pracovním stole mám nepořádek. Ale na toaletě po sobě uklízím. (smích)

Nicméně musím říct, že se vám občas stane, že ve Sněmovně vstoupíte na toaletu a řeknete si: „Panebože, kdo to tady byl?“ Takže ano, poslanci jsou pouze vzorkem společnosti. Dokonce bych řekl, že jsme spíše ten průměr, protože ta nadprůměrná elita uspěla spíše v bádání, byznyse, hudbě nebo ve sportu.

Neplánujete si střihnout nějakou roli v seriálu nebo ve filmu, jak to někteří politici dělají?

Ne, to rozhodně nevyhledávám. Ale když za mnou třeba přišli tvůrci seriálu Blaník, jestli bych byl ochoten vystoupit v jejich filmu, tak jsem řekl „samozřejmě“, výzvy tohoto typu více přijímám, než nepřijímám. Minulý týden jsem například absolvoval Noční směnu s Adélou, což je dvanáctihodinový noční pořad.

Každý politik musí být tak trochu herec. Když vystupujete na veřejnosti, musíte volit přesvědčovací prostředky, které volí herci. Já jsem se nikdy netajil tím, že důležité projevy si trénuji a přeříkávám nahlas. Pečlivě se připravuji včetně gest nebo vtipů, které do projevu musím vložit, abych ho oživil.

Jste pro to, aby měli politici jasně danou pracovní dobu, nesměli pít v práci alkohol a měli podobná omezení jako běžní zaměstnanci?

Ne, prosím pěkně, nehrajme si na mateřskou školku. Třeba kolegové z Pirátské strany mají pocit, že by to měli svázat zákoníkem práce, ale poslanci a senátoři nejsou v pracovním poměru. Můžete napsat tisíc kodexů a tisíc pravidel, ale jestli někdo překračuje obecná pravidla slušnosti, tak ať mu to spočítají voliči.

Vadí mi, že pracovitost poslanců se někdy hodnotí podle toho, jestli celou dobu sedí na svém místě, někdy to bývá vnímáno jako pracovitý poslanec. Ale on tam může sedět a nedělat vůbec nic. Gró práce se odehrává mimo hlavní sál, v kancelářích, ve výborech a při jednání s experty. Možná bych i řekl, že když jsem v sále a sleduju diskusi, tak nejsem v zápřahu a jen odpočívám. A to zkresluje pohled.

Ale média a lidi právě to jednání zajímá. Pak je naštve, když je sál prázdný…

Ta koncentrace na jednání je důležitá, ale jestliže vystupuje dvě hodiny Tomio Okamura, tak než ho dvě hodiny poslouchat, raději vypracuju pozměňovací návrh k nějakému zákonu. A je to efektivněji strávený čas.

V rychlé zpovědi jste zmínil, že jste silný kuřák. Musel jste po nemoci nějak upravit svou životosprávu? Třeba omezit právě kouření nebo třeba alkohol?

Nene, tři měsíce jsem musel držet dietu, kdy jsem nesměl jíst nic, kde jsou zrníčka, slupky a podobně, ale nic dramatického, teď už mohu jíst cokoliv. Kdybych ale jedl cokoliv, na co mám chuť, tak vážím 140 kilo. Takže moje stravování se řídí tím, že chci být za každou cenu „docentem“, tedy nechci, aby má váha měla třímístné číslo.

A měl jste takové období?

Měl jsem 112 kilo. Teď mám 101. Takže je to neustálý zápas, kdy jsem se smířil, že asi nikdy nebudu vítězit, ale snažím se držet nerozhodné skóre.

Takže občas v noci vyjíte ledničku?

No samozřejmě, nejhorší je ledničkový sex. Ale snažím se na noc necpat.

Díky moc za rozhovor.